Lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) je vytrvalá bylina s vejcovitou cibulí a lodyhou přímou, 40-120 cm dlouhou, dole lysou, nahoře chlupatou.
Druh se vyskytuje ve střední a jižní Evropě. Roste na lesních loukách a v lesních lemech, na křovinatých stráních, v podhůří a nižších horských polohách.
Listy jsou střídavé, kopinaté až eliptické, v úžlabí listů se i u mladých rostlin vytvářejí kulaté zelené pacibulky, kterými se tato lilie dobře rozmnožuje, přičemž oranžový až žlutočervený květ se objevuje většinou až u rostlin starších. Květy samy jsou sterilní.
Kromě nominátního poddruhu je v jižní a západní Evropě rozlišován ještě poddruh Lilium bulbiferum subsp.
Lilie cibulkonosná je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny (C2b) a ve stejné kategorii je chráněna i zákonem (§2).
Čtěte také: Český pohled na ekologii
Je ohrožena hlavně ničením lokalit výskytu, např. rozoráváním a přeměnou lokalit na zemědělskou půdu, zalesňováním světlin, nadměrnou pastvou, atp. Bývá poškozována i nešetrnými zásahy lesní či luční mechanizace. Neblahý vliv na její populace má také zarůstání lokalit křovinami, proto je důležité lokality pravidelně kosit a obhospodařovat.
V zahradách se pěstovala už za časů našich babiček. Tento druh - podobně jako většina jiných lilií - upřednostňuje dobrou zahradní půdu a polostín, vhodná je i podsadba nižších druhů rostlin.
Lilie jsou okrasou zahrady po celou dobu vegetace a nemusí se každoročně přesazovat. Sázíme je do kvalitní zahradní půdy, pokud možno ne do plného stínu, ale na rozdíl od mečíků nevyžadují celodenní sluneční svit. Klíčové pro úspěšné pěstování je zajištění dobré drenáže. V žádném případě lilie nepatří do mrazových kotlin. Ideální je výsadba na mírném svahu či vyvýšených záhonech.
Půdu je třeba kvalitně zpracovat do hloubky. Lilie můžeme sázet na samostatné záhony nebo do různých skupinových výsadeb a mohutně rostoucí odrůdy se uplatní i jako solitéry.
Vysazovat nově zakoupené cibule lze ještě během září až začátkem října. Při pozdější výsadbě hrozí, že do zimy dostatečně nezakoření a vymrznou. I z toho důvodu lze doporučit jarní výsadbu. Doporučit lze i výsadbu do dostatečně velkých květináčů, které pak můžeme libovolně rozmístit na širších chodnících okolo domu či skleníku. Do květináčů mohu doporučit sázet hlavně orienpety a orientální hybridy, pro které je to v drsnějších polohách jediná možnost.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Substrát do květináčů lze připravit z kompostové zeminy, rašeliny a písku, doporučuji však použít zakoupený kvalitní zahradnický substrát. Hloubka sázení na záhonech je stejná jako u ostatních cibulovin.
Samozřejmostí po výsadbě je důkladná zálivka. Další větší přísun vody lilie vyžadují během května a června. K odstraňování plevelů a event.
K virovým chorobám jsou lilie naštěstí dost odolné, některé odrůdy dokonce tolerantní. Ochrana jako u všech rostlin spočívá v likvidaci mšic, silně napadené rostliny je třeba z porostu odstranit a zlikvidovat. Z houbových chorob je třeba zmínit fuzariózu (hnilobu podpučí). Naproti tomu botrytida často dělá zvláště po deštích velké problémy a bývá nutná fungicidní ochrana. Prevencí je řidší výsadba, rychlé oschnutí mokrých listů, které zajišťuje dostatečný pohyb vzduchu a výsadba na slunci.
Ze škůdců je největším nebezpečím chřestovníček liliový, který při přemnožení dokáže zcela likvidovat listy. Naštěstí se dá lehce likvidovat pravidelným sběrem. Zářivě oranžoví brouci se za slunečného počasí pohybují na horní ploše listů, odkud je pravidelně opatrně sbíráme.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
tags: #lilie #oranžová #ohrožení #v #čr