Rumunsko se hned po Rusku pyšní největší zásobou panenských lesů v Evropě. Čistě v rámci kontinentu v něm leží dvě třetiny všech zbývajících pralesů Evropské unie, které zároveň obsahují největší množství buku. Tyto oblasti jsou též hostitelem největších populací medvěda hnědého, vlka evropského a také rysa ostrovida.
Pokud se zaměříme na čísla, podle rumunské vlády a aktivistických skupin zde bylo od pádu komunismu do roku 2011 nelegálně vytěženo více než 80 milionů kubíků dřeva, což je téměř čtvrtina celkového objemu vytěženého dřeva v tomto období. Podle satelitních snímků zmizelo v tomto období téměř 280 tisíc hektarů lesa, z nichž byla více než polovina součástí národních parků či jinak chráněných území.
Americká nezisková organizace Environmental Investigation Agency (EIA), jež se nelegální těžbou v Rumunsku od roku 2013 zabývá, odhalila, že hlavní podíl viny nese především rakouská firma Holzindustrie Schweighofer, jež je jedna z největších zpracovatelů dřeva v Evropě. Nutno podotknout, že tato firma zásobuje také český trh. Ačkoliv tato firma ve svém prohlášení z roku 2015 odmítla veškerá obvinění, která dokonce označila za falešná a vykonstruovaná na základě nepravdivých a nepodložených informací, pracovníkům organizace EIA se v přestrojení za obchodníky a za pomocí skryté kamery podařilo získat záběry, na nichž je evidentní, že zástupci rakouské firmy nemají s odkupem nelegálního dřeva sebemenší problém.
Co se právní ochrany týče, důležité je zmínit, že ačkoliv v posledních letech přišly ze strany vlády jisté patřičné kroky, které by situaci mohly zlepšit, v praxi jsou stejně ignorovány. Takovým příkladem může být nařízení z roku 2008, na základě kterého by měly být všechny potencionální pralesy chráněny ještě předtím, než získají oficiálně status chráněné oblasti. V letošním roce jsme se také mohli seznámit s informací, že na základě práce organizace EIA byla firmě Holzindustrie Schweighofer dočasně pozastavena certifikace systémem FSC (Forest Stewardship Council), stejně tak, jako auditnímu orgánu Quality Austria, jež měl proti nezákonnému konání rakouské firmy zasáhnout. Avšak ze zprávy uveřejněné na Wilderness-society před pár dny je evidentní, že až k tak pozitivnímu posunu nedošlo.
Pro lepší představu situace přímo na místě lze shlédnout nedávnou „foto“ publikaci geobotanika a krajinného ekologa Prof. Dr. Hanse Dietera Knappa, jež sice v úvodu zprávy zmiňuje, že díky popularizační aktivitě dané problematiky v posledních letech přijaly nevládní organizace patřičné právní kroky, jež by mohly přinejmenším přispět k omezení této neúnosné situace, ale po jeho osobní návštěvě popisuje celkové dojmy, které nejsou nikterak valné.
Čtěte také: Krásy Transylvánie
Evropská komise rozhodla, že dlouhodobě narušují ochranu čistého ovzduší Německo, Francie, Británie, Itálie a také Maďarsko a Rumunsko. Krok Evropské komise se týká nedodržování cílů představených v letech 2005 a 2010. Podle právních předpisů EU bylo povinností těchto zemí snížit znečištění na dohodnuté limity co nejdříve.
Kyanid, který 30. ledna 2000 unikl ze zlatého dolu Aurul v severorumunském městě Baia Mare, způsobil jednu z největších ekologických katastrof v Evropě. Z odkaliště dolu uniklo asi 100 tisíc metrů krychlových kontaminované odpadní vody. Zamoření postihlo Rumunsko, Maďarsko, Srbsko a částečně i Ukrajinu. Znečištěna byla řeka Someš, ze které se kyanid dostal do druhé největší maďarské řeky Tisy a z té do Dunaje. Ve vodě jedovatá látka zničila většinu flóry a fauny. Do přírody unikly také tuny vysoce toxických těžkých kovů.
V Tise, která je vyhlášeným rybářským revírem, uhynulo více než 80 procent ryb, o práci přišlo na 15 tisíc maďarských rybářů. V Maďarsku havárie kontaminovala pitnou vodu pro dva a půl milionu lidí, v srbské části řeky Tisy bylo zničeno rovněž 80 procent podvodního života. Kyanidem otrávené řeky způsobily vážné problémy také zemědělcům, kteří vodu z nich využívají k zavlažování polí. To jsou jen zlomky dopadu katastrofy, kterou odborníci označili za největší ekologickou havárii v Evropě od nehody jaderného reaktoru v Černobylu v roce 1986.
Podle maďarských odborníků dosáhla koncentrace kyanidu v místě nehody 7800 miligramů na litr, zatímco přípustná úroveň je 0,1 miligramu na litr. Ke stejnému závěru dospělo také rumunské ministerstvo životního prostředí.
Důl provozovala rumunská společnost Aurul, kterou z 50 procent vlastnila australská firma Esmeralda Exploration. Rumunskému státu patřilo 45 procent. Kyanidový roztok společnost využívala k oddělení zlata od horniny.
Čtěte také: Desertifikace Rumunska
Rumunské lesní porosty mají rozlohu takřka 7 milionů hektarů, což tvoří 4,3 % všech lesů v Evropské unii. Více než 70 % těchto porostů se obnovuje přirozenou cestou, 17 % z nich je starších 100 let. Rumunské lesy jsou obecně silně fragmentované jak po vlastnické stránce, tak kvůli přírodním podmínkám. Specifičností rumunského nakládání s lesy je hojnost využívání palivového dříví, která činí 35 % produkce.
Současný ministr Tanczos Barna (UDMR) prezentoval na konferenci Integration of Biodiversity and Climate in Sustainable Forest Management Decisions in Romania systém SUMAL 2.0, který se shromažďuje informace o vydávaných povoleních, katastrální informace a lesní plány, inventarizace a monitoring uskladnění a pohyb dřevní hmoty v rámci Rumunska. Ministr Barna uvedl, že se zavedením SUMAL 2.0 a právní institucionalizace lesní stráže vzrostl v roce 2021 počet zaznamenaných trestných činů o 46 %, počet uzavřených trestních spisů vzrostl o 47 % a počet napadených lesníků výrazně poklesl.
Dopady nelegální, případně také nadlimitní těžby se dotýkají i evropských firem. V minulosti se dostala do potíží těžební společnosti, která byly spojovány s výkupem nelegálně těženého dříví. Problémy měly v rumunském prostředí i společnosti, která se rozhodly v Rumunsku investovat do lesnictví a těžařství z důvodu výhodnějšího přístupu k materiálu.
Čtěte také: Nera a další rumunské toky pro vodáky
tags: #rumunsko #problémy #ekologie #životního #prostředí