Lze žalovat matku za ohrožení zdraví nenarozeného dítěte?

V českém právu neexistuje žádná ucelená právní úprava, která by jasně vymezovala právní postavení lidského plodu a jeho ochranu. Základem lidskoprávní ochrany v ČR je ústavní zákon č. Článek 6 Listiny zní: „Každý má právo na život. Z daného, na první pohled zcela srozumitelného ustanovení, však vyplývá mnoho interpretačních kontroverzí.

Vymezení pojmu lidský život, jenž je klíčovým pojmem daného článku, včetně stanovení jeho počátku a konce, představuje pro právní odvětví obtížně řešitelný problém. Kdy vlastně začíná lidský život a kdy se člověk stává člověkem hodným práv? Odpovědi se liší obor od oboru a často i člověk od člověka vzhledem k neexistenci konsensu.

Právo musí respektovat výsledky, k nimž v dané době dospěla především lékařská věda. Jí přísluší určit, kdy nastává zrození a kdy smrt, a v souladu s tím musí být tyto výsledky promítnuty do právní úpravy. V kontextu daného pojednání je pak pojem lidského života významný především proto, že s pojmem lidský život je spjat pojem lidské bytí a lidská práva, jež náleží lidské bytosti.

Podle některých přístupů nemusí být lidská bytost hned lidskou osobou. Pro některé autory se tak stává nikoliv už oplozením, ale až například uhnízděním zygoty (buňka, která vznikne splynutím dvou pohlavních buněk) v děloze. Pro jiné autory to může být začátek vývoje nervové soustavy.

Současná medicína za narození živého plodu považuje úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matky, jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje jiné známky života jako srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, i když pupečník nebyl přerušen nebo placenta nebyla porozena, přičemž narození mrtvého plodu je narození plodu, jehož úmrtí nastalo před vypuzením nebo vynětím z těla matky.

Čtěte také: Tipy pro výběr šatů pro matku nevěsty

Samo těhotenství ženy je chráněno v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Díl 4. Trestné činy proti těhotenství ženy §§ 159 - 162, které postihují přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství a svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství. Daná úprava navazuje na právní úpravu umělého přerušení těhotenství v zákoně č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, kde je upraveno právo ženy na dovolené přerušení těhotenství tak, že žena má právo uměle přerušit těhotenství do konce 12. týdne bez udání důvodu.

Po této době může být interrupce provedena pouze ze zákonem stanovených důvodů, tj. ze zdravotních důvodů a s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliže je ohrožen její život nebo zdraví nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu. Dále je lidský plod, prostřednictvím těhotné ženy, chráněn formou kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů proti životu a zdraví v Díle I a II. trestního zákoníku.

Vyvolání potratu nebo usmrcení dosud nenarozeného plodu se pak považuje dle § 122 odst. 2 písm. g) trestního zákoníku za těžkou újmu na zdraví. Jinými slovy, kdo usmrtí dosud nenarozené dítě, dopustí se trestného činu těžkého ublížení na zdraví matky, nikoliv trestného činu vraždy dítěte, neboť předmětem trestných činů Dílu I. a II.

Matku, která své dosud nenarozené dítě ohrozí v době těhotenství, lze usměrňovat jen velmi omezeně, nedopustí-li se zároveň jiného protiprávního jednání. V úvahu by pak mohlo připadat např. ochranné léčení, povinné léčení.

Právo na život je jedním z nejdůležitějších základních práv zakotvených v ústavním pořádku České republiky. Podle článku 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo na život a lidský život je hoden ochrany již před narozením. Tato formulace však ponechává prostor pro interpretace, protože není jasně určeno, kdy přesně začíná právní ochrana života. Nenarozené dítě není plnoprávným nositelem práv, avšak je mu přiznána určitá ochrana. Tato ochrana se následně objevuje ve více právních oblastech, jako je například občanské a trestní právo.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Porod představuje klíčový moment, kdy se nenarozené dítě stává plnoprávným subjektem práva. Podle českého práva je za narození považován okamžik, kdy dítě opustí tělo matky a začne samostatně dýchat.

Ochrana nenarozeného dítěte v trestním právu

Trestní právo České republiky přistupuje k ochraně nenarozeného dítěte primárně nepřímo, prostřednictvím ochrany těhotné ženy. Zásahy proti těhotné ženě, které mají za následek poškození nebo usmrcení plodu, jsou kvalifikovány jako trestné činy, a to včetně těžšího postihu za útoky na těhotné ženy podle trestního zákoníku, který tuto okolnost zohledňuje jako zvlášť přitěžující. Významnou úpravu představují také skutkové podstaty trestných činů souvisejících s interrupcí, zejména pokud je provedena nezákonným způsobem nebo proti vůli ženy.

Ochrana nenarozeného dítěte v občanském právu

Občanské právo České republiky přiznává nenarozenému dítěti omezenou právní subjektivitu. Podle § 25 občanského zákoníku se na počaté dítě hledí jako na narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům, ale pouze za předpokladu, že se narodí živé. Dítě má tedy právo například dědit po rodičích nebo jiných osobách ještě před narozením, pokud nastanou příslušné právní okolnosti. V opačném případě, tedy pokud se nenarodí živé, právní subjektivita dítěte nikdy nevznikne. Tento princip má zásadní význam v situacích, kdy zůstavitel zemře před narozením dítěte. Pokud je dítě počato před smrtí zůstavitele a narodí se živé, stává se jeho právoplatným dědicem. V případě, že se nenarodí živé, právní účinky, včetně nároku na dědictví, nikdy nenastanou.

Klientka, paní Eva, se na nás obrátila s dotazem týkajícím se dědických práv v rámci své rodiny. Byla ve třetím měsíci těhotenství, když její manžel tragicky zahynul při autonehodě. Manžel po sobě zanechal značný majetek, včetně rodinného domu, úspor a investic. Když bylo zahájeno dědické řízení, zůstavitelův syn z prvního manželství, který byl dalším dědicem, zpochybnil právo nenarozeného dítěte na dědictví. Tvrdil, že právní subjektivita dítěte ještě nevznikla a že by tedy nemělo být zahrnuto mezi dědice. Naší klientce jsme potvrdili, že i její nenarozené dítě bude dědicem a na co zhruba bude mít nárok. Rovněž jsme doporučili shromáždit relevantní dokumenty, tedy především lékařské potvrzení o těhotenství, které jednoznačně ukázaly, že dítě bylo počato před smrtí zůstavitele.

Práva matky vs. práva nenarozeného dítěte

Interrupční zákon nastavuje rámec, ve kterém může žena rozhodovat o ukončení těhotenství. Do 12. týdne těhotenství má právo podstoupit interrupci na základě vlastní žádosti bez nutnosti udání důvodů. Ve druhém trimestru, konkrétně do 24. týdne, lze interrupci provést pouze v případě genetické vady plodu, nebo pokud je ohrožen zdravý vývoj plodu.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Také pracovní právo v České republice zajišťuje těhotným ženám zvláštní ochranu, která vychází z jejich zvýšené zranitelnosti a specifických potřeb během těhotenství. Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit pracovní podmínky těhotným zaměstnankyním tak, aby byla minimalizována rizika ohrožující jejich zdraví a zdraví plodu. Těhotné zaměstnankyně mají právo na přeložení na jinou, méně rizikovou práci, pokud to jejich zdravotní stav vyžaduje. Přeložení nesmí vést k poklesu mzdy - pokud těhotná žena nemůže vykonávat svou původní práci, je jí zaručena náhrada mzdy na původní úrovni. Zákoník práce rovněž zakazuje výpověď těhotným ženám, s výjimkou situací, kdy dochází k zániku zaměstnavatele.

Asistovaná reprodukce a výzkum na embryích

Pokroky moderní medicíny otevřely nové možnosti v oblasti asistované reprodukce a výzkumu na embryích, což přináší nejen příležitosti, ale i řadu právních a etických výzev. Český právní řád upravuje nakládání s embryi zejména v zákoně o specifických zdravotních službách a zákoně o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách. Zásadní etická otázka spočívá v definici právního statusu embrya. Česká legislativa chápe embryo jako potenciální lidský život, který je hoden ochrany, ale nikoli jako plnoprávného nositele práv. Tento postoj umožňuje například destrukci embryí v rámci vědeckého výzkumu za přesně vymezených podmínek.

Ústavní soud a ochrana nenarozeného dítěte

Ústavní soud ČR rozhodoval o situaci, kdy lékař při porodu přistoupil k několika zákrokům, které ohrozily život matky. V úvaze o přiměřenosti zásahu vycházel z praxe Evropského soudu pro lidská práva a z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, jíž je ČR vázána. Její čl. 8 stanoví, že zákrok lze poskytnout i bez souhlasu pacienta, pokud je pro jeho zdraví nezbytný a vzhledem ke stavu nouze k němu nemůže poskytnout souhlas. Otázkou tedy bylo, zda je legitimním zájmem ochrana zdraví a života dítěte při současném omezení práva matky na rozhodování a ochranu její integrity. A to navíc ještě dítěte nenarozeného - tedy individua, které podle zákona ještě není subjektem práv.

Ústavní soud se přiklonil k tomu, že život a zdraví dítěte je stejně z hlediska morálních hodnot a zásad práva nutné chránit. A to i přesto, že z formalistického pohledu by měla o porodu rozhodovat matka. Omezení jejích práv musí být ovšem přitom přiměřené a zásah musí být způsobilý dosáhnout sledovaného cíle, tedy ochránit zdraví či život dítěte. Podmínkou je i to, že neexistuje jiný způsob, jak toho za stejných okolností dosáhnout. V neposlední řadě pak musí být tento zásah vyvážen významem - nelze tedy ad absurdum matce způsobit smrt proto, aby její dítě přežilo.

Svým obiter dictum (názor soudu, jak jednat podle práva v těchto situacích v budoucnu) ústavní soud vyjádřil, že právo matky odmítnout některý lékařský zákrok či neudělit informovaný souhlas, lze omezit, pokud je vysoká pravděpodobnost, že život a zdraví nenarozeného dítěte je bezprostředně ohroženo a provedení zákroku je přiměřené jeho záchraně.

Domácí porody a práva matky

O porodech doma se vedou v České republice diskuse již léta a leckterá matka by se k nim přikláněla. Podle ESLP stát tím, že nepodporuje práci samostatných porodních asistentek, porušuje svou povinnost nezasahovat do soukromého života matky. Evropský soud poukázal na řadu výzkumných studií, kdy za podmínek nerizikového těhotenství, kvalifikovaného personálu a možnosti rychlého převozu matky a dítěte do nemocnice nepřevyšuje porod v domácnosti hranici přípustného rizika. Zároveň však konstatoval, že v podmínkách České republiky vyvolávají zejména dvě jmenované podmínky značné pochybnosti. ESLP ovšem zdůraznil, že matky mají právo na svobodnou volbu nemocnice, v níž chtějí porodit.

Kauza Neratovice

Ústavní soud zamítl stížnosti ženy, která žádala odškodnění od provozovatele nemocnice v Neratovicích na Mělnicku. Stěžovala si na zacházení při porodu, lékaři prý nerespektovali její přání a prováděli zákroky bez jejího informovaného souhlasu. Navíc jí po porodu nevydali placentu. Podle soudu bylo cílem zdravotníků chránit dítě a rodičku. Právě ochrana života a zdraví dítěte může v určitých situacích ospravedlnit zásah do práv matky, plyne z nálezu. „Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby tedy v ústavněprávní rovině omezit lze, nicméně za předpokladu, že jsou skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožené a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu - záchraně života a zdraví dítěte,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka.

Ústavní soud dal ženě za pravdu v tom, že rodičkám lze vydávat placentu, což je také v souladu s postojem ministerstva zdravotnictví. Nejde o biologický zbytek, který je nutné zpopelnit. V ženině případě však vydání podle Ústavního soudu bránilo riziko infekce, porod nebyl fyziologický, žena měla zvýšené zánětlivé markery a dostávala antibiotika.

Liga lidských práv a porodnické násilí

V případu se angažuje Liga lidských práv, která poukazuje na obecnější problém údajného „porodnického násilí“. Podle ligy jde o souhrnné označení pro fenomén zneužívání moci zdravotníků, spočívající v paternalistickém přístupu, nerespektování klientek, vnucování zastaralé a překonané praxe a dehumanizaci těhotenské, porodní a poporodní péče v Česku.

Trestní odpovědnost rodičky a duly za smrt dítěte při domácím porodu

Ústavní soud se zabýval trestní odpovědností rodičky a duly za smrt dítěte při domácím porodu. Kromě posouzení specifické skutkové situace stěžovatelek formuluje v této souvislosti i některé obecné závěry do budoucna; zabývá se ochranou života dítěte v průběhu porodu a svobodou ženy rozhodovat o místě a způsobu svého porodu.

tags: #lze #zalovat #matku #za #ohrozeni #zdravi

Oblíbené příspěvky:

• Renovace odpadních stoupaček
• Dálkové studium ekologie zemědělství
• Informace o autobusových zastávkách
• Životní prostředí v Rumunsku
• Průvodce výběrem drtiče a štěpkovače