Velmi často čelíme ze strany našich zákazníků oprávněným otázkám ohledně osudu solárních panelů po skončení jejich životnosti. Kritici solární energetiky často argumentují různými mýty a nepřesnými informacemi týkajícími se složení solárních panelů a jejich recyklace. Obávají se, že po solárních elektrárnách zůstanou na našich polích hromady nebezpečného odpadu. V tomto článku si vysvětlíme, kdo hradí náklady na likvidaci a recyklaci odpadu z fotovoltaických elektráren. Popíšeme krok za krokem, jakým způsobem budou majitelé vysloužilých fotovoltaických elektráren postupovat při jejich likvidaci.
Recyklace solárních (fotovoltaických) panelů v České republice se řídí principem rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), tedy podobně jako u ostatních elektrozařízení, například ledniček nebo televizí. Výrobce nebo dovozce panelu je povinen zajistit, že produkt bude po skončení své životnosti správně zlikvidován a recyklován. Základním právním předpisem na úrovni Evropské unie je směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Od srpna 2012 tato směrnice výslovně zahrnuje i solární panely.
V České republice byla směrnice původně implementována novelou zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, konkrétně v části § 37p, a související vyhláškou č. 352/2005 Sb. o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Zásadní změna však nastala k 1. lednu 2021, kdy vstoupil v účinnost nový zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. Tento zákon převzal veškerou agendu spojenou s elektroodpadem, včetně solárních panelů a nahradil předchozí právní úpravu v této oblasti. Praktické detaily provádění tohoto zákona upravuje vyhláška č. 16/2022 Sb. o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností. Ta mimo jiné stanoví pravidla pro nakládání s vybranými výrobky s ukončenou životností, včetně fotovoltaiky. Určuje například výši finančních záruk (8,50 Kč/kg), které musí výrobci odvádět, i způsob, jakým mohou být tyto prostředky investovány v rámci kolektivních systémů zpětného odběru.
Na úvod jedna dobrá zpráva: za zpětný odběr a recyklaci všech fotovoltaických panelů na střechách i na polích v ČR již bylo dopředu zaplaceno. Zaplatil za ni výrobce panelů nebo jejich dovozce, u starších elektráren zaplatili jejich provozovatelé.
Fyzické osoby mají ze zákona právo bezplatně odevzdat vysloužilý fotovoltaický panel na místo zpětného odběru. Typicky se jedná o sběrný dvůr obce nebo specializované sběrné místo provozované kolektivním systémem. Podmínkou je, že panel pochází z domácnosti, nikoliv z podnikání. Důležité je také ověřit, že dané sběrné místo je skutečně zapojeno do systému sběru elektrozařízení, který spravuje příslušný kolektivní systém (např. Síť míst pro zpětný odběr elektroodpadu zpravidla kopíruje síť veřejných sběrných dvorů, které se nacházejí v každé větší obci. Bez dokladu o původu panelu může sběrný dvůr odmítnout převzetí, pokud si není jistý, že jde o zařízení z domácnosti nebo že je panel evidován v systému zpětného odběru. Běžné sběrné dvory obvykle nepřijímají větší množství panelů. V takových případech je vhodné obrátit se přímo na příslušný kolektivní systém, který může zajistit i jejich odvoz.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Provozovatelé firemních nebo rozsáhlejších fotovoltaických elektráren nemají automatické právo bezplatně odevzdat vysloužilé panely na běžném sběrném dvoře. Bezplatné převzetí je v jejich případě možné pouze po předchozí dohodě s příslušným kolektivním systémem, který spravuje recyklační povinnosti za dané panely. Pokud byly panely uvedeny na trh po 1. lednu 2013 a jejich výrobce nebo dovozce je řádně registrován v systému, příslušný kolektivní systém obvykle nabídne bezplatné převzetí, včetně zajištění logistiky pro větší objemy. U panelů uvedených na trh před rokem 2013 je nutné, aby provozovatel kontaktoval konkrétní kolektivní systém, se kterým má uzavřenou smlouvu a za který odvedl recyklační příspěvek.
Aby bylo vše zcela jasné: majitel nebo provozovatel fotovoltaické elektrárny je povinen zajistit demontáž panelů ze střechy nebo z konstrukcí na pozemku. Následně musí na vlastní náklady zajistit odvoz vzniklého odpadu a podle velikosti elektrárny jej předat do systému zpětného odběru elektrozařízení. Za samotné předání panelů k recyklaci se nic dalšího neplatí. Náklady na zpracování odpadu jsou totiž hrazeny z recyklačních poplatků, které výrobci nebo dovozci panelů již dříve odvedli do příslušných fondů.
Pro stanovení výše recyklačního poplatku je klíčová vyhláška č. 16/2022 Sb., o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností, konkrétně § 13. Dnes běžně dostupný fotovoltaický panel o výkonu 450 Wp váží přibližně 22 kg. Výrobce tak za tento panel před jeho uvedením na trh povinně zaplatil recyklační poplatek ve výši 187 Kč.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Hmotnost panelu (450 Wp) | 22 kg |
| Recyklační poplatek | 8,50 Kč/kg |
| Celkový recyklační poplatek (za panel) | 187 Kč |
Bude výše uvedený poplatek na provedení recyklace FV panelů stačit? V době zavedení této povinnosti se řada výrobců ohrazovala proti výši stanoveného poplatku. Argumentovali tím, že částka je přehnaná a mohla by uměle a zbytečně navyšovat cenu nových výrobků. Poplatek je pro solární panely nastaven o něco vyšší, než u jiných typově a materiálově srovnatelných a podobně těžkých elektrozařízení, jako jsou například LCD televizory. Recyklační firmy ještě před zavedením poplatků počítaly s tím, že samotná recyklace a prodej získaných druhotných surovin budou ziskové. Výnosy z recyklace jednoho 120článkového monokrystalického panelu se dnes odhadují v rozmezí 230 až 420 Kč. Mezi hlavní nákladové položky recyklace patří přeprava ze sběrných míst, uskladnění, mzdy, spotřeba energie a odpisy recyklační technologie. Dobře nastavená ekonomika recyklačního procesu je zároveň zárukou, že o odpad ze solárních panelů bude skutečně postaráno.
Výrobců a dovozců různých elektrozařízení, včetně solárních panelů, baterií nebo měničů, jsou tisíce. Produkty všech těchto dodavatelů se po skončení své životnosti stávají elektroodpadem. Vybudovat a provozovat vlastní síť pro zpětný odběr a recyklaci by bylo pro jednotlivé výrobce velmi nákladné a organizačně neefektivní. Z tohoto důvodu se výrobci a dovozci elektrozařízení sdružují do tzv. Kolektivní systémy určené pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu jsou financovány z účelových fondů. Do těchto fondů směřují recyklační poplatky, které výrobci a dovozci hradí při uvedení zařízení na trh.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Ekologický poplatek za recyklaci solárních elektráren se platí ještě předtím, než jsou panely fyzicky umístěny na střechu rodinného domu nebo firmy. V České republice funguje přibližně deset kolektivních systémů, které se mimo jiné zabývají i recyklací odpadů z fotovoltaických elektráren. Loga některých z těchto kolektivních systémů můžete znát z návštěv sběrných dvorů, protože se zabývají i recyklací jiných druhů elektroodpadu.
Někteří světoví výrobci fotovoltaických panelů se už v roce 2007 dobrovolně sdružili do nadnárodního kolektivního systému zpětného odběru s názvem PV Cycle. Je však důležité vědět, že český systém zpětného odběru k PV Cycle formálně nepřihlíží. České zastoupení této organizace provozuje společnost RETELA, ale v praxi se zpětný odběr a recyklace na území České republiky řídí výhradně tuzemskou legislativou a příslušnými kolektivními systémy uznanými podle zákona č.
Nejrozšířenějším typem panelů pro výrobu elektřiny jsou monokrystalické a polykrystalické fotovoltaické panely. Solární panely s články z krystalického křemíku jsou vzhledem ke své velikosti a charakteru zařazeny do kategorie elektrozařízení s kódem 20 01 36. Podle čl. 11 směrnice OEEZ 2012/19/EU a podle přílohy V stejné směrnice musí být u fotovoltaických panelů dosaženo minimálně 85 % celkového hmotnostního využití (zahrnující opětovné použití, recyklaci a energetické využití). Z toho nejméně 80 % hmotnosti panelu musí být skutečně recyklováno, tedy materiálově znovuvyužito. Moderní recyklační technologie však dnes umožňují dosáhnout více než 95% celkové účinnosti zpracování.
V souvislosti s těžkými kovy se nejčastěji zmiňuje kadmium. Jen malá část světové produkce fotovoltaických panelů, přibližně 3 % celkového instalovaného výkonu (zejména od některých amerických výrobců), využívá tenkovrstvé technologie na bázi sloučenin CdTe (kadmium tellurid) a CdS (kadmium sulfid). Výrobci panelů na bázi kadmia zajišťují zpětný odběr svých výrobků po skončení jejich životnosti a sami organizují jejich recyklaci. Náklady na likvidaci jsou, stejně jako u křemíkových panelů, zahrnuty v ceně produktu. Kadmium v těchto panelech je chemicky pevně vázáno, což minimalizuje riziko úniku těžkých kovů do životního prostředí. Přesto výrobci doporučují omezit použití CdTe a CdS panelů na střechách obytných budov.
Při této metodě jsou solární panely po odstranění hliníkových rámů zahřívány na teplotu přesahující 500 °C. Při této teplotě se odpaří všechny plastové části, které panel obsahuje. Zbývající materiály se následně separují ručně. Až 85 % článků z nepoškozených panelů lze opětovně využít při výrobě nových fotovoltaických modulů. Výhodou této metody je vyšší kvalita a hodnota získaných druhotných surovin.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Tato metoda spočívá v mechanickém rozdrcení panelů po předchozím odstranění hliníkových rámů. Rozemletý materiál se následně zpracovává na separačních linkách. Kovy jako stříbro a další drahé kovy se získávají pyrometalurgickými procesy. Výsledná druhotná surovina je oproti tepelné metodě méně kvalitní, ale proces je celkově méně náročný na ruční práci.
V současnosti jsou recyklační kapacity stále velmi omezené. Budování velkých recyklačních provozů zatím není ekonomicky výhodné, protože ve skutečnosti není co recyklovat. Drtivá většina dosud nainstalovaných panelů je stále v provozu a vyrábí elektřinu. Podle odhadů agentury IRENA projde do roku 2050 recyklací přibližně 80 milionů tun solárních panelů. S rostoucím objemem recyklovaného materiálu lze očekávat vstup nových hráčů na trh, jehož potenciální hodnota se odhaduje na 15 miliard dolarů.
tags: #recyklace #fotovoltaických #článků #proces