Linda Vojtová: Cesta od modelingu k podnikání a pohled na svět krásy

Českých modelek, které uspěly v zahraničí, je celá řada, mimo jiné Karolina Kurková, Tereza Maxová, Linda Vojtová, Petra Němcová, Hana Soukupová či Simona Krainová. A právě všem těmto mezinárodně uznávaným kráskám pomohla vyšlapat cestičku Eva Herzigová, jež se za slávou vydala do světa ještě před revolucí. O tom, že sever České republiky je plodný, co se krásy týče, není pochyb. Narodily se zde například světoznámé modelky Karolina Kurková a Iva Frühlingová, ale především Eva Herzigová, která v devadesátých letech patřila mezi nejúspěšnější topmodelky na světě.

V modelingu jste začínala v patnácti letech. Jaké to je do tohoto světa vstoupit v době puberty? Vlastně mi bylo ještě poslední měsíc čtrnáct let (smích). Lidé mě často zastavovali na ulici a lákali do modelingových agentur. Já jsem to nějak vždy odmítala a hlavně moji rodiče. Když mě ale jednou v metru oslovila naše špičková fotografka Lucie Robinson, že by chtěla si sjednat schůzku s mými rodiči, celý ten přístup byl od začátku jiný a já v ní měla od začátku obrovskou důvěru.

A tak ještě ten stejný týden jsem podepsala smlouvu s modelingovou agenturou a týden na to už „šlapala“ molo v Londýně na přehlídce. Na začátku to vypadalo úžasně. Vlastně hned na začátku jsem trefila „direct“, takže jsem odletěla na danou práci na jasně stanovené dny. Tenkrát to vyšlo na víkend. Já ani nezameškala školu, což byla hlavní podmínka mých rodičů. Modeling se nesmí odrazit nikterak ve studijním prospěchu. Vydělala jsem si na svůj věk za víkend opravdu krásné peníze a říkala si, super - budu modelka. Jenže takhle to nefunguje.

Když začínáte, musíte do světa na delší dobu, pár měsíců, abyste si získala klienty, měla silný book, a to prostě u mne nepřipadalo v úvahu, vzhledem k tomu, že jsem studovala rakouské gymnázium, kde by mě ani neuvolnili. Takže jsem se nikdy neoznačovala za nějakou modelku, jako je to u nás v ČR zvykem. Dávat hned každé nálepku modelka. Moje agentura mě přihlásila. Jak už jsem říkala, nemohla jsem moc často vyjíždět do zahraničí, a vlastně ani nechtěla, a tak jsem převážně chtěla pracovat u nás v Česku.

Našla jsem si tam jednu z mých životních kamarádek, naše přátelství trvá dodnes a opravdu v každé těžší životní situaci stojí pevně za mnou. Je to taková ta kamarádka, o kterou se můžete opřít. Super je, že máme úplně stejně staré děti. Vzala mi iluze o té soutěži. Někdy chování některých porotců mi přišla značně neprofesionální, protože mi přijde zvláštní, když jako soutěžící 5 měsíců před finále tuším, kdo bude stát na „bedně“. Cítila jsem jasně favoritky, protože se k nim chovali prostě jinak. Každopádně na MISS vzpomínám jen v dobrém. Byla jsem vlastně poslední ročník MISS ČR.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Cesta modelingem je hlavně o práci na sobě. Co ale dál? Jak už jsem řekla, nikdy jsem se nepovažovala a netvrdila jsem, že jsem modelka. Vzhledem k tomu, že znám dívky jako je Linda Vojtova, naše top modelka, opravdu bych s tím mým označením modelka byla opatrná. Dnes se tak říká každé hubené holce, co se někde objeví, ale realita je opravdu někde jinde. Za modelku mluví hlavně práce - kampaně a její book. Ne nutně každá, která se objeví po boku slavného sportovce, je modelka.

A co mě vedlo k tomu, co dělám dnes? Jednoznačně to, že jsem v životě chtěla něco dokázat sama a hlavně si dávat cíle a překonávat sama překážky, mě dělá silnější. Jako osobu, a to mě na tom baví. Stala se z vás podnikatelka. Svůj obchod jsem otevřela přesně v den zavedení EET (smích). Upřímně jsem z toho celého našeho systému trochu zklamaná. Mladí lidé, co chtějí něco dělat a snaží se o něco, musí překonat spoustu nesmyslných zákonů, a přijde mi, že se jim spíš hází klacky pod nohy. Já jsem v tomhle střelec, nejdřív jsem začala jednat a až za pochodu si zjišťovala všechny věci, které to obnáší a které musím splnit, kdybych to vše udělala naopak a nejdřív si sedla ke všem těm zákonům a zodpovědně si zjišťovala všechna rizika před tím prvním krokem. Mám neskutečně šikovnou slečnu designérku na Balkáně, která má své vize nebo ty mně v rámci spolupráce zpracuje ona.

Děláte ještě módní přehlídky? Na přehlídky už nechodím od té doby, co jsem začala podnikat. Není čas. Mám to tak, že si nejvíc odpočinu mimo ČR, když jsem doma a mám třeba den volno, stejně pořád něco dělám, doháním resty atd. Takže někde hodně daleko od domova v teple s rodinou a přáteli je mi nejlíp. Nebo ráda jezdím za svou sestrou, ta má děti sice čtyři a do toho zachraňuje svět (smích). Její život je strašně hektický, ale zároveň žije v krásné harmonii a návštěva její rodiny mě vždy dobije. A další sny? Víte, nějak mám teď pocit, že aniž bych něco dělala nebo se o něco snažila, osud mi tu další cestu určuje teď sám. Dějí se teď kolem zvláštní věci (smích). Ale asi to tak má být. Teď se nechám sama překvapit, jak se vše vyvine dál.

Eva Herzigová se narodila 10. března 1973 v Litvínově, kde také vyrůstala. V dětství a mládí se věnovala několika sportům, bavila ji nejen atletika, ale také gymnastika, běh na lyžích nebo basketbal, kde se svými 181 centimetry vynikala. Stalo se tak v jejích šestnácti letech, když zvítězila v modelingové soutěži pořádané francouzskou modelingovou agenturou Metropolitan Models. Že to byly kroky správným směrem, se ukázalo velice brzy. V roce 1989 už totiž o „Marilyn Monroe z východu“, jak Herzigové média začala přezdívat, věděl celý svět. Mohla za to kampaň na podprsenku Wonderbra, v níž se Eva objevovala na billboardech pouze ve spodním prádle a s jednoduchým sloganem „Hello Boys“.

Plný dekolt krásné modelky omámil řidiče natolik, že zastavovali uprostřed silnice, několik aut kvůli tomu havarovalo a billboardy musely být ze silnic odstraněny. Že se jednalo o jednu z nezapomenutelných reklam, o tom svědčí i fakt, že se v soutěži Plakát století umístila na 10. Pro Herzigovou to byly otevřené dveře vstříc pohádkovým zakázkám. Její jméno znal v tu ránu celý svět a rodačka z Litvínova se začala objevovat na titulkách prestižních magazínů, jako je Harper’s Bazaar, Elle, Woman, Vogue, Vanity Fair nebo americký Playboy. Postupem času si modelka nakonec splnila i svůj herecký sen. Objevila se po boku francouzského herce Gerarda Depardieu ve filmu Strážní andělé, titulní roli si střihla ve snímku Žena mého přítele, hrála ve filmech Modigliani a Cha Cha Cha a účinkovala také v českých filmech Pohádkář či Masaryk.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Když se letos po šesti letech obnovila kultovní módní přehlídka luxusního spodního prádla Victoria’s Secret, nesměly na mole vedle současných známých modelek chybět ani slavné supermodelky devadesátých let, které značce výrazně dopomohly ke slávě. Každoročně hledáte nové modely a modelky napříč Českou republikou a Slovenskem. Skončili jsme minulý týden, teď jsme celý tým na Slovensku. Je, dokonce nám stoupla účast na castinzích o dvaadvacet procent, byli jsme z toho v šoku. Čekali jsme nějaký pomalý nárůst pět až sedm procent, ale dvaadvacet nás opravdu překvapilo. Je to asi profese, o kterou je v mladé generaci stále zájem. A díky sociálním sítím mají o modelingu čím dál větší povědomí. Je to zvláštní, já bych naopak tipovala, že účast bude klesat. To je, ale zase to nevyžaduje extrémní přípravu. Když si vezmeme, kolik musejí děvčata dřít, aby byly baletkou, aby někdo mohl jezdit na koni a být profesionální žokej nebo aby šel do pěvecké soutěže, kdy musí umět zpívat. Kdežto tady, když má člověk nějakou tu danost shora… Je tu docela široký záběr lidí, kteří se vyhodnotí, že by mohli uspět. Myslím si, že ve 45 % je tam nějaký předpoklad. Jinak funguje velké a malé město. Mě zaráží velká města, kde paradoxně najdeme vždy méně lidí než ve městech malých. Tam zase funguje to, že každý jim říká od mala jak jsou krásné, od mala to slyší v nějakém kolektivu a nemají si to kde poměřit, protože tam nejsou žádné castingy, agentury. Tam najdeme paradoxně lepší lidi.

Jaká jsou kritéria? Dřív musely mít holky 90-60-90, musely být krásné, vysoké, hubené. Přijde mi, že dnes jsou naopak všichni tlustí. Nemyslím ty modelky, to naopak, ale že obecně celý svět tloustne. Je pravda, že teď se více hledá taková osobitost vzhledu, dnes už nikdo nehledá v modelingu prvoplánovou dokonalou krásu, i když je to taková protiřeč. V modelingu jsou dvě kategorie. V té první chcete originální typy, pihy, odstávající uši. Balkánský look je teď takový silný, kdy ty ženy se projdou po mole a vy si je zapamatujete. Na druhou stranu v kosmetickém průmyslu chce každý tu krásnou Hanu Jiřičkovou, Lindu Vojtovou, Denisu Dvořákovou. Ten náš východoevropský typ ženy nevymizí díky beauty průmyslu. A ten je naštěstí v modelingovém průmyslu nejsilnější, generuje nejvíce peněz. Máme spousty trendy modelek, které dělají přehlídky Gucci nebo Prada, ale nikdy na tom nevydělají. My hledáme ty pěkné slovanské holky a teď poslední čtyři roky i kluky.

Kluci to mají o trochu jednodušší, já teda pořád říkám, že je to vyvážené tím, že vydělávají čtyřikrát méně než ženy a že my tu spravedlnost v příjmech jako modelingový průmysl balancujeme. Chlapci mají jednoduchou přípravu, hledáme typově muže, kterým říkáme „skejťák“, „street boy“. Opře někde kolo, přijde v teplákách a to je on. Tady nikdo nechce žádného metrosexuála, oni chtějí originálního vtipného týpka, který si někde opře kolo a přijde na ten casting. Přirozený, přirozený, přirozený. A to hledáme i v těch ženách.

To je pravda. Nicméně někdy vyberete dívku, která se laikům nemusí tolik líbit, ale ta dívka pak zvítězí na světové soutěži. To je ta fotogeničnost. Vy, novináři, hosté vidíte naše dívky na finále Schwarzkopf Elite Model Look, kdy většinou dívka stojí poprvé na mole a je vyplašená. Ale my v zákulisí vidíme, že má humor, super se fotí, je talent před kamerou a vůbec nemusí být extrovert. Má takový šarm, má něco v sobě, neidentifikovatelný faktor X. To se nedá pojmenovat. Je pravda, že když vyhrála Bára Podzimková, tak to všichni pochopili. To byla ale jen jedna naše světová vítězka. Pak jsou tu také Eva Klimková, Jana Tvrdíková, což jsou originální typy mladých lidí - ty moderní typy modelingu. Bára je typ beauty krásy, které každý rozumí.

Určitě. Myslím si ale, že ten boom slovanské krásy je pryč, a to z jednoho prostého důvodu. Dlouho mi trvalo, než jsem to vydefinoval a pochopil. Dneska je pro mě jednoznačně nejúspěšnější krajinou na metr čtvereční pro objevení modelek Holandsko. To už dlouhé roky kraluje světovému modelingu. Modelky jsou možná stejně pěkné jako ty naše, tam ten konkurenční boj nenastává, ale nastává v té personální rovině, v osobnosti. Holanďanky umí perfektně anglicky, jsou dravé, mají takový tah na branku a jsou ambiciózní. Naše děvčata mají ambice v začátku, ale jsou málo vytrvalé, málo ambiciózní a moc na sobě nechtějí pracovat. Nějaká životospráva, jít do nějakého tréninku typu baletka nebo gymnastka… To už je přes jejich míru snesitelnosti. V Amsterdamu je 33 modelingových agentur. My jako agentura tady v podstatě ani nemáme nějakou konkurenci na trhu, a to neříkám proto, že máme dlouholeté výsledky soutěže. Byli bychom i rádi, kdyby tu někdo za posledních deset let také vybudoval tolik modelingových kariér jako my.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Je to tak, už jsem i přestal chodit do nějakých rezortů. Na Slovensku jsem v rámci nějakého budování kariéry více propůjčil tvář do médií. Tyto rozhovory už dávám velmi sporadicky, jsem v Praze 20 let. Jasně, že lidé, kteří se o modeling zajímají, mě v Praze poznávají. Ale ne nějak masivně, na rozdíl od Slovenska, kde mám ,,profláknutý“ ksicht. Tam nemůžu v teplákách do města, protože by se to hned hodnotilo. Samotného mě to překvapuje, nedělám žádné showbyznysové povolání. Až tak nás nemají zaetablované, to spíše vědí agenti. Teď mi říkal jeden agent z jiné světové agentury, že tady v Praze stačí zajít k nám, že nemusí chodit hledat modelky jinam. Vědí, že je to koncentrované u nás, takže samozřejmě nějaký odborný kredit máme. Jste se všemi dívkami v přátelském vztahu?

Ano, a je to strašná sranda, jak se to mění s věkem. Když jsme začínali, modelky byly moje vrstevnice. Potom kamarádky, které v modelingu mám, to jsou ty modelky, které už pracují 15 až 20 let. A u mládeže, která chodí dnes, jsem starší než jejich otec. Mě ta profese baví i proto, že díky ní člověk sleduje také hudební a módní trendy. Mladí lidé řeší jiné problémy a nás to dobíjí mladou energií. Je pravda, že když vidím své spolužáky, tak jsou možná více zestárlí než já, protože nepracují s mladými lidmi, určitě to má vliv i na toto. Co vaše soukromí? Ano, to mě jako francouzštináře překvapilo, myslel jsem si, že budu jezdit spíš do Francie. Ale jih Španělska nám tak učaroval, hlavně okolo Marbelly. Máme tam i kamarády. Člověk si tak pročistí hlavu, užije přírodu, dokonce jsem se pustil do vaření. Nikdy jsem nevařil, ale tam z těch skvělých potravin a ingrediencí vařím.

Úplně náhodou. Kamarád si tam chtěl koupit pozemek na stavbu domu, tehdy tam byla obrovská realitní krize, tak nás to zaujalo i investičně. Nehraji golf, tak to nebyl vůbec ten důvod, proč jsem tam šel. Naše květnové počasí je tam v prosinci, to klima je v rámci Evropy jedinečné, dolet přímo z Prahy je za tři hodiny. Francouzsky, anglicky, německy, rusky, polsky. A už se mi nechce učit ten další jazyk. Co děláte ve volném čase? Já už teď první rok fyzicky casting tour nedělám, dělám jen Prahu a Bratislavu. Už jen sleduji online, koho kolegové vyberou. Říkal jsem si, že čtvrtstoletí castingů stačilo, pro mě je to také nová etapa. Relaxuji kulturou, miluji divadlo, procházky, galerie, to je moje. Asi nebudu chodit úplně po horách, ale u moře po pláži a v parcích, to ano. Ne, to už vůbec.

Ceny oblečení mně přijdou absurdní, jak v tom člověk pracuje a ví, kolik stojí náklady na výrobu a podobně. Cíleně chodím kupovat ponožky, samozřejmě si něco koupím spontánně, když se mi to líbí, ale že bych šel nakupovat jako relax, to ne. Miluji interiérový design, to je něco, čemu bych se do budoucna částečně i věnoval, je to můj koníček. Ale že bych vyhazoval peníze za tašky a botičky, to ne. To je spíše doména stylistů, oni s tím pracují, je to pro ně vizitka, oni jsou do určité míry prezentací své práce. Já z pozice objevitele a manažera modelek to opravdu nepotřebuji. Nikdy jsem se moc neparádil, já si šel vždycky v džínách, sáčku. Také jsem žil dva roky ve Vídni. A po Vídni jsem si vybral Prahu.

Vrátil, dokonce paradoxně ve fantastické pozici. Dělal jsem tam semifinálové castingy na Elite Model Look. Dělal jsem je v hlavním městě Alžírska i v Oranu, ve městě, kde jsem žil já a odkud pochází i Yves Saint-Laurent. Bohužel se rok na to v Alžírsku staly věci, které se tam staly, to je tak deset let zpátky. Ale mě ta krajina uchvacovala, mám k ní velmi blízký vztah. Vrátil jsem se tehdy na své lyceum, ke svému domu, kde jsem žil. Bylo to pro mě velmi emotivní, samozřejmě jsou to vzpomínky na otce, který tam par let pracoval. Ve Francii jsem byl opakovaně. Moje volba po Vídni byla taková, že buď půjdu do Paříže do zaměstnaneckého poměru, nebo do Prahy s podnikatelským záměrem. Dneska jsem nadšený, že jsem si Prahu vybral, já toto město miluji.

Procházel jsem se tu na Velkou noc a říkal jsem si, že je krásnější než Florencie, pro mě možná krásnější než Řím. Ještě s těmi historickými kořeny - že to bylo hlavní město Československa, člověk tu nemá jazykovou bariéru a také míra bezpečnosti, kterou Praha poskytuje na rozdíl od Paříže nebo Bruselu. Maminka je na Slovensku. Mám tam agenturu, takže kvůli mámě a agentuře tam jezdím každý měsíc na tři, čtyři dny. Bratislava je stále součástí mého života, hlavně ale po osobní stránce. Mimo to, lidský rozměr Bratislavy je pro mě podstatný, protože ta nejsilnější kamarádství jsou samozřejmě tam. Slováci jsou více srdeční a pohostinnější, v Praze to vnímám spíše tak, že tady je mentalita skoro mířená do Německa, ale my jsme spíše na Maďarsko, jih. Nikdy jste nechtěl žít jako modelky?

Ne, to je poslední město, kde bych chtěl žít. Paříž by byla pro mě jediné město, kde bych si dovedl představit, že bych mohl natrvalo žít a nějak fungovat, ale to je díky francouzštině. Linda ano, Míša Kociánová také miluje New York. Asi je to i o tom, kde zažijete nějaký vztah, lásku, úspěch. Ano, my se tam vídáme, dokonce jsem tam nedávno oslavoval svoje narozeniny. Byl jsem tam, když se tam konal Fashion Week, měli jsme tam asi patnáct modelek. To ano, ale v New Yorku každý hned ví, že to bude asi agent, když je tam s nimi sám. Těšíte se? Koncept celé show máme právě v řešení, je to vždy velká výzva a s naší režisérkou Janou Burkiewiczovou se snažíme být každý rok originální. Minulý rok nadchnul publikum Matěj Ruppert a Ondra Brzobohatý, rok předtím Vojta Dyk.

Můžu prozradit, že by se předsedkyní poroty měla stát Daniela Peštová, která vystřídá předsedkyni z minulého roku Hanu Jiříčkovou. Ale určitě se předvedou i ostatní naše topmodelky jako Eva Klimková, Bára Podzimková, Jana Tvrdíková, Denisa Dvořáková, Míša Kocianová či Linda Vojtová. Je to vždy náročné sladit kalendář všech modelek s datem eventu. Co pro vás znamená krása? Krása je vše, co mě obklopuje - design, umění, příroda a potom až někde za tím je ta fyzická krása. Kdo je podle vás nejkrásnější žena planety? Moje maminka, samozřejmě, ale asi mezi oblíbenkyněmi mám Kate Blanchett a Christy Turlington. Litoval jste někdy, že pracujete v modelingové branži?

To naštěstí nikdy. Je to bez jakéhokoliv klišé profese, která mě naprosto uspokojuje, našel jsem se v tom. I když jsem tohle původně dělat nechtěl, nikdy jsem nelitoval. Co vás osobně dokáže k smrti urazit? K smrti snad nic, ale dokáže mě urazit arogance. Nejoblíbenější módní návrhář? Yves Saint Laurent. Kdybych přiletěla poprvé v životě do Paříže, kam byste mě vzal jako na první místo? Jednoznačně muzeum v Paříži Auguste Rodin. Tři slova, která vás napadnou, když se zeptám na vaše rodiče. Láska, štěstí, skvělá výchova. Řekněte jeden životní moment, kdy jste se cítil být hrdý sám na sebe. Když se mi podařilo ukončit doktorantský titul. Nejhorší situace, které musí čelit ředitel modelingové agentury. Zdravotní problém modelky v dalekém zahraničí. Největší luxus, který si rád pravidelně dopřáváte. Jednoznačně cestování, to je hobby i luxus zároveň. Z čeho máte strach? Z pavouků, hadů, ze všech plazů.

Jak by měla móda pomoci k záchraně planety. Myslím si, že móda už pomáhá k záchraně planety. Mně je velmi blízká Vivienne Westwood a celá její aktivita pro globální oteplování. Možná je to také proto, že ona mi to celé vysvětlila a vtáhla mě do toho. Myslím, že už je hodně platforem, kde modelky a módní branže pomáhají životnímu prostředí a záchraně planety. Nejvíce šik politička ať už u nás nebo v zahraničí. To je těžká otázka. Šik nevím, ale jedna, která se alespoň odlišuje vlasovým stylingem a baví mě, je ukrajinská politička Timošenková. Co chcete dělat za 10 let? Buď to, co dělám nebo interiérový design na jihu Španělska. Co vás ovlivnilo v módních trendech a který návrhář eventuálně, co celkově ovlivňuje váš názor na módu?

Určitě mě ovlivní vždy to, co se nosí - tak to nechci a chci vyčnívat z řady, takže je to módní návrhář „já sám“.Tak to je úplně skvělé. Českých modelek, které uspěly v zahraničí, je celá řada, mimo jiné Karolina Kurková, Tereza Maxová, Linda Vojtová, Petra Němcová, Hana Soukupová či Simona Krainová. A právě všem těmto mezinárodně uznávaným kráskám pomohla vyšlapat cestičku Eva Herzigová, jež se za slávou vydala do světa ještě před revolucí. O tom, že sever České republiky je plodný, co se krásy týče, není pochyb. Narodily se zde například světoznámé modelky Karolina Kurková a Iva Frühlingová, ale především Eva Herzigová, která v devadesátých letech patřila mezi nejúspěšnější topmodelky na světě. Eva Herzigová se narodila 10. března 1973 v Litvínově, kde také vyrůstala. V dětství a mládí se věnovala několika sportům, bavila ji nejen atletika, ale také gymnastika, běh na lyžích nebo basketbal, kde se svými 181 centimetry vynikala. Stalo se tak v jejích šestnácti letech, když zvítězila v modelingové soutěži pořádané francouzskou modelingovou agenturou Metropolitan Models. Že to byly kroky správným směrem, se ukázalo velice brzy. V roce 1989 už totiž o „Marilyn Monroe z východu“, jak Herzigové média začala přezdívat, věděl celý svět. Mohla za to kampaň na podprsenku Wonderbra, v níž se Eva objevovala na billboardech pouze ve spodním prádle a s jednoduchým sloganem „Hello Boys“.

tags: #priroda #v #tobe #linda #vojtova #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Odpad z textilního průmyslu
• Andres a ekologické zemědělství
• Rozměry nízkého vanového odpadu
• Instalace hadice k myčce
• Emisní normy Euro 7