George Gordon Byron, jeden z největších anglických romantických básníků 19. století, se narodil 22. ledna 1788. Byl nejen významným umělcem, ale i mužem, který se rozhodně nezříkal dobrodružství, o čemž svědčí i jeho předčasná smrt v pouhých 36 letech, 19. dubna roku 1824.
Život lorda Byrona
Byron pocházel ze starých šlechtických rodů pověstných skandály. Otec brzy opustil jeho matku a poté zemřel, zanechal rodině pouze dluhy. Baronova matka trpěla hysterií a často se u ní střídaly nálady. Byron od narození kulhal, ale měl dobrou fyzickou kondici, byl tvrdohlavý, neústupný a měl obdivuhodnou vůli. V deseti letech se stal hlavou rodu Byronů po smrti strýce z otcovy strany.
Někdejší špatný student školy v Harrow a Cambridge proslul nejen svým dílem, ale i způsobem života, který zahrnoval řadu milostných skandálů včetně podezření z incestu s nevlastní sestrou. Protože jeho rozvod byl skandální a jeho politické názory vyvolaly odpor, musel opustit Anglii.
Vinou vrozené vady Byron odmalička kulhal, což mu způsobilo trauma na život. Vyroste z něj nejen nejslavnější anglický básník, ale také zřejmě nejslavnější anglický zhýralec. Pro smrt je divoký básník lákavým soustem, vezme si ho už ve věku 36 let.
Byronovy cesty a vliv přírody
Byron hodně cestoval, navštívil Portugalsko, Španělsko, Maltu, Albánii a Řecko. Například v Albánii prý vzhledem k podobnosti přírody, strmým horským svahům, lidovým krojům a povaze lidí objevil "Skotsko s mešitami". Zavítal i do Řecka, kde jej dodnes oslavují jako národního hrdinu.
Čtěte také: Lord Byron: Přírodní motivy
Jeho cesta vedla do Belgie a poté do Švýcarska. Tam ho velmi uchvátila příroda. Odstěhoval se do Itálie. Tato země ho opět inspirovala k jeho tvorbě. Během let 1816-19 pobýval v Benátkách. Svůj pobyt však často měnil. V té době se zamiloval do mladé šlechtičny Terezy Guiccoli, která kvůli Byronovi opustila manžela.
Ve stejné době také začal psát své nejznámější dílo, romantický epos Childe Haroldova pouť, vydávaný mezi roky 1812 a 1818, kterým Byron uvedl do vytržení celý literární svět. O Manfredovi podal vysoce zajímavý posudek Goethe, vykládaje, co z živlů faustovských Byron převzal, ale i jak celek změniti dovedl a takřka přetvořiti vlivem své zvláštní mohutné osobnosti.
Byron a společnost
V roce 1823 vyrazí do Řecka, aby se tu zapojil do osvobozeneckého boje proti nadvládě Osmanské říše. Spojí se sice s řeckým státníkem Alexandrosem Mavrokordatosem (1791-1865), se kterým plánují útok na tureckou pevnost Lepanto u ústí Korintského zálivu. Podle všeho malárií, kterou se lékaři bohužel snaží léčit pouštěním žilou, což pochopitelně Byrona ještě víc oslabí. Ač nakonec dokáže malárii zkrotit, do cesty k uzdravení se mu postaví silné nachlazení. Zákrok je navíc proveden nesterilním nástrojem, který k malárii a nachlazení přihodí ještě otravu krve. To už tělo neustojí a Byron 19.
Citáty lorda Byrona
- „Štěstěno! a došel klidu, jak ti ptáci.“
- „Láska je podle mého skromného mínění dokonalý nesmysl, pouhý žargon poklon, romantiky a klamání.“
- „Nenávidím úkoly.“
- „Hobhouse říká, že je ze mne vlk samotář. Je to přesně tak...“
- „Naděje je líčidlo, jímž si skutečnost barví tváře.“
- „Mne posud poutá Příroda!“
Čtěte také: Manfréd a jeho vztah k přírodě
Čtěte také: Byron a Chvost: Interpretace
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]