Mužská populace a ohrožení: Studie o duševním zdraví a sexualitě v Česku

Jak se epidemie podepsala na duševním zdraví populace? Jak ochránit svou psychiku proti případné druhé vlně? Pomůže vládní akční plán snížit sebevražednost v Česku?

Dopady Koronavirové Epidemie na Duševní Zdraví

U afektivních poruch jako deprese a úzkosti došlo vlivem koronavirové epidemie k velmi výraznému nárůstu, někdy až o desítky procent. Výskyt deprese je přitom dva až čtyřikrát vyšší u žen než u mužů. Největší obavy během koronakrize zažívaly ženy-matky. Pochopitelně cítí odpovědnost za svoje děti. Neustálá uzavřenost až ponorkovitost soužití duševní pohodě také nepřidá.

Z terénních průzkumů vyplynulo, že úzkostmi, depresí či nespavostí byli nejvíce postiženi rizikoví pacienti, spíše než ti, kteří už těmito poruchami trpí. Ti příliš zasaženi nebyli, v zařízení se cítili chránění před úzkostí i před situací ve vnějším světě.

Za významný stresový faktor považuje Cyril Höschl mediální obraz celé situace. Světová zdravotnická organizace vydala desatero pro zachování duševní hygieny. To mj. obsahuje radu nekoukat na zprávy o počtu mrtvých a snažit se v mediálním prostoru hledat jiná témata.

Rozpoznat Depresi

Deprese a úzkosti mohou vést až k sebevraždě. Jejich počet v Česku loni stoupl na 1300 za rok. To je víc než evropský průměr. Část pacientů s depresí není správně léčena nebo u nich deprese nebyla rozpoznána. Nárůst může souviset také se spotřebou alkoholu, s nezaměstnaností, rozvodovostí a podobně.

Čtěte také: Co znamená ohrožení populace samců?

Vláda se rozhodla situaci řešit a připravila Národní akční plán pro prevenci sebevražd. Návod na zlepšení situace poskytuje třeba Gotlandská studie. Vyplývá z ní, že edukací se lze dobrat snížení sebevražednosti.

Gotlandská studie využila uzavřené, přehledné ostrovní populace. Proškolili tam praktické lékaře v rozpoznání deprese a rizik sebevraždy. Počet sebevražd zejména u žen dramaticky klesl. Je tomu proto, že ženy svoje obtíže více komunikují, takže jsou cílem terapeutického zásahu.

Studie CZECHSEX: Data o Sexualitě v Česku

Česká společnost se vlivem technologických, politických i sociálních tlaků za poslední roky rychle mění. Ale za tuto dobu současně úplně chyběla data o tom, jak moc se změnilo sexuální chování lidí v Česku. Teď to napravila studie CZECHSEX, která v polovině května přinesla první výsledky.

Vědci získali odpovědi asi čtyř tisícovek lidí on-line, další dvě tisícovky odpovídaly v klasických dotaznících. Výzkumníky zajímaly údaje o prakticky všech stránkách lidské sexuality. Podařilo se tak shromáždit reprezentativní data mapující řadu témat týkajících se sexuálního zdraví a well-beingu v české populaci.

Průměrný Věk Prvního Sexu

Průměrný věk prvního sexu u žen je 17,46 roku, u mužů je to průměrně v 18,33 roku. Průměrný věk prvního sexu se od posledního výzkumu v roce 2013 příliš nelišil. V tomto roce uváděly ženy průměrný věk prvního sexu 17,73 roku, muži uváděli průměrný věk 17,79.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Platí přitom ale, že průměrný věk prvního sexu je nižší v mladších věkových skupinách. V nejmladší věkové kategorii ženy (18-25 let) uvádí průměrný věk prvního sexu 16,63, muži ve věku 18-25 let pak věk prvního sexu 17,21 roku.

Masturbace a Sledování Pornografie

Ženy průměrně začínají masturbovat v 16,61 roku. U mužů je to o něco dříve, průměrně ve 14,24 roku. I tato data jsou podobná jako v minulém průzkumu, ale jsou zde už poměrně dobře vidět rozdíly mezi generacemi: trend směrem k dřívějšímu nástupu masturbace je patrný zejména u žen, kde se v nejmladší věkové kohortě snižuje na 13,38 roku. Oproti tomu ženy v nejstarší věkové kohortě (66-75 let) začínaly masturbovat průměrně ve 20,33 roku.

Stejně tak se napříč věkovými kohortami snižuje i věk prvního sledování pornografie. V nejmladší věkové kohortě (18-25 let) je to mezi ženami průměrně ve 14,52 roku, u mužů v 14,18, zatímco v nejstarší věkové kohortě (65-75) začínaly ženy sledovat pornografii průměrně ve 31,75 roku a muži v 28,41 roku. Tento výrazný rozdíl spočívá zřejmě především v tom, jak snadné je dnes oproti minulosti dostat se k takovým materiálům.

Pozitivní zprávou o české sexualitě je, že většina lidí napříč věkovými kategoriemi je za posledních dvanáct měsíců spíše spokojena se svým sexuálním životem. Naprostá většina lidí přitom podle studie upřednostňuje spíše partnerské sexuální aktivity před masturbací.

Frekvence Sexuálních Aktivit

V České republice existuje poměrně výrazná skupina lidí, kteří sexuálně vůbec nežijí. V průzkumu se ukázalo, že 5,93 procenta žen a 8,43 procenta mužů nikdy nemělo sex. Z toho ve věkové skupině 18 až 25 let jde u mužů o 54,4 procenta, u stejně starých žen je to 30 procent.

Čtěte také: Inspirace na výlet s dětmi

Frekvence sexuálních aktivit se snižuje s věkem. I mezi současnými mladými lidmi ale zůstává překvapivě nízká. Z dat vyplývá, že průměrně měly ženy za poslední měsíc sex s druhou osobou 0,71krát a muži 0,99krát, průměrná frekvence sexu je tedy v české populaci méně než jednou za poslední měsíc.

Ani u mladších lidí není tato aktivita výrazně častější: ve věkové kategorii 18 až 25 let to bylo u žen průměrně 1,7krát za poslední měsíc a u mužů 1,3krát.

Sexuální Potíže

Z dat vyplývá, že nějaká ze sexuálních potíží se v průběhu života po dobu alespoň několika měsíců objevila u 61,19 procenta žen a 55,01 procenta mužů, ale jen u menší části z nich to vedle k nějakým větším problémům, jako je například dlouhodobý stres nebo frustrace.

Potíže dosáhnout orgasmu se v posledním roce objevily u 21,3 procenta žen. Tyto výsledky jsou srovnatelné například podobnými výzkumy ze sousedního Německa z posledních let. Srovnatelná čísla se objevují také u prevalence erektilní dysfunkce u mužů v posledním roce.

Z našich dat vyplývá, že v posledním roce mělo potíže dosáhnout nebo udržet erekci 14 procent mužů, v německém průzkumu GeSiD se jednalo o 13,6 procenta mužů.

U žen jsme mapovali také způsoby dosahování orgasmu. Z dat vyplývá, že při masturbaci dosahují ženy orgasmu nejčastěji klitoridálním drážděním, zatímco při partnerských sexuálních aktivitách nejčastěji kombinovaným drážděním. Některé ženy také uvedly, že během masturbace nebo během partnerských aktivit orgasmu nedosahují. U masturbace se jednalo o 4,4 procenta žen a u partnerského sexu o 4,2a procent žen.

Sexuální Násilí

Hrozbami nebo násilím bylo někdy v životě donuceno k sexu na 17 procent žen a pět procent mužů v Česku. V případě přepočtu vzorku na tuzemskou populaci se data o donucení k sexu týkají 896 720 žen a 254 141 mužů.

Průzkum také uvádí, že u žen, které zažily sexuální násilí, se to u 19 procent z nich poprvé stalo ve věku mladším než 15 let. U mužů je to 7,5 procenta.

Podle odborníků patří k nejvíce alarmujícím výsledkům to, že oběti případy téměř nenahlašují na policii. Konkrétně přes 93 procent žen a 98 procent mužů. Mezi nejčastější důvody, proč oběti situaci nehlásily na policii, patří nevyhodnocení situace jako znásilnění (u 42,4 procenta žen a 58,4 procenta mužů) a na druhém místě stud (29,3 procenta žen a 14,7 procenta mužů).

S nevyžádaným kontaktem se sexuálním záměrem (například osaháváním) má podle průzkumu zkušenost minimálně 30 procent žen a 17 procent mužů, což je v přepočtu 1 595 948 žen a 876 526 mužů.

Vztahy a Seznamování

Lidé se nejčastěji seznamují přes přátele (29,6 procenta), v práci nebo ve škole (20 procent) či v rámci společenských aktivit (17,5 procenta). Data ze zahraničí také ukazují přesun seznamování na internet. I v České republice se přibližně 13,4 procenta párů seznámí on-line, to je více, než vyšlo v roce 2019 v německém celonárodním průzkumu GeSiD, kde se on-line seznámilo 9 procent párů. Nejčastěji se on-line seznamují mladí lidé, s věkem využívání on-line prostoru pro seznámení klesá (4,9 % v nejstarší kohortě 66-75 let).

Co se týče počtu sexuálních partnerů, z dat vyplývá, že ženy mají sexuálních partnerů za život průměrně 8,6, zatímco muži 11,6. Tento rozdíl v počtu partnerů mezi pohlavími, kdy ženy mají průměrně méně sexuálních partnerů než muži, sledujeme dlouhodobě. Může být dán jednak společenským stigmatem a jednak nevhodně zvolenou metodologií analýzy dat.

Podíváme-li se na střední hodnotu našich dat, nejčastěji mají muži i ženy 5 sexuálních partnerů, počet je tedy napříč pohlavími vyrovnaný. Zejména ženy v našem průzkumu udávají více sexuálních partnerů než v minulých průzkumech, což může být dáno zvýšením tolerance společnosti k tématu ženské sexuality.

Sexuální Menšiny v Česku

Podle průzkumu má 7 procent lidí v populaci jinou než heterosexuální orientaci. To znamená v přepočtu na celý stát asi 736 230 lidí. Také tento výsledek odpovídá zahraničním datům, která uvádějí mezi pěti a deseti procenty. Nejčastější neheterosexuální orientace je bisexualita/pansexualita, která se v populaci týká 3,2 procenta obyvatel, tedy 341 440 lidí. Druhou nejpočetnější skupinou jsou gayové, kterých jsou 2 procenta, tedy 213 400 lidí, leseb je pak 0,6 procenta, to znamená 64 020 lidí. Nebinárních a genderově rozmanitých osob je v populaci 0,4 procenta. V přepočtu na populaci se jedná přibližně o 42 680 lidí.

Pro 33,5 procenta obyvatel Česka je zcela přijatelné, aby homosexuální páry měly stejná práva jako páry heterosexuální. Pro 14,3 procenta populace je to však stále naprosto nepřijatelné. Pro 22,7 procenta populace je také naprosto nepřijatelné, aby translidé nemuseli podstupovat sterilizaci při úřední změně pohlaví. Naprosto přijatelné je to pro 20,3 procenta lidí.

Pornografie se přesunula on-line

Se sledováním pornografie má v Česku zkušenost téměř 79 procent lidí. V případě mužů to je téměř 90 procent, u žen téměř 68 procent. Minimálně jednou denně se dívají čtyři procenta mužů a jedno procento žen. Největší zkušenost se sledováním mají lidé ve středním věku.

Ve věkové kategorii 55 až 75 let je největší podíl těch, kteří nikdy pornografii nesledovali, představuje necelých 28 procent. V případě střední generace to je přes 16 procent. Závislostí na pornografii (respektive kompulzivní poruchou sexuálního chování týkající se sledování pornografie) jsou nejvíce ohroženi lidé ve věku 18 až 34 let. V této věkové kategorii je ohroženo 5,4 procenta lidí. Častěji se ohrožení týká mužů.

Češi v průzkumu také zaznamenávali své zkušenosti s novými on-line sexuálními aktivitami. Například s takzvaným live sexem (živý videopřenos pornografie na internetu) má zkušenost 12 procent mužů a čtyři procenta žen, vedle toho 17 procent mužů a pět procent žen zatím live sex nezkusilo, ale chtělo by.

Duševní Potíže LGBTQ+ Populace

Česko sužuje epidemie duševních potíží. Nedostatečná je personální kapacita psychiatrů, psychologů, psychiatrických sester, přetížený je ambulantní i lůžkový sektor, spousta lidí se k péči ještě ani nedostala. Podobně je na tom i zdraví LGBTQ+ populace. Potvrzuje to unikátní výzkum zdraví osob s menšinovou sexuální orientací či genderovou identitou, kterému se věnují vědci z týmu Institutu pro psychologický výzkum (INPSY) Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jejich zjištění ukazují, že 40 % zúčastněných se nachází v silném až extrémním riziku depresivity, u několika skupin tato čísla přesáhla dokonce 50 %.

Výzkum zdraví LGBTQ+ osob je v Česku okrajovou záležitostí, přestože jde o 10 % populace, tedy o víc než 1 milion lidí, z nichž většina má sourozence, rodiče a partnery. Ze zahraničních studií vyplývá, že jde o ohroženou populaci, a proto se výzkumníci z Institutu pro psychologický výzkum FSS MU rozhodli jejich zdraví zmonitorovat, aby zjistili, jak zdraví jsou u nás lidé patřící mezi sexuální či genderové menšiny.

Na tuzemské poměry jde o unikátní počin, neboť šetření se zúčastnilo více než 3 300 osob, což je nejrobustnější výzkum na toto téma v Česku. Výsledky výzkumu odhalují poměrně závažná čísla, která jsou v souladu s obecným nárůstem duševních potíží v Česku. Mezi trans a nebinárními lidmi se nachází ve vysokém až extrémním riziku depresivity zhruba polovina z nich, podobně jsou na tom i pansexuální a asexuální lidé. O něco méně ohroženou skupinou jsou gayové a lesby, u nichž se vyskytuje 30 % lidí v takovém riziku.

Známky depresivity jsou mnohdy spojené se zvýšenou osamělostí, ztrátou smyslu života a nízkou sebehodnotou. Jedním z nich je Robin Blažke, který se identifikuje jako transmaskulinní osoba. Ve svém životě čelí depresivním stavům, má úzkostnou poruchu a několik let chodil na psychoterapii. Ta Robinovi pomohla lépe zvládat jeho psychické problémy.

V životě jsem se setkal s odmítnutím ze strany vrstevníků i rodiny. V Česku jsou statisíce lidí, kteří potřebují odbornou pomoc. Psychologické a psychiatrické kapacity jsou přetížené, běžně se na péči čeká měsíce, vzdělávání nových odborníků trvá roky. Přestože LGBTQ+ osoby vyhledávají psychologickou podporu obecně častěji, v její dostupnosti mohou narážet na překážky, vysvětluje psycholog Martin Štýber.

Takovou překážkou je velmi často např. nejistota, jak odborník identitu klienta či pacienta přijme. Proto je důležité, aby se odborníci vzdělávali v LGBTQ+ afirmativním přístupu, který také doporučují přední světové psychologické asociace. Výsledky ukazují, že LGBTQ+ identita může představovat vyšší ohrožení zdraví. Dalšími faktory zvyšujícími riziko depresivity byly nízký socioekonomický status, nižší věk, život v obci do 100 tisíc obyvatel a méně viditelné identity.

Výzkum týmu INPSY se věnuje také postoji ne-heterosexuálních lidí vůči vlastní identitě. Zjednodušeně bychom mohli říci, že přijetí menšinové identity je těžké, lidé jsou ale spíše rádi, že jsou, jací jsou, a ‚neměnili by‘. Se svou identitou se i přes strach z odmítnutí poměrně svěřují a svou identitu dokáží z valné většiny i ocenit.

Shrnutí Klíčových Zjištění

Níže je uvedena tabulka shrnující vybrané klíčové údaje ze studie CZECHSEX:

tags: #mužská #populace #ohrožení #studie

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní recyklace: Jak na to?
• Povolení pro kempování v Černé Hoře
• ISO normy pro odpadkové koše
• Druhy v ohrožení
• Ohrožení životního prostředí v Bohumíně