Lze Obnovitelné Zdroje Kombinovat?

S příchodem topné sezony si mnozí odběratelé kladou otázku, jak hluboko budou muset v příštích měsících sáhnout do kapsy. Budoucí ceny energie ovlivňuje mnoho faktorů. Důležitou roli bude hrát vývoj globální poptávky po energetických komoditách. V Evropě jsme v posledních dvou letech měli štěstí na relativně mírné zimy, což se může, ale také nemusí opakovat.

Faktory Ovlivňující Ceny Energie

Při extrémním poklesu teplot hrozí výpadky energetické infrastruktury. Vzhledem k naší závislosti na importu zemního plynu mohou sehrát roli také neočekávané události, jako byly například nedávná stávka australských plynařů či provozní nehody na infrastruktuře významných vývozců. Na druhou stranu zásobníky zemního plynu v České republice i celé Evropské unii jsou nyní naplněné z více než 98 %, což přesahuje průměr minulých let.

Obecně lze říct, že potenciál Moskvy k vydírání Evropy prostřednictvím omezení vlastního vývozu se výrazně snížil. Co naopak může negativně ovlivnit situaci na trzích v regionu, jsou sabotáže na infrastruktuře v Baltském moři. Nejprve došlo začátkem října k poškození podmořského plynovodu mezi Finskem a Estonskem. Narušen by při tom i telekomunikační kabel. Finské zdroje zpočátku hovořily o možné sabotáži ze strany Ruska jakožto odplatě za připojení Finska k Severoatlantické alianci v dubnu letošního roku.

Dlouhodobé Výhledy a Obnovitelné Zdroje

Dlouhodobé výhledy hovoří o možnosti postupného poklesu cen elektřiny i plynu. Nižší ceny silové elektřiny by u nás v následujících letech mohlo zajistit posílení přeshraničního propojení. Pokračující výstavba zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů v kombinaci s lepším přeshraničním propojením v rámci středoevropského regionu by do konce dekády mohla snížit ceny silové elektřiny téměř o třetinu. Skutečné ceny v druhé polovině 20. let ovšem zůstávají s otazníkem.

Bude mimo jiné záležet i na procesu náhrady stávajících uhelných zdrojů, které s ohledem na předpokládaný vývoj přestanou být brzy konkurenceschopné. Z obnovitelných zdrojů energie je k výrobě tepla využívána biomasa, energie prostředí (tepelná čerpadla), bioplyn a energie slunce (fototermika). Na výrobě tepla má v České republice z obnovitelných zdrojů energie dominantní podíl biomasa (brikety, pelety, palivové dřevo, dřevní odpad, piliny, kůra, štěpky, zbytky po lesní těžbě, celulózové výluhy atd.).

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Za další možný obnovitelný zdroj tepelné energie je považována geotermální energie, kdy přímé využívání této energie není v současné době v naší republice realizováno. účinnost biomasy při využití pro produkci tepla = cca 90 %, při kombinované výrobě elektřiny a tepla = 50 až 90 %.

Bioplyn vzniká v provozu bioplynových stanic, komunálních či průmyslových ČOV, příp. vyrobená tepelná energie je využívána především pro vlastní potřebu v místě vzniku, může být dodávána i jiným odběratelům (vytápění např. proces přeměny energie dopadajícího slunečního záření na energii tepelnou, tzv.

Je možné kombinovat téměř všechny prvky - solární kolektory, tepelné čerpadlo, kotel na olej, dřevo, plyn, ale kombinace se musí řešit včas a co nejpřesněji zahrnout do projektu soustavy. Očekávaných úspor lze dosáhnout jen pomocí automatické regulace a optimalizace hydraulického zapojení celku. Optimální využívání solární energie k přitápění rozhodujícím způsobem ovlivňuje řešení automatické regulace.

Kombinace Solárních Systémů a Dalších Obnovitelných Zdroju

Kromě solárních soustav pro ohřívání vody se stále častěji prosazují i soustavy určené k podpoře vytápění. K optimálnímu využití solární energie pro přitápění slouží nízkoteplotní otopné plochy - např. podlahové vytápění nebo otopná tělesa, vhodná pro nízké teploty otopné vody. Je tomu tak proto, že solární soustava může zajistit dodávku tepla jen tehdy, když je teplota vody ve zpětném potrubí z otopné soustavy nižší než v akumulačním zásobníku. K solárnímu přitápění jsou zvláště předurčeny i soustavy s kondenzačními zdroji tepla, u nichž se nízké teploty také vyskytují.

Na rozdíl od soustav pro ohřívání vody jsou však solární soustavy určené k přitápění náročnější na projektování a montáž. Pro zajištění 50 až 60 % pokrytí spotřeby energie na ohřívání vody u rodinného domku pro 1 až 2 rodiny je nutné instalovat 1 až 1,5 m2 plochy kolektoru na osobu. Objem akumulačního zásobníku vody se rovněž zjistí snadno a rychle - požaduje se objem asi 50 litrů/m2 plochy kolektoru.

Čtěte také: České startupy a energie

Dimenzování solární soustavy určené navíc k podpoře vytápění je kromě toho, co bylo uvedeno o přípravě teplé vody, závislé ještě na dalších faktorech. Svoji roli přitom hraje v první řadě teplota otopné vody a potřeba tepla pro budovu.

Využití Zásobníků Vody

V solární soustavě připadá důležitá role zásobníkům vody. U soustav pro ohřev vody a přitápění se běžně vyskytují především kombinované zásobníky, zdvojené (bivalentní) zásobníky a aku- zásobník tepla v kombinaci s vodárnou. Kombi-zásobník je jednoduché řešení, úsporné na plochu. Poměr objemů zásobníku na teplou vodu a aku-zásobníku tepla pro vytápění je ovlivňován jejich konstrukčním řešením. U rodinného domku se obvykle vyskytují např. 750 l / kombi-zásobník se 4 či 5 solárními kolektory nebo 1000 l / kombizásobník se 6 kolektory.

Kombi-zásobníky v podstatě umožňují i připojování kotlů na pevná paliva. Objem pro akumulaci tepla pro vytápění však často není u kombi-zásobníků dostatečný. Proto se často používají zásobníky bivalentní - současně na ohřívání teplé vody i pro akumulaci tepla do otopné vody, jejichž velikosti lze libovolně kombinovat. Další variantou je aku-zásobník v kombinaci s vodárnou. I zde je možné objem pro akumulaci tepla volit individuálně. Solární kolektory ohřívají aku-zásobník a ohřev vody se uskutečňuje nepřímo - pomocí deskového výměníku tepla.

Regulační Technika

Celistvost solárních zařízení pro ohřev vody a přitápění však není dána pouze zásobníky, přispívá k ní i regulační technika. Lze doporučit integrované regulátory pro otopné a solární soustavy - potřebu energie je s jejich přispěním možné pokrýt optimálně ze zdrojů, které jsou vždy právě k dispozici. Má-li převahu solární energie, klesá výrazně spotřeba paliva. Když solární energie dodávku tepla pokrýt nestačí, uvede se do provozu fosilní zdroj.

V solární soustavě pro přitápění je pak proudění vody - buď do kotle nebo přes zásobník - ovládáno třícestným ventilem, v závislosti na teplotě vody v zásobníku. U solární soustavy pro ohřívání vody a přitápění v kombinaci s vodárnou dochází k nabíjení aku-zásobníku v závislosti na rozdílu teplot mezi solárním kolektorem (FSK) a dolní teplotou v zásobníku (FSS). Dokud je střední teplota v zásobníku (FP) vyšší než teplota ve zpětném potrubí z otopné soustavy (FR), je tato zpětná voda vedena do aku-zásobníku a je tedy ohřívána solární soustavou.

Čtěte také: Více o sluneční energii

Případné dohřívání vody na požadovanou vstupní teplotu do otopné soustavy pak zajišťuje kotel, vřazený do okruhu. Každý otopný okruh je vybaven třícestným ventilem. Ještě důležitělší roli hraje inteligentní regulační systém, zvláště využívá-li soustava kromě solární energie ještě teplo z dalších obnovitelných zdrojů, jako např. ze spalování pelet, ze sekaného dříví, z okolního prostředí nebo z blokové teplárny.

Aby ovšem bylo možné dosahovat požadovaných úspor, měly by být všechny tyto uvažované zdroje včas zahrnuty do projektu budovy. Každá z obnovitelných energií má totiž nějakou svoji charakteristickou vlastnost: např. slunce svítí jen během dne, dřevo dodává teplo jen při spalování a tepelná čerpadla nebo blokové teplárny vyžadují dlouhé provozní doby. Z těchto důvodů je nutné zajistit jejich optimální kombinaci, doplněnou vřazenou akumulací tepla. Teprve "inteligentní" regulační systém je schopen celý provoz koordinovat a umožnit dodávku tepla podle potřeby.

Kombinace různých zdrojů energie se solární soustavou umožňuje vytvářet nejrůznější varianty otopného systému. Odpovídajícím způsobem pak ovšem musí být variabilní také použitý - nejlépe modulární - regulační systém. Pro případ, že by se někdy v budoucnu měnilo uspořádání otopné soustavy, musí být dostupné i moduly vhodné pro rekonstrukci nebo doplnění regulace.

Např. regulátor Logamatic 4000 (Buderus) sleduje provozní stavy a vztažné teploty v celé soustavě. Pomocí snímačů měří provozní teploty a reguluje podle okamžité potřeby nejen provoz kotle, nýbrž pomocí modulu "Alternativní zdroje a inteligentní řízení provozu zásobníků" řídí provoz aku-zásobníku a obnovitelných zdrojů, připojených k otopné soustavě. Obnovitelné zdroje mají přitom přednost a delší provozní doby. Aby se start konvenčního kotle co nejvíce oddálil, je zapojen až jako druhotný zdroj. Kromě toho přebírá regulátor funkci rozdělování tepla. Oba systémy pracují plně automaticky a jsou spolu sladěny.

Inteligentní Řízení Aku-Zásobníku

Inteligentní řízení aku-zásobníku je schopné posoudit, zda je zásobník dostatečně nabitý a případně vyloučí zbytečný start kotle. Jednotlivé zdroje tepla jsou zapojovány a odpojovány v závislosti na teplotě v aku-zásobníku. U sériového zapojení kotle, obnovitelného zdroje tepla a aku-zásobníku jsou aku-zásobník nabíjený z obnovitelného zdroje i kotel hydraulicky zapojeny za sebou. Teplo potřebné pro budovu kryjí oba zdroje společně.

Přednost zapojení: teplota v aku-zásobníku může poklesnout až na vztažnou hodnotu stanovenou pro zpětné potrubí ze soustavy a obnovitelný zdroj tepla případně aku-zásobník - pak mohou dodávat teplo do otopné soustavy nepřerušovaně. Odpovídající regulační modul je k řízení provozu aku-zásobníku vybaven funkcí "Obtok aku-zásobníku". Modul porovnává teplotu ve zpětném potrubí z otopné soustavy (FAR) s teplotou v aku-zásobníku (FPO). V závislosti na rozdílu těchto teplot pak modul ovládá přestavný třícestný ventil (SWE) mezi aku-zásobníkem a obtokem. Při nedostatku tepla následuje proudění vody do kotle.

Jestliže jsou obnovitelný zdroj tepla a aku-zásobník připojeny ke kotli alternativním způsobem, není současný provoz obou zdrojů tepla možný. Při projektování je však třeba dbát, aby každý z těchto zdrojů byl schopen pokrýt celou potřebu tepla budovy. Teplota požadovaná pro aku-zásobník se odvozuje z teplot požadovaných u spotřebičů, jako jsou otopné okruhy a zařízení k ohřívání vody. Volí se pak nejvyšší z nich.

Přednost tohoto zapojení: voda protéká kotlem jen v případě potřeby. Alternativní regulace porovnává teplotu požadovanou pro otopnou soustavu s teplotou v aku-zásobníku (FPO) a přestavuje třícestný ventil (SWE) mezi zásobníkem a kotlem. Je-li teplota v aku-zásobníku dostatečná, zůstává kotel mimo provoz a voda jím neprotéká. Klesne-li teplota v aku-zásobníku pod požadavek otopné soustavy, ventil se přestaví a kotel se uvede do provozu. Alternativní zdroj však přitom aku-zásobník dále nabíjí. Jakmile je opět teplota v aku-zásobníku pro vytápění dostatečná, ventil se znovu přestaví.

Další možností je zapojení obou zdrojů tepla k aku-zásobníku. Akuzásobník je střídavě nabíjen kotlem, který se uvádí do provozu, když teplota v horní části zásobníku (FPO) klesne pod hodnotu požadovanou u spotřebičů. Kotel se vyřadí z provozu, jakmile teplota v dolní části aku-zásobníku (FPU) dosáhne hodnoty, požadované soustavou. Doba provozu kotle a doba jeho odstavení vyplývají z energetického obsahu aku-zásobníku - jehož vztažná (požadovaná) teplota je dána požadavky otopných okruhů a zásobníků teplé vody. Všechny spotřebiče jsou zásobovány teplem z aku-zásobníku.

Aby byla soustava funkční, tak je nutné při projektování hydraulického zapojení se střídavým provozem zásobníku zajistit vyvážení objemových průtoků, protože aku-zásobník a spotřebiče jsou zapojeny paralelně. Objemový průtok vody soustavou - tj. Předností střídavého zapojení je, že konvenční kotel je v provozu méně často. Díky přídavnému objemu otopné vody v aku-zásobníku vycházejí doba provozu kotle i doba jeho vyřazení z provozu delší.

Použití konvenčního zdroje tepla pro "střídavě nabíjený aku-zásobník" se doporučuje u otopných soustav, kde je velký rozdíl mezi výkony potřebnými pro vytápění a pro ohřívání vody. Nejnižší výkony pro vytápění jsou pokrývány teplem z aku-zásobníku.

U solární tepelné soustavy je možné kombinovat téměř všechny naše požadavky na provoz s prvky tepelně-technických soustav, dostupnými na trhu. Aby se však solární teplo mohlo využívat energeticky úsporně a současně šetrně k životnímu prostředí, musí být otopná soustava vždy propojena s dalšími zdroji tepla účelným způsobem. Očekávaných úspor lze dosáhnout jen pomocí automatické regulace a optimalizace hydraulického zapojení celé soustavy. Zásadně platí, že všechny požadované energetické kombinace by se měly včas a co nejpřesněji zahrnout do projektu soustavy.

Hybridní Systémy

Kompaktní hybridní zařízení Viessmann kombinují dva zdroje energie v jednom zařízení: vysoce účinný moderní kondenzační kotel na plyn a tepelné čerpadlo na obnovitelné zdroje energie prostřednictvím volné energie prostředí. Pokud jde o energii a vytápění, existuje mnoho řešení. Rozhodnutí, zda zvolit ten či onen systém vytápění, není snadné. Jedno je jisté: ceny fosilních paliv a elektřiny dlouhodobě silně kolísají.

U hybridních zařízení jsou dva nezávislé zdroje tepla integrovány do jednoho celku: plynový kondenzační kotel je kombinován s elektricky poháněným tepelným čerpadlem, které odebírá většinu energie ze vzduchu nebo vody. Tato kombinace energie kombinuje "obnovitelnou" energii s "vysoce účinnou" energií a poskytuje největší možnou svobodu při využívání toho zdroje energie, který je v daném okamžiku cenově nejvýhodnější.

Tepelná čerpadla Viessmann nabízejí vysokou účinnost, která je užitečná nejen z hlediska hospodárnosti. Využití obnovitelných zdrojů energie z okolního prostředí také šetří cenné zdroje a snižuje emise CO₂. V důsledku toho v provozu vždy dosahují optimální kombinace obnovitelné a konvenční energie.

Inteligentní regulaci Hybrid Pro Control lze individuálně nastavit tak, aby byl vždy zvolen účinnější - a tedy cenově nejvýhodnější - zdroj tepla. Vytápěcí systémy se obvykle řídí buď podle teploty v místnosti, nebo podle venkovní teploty. Inteligentní správce energie Hybrid Pro Control myslí dopředu a reguluje systém pomocí variabilního nastavení.

Díky systému Hybrid Pro Control řídicí jednotka například rozpozná, jak dlouho bude tepelné čerpadlo schopno samo pokrýt celou potřebu tepla. Pokud by tato doba byla překročena, zavolá si zálohu z kondenzačního modulu. Hybrid Pro Control automaticky určuje čas a podle toho reaguje: na základě aktuálně nastavených cen energií pro elektřinu a plyn nebo olej vypočítá, který druh paliva lze v daném okamžiku použít nejefektivněji.

Systém Hybrid Pro Control však nikdy neztrácí ze zřetele účinnost systému jako celku. Volba je na vás: Hybridní systém lze provozovat buď s důrazem na odpovědnost k životnímu prostředí, nebo na hospodárnost. I když jste mimo domov, máte vždy přístup ke svému topnému systému a jeho ovládacím prvkům. Vše můžete pohodlně sledovat online. Efektivita je zajištěna za všech okolností.

Kompaktní hybridní zařízení Vitocaldens 222-F umožňuje najít optimální kombinaci obnovitelných a konvenčních zdrojů energie.

Komunitní Energetika

V rámci komunitní energetiky lze využít různé obnovitelné zdroje energie, které nabízejí environmentálně šetrné a ekonomicky výhodné alternativy k fosilním palivům. Jedním z nejčastějších zdrojů je solární energie, kterou lze získávat prostřednictvím fotovoltaických panelů instalovaných na střechách domů, veřejných budovách nebo na volných plochách v rámci obce. Solární panely mají tu výhodu, že jsou flexibilní, škálovatelné a vhodné i pro menší komunity.

Dalším významným zdrojem jsou větrné turbíny, které se uplatňují především v oblastech s dostatečně silným a stabilním větrem. Malé vodní elektrárny mohou být efektivním řešením v místech s vhodným hydrologickým potenciálem, například v blízkosti řek či potoků. Geotermální energie, ačkoli méně rozšířená, je dalším způsobem, jak využívat obnovitelné zdroje, zejména v oblastech s geotermálními podmínkami. Biomasa pak představuje využití organického odpadu nebo energetických plodin pro produkci tepla a elektřiny.

Proměnlivost Obnovitelných Zdrojů

Výroba elektřiny ze slunce a větru je v čase velmi proměnlivá, a to jak v průběhu dne, tak během roku. Podrobná analýza dat ukazuje, že solární a větrné elektrárny jsou většinou spolehlivé zdroje energie a že i v nejméně příznivých obdobích jí vyrobí nemalé množství. Bezemisní energetiku nelze postavit na jednom zdroji.

Na sezónní úrovni jsou v Česku solární a větrné zdroje velmi spolehlivé. Období velmi nízké výroby v Česku nastávají v zimních měsících, když je souběžně zamračeno a málo fouká vítr. V zimní polovině roku bývá průměrně 24 dní, kdy vítr vyrobí méně než čtvrtinu dlouhodobého průměru.

Rozvoj bezemisní energetiky v Česku bude pravděpodobně zahrnovat široké nasazení proměnlivých solárních a větrných zdrojů, jejichž výroba se liší v různých částech roku i v rámci dne a závisí na aktuálním počasí. Spotřebitelé však potřebují spolehlivé, nepřerušované dodávky elektřiny.

Při vhodné kombinaci instalovaných výkonů se slunce a vítr v ročním a sezónním horizontu dobře doplňují - v období, kdy málo svítí slunce, typicky více fouká vítr a naopak. Den ode dne je výroba ze slunce a větru poměrně dobře předvídatelná, ale i tak se přirozenými vlivy každý den do různé míry mění.

Na nejvyšší úrovni dává smysl bavit se o variabilitě celkové výroby za celý rok nebo po měsících. V ročním součtu se v Česku ze slunce v každém roce vyrobí přibližně ±10 % elektřiny oproti dlouhodobému průměru. V polovině roků (mezi 25. až 75. percentilem) je rozsah dokonce jen ±3 %. Proměnlivost solární a větrné výroby na úrovni celých roků je tedy poměrně omezená, avšak zatím žádná technologie nedokáže účinně a spolehlivě přenášet elektřinu přes tak dlouhá časová období.

Graf výroby po měsících má vcelku předvídatelný tvar - v Česku slunce nejvíc svítí v létě a vítr nejvíc fouká naopak v zimě. Slunce dominuje v létě, ale v zimě je jen doplňkovým zdrojem. V půlroce od dubna do září se v Česku vyrobí téměř 70 % z celé roční výroby fotovoltaiky. Vítr je naopak převažujícím zdrojem v zimě.

Solární výroba je v rámci roku více proměnlivá než větrná. Výroba v nejméně příznivých zimních měsících u slunce klesá až k pouhé čtvrtině oproti těm nejpříznivějším letním, zatímco u větru výroba v letních měsících klesá v průměru jen zhruba k polovině nejpříznivější zimní výroby. Měsíční výroba má mezi lety přirozeně větší variabilitu než v součtu za celý rok. Z fotovoltaiky se v zimních měsících vyrobí o 40-80 % méně oproti průměru, v létě je to o 20-70 % více. U větru je proměnlivost obecně vyšší. Nejširší je rozsah výroby z větru v zimních měsících.

Z obou grafů je patrné, že fotovoltaické a větrné elektrárny se sezónně dobře doplňují - málo slunečné měsíce bývají často větrnější a naopak.

Integrace Proměnlivých Zdrojů

Jak do elektrizační soustavy co nejlépe integrovat proměnlivé zdroje, jejichž výroba závisí na počasí a měsíc od měsíce se mění? Jak přenést energii z přebytkových měsíců a jak se připravit na období nízké výroby?

• Dobrý mix slunce a větru.
• Mírné naddimenzování obnovitelné výroby.
• Propojení elektrizačních soustav států napříč Evropou pomocí interkonektorů.
• Sezónní akumulace elektřiny.
• Akumulace tepla a chladu v systémech zásobování teplem, v domácnostech i průmyslu.

V létě lze velké přebytky elektřiny z fotovoltaiky použít pro ohřev vody v obřích zásobnících (pomocí elektrokotlů nebo tepelných čerpadel) a ukládat tak energii pro zásobování domácností teplem v chladnějších obdobích. V jednotlivých dnech roku je výroba z OZE proměnlivá, avšak není zcela nahodilá. V letní polovině roku v Česku výroba ze slunce klesá pod 25 % dlouhodobého průměru pouze ve třech dnech (v průměru přes 38 zkoumaných let). U větru takové dny nastávají kvůli větší přirozené variabilitě násobně častěji.

Pojem pochází z němčiny a označuje období, kdy je zataženo a vítr téměř nefouká, a dochází tak k velmi malé výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů. Taková období nastávají několikrát do roka, v Česku téměř pokaždé mezi říjnem a lednem, kdy jsou dny krátké a potenciál slunce je tak minimální. Právě v těchto dnech potřebuje energetická soustava záložní zdroje, které 90 nebo i 98 % roku stojí, ale jednou za čas jsou potřeba pro zajištění spolehlivých dodávek elektřiny (a tepla).

Výroba z těchto zdrojů může být nákladná, ale jejich výstavba je oproti jiným konvenčním zdrojů relativně levná. Konkrétní příklad výroby z fotovoltaiky v letní půlce roku ukazuje následující graf (podle počasí roku 2014). Šedé body ukazují kolísání výroby den ode dne - ve většině dní se pohybuje blízko průměru. Přibližně jednou za 12 dní se objeví den s výrobou pod 50 %, ale téměř vždy následuje den, který je opět blíže průměru.

Pro snazší srovnání napříč roky je užitečné se místo výroby den po dni dívat na klouzavý průměr. Pro zhodnocení realistického rozsahu variability je důležité se dívat na výrobu napříč mnoha roky. Přebytky, tedy elektřinu, která se okamžitě nespotřebuje, lze do nějaké míry akumulovat (v bateriích, přečerpávacích vodních nádržích apod.) a využít v následujících dnech.

Čím větší je plocha, na které jsou fotovoltaické elektrárny instalované, tím menší je variabilita jejich výroby. Propojení soustav evropských států tak pomáhá stabilizovat proměnlivost výroby. Oproti slunci se výroba často pohybuje pod průměrem a jednou za několik dní poskočí vysoko nad něj, nezřídka i nad 200 %. Variabilita křivky větrné výroby je mnohem větší než u slunce, ale na sezónní úrovni se slunce a vítr dobře doplňují. I pro vítr platí, že čím větší rozlohu větrné elektrárny pokrývají, tím stabilnější je v součtu výroba.

Jak Integrovat Proměnlivé Zdroje

Jak do elektrizační soustavy co nejlépe integrovat proměnlivé zdroje, jejichž výroba závisí na počasí a den ode dne se mění? Jak co nejlépe využít přebytky z výroby, které se okamžitě nevyužijí, a jak se připravit na období nízké výroby?

tags: #lze #obnovitelne #zdroje #kombinovat

Oblíbené příspěvky:

• Letištní taxi Praha
• Vzory diplomů pro pobyt v přírodě
• Recenze Franke Sorteru Odpadu
• Ekologický životopis Ondřeje Hudečka
• Příběh Lindy Vojtové: Modeling a podnikání