Z celkových osmi milionů druhů na světě je jeden milion ohrožen vyhynutím. Ohrožené druhy jsou rostliny a živočichové, kterým hrozí vyhynutí.
Je to způsobeno především ztrátou a degradací jejich přirozeného prostředí, ale také mimo jiné znečištěním, změnou klimatu a invazivními cizími druhy.
Z 1 677 evropských druhů ohrožených vyhynutím jsou nejvíce ohroženi hlemýždi, škeble a ryby. Více než polovina endemických stromů Evropy, včetně kaštanu koňského, Heberdenia excelsa a sorbus, je ohrožena a asi pětina obojživelníků a plazů je ohrožena vyhynutím.
Polární liška, norek evropský, tuleň středomořský, velryba severoatlantická a lední medvěd patří v současné době mezi nejohroženější savce v Evropě. Opylovači také ubývají.
Podle IUCN v Evropě do roku 2015 vyhynulo 36 druhů, včetně mnoha sladkovodních ryb, několika dalších druhů Coregonus (druh lososa), sladkovodního měkkýše Graecoanatolica macedonica (malý sladkovodní šnek vyskytující se pouze v jezeře Dojran v Řecku a Severní Makedonii) a Pensée de Cry, fialového květu.
Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi
Ze savců vyhynul pratur (druh velkého divokého skotu) v 17. století a sardinská pika (příbuzný králíka) v 18. století.
Ohrožený druh (2008) je také název alba Michala Horáčka. Obsahuje 10 písní. Texty napsal Michal Horáček, hudbu složili různí hudebníci, často jednu píseň ve více verzích, mezi kterými pak Horáček vybíral. Písně nazpívaly různé zpěvačky, podobně jako u alba Dívčí válka Jana Buriana (2006).
Vyklízí čtení své pozice a stává se ohroženým druhem? Jak je na tom naše populace se čtením? Jak moc čteme, kolik z nás kupuje knihy a chodí do knihoven? Jaké jsou naše čtenářské hity? A proměňují se v čase? Co čteme v digitálním prostředí? Jak na tom jsme s užíváním jiných médií? Co si se čtením nejčastěji spojujeme? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá publikace založená na statistickém reprezentativním výzkumu české populace starší patnácti let.
LETÍ mělo volný post dramaturga a produkční Lenka Stárková, spoluzakladatelka divadla, se mnou tehdy zrovna zkoušela inscenaci v DISKu, takže mě oslovila ke spolupráci. Díky ní jsem se tedy dostala do LETÍ i k Mariánu Amslerovi, s nímž od té doby pravidelně spolupracuji. V květnu 2006 jsme pak ještě s Martinou Schlegelovou režírovaly inscenaci textu Radmily Adamové Holky Elky. Ale naše větší zapojení přišlo až ve chvíli, kdy z LETÍ odešel jeho zakladatel Dan Přibyl.
LETÍ mělo v tu chvíli za sebou velmi úspěšnou první profesionální sezonu a vlastní soubor tvořený absolventským ročníkem KALD, který vedl Miroslav Krobot. A ti herci měli obrovskou chuť v tom pokračovat. Samozřejmě v dalších letech byl trošku problém v tom, že oni si představovali trošku víc něco jako souborové divadlo, zatímco mě a Martinu Schlegelovou na LETÍ bavil právě ten projekt, čili divadlo zaměřené výhradně na současnou dramatiku. Což v té době bylo něco výjimečného.
Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza
Tehdy nebylo úplně běžné, aby se zahraniční texty dostávaly velmi rychle po světové premiéře na česká jeviště. Ovšem finanční potíže jsou něco, co se táhne těmi dvaceti lety jako červená nit. Protože i z vlastní zkušenosti z různých komisí vím, že bylo těžké ujasnit si, co vlastně LETÍ je.
Dlouho byl problém dostat se k víceletému grantu a my dokonce pořád ještě fungujeme - pokud jde o Prahu - jen na dvouletém. V případě Prahy, kde uvádíme valnou většinu naší produkce, jsme i přes dobré hodnocení už hrozně dlouho na de facto stejné částce, takže vzhledem k inflaci ale vlastně dostáváme méně.
To je samozřejmě velká příležitost, kterou LETÍ využívá. V letech 2012-2013 jsme byli dokonce hlavními řešiteli evropského grantu z programu Culture s projektem Generační ikony. A to bylo něco opravdu masakrálního, protože to vyžaduje mnohem podstatnější administrativní zázemí, než jakým kdy LETÍ jako relativně malý kolektiv disponovalo. Zvládli jsme to, ale na něco podobného se v nejbližších letech nechystáme.
Mezinárodní spolupráce byla zásluhou Martiny Schlegelové, která vždy přemýšlela o vícezdrojovém financování. Ono to dává smysl nejen finančně, protože v okamžiku, kdy se orientujete výhradně na současnou dramatiku, potřebujete partnery v zahraničí, aby docházelo k propojení subjektů nebo institucí, které se tím zabývají. A proto jsem strašně ráda za projekt Fabulamundi Playwriting Europe.
Je pro nás skvělé být součástí mezinárodní sítě divadel zaměřených na současnou dramatiku, mít možnost nejen finanční podpory, ale i mentoringu ohledně financování nebo vývoje textů.
Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem