Limity pesticidů pro ekologickou produkci

Základním motivem ekologického zemědělství je vize trvale udržitelného způsobu výroby kvalitních zemědělských produktů způsobem šetrným k přírodě a zdrojům. Ekologické zemědělství a bioprodukty jsou výsledkem snahy o radikální změnu chování člověka při výrobě potravin a při jejích spotřebě. Při produkci biopotravin hrají významnou roli aspekty sociální a ekologické.

Bioprodukty jsou přímé zemědělské produkty ze systému hospodaření, které podléhá zvláštnímu předpisu a režimu kontroly pro ekologické zemědělství. Potraviny vyrobené za podmínek uvedených v zákoně o potravinách (požadavek na jakost a zdravotní nezávadnost), na které bylo vydáno osvědčení o biopotravinách. Surovina živočišného nebo rostlinného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená na základě osvědčení o původu bioproduktu k výrobě biopotravin.

Nejvýraznějším podpůrným krokem jednotlivých zemí EU bylo postupné vybudování příslušného legislativního rámce pro ekologické zemědělství. V ČR to je zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb., ve znění zákona č. 553/2005 Sb. a vyhláška MZe č.16/2006 Sb. V rámci EU platí Nařízení EU o ekologickém zemědělství č.

Legislativa a limity

Biopotravinou (ekologickým produktem) lze nazvat jakýkoliv výrobek, který splňuje veškeré požadavky vycházející z EU nařízení č. Požadavky na ekologické zemědělství jsou definovány také v českém zákonu č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a české vyhlášce č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství.

Používání umělých hnojiv a chemických pesticidů je v ekologickém zemědělství zakázáno. Dodržování zákazu používání pesticidů se pravidelně kontroluje, mimo jiné i laboratorními rozbory prodávaných biopotravin. V úvahu se přitom bere i možnost nahodilé, nezáměrné kontaminace pesticidy z okolního prostředí.

Čtěte také: Více o limitech znečištění ovzduší

Proto se za nevyhovující považují až nálezy, které i po zohlednění nejistoty měření překračují koncentraci 0,01 mg/kg. V takovém případě daná potravina již není bio a výrobce musí vysvětlit, jak ke kontaminaci došlo. Povolené přípravky na ochranu rostlin a hnojiva jsou jmenované v Prováděcím nařízení Komise (EU) 2021/1165.

Pro přítomnost kontaminantů v biopotravinách nejsou stanoveny žádné zvláštní limity. Pro biopotraviny tedy platí limity jako pro běžné potraviny, které jsou stanoveny EU nařízením č.

Povolené látky a postupy

Biopěstitelé, a také sadaři zaměření na ovoce určené na dětskou výživu se neobejdou bez možnosti využití účinných nechemických metod ochrany. V obecném měřítku se především jedná o následující skupiny metod či přípravků: biopreparáty, botanické insekticidy, elicitory, rostlinné oleje, feromony a minerální látky. Zvláštní kategorii tvoří tzv.

Biopreparáty

Patogenita mikroorganizmu pramení z přítomnosti tzv. δ-endotoxinu působícího ve střevě hmyzu. Účinek bakteriálních přípravků je výhradně požerový, podmíněný zkonzumováním určitého množství ošetřené biomasy škůdcem. Využíváno je několik poddruhů patogenu s odlišným spektrem citlivých skupin hmyzu: B. thuringiensis ssp. kurstaki a B. t. ssp. aizawai účinkují proti housenkám motýlů, B. thuringiensis ssp. tenebrionis nachází uplatnění proti některým broukům (např. květopasu jabloňovému) a B. thuringiensis ssp. israelensis má potenciální využití proti dvoukřídlému hmyzu.

V ovocnářství nalezly své místo především B. thuringiensis ssp. kurstaki a ssp. aizawai v ochraně proti polyfágním listožravým housenkám, slupkovým a pupenovým obalečům a doplňkově i proti obaleči jablečnému. Účinnost B. thuringiensis je dostatečná za teplotních podmínek, kdy probíhá aktivní žír housenek; v extrémně horkých dnech se však efekt zásahu snižuje. Využívání přípravků na bázi B. thuringiensis sahá poměrně do vzdálené historie - první komerční formulace vznikla již ve 40. letech 20. století. B. thuringiensis ssp. kurstaki byl objeven na konci 60. let a je základem dosud využívaných produktů. Přípravky na bázi B. thuringiensis ssp.

Čtěte také: Překročení limitů znečištění v Česku

V ochraně sadů jsou úspěšně využívány dva druhy entomopatogenních virů z čeledi Baculoviridae, a to virus granulózy obaleče jablečného (CpGV) a virus granulózy obaleče zimolezového (AoGV). Vznik těchto přípravků můžeme považovat ze jeden z největších úspěchů vývoje metod biologické ochrany ovoce. CpGV, významnější z obou zmíněných virů, se v komerční podobě objevil na trhu již roce 1988 (Madex, Andermatt Biocontrol AG) a po 10 letech bylo tímto virem (včetně konkurenčních produktů) ošetřeno v Evropě 100 tis. ha sadů.

Virus je uložen v proteinovém obalu, k jehož narušení dojde v silně alkalickém prostředí (pH>10,0). Takové podmínky se nacházejí uvnitř zažívacího traktu housenky, takže virus se aktivuje bezprostředně po pozření virové částice. Během 2-4 dnů virus zasáhne většinu orgánů hostitele a larva přestane přijímat potravu. Po úhynu organizmu dojde k uvolnění milionů nových virů do prostředí a k infikování dalších larev. Laboratorní testy prokazují, že 1-2 přijaté virové částice na 1 larvu vedou k 50% mortalitě v populaci.

Virové částice mají lipofilní charakter, což umožňuje jejich adhezi k voskovým povrchům plodů i listů a odolnost proti dešti. Viry jsou však citlivé k UV záření, takže v době slunného letního počasí musíme aplikace provádět častěji. Po pozření inokula může housenka před úhynem způsobit povrchový požerek, k jehož zahojení je potřebný růst plodu. Z tohoto důvodu je výhodnější využití CpGV na první generaci škůdce.

Obaleč jablečný je bohužel schopen selektovat populace rezistentní vůči dlouhodoběji používaným kmenům CpGV, kdy postupně na konkrétní lokalitě dochází ke snižování účinnosti viru. Riziku jsou vystaveni především ekologičtí pěstitelé, kde je výběr možností ochrany užší, než v integrované produkci. AoGV, používaný proti obaleči zimolezovému, má obdobný mechanizmus účinku jako CpGV, ale působí pomaleji a housenky mohou před úhynem ještě způsobit škodu.

Oba zmíněné entompatogenní viry jsou zcela selektivní k necílovým organizmům včetně přirozených nepřátel a opylovačů. Tato vlastnost však není vždy vnímána pozitivně, neboť musíme individuálně zasahovat proti slupkovým obalečům a dalším škůdcům, což do jisté míry může zvýšit náklady na ochranu. Tato dílčí nevýhoda platící i pro jiné biologické metody je však zcela vyvážena přínosem pro životní prostředí a pro zdravotní bezpečnost produkce.

Čtěte také: Měření emisí: Důležité informace

Viry snášejí úzké rozpětí pH (v neutrální oblasti), a tak mají omezené využívání v tank-mixech. Přípravky na bázi B. thuringiensis ssp.

Z patogenů houbového původu se v ochraně sadů uplatňují některé vřeckovýtrusné houby (Ascomycota), z nichž je nejznámější Beauveria bassiana. Je virulentní k širokému spektru druhů hmyzu, jenž alespoň část svého vývoje prodělává v půdě nebo v místech uchovávajících vyšší vlhkost (úkryty pod kůrou apod.). B.

Z dalších entomopatogenních hub potenciálně využitelných v sadech je možno jmenovat druhy Beauveria brongniartii, Metarhizium anisopliae a Isaria fumosorosea. Jedná se o půdní entomoparazitické hlístice využívané proti larvám brouků z čeledi nosatcovitých (lalokonosci rodu Otiorhynchus) škodících na kořenech rostlin. Háďátko vykazuje patogenitu i k dospělcům. Háďátka ihned po aplikaci aktivně vyhledávají hostitele, do něhož pronikají přirozenými tělními otvory.

Hmyz není usmrcen přímo háďátky, ale symbiotickými baktériemi (Photorhabdus luminescens), které se uvolňují z trávicího ústrojí parazita. Účinnost je závislá na vlhkosti půdy a její teplotě (nad 12 °C).

Jde o produkt fermentačního procesu spojeného s aktinomycetou Saccharopolyspora spinosa. Zahrnuje dvě složky, spinosyn A a spinosyn D. Vykazuje požerový i kontaktní účinek - požerový efekt je však 5-10× vyšší. Ovlivňuje aktivitu acetylcholinesterázy (působí přes nervový systém obdobně jako neonikotinoidy). Má širokospektrální a velice razantní účinek a larvicidně je používán proti housenkám motýlů a merám, jako adulticid proti broukům (květopas, zobonosky). Není však účinný proti mšicím.

Díky rychlému odbourávání má spinosad nízké riziko výskytu reziduí v plodech, avšak jako látka je monitorován a může být problémem v produkci na export do zemí, kde spinosad není povolen k použití v bioprodukci (Německo). Negativem je také toxicita spinosadu k necílovým druhům členovců, zejména k blanokřídlým parazitoidům, škvorům a bohužel i ke včelám.

Jedná se o dravého roztoče tradičně využívaného v ovocnářství a ve vinohradech v ochraně proti sviluškám. Je velký asi 0,6 mm, oproti fytofágním druhům je mnohem pohyblivější a vizuálně odlišný. V jeho jídelníčku kromě svilušek nalezneme i další skupiny roztočů, jako jsou hálčivci a vlnovníci, kde je ale biologická regulace méně efektivní, a to kvůli skrytému způsobu života těchto druhů. Jedna samice vysaje během jednoho dne 8 dospělých svilušek nebo několik set hálčivců.

Po spotřebování živé kořisti je T. pyri dočasně schopen přijímat alternativní potravu (pylová zrna, hyfy hub). Jedná se o velmi odolný a přizpůsobivý druh, což postupně umožnilo jeho uplatnění v komerčním měřítku. Po introdukci zůstává stálým obyvatelem sadů, kde přezimuje a je schopen se množit. K biologické regulaci svilušek dochází postupně po introdukci T. pyri, jež se provádí prostřednictvím plstěných pásek obsahujících oplozené samičky. Pásky se umisťují na kosterní větve či kmínky v hustotě odpovídající 3-5 tisíc jedinců/ha.

Za zmínku stojí např. houba Aureobasidium pullulans využívaná proti bakteriální spále růžokvětých, proti skládkovým patogenům, a také plísni šedé ve vinohradech. Obdobným příkladem jsou půdní antagonistické houby Trichoderma spp. nebo Bacillus subtilis podporující růst a vitalitu kořenů rostlin. Další strategií je inokulace mykorhizní houby Glomus intraradices u sazenic révy vinné.

Botanické insekticidy

Botanické insekticidy zahrnují skupinu přírodních látek rostlinného původu, které vykazují různorodou biologickou aktivitu na škůdce a jejich vývojová stadia. Azadirachtin pochází ze semen tropické rostliny Azadirachta indica. Zahrnuje kombinaci různých mechanizmů účinku (repelent, antifeedant, omezení reprodukce, zastavení vývoje).

Insekticidní efekt je oproti chemickým aphicidům pomalejší a ošetření musíme provést včas, nejlépe v průběhu líhnutí prvních jedinců ze zimních vajíček, což je zpravidla ještě před květem (růžové poupě až balónek). Výroba azadirachtinu ze semen zdrojové rostliny je velice nákladná a odtud pramení i vyšší cena produktů s touto účinnou látkou (u nás na trhu NeemAzal T/S).

Quassin a neoqassin jsou kontaktní a požerové insekticidní látky obsažené ve dřevě jihoamerického keře hořkoně obecné (Quassia amara). Quassia amara se především využívá jako larvicid proti pilatce jablečné a proti pilatkám na slivoních a při vyšších dávkách je rovněž účinná proti mšicím. Larvicidní účinnost proti pilatkám je překvapivě vysoká a v ideálních případech se blíží tradičně využívaným neonikotinoidům.

Logicky očekávaný obdobný účinek proti vrtuli třešňové se však nepotvrdil. Vedlejší účinky na necílové organizmy nejsou u Q. amara zatím zdokumentovány; chemické analýzy ošetřeného ovoce naznačují delší perzistenci quassinu a neoquassinu ve srovnání s jinými botanickými insekticidy (azadirachtin, pyrethrum).

Jedná se o přírodní látky způsobem účinku a širokospektrálností podobné syntetickým pyretroidům. Pyrethriny představují velmi účinné kontaktní nervové jedy a jejich zdrojem je kopretina starčkolistá (Chrysanthemum cinerariaefolium). Ke stinným stránkám pyrethrinů patří vedlejší účinky na přirozené nepřátele, což předurčuje jejich použití plánovat spíše na počátek sezony, např.

Rostlinné oleje

Účinek rostlinných olejů je zpravidla založen na fyzikálním mechanizmu působení. Jde např. Mnohostranné využití také nachází draselné mýdlo z kokosového oleje (Cocana), jež je např.

Feromony

Tento postup, nazývaný metoda dezorientace nebo metoda matení, je zpravidla založen na celoplošné aplikaci speciálních odparníků, které uvolňují samičí feromon. Vývoj metody prošel poměrně složitým procesem, protože se zpočátku nedařilo najít takovou formulaci f...

Měď jako problematický prvek v ekologickém zemědělství

Jak tvůrci ekologických textů od sebe opisují je zjevné ZDE, ZDE, ZDE,... Podívejme se tedy na to, co ekozemědělci používat mohou. (Celý seznam platný k 1.1.2016 najdete například ZDE). Je v něm na cca 15 přípravků, jejichž účinnou látkou jsou sloučeniny mědi. Mezi nimi i Champion 50WP s účinnou látkou hydroxidem měďnatým! Další přípravky obsahují například síran měďnatý, resp. oxychlorid měďnatý.

Vrtá-li vám hlavou, jak je možné, že se do seznamu látek povolených v ekozemědělství dostaly sloučeniny mědi, je potřeba se podívat do základního dokumentu, platného pro ekozemědělce v EU. Tímto dokumentem je NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008 - celý dokument najdete například ZDE nebo ZDE. V části nazvané „6. Další látky tradičně používané v ekologickém zemědělství“, viz obr. vpravo, si povšimněte limitu povolené dávky! Až 6 kg mědi na hektar ročně!

Champion 50WP obsahuje 50 % mědi. Pozoruhodná je i upřesňující poznámka, která potvrzuje, že ekozemědělec, může na každý hektar svého pozemku v průběhu kterýchkoli 5 let nastříkat až 30 kg mědi a stále může legálně vydávat své výpěstky za bio-potraviny!

Jelikož je měď prvek a tedy nerozložitelná, zbývá jediná možnost, jak ji z půdy dostat. Pořádně půdu propláchnout vodou. Dle vládního nařízení č. 401/2015 (Nařízení vlády o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod…) je max. přípustná průměrná hodnota znečištění povrchových vod mědí 14 µg/l (=0,014 mg/l) = 14 mg/metr krychlový - tj. 140G/10 000 metr krychlový = rybník o ploše 1 ha, hluboký 1 metr.

Z tabulky vyplývá, že měď je ve vodě nebezpečnější než uran! Pro měď a její sloučeniny je stanoven v případě úniku do vody nebo do půdy limit 50kg ročně. (Viz ZDE) Znamená to, že pokud provozovateli jakéhokoli zařízení unikne do půdy nebo vody více než 50 kg mědi, (například ve formě síranu měďnatého - tj. modré skalice) je jeho povinnost, ohlásit tuto skutečnost do IRZ!

Nelogičnosti v ekologickém zemědělství

Nelogičnosti najdeme i v zákazu postřiků a umělých hnojiv v ekozemědělství. Dokládá to povolený roztok chloridu vápenatého: Pro ošetřování listů jabloní po zjištění nedostatku vápníku. (nařízení 889/2008 ZDE). Netvrdím, že jde o nebezpečnou, jedovatou látku.

Ekozemědělci používají organická hnojiva, hnůj, kejdu, močůvku, zelené hnojení, atd. Vedle toho ekozemědělci chovají zvířata tak, aby měla celoroční přístup do venkovních výběhů, nejlépe na pastvinách. Pastevní chov zvířat vede k nedostatku hnoje a nejspíš i ke zvýšení ztrát živin. Pravda, část se jich recykluje přímo na pastvině, ale přeci jen s většími ztrátami, než v případě, když se zvíře vykálí a vymočí do podestýlky ve stáji a ta se zaorá.

Ekologickou alternativou je pěstování leguminóz. Leguminózy jsou rostliny, schopné pomocí symbiotických bakterií fixovat vzdušný dusík. (Viz např. ZDE). Množství fixovaného dusíku se pohybuje v závislosti na druhu plodiny, způsobu pěstování a půdních a klimatických podmínkách v širokém rozmezí 40 a 400 kg/ha ročně. Reálné odhady jsou zpravidla pod 100 kg/ha ročně ZDE.

Povolenou metodou potlačování plevelů v ekologickém zemědělství je tzv. „termická plečka“. (Viz např. ZDE, ZDE). Pro představu. Jde o zařízení, ničící plevely vysokou teplotou. V podstatě to je plynový hořák obrácený směrem k půdě. Alternativou je voda ohřátá plynovým hořákem a horká pára, tryskající k zemi.

Kvalita versus kvantita

V textech o ekozemědělství najdeme tuto větu- cituji: „…prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce.“ (Viz: ZDE, ZDE). Podle mého názoru ten, kdo tohle tvrdí, je arogantní pokrytec, kterému je šumafuk, jaké má jeho činnost dopady na krajinu. Výnosy ekologického zemědělství se pohybují například u obilnin a brambor na úrovni 50 - 70 % výnosů konvenčních sedláků. (Ročenka ekologického zemědělství 2013 ZDE). Pouze tento fakt sám o sobě znamená, že na obdělávání půdy je potřeba o cca 1/3 energie více, než na konvenční produkci.

Ekofarma může pracovat s uzavřeným tokem látek, ale jen v případě, že vše co vyprodukuje, taky farma spotřebuje. Pokud však jakýkoli statek produkuje potraviny pro okolí, nemůže pracovat v uzavřeném koloběhu, ale systém je nutně otevřený.

Zdůrazňujeme-li význam organických hnojiv (hnoje, kejdy, kompostu, zeleného hnojení, apod.) jako zdroje živin, musíme v si uvědomit, kde se živiny v organických hnojivech berou! Jsou to látky, které rostliny získaly z půdy. Není jich tam více, než kolik jich rostliny dříve z půdy vyčerpaly! (Výjimkou je samozřejmě uhlík a částečně dusík.) Zároveň tedy nelze bagatelizovat množství živin, které z farmy nevratně odchází v potravinách!

tags: #limit #pesticidu #pro #ekologickou #produkci

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost v Beskydech
• Frýdek-Místek: Doprava do Beskyd
• Básně o přírodě: Česká inspirace
• Druhy odpadu při tavení kovů
• Život na Zemi v průběhu času