Malba na plátno: Příroda a techniky

Čisté plátno dokáže člověka zastavit. Ruka váhá, hlava pochybuje a první tah se zdá větší, než ve skutečnosti je. Nemusíte mít talent. Nemusíte mít jistotu. Stačí chuť tvořit. Nejde o dokonalost. Jde o první tah.

Každý dobrý obraz začíná ještě dřív, než otevřete barvy. V tichém okamžiku, kdy stojíte před prázdným plátnem a rozhodujete, jaký svět na něm necháte vzniknout. Příprava není formalita. Plátno je kůže obrazu. Světlo je jeho dech. A prostor, který si nachystáte, je první místo, kde se začíná tvořit. Kdo věnuje přípravě několik pokojně vědomých minut, ušetří si hodiny oprav a zklamání.

Základní malířské techniky

Máš vlastní ateliér, k dispozici všechny potřebné nástroje a jsi připraven začít svou uměleckou cestu? Pak by ses měl seznámit i se základními malířskými technikami a styly. Díky nim si můžeš vytvořit krásné mistrovské dílo.

Alla prima

Alla prima, znamená italsky "na poprvé", a tak tento název sám o sobě napovídá, o jaký styl malby se jedná.

Podmalba

Podmalba je první vrstva barvy, kterou malíř natřel na plátno.

Čtěte také: Tapety s malbami pro váš mobil

Lazura

Lazura je tenká, průsvitná vrstva barvy, nanesená na suchý spodní barevný nátěr (např. marínová modř), nebo musí být velmi chudá na pigment.

Tato vrstva působí jako barevný filtr spodních barev, lomí světelné paprsky a barvy se tak stávají dle umělcova záměru světlejší, sytější nebo matnější.

Šeps

Šeps je úplný podklad, nátěr, dělící materiál nositele obrazu (dřevo, kov, plátno, atd....) od nanášené barvy.

Je naprostou nezbytností, protože zajišťuje dobré spojení s barevnou vrstvou, a vytváří nepropustný a hladký povrch. Tento nátěr se skládá z plnidla (křída, sádra, apod.), pigmentu a pojidla (například klíh nebo lněná fermež).

Pastózní malba

Takto malíři nazývají velmi silný nános barvy, který se používá především při olejomalbě. Název "pastózní" vychází z italského slova "pasta", což znamená "těsto".

Čtěte také: Magické bydlení díky malbě na zeď

Tipy a triky pro malbu

1. Lehce poklepejte na plátno. Dobrý podklad poznáte podle suchého, jasného tónu.
2. Pro začátek vybírejte kvalitní šepsované plátno.
3. Po zaschnutí lehce přebruste povrch jemným smirkem.
4. Nevyhrávejte boj s bílým podkladem.
5. Malujte tam, kde barvy říkají pravdu. Nejlépe pod neutrálním denním světlem.
6. Začněte s omezenou paletou. Dvě žluté, dvě modré, dvě červené a bílá.
7. Mějte po ruce tři štětce, velký, střední a malý.
8. Připravte si dvě nádoby s vodou. Jednu pro první oplach, druhou pro čistotu.
9. Uděláte-li před malbou malou hodnotovou skicu, ušetří Vám to celé hodiny.
10. Ještě před dotykem štětce si na plátně jemně naznačte směr hlavního světla.

Barvy a jejich vlastnosti

Barva je duší obrazu. Je to jazyk, který nepotřebuje slova, a přesto dokáže vyprávět celé příběhy. Může být jemná nebo neklidná, teplá nebo studená, klidná nebo zářivá. Začátečníci často hledají „ideální odstín“, ale mistři nehledají dokonalost, hledají soulad. Barvy spolu mluví, odpovídají si, zjemňují se nebo naopak vzájemně rozsvěcují.

1. Míchejte maximálně tři barvy dohromady.
2. Míchejte barvy na neutrálním, nejlépe šedém podkladu.
3. Přestaňte míchat dříve, než se tón zdá dokonale sjednocený.
4. Teplé barvy vystupují, studené ustupují.
5. Komplementární barvy (např. modrá - oranžová) vedle sebe vždy zesílí.
6. Nepoužívejte čistou bílou.
7. Tmavé tóny nevytvářejte černou.
8. Když potřebujete barvu uklidnit, přidejte její doplněk v malém množství.
9. Barva má svou psychologii. Zelená uklidňuje, modrá otevírá prostor, červená aktivuje.
10. Barvě dopřejte několik minut „dozrát“.

Světlo a stín

Světlo je to, co dává věcem tvar, prostor a skutečnost. Bez něj by malba byla jen souhrnem ploch, bez života, bez směru. Světlo je jemný režisér, který Tiše ukazuje, kam se má oko podívat, a co má zůstat nenápadné. Světlo není jen nejsvětlejší bod. Je to struktura vztahů: kde dopadá, kde slábne, kde se odráží a kde měkne.

1. Přivřete oči, když studujete motiv.
2. Nehledejte světlo jen na objektu.
3. Malujte stín barvami, které na objekt dopadají.
4. Nejtmavší část stínu leží nejblíž objektu, ne uprostřed.
5. Teplé světlo obvykle znamená studenější stíny. Studené světlo zase zahřívá stín.
6. U přechodů mezi světlem a stínem pracujte pomalu.
7. Použijte suchý štětec k rozčesání okrajů stínu.
8. Vyberte si jeden hlavní zdroj světla předem.
9. Nikdy neumísťujte nejsvětlejší bod k samotnému okraji obrazu (pokud to není záměr).
10. Odejděte od obrazu dva až tři kroky zpět.

Tah štětcem

Každý tah štětce je stopou Vaší energie. Je to nejpřímější způsob, jak Vaše ruka komunikuje s plátnem. Tah může být jistý, měkký, odvážný, klidný, rozvážný nebo spontánní. Začínající malíři se často předhánějí v tom, jak přesně napodobit předmět.

1. Držte štětec dál od kovové objímky, když pracujete na větších plochách.
2. Pro detaily přibližte ruku ke štětinám.
3. Před každým tahem si jej krátce představte.
4. Malujte delší tahy.
5. Zkuste v jednom tahu změnit tlak, od jemného doteku po pevnější přitlačení.
6. Směr tahů vždy sleduje tvar.
7. Nebojte se vrstvit protichůdné směry.
8. Suchý štětec je univerzální nástroj pro sjednocení ploch.
9. Mějte u sebe řád, čistý štětec, čistou vodu, čistou paletu.

Vrstvy a textura

Vrstvy jsou pamětí obrazu. Každá z nich nese stopu času, rozhodnutí a nálady. Textura pak dodává povrchu duši, světlo na ní tančí jinak, dotek je jiný a každá linie má svůj vlastní dech. Začátečníci mají často tendenci vše překrýt hned napoprvé. Mistři naopak staví obraz postupně. Od jemného nádechu až po poslední tah, který jen zvýrazní to, co má zaznít.

1. Začínejte tenkými vrstvami.
2. Pro vrchní vrstvy používejte barvu hustší.
3. Glazujte pouze tehdy, když je spodní vrstva zcela suchá.
4. Nebojte se kombinace hladkých a strukturovaných ploch.
5. Špachtle není jen nástroj pro pastózní práci.
6. Nenanášejte těžší vrstvu na mokrou tenkou.
7. U olejomalby dodržujte zásadu „tenké pod tučným“.
8. Textura je rytmus.
9. Vrstva, která Vás ruší, není chyba. Je to informace.

Kompozice

Kompozice je tichá architektura obrazu. Není to soubor pravidel, ale způsob, jak vést oko diváka, tak, aby obraz působil přirozeně, vyváženě a celistvě. Začátečníci často skládají motiv tak, jak jim napadne ruka. Zkušení malíři však vědí, že kompozice je rozhodování. Co zdůraznit. Co potlačit. Kde nechat prostor a kde přidat akcent.

Čtěte také: Techniky zdobení porcelánu Salky

1. Než začnete malovat, rozdělte motiv na několik základních tvarů, kruh, trojúhelník, ovál, světelný blok.
2. Vytvořte si malou černobílou skicu.
3. Hlavní motiv umístěte lehce mimo střed.
4. Vyvažte plochu pomocí drobných tvarů nebo světelných bodů na opačné straně.
5. Nevytvářejte linie, které utíkají ven z obrazu.
6. Prázdný prostor je stejně důležitý jako malovaný.
7. Pokud obraz působí těžce, uberte jeden prvek.
8. Opakujte jeden tvar, jednu barvu nebo jednu energii tahu.
9. Odejděte od plátna dva kroky zpět.

Psychologie tvorby

Malování není jen o tom, co vidíte očima. Z velké části je o tom, co vidíte uvnitř. Mnoho začátečníků má pocit, že bojují s barvami a štětci. Jakmile se mysl zklidní, ruka se uvolní. Tah začne být jistější a rozhodnutí přirozenější. Psychologie tvorby není filozofie ani disciplína, je to prosté umění být při malbě přítomen. Uklidněná mysl maluje jinak. Jemněji. Pozorněji.

1. Při studiu motivu se ptejte: „Co skutečně vidím?“ ne „Co si myslím, že bych měl vidět?“.
2. Přivřete na chvíli oči nebo motiv na okamžik rozostřete.
3. Když se bojíte udělat první tah, udělejte jeden velký, odvážný pohyb.
4. Malujte o něco pomaleji, než je Vám přirozené.
5. Když cítíte, že ruka ztuhla, zastavte se.
6. Zkuste na několik minut otočit obraz i předlohu vzhůru nohama.
7. Nehledejte dokonalost. Dokonalost paralyzuje.
8. Všímejte si, jak se mění Váš tah podle nálady.
9. Od obrazu pravidelně odstupte.
10. Někdy obraz potřebuje pauzu, ne kvůli Vám, ale kvůli sobě.

Péče o nástroje a obraz

Obraz nekončí posledním tahem. Tím teprve začíná jeho tichý život, doba, kdy barvy dozrávají, štětce čekají na další práci a ateliér si pomalu ukládá všechny příběhy, které jste do něj přinesl. Péče o nástroje není technická povinnost. Je to respekt k tvorbě.

1. Štětce čistěte hned po práci. U akrylu použijte vlažnou vodu a jemné mýdlo, u oleje lněný olej nebo speciální čistič.
2. Nikdy nenechávejte štětce stát ve vodě.
3. Po umytí vždy tvarujte štětiny zpět do jejich přirozené podoby.
4. Obraz lakujte až tehdy, když je dokonale suchý. Akrylová malba potřebuje obvykle týden, olej mnohem déle.
5. Skladujte obrazy na místě bez přímého slunce.
6. Při ukládání obrazů mezi ně vložte karton nebo tenkou pěnovou desku.
7. Štětce sušte hlavou dolů nebo naležato.
8. Podpis dávejte až na zcela suchý povrch, jemným tónem, který ladí s obrazem.
9. Archivujte si fotografie hotových obrazů včetně krátkých poznámek o inspiraci, použitých barvách nebo světelných podmínkách.

Experimentování a styl

Každý malíř začíná podobně, pozoruje, učí se a postupně získává jistotu. Ale skutečná cesta začíná tehdy, když se přestanete snažit malovat „správně“ a dáte prostor vlastnímu způsobu vidění. Experiment není risk. Většina tvůrčích průlomů nepřichází z přesnosti, ale z odvahy udělat krok mimo známé.

1. Vyhraďte si chvíli, kdy pracujete bez předlohy.
2. Vyzkoušejte malbu nedominantní rukou.
3. Vezměte příliš velký štětec na malý motiv. Štětec je jen začátek.
4. Použijte kartáček na zuby pro jemný rozstřik.
5. Zkuste kombinovat akryl s pastelem, tuš s akvarelem nebo olej s jemným pískem. Každý malíř má oblíbené tóny.
6. Nebojte se extrémního kontrastu: komplementy proti sobě nebo teplé vs. Styl nemusí být čistý ani jednolitý.
7. Spojte detailní realismus s volnou, širokou expresí.
8. Zjemněte perspektivu nebo ji lehce narušte.
9. Nepovedený tah nepřekrývejte hned.
10. Pište si krátké poznámky o tom, co vás při tvorbě překvapilo. Experiment není chaos. Mistrovství není cílová rovinka. Je to stav mysli.

Růst a učení

Okamžik, kdy si malíř uvědomí, že učení nikdy nekončí, a že právě to je na tvorbě krásné. Každý nový obraz je příležitost znovu začít. Malíř, který věří, že už ví vše, se zastaví. Malíř, který zůstává žákem, roste po celý život, s lehkostí dítěte a jistotou řemeslníka. Růst v tvorbě je tichý, přirozený proces. Nepotřebuje spěch. Mistr není ten, kdo zná všechny odpovědi.

1. Každý měsíc si vyberte motiv, který jste nikdy nemalovali.
2. Vraťte se občas ke svému staršímu obrazu a zkuste jej namalovat znovu.
3. Občas vysvětlete někomu svůj postup.
4. Sdílejte svou práci s pokorou.
5. Přistupujte ke každému plátnu, jako by bylo první.
6. Kritiku přijímejte klidně.
7. Dovolte si chyby.
8. Když necítíte chuť malovat, přestaňte se nutit.
9. Změňte prostředí, jiné světlo, jiný stůl, jiný úhel.
10. Dokončený obraz si zaslouží pauzu.
11. Jednou měsíčně si udělejte chvíli a jen se dívejte na své obrazy. Vysvětlete příteli nebo studentovi, jak pracujete se světlem ve vrstvě. Po dokončení malé studie si sedněte a jen ji pozorujte.

Kdy je obraz hotový?

Každý malíř tu otázku zná. A čím déle maluje, tím více si uvědomuje, že na ni neexistuje jednoduchá odpověď. Obraz není hotový tehdy, když už „není co malovat“. Začátečníci často dodávají další a další vrstvy ze strachu, že to ještě není ono.

1. Obraz „drží“ jako celek Když se podíváte z dálky a motiv působí pevně a sjednoceně, když světlo, barvy i kompozice spolu mluví, i když nejsou dokonalé, obraz má svou vlastní identitu.
2. Přestal jste opravovat a začal váhat Jestliže další tah už není nutností, ale váháním, je to obvykle signál, že obraz je hotový. Dokončování ze strachu vede k přemalování, k zahlcení, k těžkosti.
3. Cítíte klid Když se na obraz podíváte a nic „nevolá“, nic nevyčnívá, nic Vás neprovokuje k zásahu… to je ono. Je to jemný pocit, téměř nepostřehnutelný.

Sebevědomí v malbě

Každý malíř si sebou nese dva hlasy. Jeden tichý, jasný a zvědavý, to je hlas tvorby. A druhý hlučnější, pochybující, to je hlas strachu. Sebe-vědomí v malbě není přehnaná jistota. Je to vědomí sebe: toho, kým jste, jak vidíte svět, co chcete říct a kam se chcete posunout. Sebevědomý malíř se nebojí vlastní interpretace. Realismus není povinnost. Styl není cíl. Růst neprobíhá v jistotě, ale v diskomfortu. Porovnávání zabíjí radost i hlas vlastní tvorby. Vidět jiné malíře jako inspiraci je zdravé. Jistota roste v malých, pravidelných krocích. Nemusíte mít jistotu hned na začátku. Stačí důvěra v to, že první nejisté tahy jsou součástí cesty.

Malování akrylem

Malování akrylem na plátno je jedna z nejjednodušších technik, kterou zvládne opravdu každý i přesto, že kreslit vůbec neumí. První den každý krok lektorka nejen vysvětlí, ale také namaluje na plátno a představí spoustu zajímavých tipů a triků, jak snadno a rychle dosahovat různých efektů. Kurzy jsou vedeny v přátelské atmosféře ve skupince stejně naladěných lidí. Pokud jste už na kurzu Akrylu byli, můžete postupovat také od začátku.

Víkend plný prozářených barev a obrazů, ze kterých prostupují emoce a dojmy. V tomto kurzu akrylové malby prozkoumáte hlubší možnosti práce s barvou. Objevíte tajemství prolínání, lazurování a míchání transparentních barev. Od něžné bílé se přenesete do ohniska červeného západu slunce a písečných dun. Začnete objevovat výtvarný svět pohledem umělců a začnete chápat, že znalosti teorie barev vedou k svobodné tvorbě.

Malování kvašem

Kvaš je méně používaná výtvarná technika, ale nic jí to neubírá na kreativitě a možnostech, jak propojit výhody vodomalby a malby akrylem. Kvaš je skvělá technika, která využívá nejlepší vlastnosti akvarelu a akrylu zároveň. Pro ředění barev se používá voda (guazzo = italsky vodomalba), jako pojidlo arabská guma a kvaš je krycí díky bělobě. Slovo “krycí” je v kvaši velmi důležité, je to jeho zásadní vlastnost.

Akrylový pouring

Akrylový pouring je inovativní technika lité malby. První použití této techniky je přisuzováno mexickému malíři Davidovi Alfarovi Siqueirosovi, který byl umělecky aktivní v průběhu 20. A proč je tato technika tolik oblíbená? Díky litému akrylu na plátno vznikají opravdu zajímavá a nevšední díla, v nichž barevné tóny a odstíny podporují jeden druhý a navzájem tvoří úžasnou hru barev a odstínů. Touto technikou se potěší i ti, ktěří s malováním právě začínají a chybí jim hodiny cviku tahu štětcem. Štětec ani houbička k pouringu nejsou potřeba, barvy se nalitím na plátno přirozeně smíchají mezi sebou. Technika je zábavná, nikterak časově náročná a každé dílo je jedinečné.

Malování podle fotky

Kresba podle fotky zobrazuje objekt plošší než oko vidí. Pokud se podíváte na blízký objekt nejprve oběma očima, a pak to zkusíte jen jedním, uvidíte, že se objekt stane „méně živým“, méně objemným. Ztratí se 3D efekt. Při kresbě přímo z reality si můžeme lépe všímat objemu a zachytit ho. Malování i kreslení podle fotografie je rozhodně o dost snažší. Pro začátečníky sedá mluvit o spáse. Jasně uvidíte dvojrozměrný objem, skvěle analyzujete barvu na té či oné části obrázku.

Kreslení zvířat v plenéru

Kreslení zvířat, tak jako většina tvorby v plenéru, je velmi vhodné pro studium. A to jak pro rozvoj kresby a pozorovacích schopností, tak pro studie pohybu zvířat.Další skvělou motivací mohou být různé struktury srstí, kůže, šupin, vousů či očí. Také je to výborná ukázka jejich přirozeného prostředí. Málokdo asi uvidí v přirozeném prostředí lemury, krokodýly nebo třeba želvy sloní.V plenéru kreslíme i zvířata v pohybu. Pohybovky nebo také kresby (v) pohybu jsou studie pohyblivého modelu. Načerpejte inspiraci třeba pro komiksové hrdiny.

Tečkování

Tečkování je fascinující technika, která umožňuje každému vytvořit detailní a krásné obrazy pouze pomocí malých teček. Tento způsob malování je ideální pro zachycení krásy přírody, od jemných květinových vzorů až po realistické zobrazení zvířat.

Papírová koláž

Výtvarný úkol: vypozorovat tvary tvořící vzor zvířat, ty přenést na lepící papír, vystřihnout a lepit na tónovaný podklad - vytvoření zvětšeniny vzoru srstiVýtvarná technika (postup): papírová kolážPomůcky: barevné papíry v odstínech srsti zvířat (tmavě žlutý - jaguár, levhart; bílý - zebra; světle oranžový/hnědý - žirafa, gepard, ženetka; oranžový - tygr), černé a hnědé lepící papíry.

Olejomalba na mokré plátno

Olejomalba na mokré plátno je technika, při které se malba provádí na plátno, které je pokryté olejem a tudíž stále mokré. To umožňuje, aby se barvy míchaly na plátně a krásně splývaly a vytvářely plynulé přechody. Barvy se nanášejí štětcem nebo špachtlí. Krásně lze touto technikou malovat krajinky a vytvářet různé efekty, jako jsou mraky, hory, stromy, voda a jiné prvky krajiny.

Další malířské techniky a postupy

Začínáme počáteční vrstvou barvy nanášené na plátno. Vytvoření podkladu je jednoduchá technika, která má velký vliv na zbytek malby. Pokud se namaluje správně, tak vytvoří skvělý základ pro další stínování a barevné sjednocení obrazu. Rovněž může nastínit to, jakým dojmem bude obraz působit. Tato kostra malby tě bude usměrňovat při dalším nanášení jednotlivých vrstev a umožní ti věnovat se detailněji jednotlivým prvkům na obraze.

Malování suchým štětcem není sice až tak známou technikou, ale za to ji mnozí mají velmi v oblibě - a navíc je i zcela jednoduchá. Techniku se rychle naučíš i ty a dokážeš s ní namalovat skutečné díla. Začneš tím, že si zvolíš vhodný štětec, nejlépe syntetický a olejovou barvu. Díky této metodě vytvoříš stíny, různé barevné přechody zcela bez problémů. Další výhodou je rychlé schnutí.

Odstranění barvy může být stejně důležité jako jeho aplikace. Sgraffito je pojem, který se používá pro odstraňování barvy, dokud není malba zcela zaschlá. Je to užitečné například při malování vlasů, škrábanců, trávy a podobně. Média jsou kapaliny, které se dají přidávat do barvy, aby měnily její konzistenci, dobu schnutí a strukturu.

tags: #malba #na #platno #priroda #techniky

Oblíbené příspěvky:

• Odvoz odpadu v Olomouci
• Organizace sběru plastů
• Definice přírody jako umění
• Česká legislativa a recyklace solárních panelů
• Výroba energie z bioodpadu