Karel Hynek Mácha a jeho Máj: Zájímavosti a rozbor díla

Rozbor Máje není tak složitý, jak se zdá - stačí se držet základní struktury. Téma díla je nadčasové - vina a trest, láska a ztráta, konflikt jedince se světem. Není to obyčejný zločinec, ale citlivá duše, která trpí kvůli svému činu.

Důležité je pochopit vyprávěcí způsob - jde o vnitřní monolog, kdy se Vilém obrací na oblaka a hvězdy. Není to dialog, ale jednostranná komunikace, což podtrhuje jeho osamělost. Veršovaná výstavba je pro Máchu typická - používá nepravidelný rým a jambické verše, což bylo v češtině novátorské.

Jazykové prostředky v Máji nejsou jen okrasa - mají jasnou funkci. Klíčová je personifikace přírody - větřík si "hraje" s oblaky, hvězdy jsou "truchlenci" plni slz. Vilém tak nachází v přírodě pochopení, které mu lidé odepřeli. Obrazná pojmenování jako "posly" pro oblaka nebo "hvězdy rozplynulé" ukazují Máchův talent pro metafory.

Karel Hynek Mácha zemřel ve 26 letech jako neuznaný génius - jeho Máj byl zpočátku odmítnut kritikou. Mácha tvořil v době národního obrození, kdy se česká kultura vzpamatovávala ze staletí útlaku. Jeho romantismus ale nebyl jen vlastenecký - zabýval se univerzálními tématy jako láska, smrt a lidské utrpení. Romantismus v Máchově podání znamená důraz na city, přírodu a individualitu. Odmítl klasická pravidla a přinesl do češtiny nové formy a témata.

Český romantismus první poloviny 19. století spojoval citovost s národním uvědoměním. Kytice Karla Jaromíra Erbena ukazuje jinou stránku romantismu - zájem o lidovou slovesnost a pověsti. František Ladislav Čelakovský zase sbíral přísloví a lidovou poezii. Máchův individualismus byl v českém prostředí ojedinělý - zatímco ostatní autoři kladli důraz na národ a tradice, on se zabýval osamělým jedincem v rozporu se světem.

Čtěte také: Právní bitvy o dálnici D49

Stručný obsah Máje

Rozsáhlá básnická skladba Máj je lyricko-epická báseň, v níž důležitější je složka lyrická. Epická část je tvořena jednoduchým příběhem. Mladá dívka Jarmila čeká u jezera na svého milého Viléma. Nedočká se ho a dozvídá se, že byl za otcovraždu zatčen, uvržen do vězení a bude popraven. Zabil totiž Jarmilina svůdce, aniž věděl, že je to vlastní otec, který se ho v dětství zřekl. Jarmila skáče ze zoufalství do jezera a Vilém je popraven.

Protikladem k tomuto tragickému ději tvoří lyrická složka: nádherné popisy jarní májové přírody, Vilémovy úvahy ve vězení (úvahy o smyslu života, o smrti, o přírodě, o nespravedlnosti lidské společnosti, ...). Autor se ztotožňuje s pocity hrdinů, Máj končí zvoláním (Hynku! Viléme! šírou tu zemi, zemi jedinou! (K.H.Mácha, úryvek z III.

Osud Máje po vydání

Máj vyšel v roce 1836 a u čtenářů i kritiky absolutně propadl. Setkal se s velkým neporozuměním proto, že stále rozkvétalo národní obrození a od umělců se očekávala vlastenecká výchovná a optimistická díla. Máj pochopili v době jeho vzniku pouze Slováci a o 20 roků později se k Máchovi přihlásila nová mladá generace Májovci včele s Janem Nerudou.

Život Karla Hynka Máchy

Tento básník se narodil v Praze v rodině mlynářského dělníka, ožebračeného státním krachem v roce 1811. Studoval na novoměstském gymnáziu, později filozofii a od roku 1832 právnickou fakultu. Již jako gymnazista bedlivě pozoruje společenský a literární život, čte díla staré české literatury i současnou tvorbu autorů. Sleduje polské povstání v roce 1830 a vidí v něm začátek osvobozujících bojů v celé Evropě. Dostává se do styku s poraženými revolucionáři, kteří přes naše země odchází do exilu.

Přitahuje ho divadlo, chodí na česká představení a po celý tento rok 1835 hraje jako ochotník v českých hrách na Stavovském divadle u Kajetánů. Rád cestuje, podnikl několik cest do severních a severovýchodních Čech, dvakrát byl v Krkonoších. Nejdelší cestu do Itálie, kdy navštívil Benátky, podnikl o prázdninách 1834 se svým přítelem Antonínem Strobachem. Na svých cestách po romantickém vzoru se vžíval do zašlých dob a pozoroval krásy přírody.

Čtěte také: Vztah k přírodě v Máji od Karla Hynka Máchy

Po dokončení právnických studií odešel Mácha do Litoměřic, kde přijal místo advokátního praktikanta. V Litoměřicích však prožil sotva měsíc. Počátkem listopadu 1936 onemocněl a 6. listopadu zemřel. V roce 1939 byly jeho ostatky převezeny do pražského Vyšehradu.

Tvorba Karla Hynka Máchy

První Máchovy verše jsou psány německy, vznikají přibližně asi v roce 1829. Mácha je nikdy neotiskl, považoval je zřejmě za básnické pokusy, zkoušky. V prosinci 1831 byla vydána prvotina - báseň Svatý Ivan. V počátcích své tvorby navázal Mácha na domácí literární tradice, na ohlasovou poezii a historické veršování s náměty dávné slovanské minulosti.

Velmi rychle se zbavuje konvenčního nebo přejatého pohledu na život a svět a s nevšední hloubkou a odpovědností si počíná klást otázky po smyslu lidského života, jeho vzniku i vzniku celého světa a vesmíru. Je krajně důsledný a nezastavuje se před žádným závěrem, k němuž dospěl, ani před zjištěním nutné protikladné jednoty krásy a ošklivosti, života a smrti, ideálu a skutečnosti. Poznává, že jedinou opravdovou realitou je smyslové poznání naší země. Vztah člověka a země řeší jako důsledný materialista, člověk ze země vychází, země je jeho kolébkou, a zas do země padá, země je jeho hrobem. A tento koloběh se opakuje stále a nikdo neví, kdy počal, ani kdy skončí.

Mácha má svou představu o společnosti a vztahu mezi lidmi. Jsou to představy revolučního romantismu. Hledal skutečné lidi, ale nacházel jen prázdné masky, a tak zůstával stále sám, obklopen nanejvýš skupinou přátel, z nichž nejvíce informací o něm přinesl Sabina.

Nejvýznamnějším Máchovým dílem je lyrickoepická báseň Máj (1836), vydaná několik měsíců před jeho smrtí. Děj básně je velmi skromný a odpovídá Máchovým záměrům. Milenci Jarmila a Vilém hynou cizí vinou, on jako otcovrah na popravišti, ona sebevraždou, svedena otcem svého milence. Toto dějové pásmo je jen naznačeno několika narážkami. Hlavním obsahem Máje je vylíčení duševních stavů vězně, která očekává smrt a uvažuje o smyslu životy a bytí vůbec. Postaven tváří v tvář smrti se táže, zda po smrti může ještě něco následovat, zdali ono prázdné, jež se před člověkem otvírá, je absolutní. Ptá se s vášnivostí a odvahou autorovi vlastní a svou odpověď statečně nese.

Čtěte také: Strání a Květná: Příroda

Celý příběh se odehrává v překrásné, ale k člověku lhostejné přírodě severních Čech, která Máchu tak okouzlila. Toto okouzlení je zřetelné v celé básni, v níž krajina není jen krásnou kulisou. Tři podoby přírody a krásné krajiny korespondují s duševními stavy postav Máje.

Skladba Máje je neobyčejně promyšlená, báseň sestává z věnování, čtyř zpěvů, dvou intermezz. Jedinečné je zobrazení přírody, ročních dob i úseků dne, kontrastů světla a tmy, zachycení barev a jejich odstínů. Mácha měl jemný cit pro hudební stránku jazyka, Máj uchvacuje rytmem i melodií slov. Důmyslně obměňuje významovou stránku veršů, rytmem i melodií slov. Máj byl soudobou kritikou přijat velmi nepříznivě, a to z nejrůznějších důvodů. Starší generaci, vychované ještě v zásadách klasicismu, se zdálo, že Mácha narušuje ideje krásna. Někteří mladší kritici, především Tyl, v něm viděli porušení výchovného rázu české literatury. Jiní toto dílo, řešící základní filozofické problémy, vůbec nepochopili.

Ale patrně nejvnitřnějším jádrem odporu k Máchově poezii byl pocit charakterizovaný kdysi F. X. Šaldou, že totiž Máchou vešel do českého života i umění revolucionář, který to myslel velmi vážně jak se životem, tak i s umění.

Předčasná Máchova smrt ochudila českou literaturu i o vynikajících prozaika. Mácha se chystal k napsání čtyřdílného prozaického příběhu Kat (1831), ze kterého uskutečnil jen první část Křivoklad. Jednotlivé celky měly být nazvány dle českých hradů: Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. V realizované první části líčí Mácha uvěznění krále Václava IV., jeho osvobození a návrat do Prahy. Smyslem práce však není líčení historické události, ale zachycení vnitřní tragédie osamoceného člověka, zde krále a jeho přítele kata.

Některé další Máchovy prózy zůstávají velmi blízké jeho lyrice, především však skutečnou či fingovanou autobiografičností. To platí zejména o Obrazech ze života mého, z nichž druhým je pražský obrázek Márinka. Nejrozsáhlejší Máchovou prózou je román Cikáni, který byl napsán patrně koncem roku 1835. ale byl vydán až v roce 1867. Cikáni jsou nejepičtějším Máchovým dílem, jsou vlastně posledním dějstvím velmi složité rodinné tragédie s mnoha tajemnými romantickými zápletkami.

Mácha je jednou z největších postav české literatury 19. století a patrně české literatury vůbec. Za dvacet let se ke jeho odkazu přihlásili májovci.

Máchův Máj v kontextu romantismu

Vznikl na konci 18. Hlavní hrdinové jsou většinou rozporuplní, nerozhodní individualisté, často používaným motivem jsou cikáni (symbol svobody), objevují se zde postavy ošklivé zevnějšku avšak krásné uvnitř. Český romantismus - K. J. Erben, K. H. Anglický romantismus - George Gordon Byron (Child Haroldova pouť) Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prometheus), A.E. Ruský romantismus- A.S.

Příběh milenců Viléma a Jarmily, kteří na konci oba tragicky zemřou. (Mácha se inspiroval zážitky a pocity, které získal během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u dnešního Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Životní úděl milenců Viléma a Jarmily.

Vilém zabije svůdce Jarmily (svého otce, kterého nezná, protože v mládí odešel z domova). Za to je zatčen a popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. Vinu Vilém nepřisuzuje sobě nýbrž společnosti a otci. Noc před popravou má myšlenky dokonce tak temné, že když se svěří svému strážnému, tak ten už do smrti nepromluví. Dílo je psáno ve verších. Máji předchází „Výklad Máje“, zde autor zdůrazňuje, že děj nemá být považován za hlavní myšlenku (zamyšlení nad možnostmi svobody, o lásce, která zamezuje svobodě a její dopady, úvaha nad smyslem života, líčení krásy májové přírody).

• 1.a 3. zpěv: balada
• 2. zpěv: filozofický
• 4.

Čas: Není přesně určen. Vilém - hlavní hrdina, loupežník - „strašný lesů pán“, žárlivý, pomstychtivý, nešťastně zamilován do Jarmily, za smrt otce se necítí vinný, viní za to společnost, zklamán životem, utíká z reality do svého světa, dochází k závěru, že po smrti jej nic nečeká, autor díla (K. H. Hynek - poutník, vypravěč příběhu, objevuje se na konci básně, autor se s ním ztotožňuje, mluví sám o sobě, o mládí ( ,,Hynku! Viléme!

Hlavní hrdina tohoto příběhu je Vilém, kterého otec vyhnal mezi loupežníky. Vilém se stal dokonce i jejich vůdcem a zamiluje se do dívky Jarmily. Oba jsou beznadějně do sebe zamilovaní, ale Jarmilu svedl otec Viléma. Vilém se toto dozví a zabije svého vlastního otce a skončí ve vězení, zabil ho, aby ochránil čest Jarmily. Vilém je ve vězení a přemýšlí nad životem o svém mládí, o tom, jestli je něco po životě. Mluvil na hlas a jeho zoufalství zaslechne stráž, která je nešťastná nad jeho osudem. Společně příroda s duchy připraví pohřeb pro Viléma a volají ho k sobě. Viléma popraví kat. Po sedmi letech přichází do místa popraviště poutník Hynek a ve zdejší hospodě se dozví onen příběh o Vilémovi, Jarmile a jeho otci. Poutník odešel, ovšem

1. Vadí jim téma sebevraždy, otcovraždy, napodobování Byrona.
2. Nejvíce jej kritizoval J.K. Tyl :,,Máj je škvára, která z vymřelé sopky vyhozená mezi květiny padla ´´.
3. Dále pak jej kritizovali Palacký, Jungman, Čelakovský, Kollár, J.

Vrcholným dílem Máchovy tvorby a dovršením jeho tvůrčího usilování je jeho básnická skladba ,,Máj“. Ač její vznik je často datován rokem 1834, pracoval na něm autor od podzimu 1835 do jara 1836. ,,Máj“ vychází v dubnu roku 1836 /pouhého půl roku před Máchovou smrtí/ a uzavírá krátkou tvůrčí tvorbu autora, který v několika letech dospěl od lyrických básní preromantického charakteru z přelomu třicátých let k básnickému tvaru, který lze zařadit k vrcholné poezii evropského romantismu.

V české literatuře í v Máchově tvorbě zaujímá ,,Máj“ zcela mimořádné místo. Sotva lze najít v naší literatuře dílo, které by bylo podrobeno tolika a přitom tak protikladným interpretacím. u romantiků velmi častá a oblíbená. Tento žánr dovoloval velkou volnost v míšení lyrických a epických prvků. Máchu při tvorbě ,,Máje“ inspiroval jednak George Gordon Byron a především polští romantici Mickiewicz a Slowacki, s nimiž má společný sklon k hudebnosti. Básnická skladba ,,Máj“ je rozčleněna do čtyř zpěvů, mezi druhým a třetím i třetím a čtvrtým jsou vložena intermezza. Intermezza se liší od zpěvů nejen názvem a menším rozsahem, ale i tím, že zobrazují jednu scénu, jeden výjev a jsou výrazně lyrická. Se zpěvy na které navazují, nebo kterým předcházejí, jsou tematicky propojena a neliší se ani stylově. Děj je v díle fragmentální a podřízený lyrice.

Vilém-strašný lesů pán byl v raném věku vyhnán otcem, později se stal vůdcem loupežníků a zamiloval se do dívky již dříve svedené. Když zavraždil svůdce své milé, dozvěděl se, že to byl jeho otec. Dvakrát se provinil otec, vyhnal syna a svedl mladou dívku, dvakrát se provinil syn, stal se loupežníkem a zabil otce. Vilém je za svůj čin popraven. Jeho láska - Vilémovým otcem svedená Jarmila hyne dobrovolně ve vodách jezera. Silně tragický příběh hlavních hrdinů ,,Máje“ ostře kontrastuje s krásou jarní májové přírody. Sám Mácha ke svému největšímu dílu napsal že děj ,,Máje“ ,,se nesmí co věc hlavní považovati.“

Máchova subjektivnost v tomto díle dostoupila svého vrcholu . s hlavním hrdinou Vilémem. I když je ,,Máj“ především vyjádřením autorových subjektivních pocitů a názorů, v naznačeném ději má dva hlavní hrdiny - zločince Viléma a jeho lásku Jarmilu. ,,Máj“, i když nejde o prózu má mnoho společného s ,,Cikány“. Obraz zločince Viléma má blízko k zobrazení starého cikána, především v jejich vyvrženeckém gestu. i obraz popravy je hodně podobný/zástup zvědavců dychtivě pozorující popravu/. Děj ,,Máje“ se odehrává v podmanivé jarní přírodě v oblasti kolem dnešního Máchova jezera. Nikdy-ach nikdy! Bez konce láska je! Tyto verše navíc považuji za téměř shodné s prozaickým závěrem ,,Cikánů“, kdy mladý cikán opouští navždy rodnou krajinu Kokořínského dolu.

,,Máj“, jako vlastně celá Máchova lyrika, je neobyčejně melodický. Zcela osobitý je Máchův rým. V souladu se vzestupným, jambickým spádem rytmu se na závěr veršů a před dierese dostávají často v ,,Máji“ jednoslabičná slova a v rýmových spojeních se významově aktualizují. Vůbec je pro Máchův rým příznačná tendence rýmovat slova významově závažná, která rozvádějí pocity smutku, ztráty něčeho krásného, prchavosti času/viz.

Máj Karla Hynka Máchy v rozhlase

Máj Karla Hynka Máchy patří mezi nejvydávanější knihy české historie. Ve studiu vítám dva hosty, docenta Josefa Hrdličku z Ústavu české literatury a komparatistiky filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také překladatele Máchova Máje do němčiny a ředitele nakladatelství Kétos Ondřeje Cikána.

Začneme možná tou obtížnější otázkou. V čem je specifikum, význam, mimořádnost Máje a proč i skoro dvě století po jeho vzniku má smysl se této knížce věnovat?

J.Hrdlička: „Je to opravdu těžká otázka, nejlíp se na ní odpovídá tím, že si Máj přečtete. On vás nadchne. Pochopíte, že je to skvělá báseň. Když bych to měl analyzovat, a určitě to není správná analýza a někdo se mnou nebude souhlasit, jsou tam dvě podstatné věci. Jednak zvuková stránka. Ty úžasné verše, které Mácha vytvořil, jakou jim dal zvukovou kompozici. Potom myšlenková stránka. Mácha sám se vymezoval vůči tomu, aby byl nazýván filozofem. Říkal, že myšlenky v jeho básních jsou, ale ne přímo.

O.Cikán: „Myslím si, že je Máj velmi zajímavý z několika důvodů. Jedním z nich je jeho význam pro českou literaturu vůbec. Máchovi se povedlo propojit obrazy a obrazovou stránku se zvukovou, a tím vytvořil moderní báseň. Máj se sestává z několika moderních polytematických básní. Jak říkal Nezval, a to potom ovlivnilo český poetismus a surrealismus, symbolismus a ovlivňuje to českou literaturu dodnes. Když někdo v zahraničí chce číst současné české romány, tak se mu určitě hodí, když zná i Máchův Máj. Mácha nebo Máchův Máj není důležitý jenom pro českou literaturu, ale je to taky ukázka typicky romantické básně. Je tam láska k matce zemi, kromě země neexistuje žádná vlast. To spojení se zemí spíš než s bohem je takové hodně romantické.“

Pancíř: Je jasné, co inspirovalo Karla Hynka Máchu k napsání Máje?

J.Hrdlička: „Je více teorií. On sám připomíná krajinu pod Bezdězem, třeba Růžena Grebeníčková intenzivně trvala na tom, že ho inspirovala italská krajina při té jeho cestě do Itálie. Když se potom podíváte na Máj z jiné stránky, zjistíte, že je to nabité motivy, které mají prvky západní poezie. Slavík, luna, jezero, slzy. Báseň je hodně napojena na evropskou básnickou tradici a i to je tam důležité.“

Pancíř: Možná ne každý ví, že ty úvodní verše Máje, které jsme před chvílí slyšeli, jsou vlastně sonetem, jaké další zvláštnosti se v té formě, jakou Karel Hynek Mácha napsal Máj, dají najít?

J.Hrdlička: „To, co Mácha ve své době uvedl do české literatury je ten jambický verš. O tom se velice často hovoří, že v české poezii nebyla vytvořená forma nebo typ jambického verše, které by běžně fungovaly. V tom je Mácha v rovině verše inovátor. Potom je obdivuhodné, že jeho verš je proměnlivý. V různých pasážích používá různé délky veršů, hraje si tam. Začátek Máje, prvních 14 veršů vytváří sonet. Zdůrazňovala se velká eufonie, souzvučnosti. V podtextu té hláskové instrumentace, jakoby se opakovaly hlavní motivy básně. Všechno co říká, znělo dvakrát, ale najednou.“

O.Cikán: „V mém překladu jsem dbal hodně na to, aby němčině zněl skutečně, jako kdyby ta němčina byla češtinou. Vlastně nejpodstatnější byl docela jednoduchý trik. Právě jsem převzal specifika Máchová verše. Když má Mácha určité svobody ve svém verši, např. v prvních čtyřech verších rovnou uvede 3 různé varianty čtyřstopého jambu. „Byl pozdní večer -první máj“ je čistý jamb. Potom „hrdliččin zval ku lásce hlas,“ tam to začíná trochejem a potom existuje varianta, kde se jambus rozdělí do daktylu, a to je „kde borový zaváněl háj.“ Když se tyto svobody převezmou do němčiny, tak už to zní daleko podobně jako originál. Jsou tam kontrasty mezi určitými pasážemi.

tags: #macha #laska #k #prirode #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Nákup cenných papírů v ČR
• Kontejnery na tříděný odpad - Poděbrady
• Ochrana přírody ve Velkém Březně
• Historie Skladky Dolečka
• Výstava v Kroměříži