Karel Hynek Mácha a jeho vztah k přírodě v Máji: Analýza


13.03.2026

Karel Hynek Mácha, český romantický básník a prozaik, se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Otec byl mlynářským tovaryšem, zatímco matka pocházela z muzikantské rodiny. Své dětství prožil v chudinské čtvrti kolem kostela sv. Petra, kam se rodina z důvodu finanční krize přestěhovala.

Mácha byl vášnivým cestovatelem. Na svých cestách, které nejčastěji podnikal do romantických míst, spojených s historií, se dopravoval pěšky. Jeho nejdelší cestou byl výlet přes rakouské alpy do severní Itálie. Po studiích práv a filozofie odešel roku 1836 do Litoměřic, kde získal místo v advokátní kanceláři. Mácha ovšem záhy umírá (6. listopadu 1836) nejspíše na choleru, kterou se nakazil při hašení požáru v Litoměřicích. Pohřeb se údajně konal v den, kdy byla původně naplánována Máchova svatba s Lori.

Jeho ostatky byly později exhumovány a převezeny do Prahy, kde byl 7. května 1939 znovu pohřben na vyšehradském hřbitově. Do života ostatních zasahoval i sto let po své smrti.

Máchův Máj a vztah k přírodě

Lyricko-epická skladba Máj se naprosto vymyká očekávání od díla napsané v polovině 19. století. Máj je místo toho báseň o pocitech, o lásce, přímo nacpaná romantickými prvky. poznáme, jak emocemi naplněná je tato báseň a jak důležitá je příroda v popisu prostředí a i samotných pocitů. Dílo bylo tedy ve své době velmi kritizované a ani ho nechtěli vydat.

Hlavním tématem je bezesporu nešťastná láska, která ovládá prakticky celý děj. Dalšími motivy jsou pomstychtivost, smutek, síla a nesmrtelnost lásky, stesk po milované osobě a samozřejmě i romantická příroda, která kontrastuje s celým smutným dějem. Milostná zápletka je zde tedy stejně důležitá jako příroda - jedná se tedy o milostnou i o přírodní lyriku. Tyto dva druhy spolu jdou ruku v ruce a vytváří tím neskutečně silné prostředí. V básni nalezneme bezpočet tropů a figur, je psána květnatým jazykem.

Čtěte také: Právní bitvy o dálnici D49

Děj se odehrává u města Doksy, mezi horami a na hradě Bezděz. Časové určení není blíže specifikováno, nicméně nejspíše se děje v autorově současnosti.

Postavy a příroda

Jarmila - mladá krásná dívka, která oplývá samými ctnostmi. Je věrná a oddané svému milému Vilémovi. Nacházíme se na břehu klidného jezera. Stromy jsou v plném rozkvětu, ptáci zpívají, květiny voní, prostě úplná idylka. Zde vidíme nečekaně JAM - tedy verš začíná slovem O, a tato slabika nemá přízvuk. Jarmila se dozvídá, že Vilém spáchal vraždu. Kvůli ní, chtěl pomstít její nevěru. Jarmila se s tím nemůže smířit a sama se (pravděpodobně) vrhá do hloubi jezera. Raději zemřít, než žít bez lásky.

Vilém - obávaný loupežník, velmi vznětlivý. Když zjistil, že Jarmilu svedl jeho otec, bez zaváhání ho zabil (i když netušil, o koho se jedná). Ocitáme se v tmavé cele spolu s Vilémem. Ten přemýšlí o svém osudu, který se má brzy naplnit. Zatímco v prvním zpěvu spíše doprovázela Jarmiliny pocity, zde kontrastuje s prostředím, kde je Vilém zavřený. On tráví poslední noc v temné kobce, ale jenom za zdí jen nádherná svět plný jara a krásy… přesto ale naplněn jistou temnotou. Příroda je sice přímým opakem Vilémovy kobky, ale i tak „hraje na stejnou notu“.

Vilém svému osudu neunikne. Skutečně je popraven, svému údělu se nemohl vyhnout. Na každého jednou čeká smrt a ta nicota. Stejně jako volala za Jarmilou, která skočila do jezera, tak křičí i na Viléma a loučí se s ním. Je konec. Vilém je po smrti a klid našla na dně jezera i Jarmila.

Celý zpěv je snad nejvýrazněji naplněn lyrikou - poutník (Mácha) nachází lebku padlého hrdiny, krutá zima ilustruje děsivost situace. Toulá se po kraji a hledá Viléma, ale nachází jenom ostatky. Na ono místo, k pahorku, se vrací zase na jaře. Tentokrát se situace mění - příroda je opět tak nádherná, ale v děsivém kontrastu se smrtí. Na samém konci básně si Mácha uvědomuje, že ho vlastně už nic pěkného nečeká. Protože stejně jako se Vilém a Jarmila nedočkali šťastného konce, tak i sám Mácha přichází o naději. Úplně se s nimi ztotožňuje.

Čtěte také: O Máchově Máji

Kritika a odkaz Máje

Máj nebyl ve své době přijat a setkal se s ostrou kritikou (J. K. Vadí jim téma sebevraždy, otcovraždy, napodobování Byrona. Máj byl několikrát zdramatizován a zhudebněn (např. českou folkovou skupinou Skiffle Kontra). Roku 2008 režisér F. A. Brabec zpracoval knižní předlohu do podoby stejnojmenného filmu.

Osobnost Kritika
František Ladislav Čelakovský Na Máchovi se mu nelíbilo, že použil zdánlivě prostinkou zápletku (hlavní hrdina je loupežník, zabije svého otce…), romantický námět mu přijde podřadný.
Josef Kajetán Tyl Přestože se s Máchou poměrně dobře znal a obdivoval jeho styl, považoval ho za ne zcela normálního. Viděl v něm dvě osobnosti, měl za to, že Mácha se neumí rozhodnout, kým bude a jakým stylem bude psát. Vytýkal mu, že mrhá svým talentem a píše si romantické příběhy, když by mohl psát vlastenecká díla jako ostatní.
Jan Slavomír Tomíček Věděl, že námět Máje byl reálný - příběh, kdy pověsili loupežníka, protože zabil svého otce, se skutečně odehrál. Přišlo mu, že Mácha si tedy téma pro své dílo prostě okopíroval a Máj rozhodně není „důstojnou skladbou“.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

tags: #macha #vztah #k #prirode #analyza

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]