Rimortis: Když i ten nejtemnější svět příroda si bere zpět

Hudební scéna je neustále v pohybu a přináší nové a zajímavé projekty. Kapela Chinaski natočila desku nazvanou Frihet na břehu Norského moře, ve stylovém dřevěném studiu nedaleko ?lesundu. Stejně jako v případě dvou předchozích alb Rockfield a Není nám do pláče se jí produkčně ujal Brit Greg Haver.

Skupina Vltava má novou desku. A je to setsakramentsky dobrá deska! Jmenuje se Spass muss immer sein, ale stejně jako v životě to zase až takový špás není.

Dvanáct písní zařadila na svou novou, v pořadí třetí řadovou desku nazvanou Heartbreak Culture zpěvačka, autorka a několikanásobná držitelka Ceny Anděl - Lenny. Čtyři z nich už její příznivci znají, protože postupně vyšly jako singly.

Písně z úspěšného debutu Sami i skladby z chystané desky představí se svou kapelou Bandjeez, která dlouhodobě doprovázela předčasně zesnulého Davida Stypku, zpěvačka, skladatelka a držitelka ceny Anděl v kategorii Objev roku - Kateřina Marie Tichá.

Každoročně se za poslední léta na VOD platformách objevil zajímavý nezávislý a inteligentní sci-fi film. UPGRADE, I AM MOTHER a jiné. Snímek Za Čárou mohl být další v pořadí. Ale není. Tady je špatně vše.

Čtěte také: Příroda v díle Radka Štěpánka

Ondřej Sedláček je spoluautorem knihy Planeta Praha, která byla napsána během vzniku stejnojmenné... Vašemu požadavku vyhovuje příliš mnoho alb. Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě.

Náplast na všechny uniformní kapely a genericky znějící produkce. Homogenní slepenec noise, math rocku, free jazzu, metalu, industrialu, ambientu a elektroniky v terapeuticky znějícím podání a nápadně „toolovském“ kabátu.

Deset let se muselo čekat na nové album švýcarských depkařů, ale moc se toho nezměnilo, teda až na vokální pestrost, kterou doplňuje kolekce hostů.

Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem.

Model se definitivně vyčerpal. Výrazně se upustilo od metalových pasáží, což není ten hlavní problém. Svízel je v tom, že i v té "rockovější" složce se jede na setrvačník a skutečně dobrých nápadů tu moc není.

Čtěte také: Objevte svět tučňáků

Deset roků! Trvaly! Jak praví Déma, čtyři akordy naprosto stačí. Lemmy, AC/DC a další si s nima vystačili celou kariéru. Oduševnělé texty, fajně napasované do huby, skočný lehký punk... Jako dycky. Křest v Mahence byl nádherný.

Jak praví klasik, krása střídá nádheru. Plzeňští poetici vydávají nové album po desetileté pauze a jejich bigbít je znovu půvabný, vzletný i snivý...

Když zemře druhý (a poslední hrající) zásadní člen kapely, která vám formovala hudební názor na svět, je to fakt na hovno! Slova docházejí a na duši to vypadá na stroje na maso.

ZA! - ZA! Avantgardní alternativa. Sluší se vůbec tyhle dvě slova napsat vedle sebe?

Pokud se vám stýská po ZIERLEROVI, zkuste ZYCHA. Je sice mnohem urputnější a rychlejší, na druhé straně má jeho úvod Dantova inferna spoustu styčných bodů právě s BEYOND TWILIGHT a spol., a to nejen nervními záseky a plíživými harmoniemi.

Čtěte také: Vliv emisních norem na automobilový trh

Tohle bude pro některé konzervy oříšek kvůli dost specifickým vokálům (nevzdávej to po první skladbě). NAZGHOR se vydávají o více než deset let zpět a restaurují klenoty z počátku své kariéry. Pokud máte smysl pro útočný black protkaný vyloženě hitovou melodikou, nemůžete s touhle kapelou narazit. BM, který se inspiruje jak švédskou, tak finskou školou.

Post hardcore, artrock i melancholická vlídnost. Současní THRICE ale mají blíže k vyhrocenější alternativně rockové emotivnosti než k uvolněně vzdušné poloze, kterou jsem cítil z minulého alba „Horizons/East“.

Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů.

FOSSILIZATION se poměrně rychle dostali do první OSDM ligy, ale místo toho, aby pomýšleli na pohárové příčky, volí ustálený střed tabulky.

Zcela typický Rogga. Švédský oldschoolový workoholik se svým projektem PAGANIZER nezklamal ani tentokrát. Slušná deska nabírající na síle hlavně ve svém závěru. Palec nahoru za energickou dámu za mikrofonem v poslední skladbě „Vanans Makt“.

Nespoutaná blacková jízda s razantním punkovým tempem. Nizozemci si nehrají na nějaké odlehčené melodie, naopak berou dravou blackovou podstatu a šponují ji hardcore intenzitou.

Norové se ani na své dvanácté studiové desce nezpronevěřují emotivnímu rockovému narativu, který je jim celou jejich kariéru vlastní.

Výživná pirátská jednohubka, jež vás potěší, jako kdybyste se ztratili na Ostrově pokladů a v nouzi objevili rozcestník, sestavený z kostí posledního nešťastného pobočníka kapitána Flinta.

Hudební doprovod pod taktovkou skladatelské jistoty Hanse Zimmera je stejně znepokojivý jako film samotný.

Skvělý a nabušený dokument o základním kameni blockbusterové podívané.

"A Last Prayer In Gethsemane" a "Chaos.Fire.Devotion" poslouchám už týden a pořád dobré, ostatní položky defilují se střídavými úspěchy.

Evidentně rozděluje posluchače na ty, jež tvorbu znají a očekávali něco jiného, a na ty, kteří jejich kouzlo objevují až v poslední době a u kterých album slaví úspěch.

Čistější než poslední dvoudeska. Ne tak, jako nejjemnější část sedmičkového triptychu. Neva. Ale nějak to nefunguje, jak jsme od BAN zvyklí. A zase opakuji, když posun, tak navázat na "Halucinogen". Ale voni si nenechají poradit.

Kousavý a řádně syrový hardcore punk z Košic. Vzácně se tu potkává talent napsat kvalitní, jiskřivé texty a silné skladby, které si vás omotají kolem prstu hned napoprvé.

Slušná power metalová jízda, kterou si užijete …pokud vám nevadí, že budete hoblovat až na bláto sedřenou sjezdovku, která je lemována mantinely s nápisy krajanů STRATOVARIUS, nebo HELLOWEEN, HAMMERFALL a dalších.

Čtvrté album AZURE EMOTE je plné technických deathmetalových extravagancí odkazujících až kamsi k CYNIC, ale současně i zajímavým soubojem strojové technické studenosti a živých houslí.

STEP TO THE RHYTHM OF THE BROOKLYN BEAT! Najneskôr od pecky Forsaken viete, že ste tu správne. Toto je veľký štúdiový návrat pôvodnej zostavy, ktorá urobila tak ohromne veľa pre otvorenie fascinujúceho sveta NYHC pre európskych metlákov.

U všech pterodonů, to je název. A obal. A fotka kapely. Inu, Kanada. Pod nádherně pitomým zevnějškem se skrývá hevík se srdcem na dlani. Parádní produkce, kytarová heroika, judasovské hymny. Po ďábelském začátku to ke konci už ale trochu jede na výpary.

Éterický instrumentální post rock těchto Maďarů je esencí náladově se tetelících postupů, které představují to nejklasičtější z převážně akusticky pojaté odnože tohoto stylu.

Živé EP so stopážou blížiacou sa ku kratšej štúdiovke zachytáva LED ZEP na vrchole „epickej“ éry, kulminujúcej na 50 rokov sláviacom dvojalbume „Physical Graffiti“.

Druhá deska dvou hudebních person, Adrian Smith (IRON MAIDEN) a Richie Kotzen (ex-POISON, ex-MR. BIG), je opět výrazně retro se silným blues nádechem.

Jazzmetalová persona Jan Zehrfeld si se svou partou PANZERBALLETT bere na paškál skladbu MESHUGGAH "Bleed", ale také Beethovenovu "Ódu na radost" a Vivaldiho "Summer" ze "Čtvero ročních dob".

Minule sme s conquistadormi dobývali ríšu Aztékov, novinka nás berie do čias inkvizície, moru a bojov s Maurmi v stredovekom Španielsku.

Nenápadní matadoři nové vlny nové vlny britského HM si jsou s dalším albem pro V jako vítězství. Zatím nezaváhali ani jednou a novinka je opět vkusná, načechraná, konejšivě melodická a zpěvná. Určitě ne jejich vrchol, ale na vavříny to stačí!

Je to krásne. Neexistuje iná kapela, ktorá by na starších albumoch drtila napríklad thrash v štyle VOIVOD a teraz ohurovala svojím vlastným soundtrackom k seriálu Love Boat. A ešte to aj celé dáva zmysel.

Pre mňa jeden z najočakávanejších albumov tohto roka. Tento nový singel je proste skvelosť.

Spýtajme sa spolu s Marie Kondo: „Prinášajú nám KGatLW radosť?“ Odpoveď je aj na 27. doske jasné áno. Jemné orchestrálne aranže (odkaz na „Paper Mâché...“?) prekryjú istú schématickosť, ktorá sa pri tempe dve dosky ročne zákonite vkráda.

K novým metalovým poměrům jsem obecně skeptický. Znáte to, tuny kapel a něčeho originálního jako šafránu. Ale finálový večer domácí wackenské soutěže mi tady vystavil krutou stopku. Vyhrát mohli jen jedni, jasně, ale zasloužilo si to všech 6 finalistů!

Dobré díky silné thrashové složce, skladby důrazně řežou a spolu s melodickými refrény je to sice tendenční, ale příjemná metalcore porce.

Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá.

Jako by se Australané chtěli vymezit proti baladické rozvláčnosti, kterou vykazovala jejich poslední tvorba. "The Harmony Machine" je energičtější a současně uvolněnější, ale přes značnou intenzitu plyne příliš samozřejmě.

Škóti tu robia všetko správne. Natlakovaný, krásne vrstvený metalcore niekde na pomedzí PARKWAY DRIVE a ORBIT CULTURE s potenciálom riadne zatriasť výročnými albumovými rebríčkami.

NOSPŪN se naOzai dříve jmenovali OZAI a právě vydané EP pod tímto názvem obsahuje 5 přepracovaných písní z té doby.

New wave of czech powerviolence. Renesance žánru. Tentokráte bez kytary, jen basa, bicí řvaní. Hra bez pravidel. Trochu punk a emo. Dost špína. Dost usazené ve středních tempech.

ROTHADÁS. Člověk by pod tímto názvem čekal nějaký kvalitní uherák a on je to doom/death metal. Death metal je masivní OSDM, často se klepou koberce. Doomová složka je naopak přístupnější a melodičtější.

Poctivý materiál dle pravidel finského death/doomu. Na druhou mi tam chybí věrohodné, autentické emoce. Ty jsou doháněny studiovými aranžemi, ale v jádru hudby je nenacházím.

tags: #rimortis #i #ten #nejtemnejsi #svet #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti s rotačním kompostérem
• Legislativa odpadového hospodářství pro autoservisy
• Eko produkty na svačiny
• Aleje a životní prostředí
• Efektivní řešení pro domácnost