Malešická spalovna: Modernizace a emise

13.03.2026

Po pěti letech skončila rekonstrukce pražského Zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) Malešice. Investiční projekt pod názvem „GOLEM“ (Generální obnova linek a ekologizace Malešice) je logickým krokem, kdy Zařízení pro energetické využití odpadu Malešice je v nepřetržitém provozu přes 20 let, přičemž některé využívané části jsou starší než 25 let.

Cílem ambiciózního projektu Generální Obnovy Linek a Ekologizace Malešice bylo za plného provozu postupně vyměnit všechny kotle. Důvodem obnovy byl fakt, že se stávající technologie po více než dvaceti letech provozu značně opotřebily. Pražské služby přistoupily k rekonstrukci za plného provozu proto, aby další odpad nekončil na skládkách. A zároveň, aby společnost obyvatele města nekrátila na dodávkách tepla a energie. To dodává ZEVO Malešice 20 000 pražských domácností.

„Energetické využití odpadu je součástí moderního hospodářství a přirozeně doplňuje recyklaci i cirkulární ekonomiku. Výroba energie z odpadu je ekologická, protože smetí nekončí na skládkách, a zároveň dochází k úspoře primárních zdrojů, kterými jsou uhlí a plyn,“ vyzdvihuje přínos Malešic generální ředitel Pražských služeb Patrik Roman.

Varianta rozsáhlé obnovy s maximálním využitím stávajícího technologického potenciálu zařízení vyšla jako nejvýhodnější. Pečlivě jsme posuzovali všechny možnosti rekonstrukce, jak po stránce ekologické, ekonomické a strategické, tak i po stránce technické a garanční. Celková výše této investice se odhaduje na cca 2,8 mld. korun a očekáváme, že práce potrvají 4 a půl roku,“ řekl předseda představenstva a generální ředitel Pražských služeb, a.s. Patrik Roman.

„ZEVO Malešice disponuje čtyřmi samostatně provozovanými linkami. Rokem 2018 počínaje se bude ročně obnovovat vždy jedna z linek, ostatní tři linky zůstávají v provozu. Během obnovy sice očekáváme dočasný pokles roční kapacity, nasmlouvaný odpad z Prahy však přesto dokážeme i nadále termicky zhodnocovat a získané teplo dodávat do městské sítě. Technologicky je ZEVO velmi dobře nastavené a plní aktuální podmínky BAT (nejlepší dostupné techniky), takže není potřeba dělat technologické změny. Jednotlivé komponenty jsou však na konci životnosti a bez jejich rekonstrukce by ZEVO nebylo schopno plnit zadané ekologické a ekonomické požadavky. Obnovou spalovacího systému a parního kotle se zajistí bezpečnost a kontinuita spalování směsného komunálního odpadu,“ doplnil ředitel ZEVO Malešice Aleš Bláha.

Čtěte také: Ekologie a spalovna v Malešicích

„Cílem obnovy spalovny je i snížení emisí ze spalovacího procesu a zkvalitnění škváry - materiálu, který nám po energetickém využití odpadu zůstává. Rádi bychom tento materiál v budoucnu vraceli zpět do oběhu jako komoditu, kterou lze dále využít např. při stavbě silnic. Současný systém spalin již dnes zabezpečuje velmi nízké emise, naše ambice jdou ale dál - rádi bychom se v budoucnu vyrovnali těm nejekologičtějším zařízením tohoto druhu v Evropě,“ uvedl Martin Čáslavka, člen představenstva, který má právě ekologizaci malešického zařízení na starosti a dodal: „Naše snahy o snižování dopadů odpadu na životní prostředí se však neomezují jen na jeho energetické zhodnocování. Stejně důležité, ne-li důležitější úsilí ale vyvíjíme v oblasti zabraňování vzniku odpadu jako paliva. Množství takto využívaného odpadu je třeba snižovat jeho následným dotřiďováním a prodlužováním jeho životního cyklu v podobě recyklovaných výrobků.

Výměna první ze čtyř spalovacích linek a souvisejících komponentů začala na jaře 2018, hotovo bylo o necelý rok později. Prvně osazený kotel dostal jméno Mikuláš. V roce 2020 se k němu připojil Jonáš. O rok později Matyáš a nakonec Kryštof. Výměna třetí a čtvrté linky pokračovala ve stejném tempu dokonce i během pandemie COVID-19.

„Fakt, že GOLEMa, nezbrzdila ani koronavirová pandemie je dán skutečně pečlivou přípravou projektu. Ta začala přibližně o dva roky dříve. Spolu s projektanty jsme museli detailně naplánovat stavební práce i související logistiku s ohledem na pokračující provoz na zbývajících třech linkách. Tuto zásadní výzvu, se nám podařilo úspěšně zvládnout,“ říká ředitel ZEVO Malešice Aleš Bláha.

Velkou ránu projektu GOLEM zasadil koncem října 2021, dva měsíce před plánovaným dokončením, námi prokazatelně nezaviněný požár na právě rekonstruované třetí lince. Částečně byla zasažena i sousední linka číslo 4. Oheň poničil téměř polovinu spalovny, poškozenou technologii bylo potřeba opravit. Škoda se vyšplhala na stovky milionů korun. Nicméně náklady krylo pojištění. „Opravy zasažených linek vedly k omezení provozu. Pražské služby se proto dohodly s plzeňskou spalovnou v Chotíkově a část pražského odpadu putovala k využití tam, aby se co nejméně skládkovalo,“ pokračuje generální ředitel Roman.

Navzdory požáru byl projekt dokončen a GOLEM povstal z popela jako bájný Fénix. Čtyři moderní linky tak mohou díky vysoké spolehlivosti ročně zpracovat zhruba 400 tisíc tun odpadu, cca o čtvrtinu více než umožnovala původní technologie. „Energetickým využitím tohoto množství odpadu dojde k roční úspoře stovek tisíc tun ekvivalentu CO2, které by se jinak dostaly do životního prostředí neekologickým skládkováním,“ objasňuje generální ředitel Patrik Roman a zdůrazňuje: „Díky tomu je malešická spalovna emisně srovnatelná s teplárnami na zemní plyn.“

Čtěte také: Simulátor spalování odpadu

Neznamená to však, že by původní technologie byly neekologické, právě naopak. Výstavba spalovny na konci devadesátých let se řídila filozofií minimalizace dopadu na životní prostředí, ale technicky docílitelné limity byly poplatné své době a tehdy dostupným technikám. „Parametry spalovny jsme průběžně vylepšovali. V roce 2007 o další stupně čištění spalin. V roce 2010 byla doplněna turbína na výrobu elektřiny. V roce 2018 pak začala kompletní rekonstrukce kotlů,“ dodává Aleš Bláha.

Zrekonstruované ZEVO Malešice je na stejné úrovni jako nejlepší evropské spalovny, a to jak po ekologické a technologické, tak i po ekonomické stránce. Garantovaná životnost nově osazených linek je minimálně dvacet pět let. Pražské služby ale očekávají, že linky budou obyvatelům hlavního města sloužit příštích zhruba 40 let.

Obnova technických komponent v oblasti spalování a čištění spalin proběhne za plného provozu energetického využívání odpadu, který Pražské služby do Malešic sváží z území hlavního města. Vlastník spalovny tak naplňuje svou dlouhodobou strategii - udržet zařízení na moderní technologické úrovni a současně co nejvíce snížit dopady jejího provozu na životní prostředí.

Na základě protokolů povinných jednorázových měření emisí, které poskytla Česká inspekce životního prostředí, vytvořilo sdružení Arnika přehled spaloven a jejich emisí dioxinů. Mezi deseti spalovnami s nejvyššími emisemi dioxinů jsou čtyři spalovny zdravotnického odpadu. Naproti tomu nejčastěji nezávislými organizacemi napadané spalovny komunálního odpadu figurují v tomto seznamu velmi hluboko.

Na 23. místě je Termizo s produkcí 1,25 ng TEQ/m3, Malešická spalovna je na 45. místě (0,27 ng TEQ/m3) a spalovna SAKO v Brně s produkcí 0,15 ng TEQ/m3 je na 50. místě. Hodnoty byly získány v roce 2001, v průběhu loňského roku spalovny dále pokračovaly v úpravách mířících ke snížení emisí. Na zcela posledním místě (a tedy vlastně jako nejlepší) je uvedena spalovna MCHZ -Alieachem v Ostravě s produkcí 0,02 ng TEQ/m3.

Čtěte také: Spalovna nebezpečných odpadů

Téma energetického využití odpadu je už léta diskutováno veřejností. Častokrát se jedná o spory mezi zastánci recyklování a spalování. Enormní produkce odpadu, kterou zažíváme na počátku 21. století je výzvou, se kterou se musí naše společnost vypořádat. Jenom v České republice se za rok vyprodukuje 2,58 milionů tun směsného komunálního odpadu, který pak není žádným způsobem využíván.

Společnost s nulovým odpadem je vizí budoucnosti, v současnosti však s existujícími odpady musíme naložit správně a v souladu s možnostmi a kapacitami, které máme k dispozici. V roce 2016 bylo materiálově využito pouze 38 % komunálních odpadů. Jak ukazují data z analýz odpadu, které provádí Institut Cirkulární Ekonomiky (dále jen INCIEN), máme velký prostor ke zlepšení právě v prvním kroku - poctivém třídění odpadů již v místě jeho vzniku.

I po pečlivém třídění je však v současném systému i odpad takový, který recyklovat nejde. Co se s takovým odpadem bude dít dále? Jedná se o materiál, který je znečištěn, není možné jej opravit, je kontaminován, v přírodních podmínkách se nerozloží. Hierarchie nakládání s odpadem odpoví jasně - co není možné materiálově využít, je možné využít energeticky. A tak dočasně nahradit fosilní paliva tzv. “Stoprocentní tříditelnost a recyklovatelnost totiž nikdy neexistovala a troufám si tvrdit, že ani existovat nebude.

Jednak se vždy najde část lidí, kteří prostě třídit nebudou, tak je tu na druhou stranu ještě reálnější opodstatnění, že i když se odpad třídí, tak jej nelze 100% recyklovat. Odpad totiž obsahuje složky (zejména u plastového odpadu), které jsou pro to nevhodné. Jedná se o různé lepené kompozity, tvrzené plasty, PVC atd. Nejvíc úsměvně pak zní recyklace směsného komunálního odpadu. Když se u nás na ZEVO lidé během exkurze ptají, proč není možno odpad z černých popelnic dále dotřiďovat, tak jim ukážeme, v jakém stavu k nám odpad dorazí. Zejména v letních měsících se objem popelnice již doslova hýbe. A právě pro tyto odpadové toky je tu ZEVO jako čisté, elegantní a sofistikované řešení. Tato pestrobarevná směska odpadů je sice nevhodná ke třídění a recyklaci, je však vhodným palivem pro ZEVO. Tak proč tuto příležitost nevyužít,” dodává Ing.

Hierarchie nakládání s odpady je základním kamenem politiky a legislativy EU v oblasti odpadů a klíčem k přechodu k oběhovému hospodářství. Zajímavé je, že Evropská komise pokládá prosté spalování odpadu s minimálním energetickým využitím za proces srovnatelný se skládkováním, který se nachází na úplném spodku pyramidy nakládání s odpady. Proto je tedy zřejmé, že chceme-li odpad využít lépe než jen skládkovat či spalovat, musíme umět využít teplo či energii, která se při procesu jeho využití produkuje.

Takové zařízení, kterému se běžné říká spalovna, většinou nikterak nevyužívá energii, která se skrývá v odpadu. Naopak za zkratkou ZEVO se skrývá zařízení na energetické využití odpadu, které proměňuje odpad v teplo nebo elektrickou energii. Například ZEVO Malešice je pro Prahu zdrojem tepla, které se dodává do městské sítě a zaručuje horkou vodu a teplo v zimě pro 18 000 domácností. Spalovna je především řešením pro omezení skládkování. Ale když už odpad spalujeme, je racionální ho energeticky využít.

Vstupním zdrojem pro výrobu tepla je komunální odpad, výstupem je škvára, která činí přibližně jedno procento vstupní masy a i s tou je možné následně nakládat jako se surovinou - například ve stavebnictví. Emise vs. Rozporuplné diskuze ohledně spalování odpadu jsou často soustředěné okolo nebezpečí vypuštění emisi toxických látek do ovzduší. Zdálo by se, že zařízení na spalování odpadu přímo škodí životnímu prostředí, nicméně opak je pravdou. Z obřího komínu ZEVO Malešice (mimochodem, nejvyššího komínu v Praze) se vypouští vodní pára a oxid uhličitý, ostatní emise se nacházejí výrazně pod standardním limitem.

Jakýkoliv energetický proces je často diskutován i z pohledu emisí do ovzduší. Bojkoty proti výstavbě nových zařízení mají často stejné původce. “V minulosti bylo na spalovny pohlíženo, zejména díky vlivu na ovzduší, jako na „špinavý“ zdroj výroby energie a ne příliš kulturní způsob, jak se zbavit odpadu. To už je však dávná historie. Například v ZEVO Malešice jsme jen během posledních 15 let zavedli do praxe čištění spalin čtyři nové procesy a technologie. Z těch nejvýznamnější lze vyzdvihnout například významné snížení dioxinů vypouštěných do ovzduší, jednak metodou adsorpce na aktivním uhlí, tak následně jejich totální likvidací katalytickým štěpením na katalyzátoru. Do ovzduší tak v současné době odchází daleko méně dioxinů, než je jejich produkce například při domácím spalování dřeva. A do budoucna to nebude jiné. V současné době připravujeme projekt zlepšení čištění tuhých znečišťujících látek (prachu).

Aby Česká republika splnila Cíle odpadového hospodářství pro rok 2030, je zapotřebí zvýšit podíl energetického využití odpadu. Je to logické: se striktním omezením skládkování množství produkovaného odpadu zůstane na přibližně stejné hladině. Co by to znamenalo celkově v praxi? Dále využitelný a recyklovatelný odpad na skládce končit nemá. Otevírá však příležitosti, které jsou v současné době velmi aktuální a to maximální využití jeho potenciálu. V současnosti je totiž možné energetickým využíváním odpadů nahradit fosilní paliva, mezi které patří například i hojně diskutované a limity prolamující hnědé uhlí.

Zpestření energetického mixu a snížení závislosti na dovozu primárních surovin patří mezi další benefity energetického využití odpadu. Energetické využívání a spalování odpadu však nesmí konkurovat recyklaci odpadu a prevencí jeho vzniku. Tyto systémy je nutné zvažovat a nezacházet do extrémů, jak je tomu v případě Švédska, kde nyní funguje 32 zařízení, která v roce 2015 přeměnila na energii 2,3 milionů tun odpadu. Takové kapacity se však ocitly v rozporu s ambiciózním cílem recyklování odpadů na úrovni 65 %. Nemusíme si brát příklad ze Švédska, ale v současnosti jsou obavy z nadkapacit spaloven v ČR zbytečné.

Hlavní výzvou stojící před českou společností není spalování odpadu jako takové, ale nastavení pravidel ekodesignu napříč průmyslovými odvětvími. Jedině omezením produkce jednorázových a postupná eliminace nerecyklovatelných obalů umožní materiálům, aby v systému cirkulovaly v co nejdelších cyklech v co nejvyšší kvalitě. Společnost Pražské služby dnes spustí v malešické spalovně novou technologii de-dioxinových filtrů. Ta má radikálně snížit produkci dioxinů a minimalizovat ekologické dopady zpracování komunálního odpadu v Praze.

Malešická spalovna je v současnosti třetím nejvýznamnějším znečišťovatelem ovzduší v hlavním městě.„Přešli jsme z vodní absorpční technologie na takzvanou katalytickou. Tato technologie má tu výhodu, že nedochází k záchytu a k následnému odstraňování látek, nýbrž dochází k destrukci - rozkladu dioxinů přímo na katalyzátoru,“ upřesnil ve studiu Dobrého rána Aleš Bláha, ředitel ZEVO Malešice. Při rozkladu dioxinů na novém katalyzátoru vznikají stopová množství páry, oxidu uhličitého a chlorovodíku, který je neutralizován při následujícím stupni čištění spalin. Po spuštění katalytické technologie by měla malešická spalovna vypouštět o 70 procent méně emisí než dosud.

Dioxiny jsou vysoce toxické látky, pro člověka i pro přírodu nebezpečné již ve stopových koncentracích. Akumulují se zejména v potravinovém řetězci. K jejich uvolňování dochází při spalování komunálního odpadu, vznikají ale i v přírodě - např. při lesních požárech a sopečných erupcích. Hlavním původcem znečištění pražského ovzduší je doprava. Ta způsobuje asi 80 procent znečištění prachem.

„Je třeba si uvědomit, že jde o takzvanou resuspenzi. To znamená, že pokud projede automobil, zvíří prach, který je na silnici. Ekologický spolek Arnika zveřejnil žebříčky největších producentů škodlivých látek v 18 kategoriích podle dat z Integrovaného registru znečišťování. Malešická spalovna zaujala stejnou pozici v kategorii dioxinů, vypuštěných do ovzduší nebo předaných v odpadech. Podle zpracovatele žebříčků Milana Havla se ekologická zátěž z malešické spalovny v minulých letech významně snížila. Průmysl je v Praze malým zdrojem škodlivin ve srovnání s dopravou.

ZEVO je zkratka názvu pražské spalovny odpadu. Z hlediska kvantity dovezených druhů odpadů sloužíme z 95% jako koncovka všech směsných komunálních odpadů, které se v Praze za rok vyprodukují. Přijímané odpady jsou výhradně odpady kategorie „O“ tedy odpady ne nebezpečné. V našem zařízení již nedochází k žádnému přetřiďování, ale odpady jsou po promíchání v bunkru (zásobník odpadů) rovnou přikládány do kotle.

Občas je nám vytýkáno, že u nás končí i odpady tříděné, což samozřejmě není pravda. Navíc pálení vysoce výhřevných plastů by nám způsobovalo problémy s výrazně vyšším opotřebením termických částí zařízení. Z tříděných odpadů tak u nás končí pouze ta část, kterou méně pozorní či nezodpovědní občané špatně vhodí do kontejnerů tříděného sběru (hlavně směsný komunální odpad).

Energetickým využitím se samozřejmě odpad nevypaří. Škvára tvoří zhruba čtvrtinový váhový poměr přijatého odpadu a co do objemu je zredukována na 1/10 původního množství. Škváru každý měsíc hodnotíme, zda neuvolňuje nebezpečné látky do životního prostředí a dvakrát ročně na potenciální ekotoxicitu. Testy provádí nezávislá laboratoř a my se můžeme chlubit, že po celou dobu existence máme výsledky na úrovních typických pro ne nebezpečné odpady. Škvára se tedy může dále využívat jako druhotná surovina např.

Část spalovaného odpadu je odnášena spolu se vznosem horkých spalin. Jedná se hlavně o tuhé nečistoty a v plynných spalinách obsažené emise toxických látek. Abychom neměli negativní vliv na životní prostředí a zdraví obyvatel, zachytáváme téměř celou sumu těchto látek v několika stupních čištění spalin jako popílek. Jelikož jsou v této směsi obsaženy veškeré toxické látky původně obsažené v odpadu i vzniklé při spalování, jedná se o nebezpečný odpad.

Spalovna Malešice je technologicky vyspělý kolos, který každoročně zpracuje stovky tisíc tun odpadu. Přesto o ní veřejnost překvapivě moc neví. Její ředitel, Aleš Bláha, v pořadu Městověda otevřeně mluví o tom, jak se z výtopny stala moderní kogenerační jednotka, proč výhřevnost odpadu roste, jaké kovy tahají ze škváry a proč dnes 80 tisíc tun zbytkového materiálu využívají na stavbách. A taky o tom, proč by se spalovna mohla stát novou pražskou dominantou.

Aleš Bláha má za sebou unikátní profesní dráhu - z Česka emigroval po maturitě v roce 1982, vystudoval chemické inženýrství v Norimberku a dvacet let se podílel na výstavbě a provozu spaloven v Německu. „Byl jsem v týmu, který stavěl pro Norimberk novou spalovnu. V čele pražské spalovny stojí už 19 let. Za tu dobu proměnil zařízení z výtopny na moderní kogenerační zdroj tepla a elektřiny. „Dodávali jsme tehdy jen páru do sítě. Dneska jsme plnohodnotná teplárna a elektrárna v jednom,“ říká. Denně 1 100 tun odpadu.

Spalovna zpracuje ročně kolem 400 tisíc tun odpadu, tedy v průměru 1 100 tun denně. „Běžíme 355 dní v roce. Do spalovny putuje nejen směsný komunální odpad z černých popelnic, ale i odpad od živnostníků. „Není to tak, že bychom vozili odpad z Moravy. Většina odpadu je pražského původu,“ dodává. Díky modernizaci spalovna dodává elektřinu i teplo. „Vyrobíme přes 100 000 MWh ročně, z toho asi 80 000 MWh jde do veřejné sítě, 25 000 MWh spotřebujeme přímo ve spalovně,“ upřesňuje Bláha.

Zařízení se proměnilo díky investicím v letech 2007-2011, kdy proběhla instalace dioxinového a následně denoxového reaktoru. „Přidali jsme i rekuperaci tepla ze spalin, čímž jsme zvýšili účinnost zařízení o zhruba 10 %,“ říká. Škvára jako surovina. „Ekonomicky mají železa a neželeza podobnou hodnotu - barevné kovy jsou sice objemově menší, ale cennější,“ říká. Vedle toho se škvára využívá jako náhrada za štěrkodrť ve stavebnictví. „Postavili jsme parkoviště pro sto aut, spotřebovali jsme na to 700 tun škváry. Stavební firmy to chtějí - má lepší vlastnosti než štěrk a šetří náklady i CO₂,“ popisuje Bláha.

Čistý provoz, minimální emise. Mnoho lidí má kvůli spalovnám obavy ohledně emisí. Filtrace probíhá v několika fázích, včetně katalytického čištění, dvoufázového praní a rukávových filtrů. „Díky filtrům zachytíme i mikročástice a mikroplasty. Emisní data jsou zveřejňována denně na webu spalovny. Vstupní odpad do pražské spalovny Malešice prochází přísnou kontrolou na radioaktivitu. Každé auto projíždí speciální branou, která dokáže zachytit i stopová množství radioaktivních látek - například plenu od dítěte, které bylo na vyšetření s použitím radionuklidu.

Pokud systém přítomnost radioaktivity detekuje, celý náklad je okamžitě odstaven a řeší se podle zvláštního havarijního postupu. Technologie uvnitř spalovny je moderní. Jsou připraveny dva návrhy - jeden střídmější, druhý výrazně inspirovaný legendou o Golemovi. „Rekonstrukce by mohla udělat ze spalovny symbol. Ve Vídni se po zásahu Hundertwassera stal objekt turistickou atrakcí,“ říká Bláha. Vize do budoucna tak není jen technologická, ale i architektonická. „Zachovat technologii, ale obalit ji něčím, co bude důstojné. Estetické.