Lyrické básně o přírodě a jejich charakteristika

Cena literární kritiky vstupuje do druhého ročníku, což mimo jiné znamená, že jsme s prací začali hned zkraje roku a vzali jsme v potaz i ty knihy, na něž v rámci minulého běhu nezbyl prostor kvůli jejich opožděnému vydání.

Kritéria výběru knih zůstávají v podstatě táž a shodují se se záběrem CLK. Platí tedy, že vycházím (třebaže nikoli beze zbytku) z recenzních výtisků, které nám byly na vyžádání poskytnuty nakladatelstvími, ať už ve formě tištěných či elektronických publikací. Rovněž záměr a metoda tohoto textu vycházejí z praxe rozvinuté v mých předchozích textech souvisejících s CLK.

Rád bych zde nabídl panoramatický přehled toho, co vyšlo. Zároveň si ale stále zřetelněji uvědomuji, že není možné tzv. přečíst vše.

Jádro textu tvoří komentáře třiadvaceti básnických knih z letošního roku. Ke každé knize formuluji tři věty (ke knihám s vročením 2024 pak pouze jednu větu). Zajímá mě přitom čtení a popis blízký formalistickému přístupu k literárnímu textu.

Vyhýbám se tedy psychologizaci či snaze odezírat z básní vnitřní motivace autorky či autora. Neznamená to však, že bych rezignoval na vlastní povahu, nastavení a odlišné možnosti jednotlivých knih. Mým záměrem je nabídnout určitý způsob příznivého (třebaže ne bezvýhradného) naladění na dané texty (tedy nikoli jejich kritiku, ať už si pod tím představujeme cokoli) a možný způsob, jak z nich získat to, co je na nich cenné (nakolik to omezený rozsah dovoluje).

Čtěte také: Učíme děti třídit odpad

Příjemně znějící veršíky přírodní lyriky (a nejen jí) mě potěšila. Ale nedejme se mýlit, Hálek psal nejen o přírodě, ale i o člověku, životě a smrti, kolébce i rakvi. Přesto všechno na mě osobně sbírka zapůsobila velmi pozitivně, dlouho jsem nečetla tak úžasnou "vážnou" poezii.

Proud v současné poezii

Při listování uvedenými sbírkami se mi zdají nápadné zhruba tři proudy. S nutnou mírou schematičnosti bych si je pracovně pojmenoval jako třeštění, bájení a svěřování. Vypomáhám si zde samozřejmě půdorysem známé žánrové - či v českém kontextu často druhové - triády.

Jde mi ale o její konkretizaci v kontextu současné poezie. Zároveň se snažím nastínit to, co z mého pohledu jednotlivé sbírky přesahuje a spojuje zároveň, co je však nijak nevyčerpává. Uvedené příklady je tedy třeba brát s rezervou a s přihlédnutím k níže uvedeným komentářům, které se zaměřují naopak na specifika jednotlivých textů.

První proud, tedy třeštění, se po mém soudu výrazně projevuje v několika sbírkách, které charakterizuje zvýšená pozornost vůči materialitě řeči a její nesémantické (tělesné) či polysémické (mnohoznačné) působnosti.

A konečně třetí proud, tedy vyznání, svěřování, artikulace osobních názorů či postojů, se zdá být tradičně v poezii nejvýraznější, což lze přičítat na vrub oblibě modelu poezie zaměřeného na figuru subjektu.

Čtěte také: Příroda v poezii Dickinsonové

Tendence v české poezii

Vedle těchto výrazných proudů pak lze pojmenovat konkrétnější tendence související se stavem a vývojem české poezie. V posledních letech lze konstatovat zvýšený zájem o vícejazyčnost v jinak převážně monolingvní české básnické produkci.

Rád bych se zmínil pouze o výskytech postupů blízkých vícejazyčnosti. Další tendencí, související s chápáním média knihy v kontextu poezie, by mohl být zřetel ke komponování sbírek jako sevřených celků, tedy komponování knih, nikoli sbírek ve smyslu kompilace nesourodých nebo jen volně souvisejících cyklů či jednotlivých textů.

• Větší část knih jeví spíše nenápadnou komponovanost, ale vyznačuje se poměrně sourodou poetikou i zpracováním jednotlivých textů (odvrácenou stranou tohoto postupu může být určitá monotónnost).
• Sevřenější pojetí knihy nabízejí pak díla, která jsou koncipována jako delší cykly či celky, vyznačující se zřetelnější komponovaností celku knihy či rozvíjející explicitně pojmenovanou stylizaci či situaci.
• Na druhou stranu lze v uplynulých měsících poukázat na vícero textů sebraných například z delšího tvůrčího období a sestavených v celek, jehož kompozice je nesnadno uchopitelná nebo přiznaně disparátní.

Třetí tendencí, kterou se zde pokusím naznačit, spojuji s otázkou žánrového čtení současné poezie i s celkovým pohledem na její „krajinu“.

Výše jsem nezmínil knihy, které z obecného pohledu nevybočují z konvenčního pojetí poezie, ale jsou vydávány v regionálních nakladatelstvích a s patrným nasměrováním k určité čtenářské komunitě (nejen situovaností daného nakladatelství, ale i odkazy v textech). Tím vlastně vzniká jakási jejich specifičnost, která sice neobstojí v širším srovnání, ale poukazuje na důležitou rozmanitost a roli čtenářské základny té které (žánrové) produkce.

Obdobný pohyb lze po mém soudu sledovat také v případě nakladatelství, jejichž produkce snese přísná kvalitativní měřítka, zároveň se však profiluje jakožto zaměřená komunitně, tj.

Čtěte také: Inspirace letní přírodou v poezii

Spokojím se s tímto: v kontextu CLK je třeba poukazovat spíše na možnost společného rámce a vzájemné relativní srovnatelnosti sbírek, na jejímž základě by mělo být možné je kvalitativně třídit. Přesto považuji za důležité neztratit ze zřetele parciálnost vlastního pohledu, ať už ho reprezentuje jakákoli instituce či cena.

Komentáře k vybraným básnickým sbírkám

• Adam Borzič: Paví logika (Host) - Dvě sbírky v jednom svazku. Lehkým (může se zdát, že až příliš) a radostným stylem o všem, co se v poezii tak či onak potkává: smyslová mnohost světa a živý, osobní vztah k jeho součástem, tělesnost či sexualita atp.
• Anna Brikciusová: Před vzlétnutím (Bor) - Náznakovité básně redukované na několik slov, ústřední obraz, názvuk myšlenky, případně vykreslení humorné situace. Jejich tématem jsou smyslové vjemy, momenty každodennosti či různá drobná pozorování.
• Ondřej Fibich: Osamělý argonaut (Dobrý důvod) - Sebrané kratší lyrické básně připsané konkrétním místům a dnům. Spojuje je motiv osamělého putování a záznamu uplynulého, ztraceného, opuštěného.
• Klára Goldstein: Birán (Adolescent) - Představuju si znění těchto básní (samy k tomu nabádají konkrétními evokacemi) prostoupené hudbou, nebo ještě výrazněji: řízené a komponované jako hudební díla. Odtud jejich rytmičnost, výrazný tah a plynulost i určitá gestičnost a patos; myslím na své kusé dojmy z romantické hudby (Brahms, Sibelius).
• David Hrbek: Ty nejlepší věci (Druhé město) - Zpovědní, dlouhodeché a výrazně narativní básně o klíčových momentech jednoho života spjatých s událostmi narození, smrti či osobních epifanií. Texty potlačují prvky typické pro poezii a blíží se spíše narativním sekvencím; místy působí značně idylizovaně či tendenčně.
• Mellanie Kašjak: Objev purpurové barvy (Adolescent) - Básně jako stopy tělesné existence (gesta, otisky, vzkazy, oslovení) i způsob jejího prožívání. Záznamy reziduálních jevů přechodu do jiné podoby.
• Jakub Kostelník: Punkva (Protimluv) - Slova vzájemně přivolávaná souzvuky a podobnostmi - uvnitř češtiny, ale také s němčinou a angličtinou; hýření novotvary, nebo spíš novými úhly pohledu (zpodstatnění příslovcí, hry s předponami atp.). V jádru jakási primordiální lyrika dění mezi slovy, k nimž zpřístupňují cestu analogie (výrazně přírodní děje, ale také materialita zápisu či sexuality).
• Tomáš Kozák: Vrásnění (Práh) - Rozvolněné verše s příležitostnými rýmy, výrazně tíhnoucí k pointám úvahového či humoristického rázu. Jde o soubor různorodých úvah o psaní, textů věnovaných básníkům, existenciálních parabol či záznamů osobních i veřejných událostí, které probouzí dojem příležitostného psaní, jehož hlavní ambicí je nápaditě okomentovat vlastní prožitek či společenský fenomén.
• Klára Krásenská: Veni, veni (Argo) - Básnický cyklus jako z jiného času (podoby Boha, expresivní jazyk plný zdánlivě nesmyslných dramatizujících adjektiv či atmosféra starého písemnictví), přitom zřetelně ukotvený v prostých konstelacích každodenních činností a prožitků - zachycovaných ovšem z jakéhosi tichého, okrajového místa, typicky spojeného s nadhledem či přírodou (tolik konkrétních jmen rostlin a živočichů!). Anotace nabádá ke čtení knihy prostřednictvím figury rozchodu, ovšem klíčový se zdá být spíše příchod, a to nejen v podobě očekávání, ale také starostlivosti (obrazy boha-nemluvněte, mateřství ad.) či touhy (ozvuk Písně písní).
• Josef Kučera: Dům z papíru (Host) - Obtížně se mi hledá jednotící linka téhle sbírky, nenacházím ji. Možná tkví ve zdánlivě jednoduchém, věcném stylu zaměřeném k evokaci obrazů; možná se vine mezi různými podobami prolamování hranic pouze lidského světa nebo v atmosféře blízké klidu, snivosti či idyličnosti, spjaté s evokacemi přímořských, prosluněných krajin.
• Matěj Kulišťák: Padlí (Dobrý důvod) - Kříšení katolického venkova z ducha starých slov (též latina, příležitostně řečtina) a jejich ozvuků. Hýřivé, mnohomluvné básně přeplněné církevním rekvizitářem a evokacemi nejrůznějších tekutin a obecně fyzičností, a to především slov.
• Petr Ligocký: Doma v bezpečí (Protimluv) - Básně modelované jako útržky (převážně - alespoň na mě tak působí - traumatických) vzpomínek a situací týkajících se tří generací mužů a soustředěné kolem ústřední perspektivy současnosti - dětství (kluk), nemocný otec (ictus), starý děda. Linie těchto tří postav prokládají texty evokující prchavé prožitky pobytu v přírodě či perspektivu matky.
• Klára Machů: Až mě vypálí slunce (Dobrý důvod) - Poezie blízkosti živlů, prostupování látky člověka (těla, hlíny) a látky světa. Kratší, v jistém ohledu strohé texty; pracuje v nich ovšem rytmus, zvuk, místy rým.
• Vasyl Malyshka: Ranní výkřiky racků (Limonádový Joe) - Autorské překlady původně ukrajinsky psaných básní do češtiny. Konfesijně lyrické texty (pozorování vztažená k osobnímu prožívání, záznamy každodennosti, existenciálně laděné úvahy o lásce, domově atp.).
• Soňa Pokorná: Hotfix - Dalo by se říct jednoduše: milostné básně. Pak by se asi dalo volitelně navázat, že jde o nejrůznější typy vztahů, jakousi mozaiku různých podob lásky mezi dvěma či více lidmi, jejichž analogie nabízí také obrazový doprovod Barbory Haplové (též autorky vizuálního konceptu knihy) v podobě vyobrazení mechanických spojení materiálů či lepidel.
• Vít Slíva: Azurový inkoust (Větrné mlýny) - Milostné básně pohybující se na křivce okouzlení, zbožštění druhé osoby, vzájemnosti, rozchodu a zapomenutí. Láska jako extatický vokální tanec kolem fantazmatické ženy.
• Olga Słowik: City, slóvce (Dobrý důvod) - Texty čerpající z veřejných podob řeči, ať už jde o různé formy komunikace institucí, noviny (útržky tiskovin zpracované formou koláží tvoří intermezza knihy) nebo rozhovory a další typy jazykových interakcí; úběžník přitom tvoří účinek veřejných promluv na osobní prožívání a sebepojetí, potažmo různé formy násilí a útlaku realizované prostřednictvím řeči. Strohé, náznakovité, občas téměř minimalistické básně využívají oslovení druhé osoby - jsou namířeny proti zraňující řeči; odtud také jejich ironický, kritický, místy třeba i konfrontační tón.
• Jiří Staněk: Der Kollege (Dobrý důvod) - Sbírka nápodob a evokací vycházející z biografie Georga Trakla, výhradně tedy z incestního vztahu k sestře. Básně drcených slov, zvolání a útržkovitých úvah prokládaných úryvky z lékařské příručky konce 19. století (němčina a latina).
• Vlasta Špinková: Pozdní sběr (Artkrist) - Texty pro pamětníky. Láska a/navzdory stáří.
• Žaneta Štěpánová: Prosím, uvědomte o tom slunce (Bor, [v tiráži patrně chybně 2024]) - Košaté, těkavé, přelévavé, místy rytmizované až zpěvné. Slova mi v této knize zní jako pod vodou, občas se nezvykle lámou a ohýbají, ztrácím návaznost významů i obrazů, ale proud tušeného hlasu dovede strhnout.
• Petr Švácha: Proutky (Brána do Brd) - Texty točící se kolem metafory jara. Kultivovaný způsob vyjadřování místy sklouzává k přílišné snadnosti.
• Petr Švácha: Zátiší s modrými jablky (Artkrist) - Sbírka konfesijně či existenciálně laděných veršů. Témata jako hodnota slova, pomíjivost a trvalost existence či mezilidské vztahy artikulovaná v hladce plynoucích verších, často blízkých klišé.
• Jaromír Typlt: Pouzdří (Argo) - Urputné obkružování slov či hláskových souzvuků; jako by se v samotném vyslovování skrývala moc blízká působnosti zaklínadla, věštby či odpradávna platného rčení. Také portréty podivností, shluků a změtí, prchavých záblesků na periferii smyslových polí.

tags: #lyricke #basne #o #prirode #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Olympiáda pro předškoláky
• Tipy pro čištění chromu
• Jak se chránit před klíšťaty
• Tipy na listopadovou dovolenou
• Průvodce likvidací odpadu z hausbótu