Londýnské emise: Československá měna a známky z 1. světové války

Bankovky londýnského vydání z roku 1945 představují fascinující kapitolu československé měnové historie. Tyto papírové peníze vznikly v Londýně během druhé světové války jako součást příprav na poválečnou obnovu Československa. Emise byla připravována exilovou vládou a vytištěna v Anglii podle návrhů českých umělců. Hodnoty 1, 5, 20, 100, 500 a 1000 korun československých nesou motivy spojené s národní identitou a kulturním dědictvím.

Vznik v londýnském exilu

Bankovky londýnského vydání vznikly z iniciativy československé exilové vlády v Londýně pod vedením Edvarda Beneše. Přípravy začaly již v roce 1943, kdy bylo jasné, že bude potřeba nová měna pro osvobozené území. Tisk probíhal v britských tiskárnách pod přísným dohledem a za mimořádných bezpečnostních opatření. Grafické návrhy vytvořili čeští umělci žijící v exilu, kteří se inspirovali národními symboly a historickými osobnostmi.

Celkem bylo vyrobeno šest nominálních hodnot s celkovým počtem přes 200 milionů kusů všech denominací. Každá bankovka obsahovala speciální bezpečnostní prvky včetně vodoznaku a speciálního papíru, který měl zabránit padělání.

Motivy a symbolika

Jednotlivé nominály nesou výraznou národní symboliku. Jednokorunová bankovka zobrazuje alegorii Pravdy podle Alfonse Muchy, pětikorunová obsahuje motiv lipa jako symbol slovanství. Dvacetikorunová bankovka představuje Jana Amose Komenského jako symbol vzdělanosti, zatímco stokorunová zobrazuje Karlův most v Praze. Nejvyšší nominály 500 a 1000 korun obsahují portréty významných českých osobností. Všechny bankovky jsou doplněny českými a slovenskými nápisy, což zdůrazňovalo jednotnost obnovené republiky po válce.

Oběh a stažení z oběhu

Do československého oběhu byly londýnské bankovky uvedeny v květnu 1945 ihned po osvobození. Sloužily jako přechodná měna až do zavedení definitivních poválečných bankovek v roce 1946. Výměna probíhala v poměru 1:1 za nové bankovky československé národní banky. Kratký období oběhu způsobilo, že se dochovalo relativně málo kusů v zachovalém stavu. Nevyměněné kusy se staly vyhledávanými sběratelskými předměty, zejména ve vyšších stupních zachovalosti.

Čtěte také: Emise z Londýna: ČS známky

Každý sběratel papírových platidel i každý zájemce o československou měnovou historii jistě dobře zná podrobně zpracovanou dvoudílnou publikaci Miroslava Mixy „Starosti s papírovými penězi ČSR za 2. světové války“. Její druhá část „Československé státovky a bankovky londýnské emise“ pojednává o výrobě papírových platidel, objednaných Ministerstvem financí československé exilové vlády v Londýně v britských ceninových tiskárnách.

„Londýnská emise“ představuje státovky sedmi nominálních hodnot po 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1.000 Kčs. Není na nich vytištěno datum vydání ani letopočet, neboť byly určeny až na uspořádání poválečného hotovostního peněžního oběhu a konec druhé světové války nemohl být v době jejich přípravy s větší mírou pravděpodobnosti ani odhadován. Podle bankovní praxe z let 1919 - 1992 je zpravidla označujeme jako „emise A“, případně pomocným označením „vzor 1945“, které však není jednoznačné vzhledem k existenci více typů některých nominálních hodnot (100 a 1000 Kčs) z téhož roku.

Jejich tisk se uskutečnil ve třech britských cedulových tiskárnách. Z přípravy této emise se v různých sbírkách dochovaly různé předměty, zejména podklady pro návrhy, studie, výtvarné návrhy, koláže, tiskové zkoušky, vzorové nátisky, bankovní vzory a další materiál. Dochovány jsou v množství, které je zřejmě větší než u všech ostatních emisí československých papírových platidel, snad vyjma prvorepublikových státovek a bankovek z produkce American Bank Note Company.

Větší zastoupení ve sbírkách zřejmě vyplývá z toho, že doprovodný materiál emisí tištěných v tuzemsku byl obvykle z větší části předán vydavateli nebo skartován za jeho dohledu, zatímco část doprovodného materiálu tří britských tiskáren byla předána československému Ministerstvu financí v Londýně, odkud byla po skončení války předána Ministerstvu financí v Praze a později Národní bance československé (dále jen „NBČS“). Na této „dlouhé cestě“ přešla většina exemplářů z fondu „Londýnská emise“ do soukromých sbírek.

Odchylné tisky a vzorové nátisky

Účelem tohoto příspěvku je popis některých zjištěných odchylných tisků, tedy tiskových produktů lišících se od státovek ze sériové výroby a doložení některých poznatků z úřední korespondence konkrétním materiálem. Záměrně se věnujeme jen tiskovým produktům a nikoliv i výtvarným návrhům, které by měly být předmětem jiného pojednání. Takových návrhů a dílčích studií k nim existuje větší množství.

Čtěte také: Ringier Axel Springer CZ - analýza

Realizované i nerealizované návrhy pocházejí jak od autorů a z ateliérů tiskáren, které příslušné nominální hodnoty vyráběly, tak od autorů a z ateliérů tiskáren, které nakonec tiskly jiné nominální hodnoty. V textu se přidržujeme zkratky československé peněžní jednotky „Kčs“ platné v době, kdy se sledovaná platidla stala zákonnými penězi (1.11.1945), i když státovky, na nichž byl název československé koruny zkrácen (5 a 20 Kčs), nesou ještě prvorepublikovou zkratku „Kč“.

Druhá část publikace uvádí a na více místech pomocí písemných pramenů (nikoliv však na konkrétním materiálu) dokumentuje, že od každé číselně dokončené série byl vytištěn 1 000 000 kusů státovek. Avšak šesticiferné číslovače, použité na všech státovkách „londýnské emise“, umožňují očíslování jen 999 999 kusů v číselné řadě od 000001 do 999999.

Koláže

První dva, resp. čtyři jednostranné exempláře patří mezi tzv. koláže. Jsou to typické práce ateliérů ceninových tiskáren zejména z angloamerické oblasti, známé v československé emisní praxi především u platidel realizovaných v American Bank Note Company. Koláže představují spojení ručně nakreslených partií (obvykle portréty a texty), otisků prefabrikovaných tiskových prvků (zejména rámečky a giloše), někdy i fotografií a podle stavu rozpracování i jedinečných prvků daného platidla.

Rovněž koláže dvou nejnižších nominálních hodnot z ateliéru Thomas De La Rue jsou kombinací tisku a ruční kresby. U pětikoruny byl dále zjištěn jediný nátisk, anulát série AB, která v sériové výrobě nebyla použita. U desetikoruny byl rovněž zjištěn jediný anulát série AB, také nepoužité v sériové výrobě. Oba anuláty se velmi blíží konečnému provedení a lze je považovat za vzorové nátisky. V pravých dolních rozích lícních stran pětikoruny i desetikoruny jsou vepsána čísla nezjištěného významu.

Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo rovněž zjištěno menší množství. Jsou to dva anuláty dvacetikoruny a tři anuláty padesátikoruny, zřejmě vzorové nátisky a čtyři exempláře dvacetikoruny bez číslování, zřejmě vzorové nátisky přetisku na rubové straně. Anuláty mají sérii tvořenou jedním písmenem, zatímco v sériové výrobě byla použita dvě sériová písmena. Dva exempláře jsou anuláty jednopísmenové série B 000000, přičemž u jednoho je barva číslování červená a u druhého černá.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Londýnská emise poštovních známek

V prvních mírových týdnech roku 1945 se do Československa začali vracet naši vojáci, kteří dlouhé roky bojovali za hranicemi za naší svobodu. Spolu s nimi se vrátilo i osm mužů, kteří v tomto boji zaplatili tím nejcennějším, vlastním životem. Vrátit se proto mohli jen jako bezejmenní hrdinové na sérii poštovních známek vytištěných v hlavním městě ostrovního království. Odtud i její název: londýnská emise či londýnské vydání.

Příprava a vydání série šestnácti poštovních známek pro osvobozené Československo zahraniční čs. vládou v Londýně patří ke smutnějšímu koloritu dějin naší známky. Stejně tak mám na mysli i osud jejich autora a realizátora - dr. Antonína Tichého. Kromě svého provozního a ekonomického dosahu bylo toto vydání vlastních známek průkazným historickým dokladem o existenci československého státu v letech druhé světové války.

S tím pak souviselo uznání státní poštovní příslušnosti ke Světové poštovní unii, přičemž navázání styku bylo hlavním úkolem dr. Tichého. Dr. Tichý byl totiž vedoucím odboru dopravy a pošt na Ministerstvu hospodářské obnovy čs. zahraniční vlády v Londýně. Dr. Tichý nenechal nikoho na pochybách, že je vskutku jediným, plně zodpovědným realizátorem zadaného úkolu.

Sám rozhodl a vybral náměty známek zvolil galerii skutečných hrdinů zahraničního odboje, kteří si to zasloužili, s obtížemi obstaral snímky vojáků a finanční prostředky na přípravu a tisk, sám stanovil, jak mají být portréty na známkách zobrazeny a bez uvedení jmen těchto osob (jejich anonymitu obhájil zdůvodněním: „Nikdo zde není sám za sebe, je jen symbolem“). Zásilky mezi dr. Tichým a tiskárnou Thomas De La Rue & Co. Limited, doručované zvláštním poštovním kurýrem, nesly označení „důvěrné“ (confidential).

Přípravu známek komplikovaly složité vztahy mezi umělci v emigraci, ke kterým patřili i malíři a grafici z řad vojáků, a spolu s nimi různorodost estetických názorů. Dr. Tichý publikoval další skutečnosti. Od okamžiku, kdy obdržel příslušný pokyn vlády připravit emisi známek, dr. Tichý nenechal nikoho na pochybách, že je vskutku jediným, plně zodpovědným realizátorem zadaného úkolu. Věděl, že se z emise „dělá vysoké politikum“ - proto, aby byl úspěch dosažen, musel jednat zcela autoritativně.

tags: #londýnské #emise #1. #světová #válka

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti z jazykových kurzů
• Praktické odpadkové koše z nerezu
• Snadná recyklace s barevnými koši
• Návrh, schválení a kontroverze
• SWAT a znečištění ovzduší