Karel Hynek Mácha, český romantický básník a prozaik, se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Otec byl mlynářským tovaryšem, zatímco matka pocházela z muzikantské rodiny. Své dětství prožil v chudinské čtvrti kolem kostela sv. Petra, kam se rodina z důvodu finanční krize přestěhovala.
Mácha byl vášnivým cestovatelem. Na svých cestách, které nejčastěji podnikal do romantických míst, spojených s historií, se dopravoval pěšky. Jeho nejdelší cestou byl výlet přes rakouské alpy do severní Itálie. Po studiích práv a filozofie odešel roku 1836 do Litoměřic, kde získal místo v advokátní kanceláři. Mácha ovšem záhy umírá (6. listopadu 1836) nejspíše na choleru, kterou se nakazil při hašení požáru v Litoměřicích. Pohřeb se údajně konal v den, kdy byla původně naplánována Máchova svatba s Lori.
Jeho ostatky byly později exhumovány a převezeny do Prahy, kde byl 7. května 1939 znovu pohřben na vyšehradském hřbitově. Do života ostatních zasahoval i sto let po své smrti.
Lyricko-epická skladba Máj se naprosto vymyká očekávání od díla napsané v polovině 19. století. Máj je místo toho báseň o pocitech, o lásce, přímo nacpaná romantickými prvky. poznáme, jak emocemi naplněná je tato báseň a jak důležitá je příroda v popisu prostředí a i samotných pocitů. Dílo bylo tedy ve své době velmi kritizované a ani ho nechtěli vydat.
Hlavním tématem je bezesporu nešťastná láska, která ovládá prakticky celý děj. Dalšími motivy jsou pomstychtivost, smutek, síla a nesmrtelnost lásky, stesk po milované osobě a samozřejmě i romantická příroda, která kontrastuje s celým smutným dějem. Milostná zápletka je zde tedy stejně důležitá jako příroda - jedná se tedy o milostnou i o přírodní lyriku. Tyto dva druhy spolu jdou ruku v ruce a vytváří tím neskutečně silné prostředí. V básni nalezneme bezpočet tropů a figur, je psána květnatým jazykem.
Čtěte také: Právní bitvy o dálnici D49
Děj se odehrává u města Doksy, mezi horami a na hradě Bezděz. Časové určení není blíže specifikováno, nicméně nejspíše se děje v autorově současnosti.
Jarmila - mladá krásná dívka, která oplývá samými ctnostmi. Je věrná a oddané svému milému Vilémovi. Nacházíme se na břehu klidného jezera. Stromy jsou v plném rozkvětu, ptáci zpívají, květiny voní, prostě úplná idylka. Zde vidíme nečekaně JAM - tedy verš začíná slovem O, a tato slabika nemá přízvuk. Jarmila se dozvídá, že Vilém spáchal vraždu. Kvůli ní, chtěl pomstít její nevěru. Jarmila se s tím nemůže smířit a sama se (pravděpodobně) vrhá do hloubi jezera. Raději zemřít, než žít bez lásky.
Vilém - obávaný loupežník, velmi vznětlivý. Když zjistil, že Jarmilu svedl jeho otec, bez zaváhání ho zabil (i když netušil, o koho se jedná). Ocitáme se v tmavé cele spolu s Vilémem. Ten přemýšlí o svém osudu, který se má brzy naplnit. Zatímco v prvním zpěvu spíše doprovázela Jarmiliny pocity, zde kontrastuje s prostředím, kde je Vilém zavřený. On tráví poslední noc v temné kobce, ale jenom za zdí jen nádherná svět plný jara a krásy… přesto ale naplněn jistou temnotou. Příroda je sice přímým opakem Vilémovy kobky, ale i tak „hraje na stejnou notu“.
Vilém svému osudu neunikne. Skutečně je popraven, svému údělu se nemohl vyhnout. Na každého jednou čeká smrt a ta nicota. Stejně jako volala za Jarmilou, která skočila do jezera, tak křičí i na Viléma a loučí se s ním. Je konec. Vilém je po smrti a klid našla na dně jezera i Jarmila.
Celý zpěv je snad nejvýrazněji naplněn lyrikou - poutník (Mácha) nachází lebku padlého hrdiny, krutá zima ilustruje děsivost situace. Toulá se po kraji a hledá Viléma, ale nachází jenom ostatky. Na ono místo, k pahorku, se vrací zase na jaře. Tentokrát se situace mění - příroda je opět tak nádherná, ale v děsivém kontrastu se smrtí. Na samém konci básně si Mácha uvědomuje, že ho vlastně už nic pěkného nečeká. Protože stejně jako se Vilém a Jarmila nedočkali šťastného konce, tak i sám Mácha přichází o naději. Úplně se s nimi ztotožňuje.
Čtěte také: O Máchově Máji
Máj nebyl ve své době přijat a setkal se s ostrou kritikou (J. K. Vadí jim téma sebevraždy, otcovraždy, napodobování Byrona. Máj byl několikrát zdramatizován a zhudebněn (např. českou folkovou skupinou Skiffle Kontra). Roku 2008 režisér F. A. Brabec zpracoval knižní předlohu do podoby stejnojmenného filmu.
| Osobnost | Kritika |
|---|---|
| František Ladislav Čelakovský | Na Máchovi se mu nelíbilo, že použil zdánlivě prostinkou zápletku (hlavní hrdina je loupežník, zabije svého otce…), romantický námět mu přijde podřadný. |
| Josef Kajetán Tyl | Přestože se s Máchou poměrně dobře znal a obdivoval jeho styl, považoval ho za ne zcela normálního. Viděl v něm dvě osobnosti, měl za to, že Mácha se neumí rozhodnout, kým bude a jakým stylem bude psát. Vytýkal mu, že mrhá svým talentem a píše si romantické příběhy, když by mohl psát vlastenecká díla jako ostatní. |
| Jan Slavomír Tomíček | Věděl, že námět Máje byl reálný - příběh, kdy pověsili loupežníka, protože zabil svého otce, se skutečně odehrál. Přišlo mu, že Mácha si tedy téma pro své dílo prostě okopíroval a Máj rozhodně není „důstojnou skladbou“. |
Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu
tags: #macha #vztah #k #prirode #analyza