Ekosystémy Jižní Ameriky a jejich Globální Kontext

14.03.2026

Náš svět je plný úchvatných přírodních divů, bohatého kulturního dědictví a jedinečné krajiny. Kontinenty jsou rozmanité a skládají se z různých typů krajin. Každá taková krajina má svůj název. Jeden kontinent má barev - krajin - víc, jiný míň.

Globální Trendy Požárů Vegetace

Jako požáry vegetace, nebo také přírodní požáry (wildfires/bushfires), se označují nekontrolované požáry lesů, křovin nebo suché trávy, které vzplály ve volné přírodě (např. zapálením bleskem) nebo byly úmyslně či neúmyslně založeny lidmi.

Na světě je požáry ročně postižena plocha okolo 4 milionů km2, ale charakter požárů je velmi různý v různých oblastech.

V České republice, zejména vzhledem k hustotě osídlení a charakteru krajiny, nedosahují požáry vegetace tak velkých rozsahů jako v jiných evropských zemích.

Článek analyzuje data o požárech v jednotlivých regionech i globálně.

Čtěte také: Dopad na životní prostředí Frýdlantsko

Klíčová zjištění: frekvence počasí vhodného k šíření požárů roste (v pozorovaných trendech délky požární sezóny) a v důsledku klimatické změny se očekává další růst.

Spálená plocha v některých oblastech roste (východní Sibiř, Severní Amerika), jinde klesá (africké savany, stepi Jižní Ameriky a Asie), přičemž globálně spálená plocha klesá.

Klíčová zjištění: mezi lety 1998 a 2015 se plocha ročně spálená požáry vegetace zmenšila téměř o čtvrtinu.

Pokles je koncentrován v savanách a v oblastech s nižším zápojem korun stromů, naopak v oblastech s vyšším zápojem korun je pozorován růst spálené plochy.

Vegetační Oblasti Světa

Společenstvo rostlin a živočichů žijící v určitém prostředí. Mohou být různě velké: kapka vody, les, vegetační oblast.

Čtěte také: Imisní zátěž lesů: Aktuální stav

Největším ekosystémem je naše planeta Země. Tu můžeme rozdělit na jednotlivé přírodní krajiny (vegetační pásy, oblasti).

Jejich rozšíření je závislé na přírodních podmínkách (podnebí). V každé přírodní krajině najdeme specifické zástupce rostlin a živočichů, kteří se přizpůsobili životu v dané oblasti.

Polární Kraje

Najdeme je na samotných pólech naší planety. Na severním pólu Arktidu, na jižním Antarktidu. Pro obě oblasti je společné, že se nachází daleko za polárním kruhem. Střídá se zde období polárního dne a polární noci. Sníh (většinou ho moc nepadá) se hromadí a postupem času a působením tlaku se mění na led. Mocnost pevninských ledovců může být až několik km (Grónsko 3,5 km, Antarktida 4 km).

Severní polární kraje

Arktida, převážně pokryta oceánským ledovcem. Ostrov Grónsko a několik dalších malých ostrovů pokrývá ledovec pevninský. V oblasti polárních pustin nenajdeme žádné rostliny. Živočichové jsou pro život v chladných podmínkách přizpůsobeny stavbou těla, mohutnou vrstvou tuku či mastnou a hustou srstí. Typickým zástupcem Arktidy je lední medvěd, tuleň, mrož či kosatka.

Jižní polární kraje

Antarktida, jeden z kontinentů, pokryt pevninským ledovcem. V období zimy se kolem Antarktidy vytváří ledovec oceánský (mořský) V období léta můžeme najít při pobřeží stopy po odolných rostlinách - mechy, lišejníky - vegetačně pak tuto část řadíme do tundry. Ze zvířat kromě tradičních tuleňů a mrožů je třeba zmínit tučňáka císařského, velryby či kryl (drobní korýši), který je společně s planktonem základem potravního řetězce. Antarktida je mezinárodně chráněnou oblastí. Na jejím území mohou žít lidé pouze dočasně a to na jednotlivých polárních výzkumných stanicích. Také se zde nesmí nic těžit, či jinak ničit unikátní přírodu.

Čtěte také: Kde najít kontejnery na tříděný odpad?

Tundra

Tundra = rozlehlá pláň, porostlá nízkými keříky, mechy a lišejníky. Zimy v tundře jsou vzhledem k poloze dlouhé, tmavé a chladné. Léta pak krátká, vlhká. Krutý zimní mráz proto dokáží přežít pouze rostliny skryté pod vrstvou sněhu. A samozřejmě zvířata k tomu vybavena. Půda v tundře promrzá do značných hloubek. Kromě období léta, kdy dochází k částečnému rozmrznutí (max. do 1 m hloubky) je takovouto půdou pokryta velká oblast světa, které říkáme trvale zmrzlá půda = permafrost. Vegetační doba (kdy rostliny rostou) je velmi rychlá - do tří měsíců. Během té doby stihnou rostliny vyrůst, vysemenit i zaklíčit.

Rostliny tundry: mechy, lišejníky, bylinné vrby a břízy, silenky či lomikámeny. Většina zvířat osídluje tundru v létě. Celou zimu zde vydrží jen pižmoň, kteří se živí rostlinami ukrytými pod sněhem. Zvířata tundry: sobi, vlci, polární lišky.

Lidé se dokázali přizpůsobit životu v tundře. Jejich dřívější závislost na sobech je dnes nahrazena moderní technikou (dovozem potravin). I dnes ovšem převládá tradiční lov a obchod s kožešinou. Nejznámějšími oblastmi, kde žijí lidé v tundře je finské Laponsko. Na území Grónska a na severu Kanady pak žijí Inuité, známější jako Eskymáci. Některé kmeny obývají také území ruské Sibiře. V současné době je oblast tunder neustále narušována vzrůstající těžbou nerostných surovin (ropy, uhlí, plynu).

Lesy Mírných Pásů

Lesy mírného pásu plynule navazují na lesotundru, postupujeme-li od pólu směrem k rovníku. Nejprve narazíme na odolné jehličnaté lesy, kterým říkáme tajga. Zimy v tajze jsou dlouhé a drsné, většinou s velkým množstvím sněhu. Léto je relativně teplé. Najdeme zde permafrost.

Rostliny tajgy: smrky, modříny, v severní Americe sekvoje (nejmohutnější stromy světa) Zvířata tajgy: šelmy (medvěd, vlci, rys). Ale také lišky, strakapoudi, datli či lýkožrouti (ničí stromy).

Tajga přechází v lesy smíšené a lesy listnaté. Jejich složení dobře známe. Jsou to lesy, které máme i u nás (za humny). Listy stromů na zimu opadávají, z jejich zbytků se utváří humus. Po vykácení lesů je půda vcelku úrodná.

Rostliny: buk, dub, habr, olše, bříza….ale také smrk, borovice. Zvířata: jelen, srnky, prase divoké, mýval, skunk aj.

Les je odnepaměti využíván člověkem jako zdroj dřeva (k výrobě čehokoliv a na topení). Především v oblasti tajgy dochází k silné těžbě. Nevýhodou tajgy je, že vykácené stromy nejdou nahradit novými. V našich lesích je toto možné a tak se na místě vykáceného lesa setkáme se školkou nových stromů.

Stepi

Stepi se nachází v mírném kontinentálním podnebném pásu. Zde se zvětšuje rozdíl teplot mezi dnem a nocí a klesají srážky. Menší množství srážek způsobuje růst především nízkých trav, které jsou pro stepi charakteristické. Stepi najdeme na světě pod různými jmény: SA - prérie, JA - pampy, Kazachstán - celiny.

Rostliny: nízké trávy, díky úrodným černozemním půdám zde však dochází k pěstování náročných obilovin a kukuřice (obilnice světa). Zvířata: typickým zvířetem je bizon, dále drobní hlodavci a plazi.

Oblast stepí je spjata s životem indiánů, kteří zde lovili bizony a z jejich kůží stavěli svá obydlí. S příchodem „bílých“ došlo k velkému úbytku stád těchto zvířat.

Středomoří (Subtropy)

Oblast okolí Středozemního moře (Středomoří) je typickým příkladem vegetační oblasti subtropů. Důvodem odlišnosti zdejší krajiny hledejme v podnebí - subtropický pás - v létě sucho a horko s občasnými srážkami v podobě slabých dešťů, či bouřek x v zimě s pravidelnými srážkami, ve vyšších polohách i sněhovými.

Rostliny: jsou uzpůsobeny zdejším podmínkám v podobě kožovitých listů (tvrdolistý les), které zadržují vodu. Z typických plodin jsou to eukalyptus, olivovník, cedr, kaktus či husté křovinaté porosty macchií. Většina lesů je však vykácena a přeměněna na plantáže citrusových plodů (pomeranče, mandarinky, citróny). Ve velkém se zde také pěstuje vinná réva, olivy a pistácie.

Zvířata: převážně hlodavci, skot. Krajinu podobnou středomořské nalezeme také na jihu Afrika, na Floridě či na severu Austrálie.

Pouště

Pouště jsou oblasti světa, kde ročně naprší méně než 200 mm srážek. Většina vody se zde velmi rychle vypaří. Ta, která se nevypaří se buďto vsákne či odteče suchým korytem, které nazýváme vádí (koryta, kde voda teče jen občas). Velmi důležité jsou na poušti studny a podzemní voda. Místo, kde je vody „dostatek“ a kde spatřujeme život je oáza.

Rostliny: kaktusy a ojedinělé trsy trav, nízké keře. V oázách palmy. Zvířata: velbloudi, malé šelmy, plazy a štíři.

Pouště také dělíme na horké a chladné. V horkých pouštích, které jsou v tropickém a subtropickém pásu teplota většinou po celý rok neklesne pod nulu. V pouštích chladných, které se nachází v pásu mírném naopak teplota klesá pravidelně hluboko bod 0°C.

Poušť není jen písek, který známe z televize a dovolených. Většina pouští je kamenitá či štěrkovitá. Písečná poušť s typickými dunami je velmi ojedinělá.

Savany

Savanu si můžeme spojit s jedním známým pojmem - safari (volný výběh zvěře v uzavřeném prostoru, přístupné turistům většinou v autech). Savana je místem, kde se střídá období sucha s obdobím deště. Období deště trvá od tří (suchá savana) do devíti (vlhá savana) měsíců. V závislosti na daném období mění savana svou tvář - za deště je zelená, za sucha typicky oranžová.

Savana je místem, kde nalezneme vysoké trávy, keře i stromy nejrůznějších tvarů a velikostí. V oblastech savan dochází také k typickému proudění vzduchu - monzuny a pasáty. První jsou typické pro subtropický podnebný pás, ty druhé pro tropy. Oba přináší od moře vláhu. Monzun proudí v létě od moře nad pevninu a přináší deště, v zimě naopak z pevniny nad oceán doprovází sucha. Pasáty vanou stále stejným směrem - od obratníků směrem k rovníku (někdy se také nesprávně označují jako monzuny).

Rostliny: vysoké trávy, keře, akácie, blahovičníky, baobaby Zvířata: šelmy - lev, gepard, hyena, velcí savci - slon, hroch, nosorožec, kopytníci - antilopy, zebry, žirafy … Krajina savan je taktéž hustě osídlena a relativně úrodné půdy zemědělsky využité. Život obyvatel však znepříjemňuje období sucha a v období dešťů množící se hmyz přenášející různé nemoci.

Tropické Deštné Lesy

Unikátní biom tropických deštných lesů můžeme rozdělit na dvě velké skupiny: Tropický střídavě vlhký les - navazuje na tropický deštný les. Klima je odlišné v menším množství strážek. Tropický deštný les - též prales. Trvale teplé a vlhké podnebí - průměrné teploty kolem 25°C a pravidelné takřka denní strážky.

Pro tropické deštné lesy je charakteristická patrovitost - třípatrový lesní porost - v každém patru odlišná flóra a fauna. Bylinné a keřové patro - nejnižší, díky nedostatku slunečních paprsků snadno prostupné. Dojde-li ovšem k narušení koruny dochází k rychlému růstu křovin. Stromové patro - místo nejbujnějšího života v tropickém deštném lese. Stromoví velikáni - až 70 m vysoké stromy poskytují útočiště ptákům a některým druhům opic.

Flora - bohatá druhová rozmanitost, vzácné dřeviny, byliny. Typická je palma kokosová a další tropické plodiny jako banán, ananas, kakao či sladké brambory tzv. batáty nebo jamy. Fauna - hojnost druhů - od hmyzu až po velké šelmy, typickým zástupcem je gorila.

V nitrech pralesů žije celá řada domorodých národů - v Africe např. Pygmejové - nejmenší lidé na planetě. Nejznámějším pralesem je Amazonský deštný prales ... podobně jako další se však potýká s nadměrným kácením.

Pohoří

Svébytné postavení zaujímají ve vegetačních oblastech země pohoří. Krajina hor se mění s rostoucí nadmořskou výškou. Záleží také na vzdálenosti od oceánu i na zeměpisné šířce. Některé hory, poskytují úžasnou nabídku téměř všech vegetačních pásem na malém území - výstup na Kilimandžáro začíná v deštném lese, prochází savanou, lesy mírných pásu, stepí, tundrou a končí polární pustinou. S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota (průměrně o 0,5°C na 100 m výšky) i tlak vzduchu (říkáme že „řídne vzduch"). Lidé, rostliny i zvířata se tedy museli těmto podmínkám přizpůsobit.

V nejvyšších světových pohořích nalezneme četné horské ledovce, které se silou gravitace pohybují jako pomalé řeky směrem dolů a modelují okolní krajinu. Zástupci zdejší flóry a fauny se liší s rostoucí nadmořskou výškou i vzdáleností od rovníků. Typickým zástupcem hor je však kamzík či himálajský jak.

Amazonský Deštný Prales

Amazonský tropický deštný prales (na obrázku) je rozsáhlý přibližně 5 500 000 km2. Leží v devíti státech Jižní Ameriky. Celý Amazonský prales představuje více než polovinu tropických deštných lesů celého světa.

80 % všech světových pralesů je dnes zničeno. Zbytek pralesů je vážně ohrožen. Průmyslová těžba dřeva devastuje oblasti a vyhání z domovů živočichy.

Amazonský tropický deštný prales je rozsáhlý přibližně 5 500 000 km čtverečních. Leží v devíti státech Jižní Ameriky - v Brazílii (z více než 60 %), Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru, Peru, Bolívii, Guyaně, Surinamu a Francouzské Guyaně. Celý Amazonský prales představuje více než polovinu tropických deštných lesů celého světa. V oblasti Amazonie žije více než 100 000 druhů savců, plazů a ptáků a dalších 270 000 druhů hmyzu.

Mezi lety 1970 a 2000 zde bylo vykáceno celkem 16,4 % celkové plochy pralesa, což činí každoroční ztrátu 20 200 km2. Kácení ničí útočiště mnoha živočichů, například jaguára, divoké kočkovité šelmy žijící v pralesích Jižní a Střední Ameriky.

Globální Emise Skleníkových Plynů

Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru.

Asie produkuje více než polovinu globálních emisí, zároveň však představuje 60 % globální populace. Nejvyšší emise skleníkových plynů na obyvatele má Katar, 67 t CO2 ročně. Z větších států pak Austrálie, 28 t CO2 ročně.

Přepočet emisí skleníkových plynů na obyvatele umožňuje srovnání zemí z určitého pohledu, avšak nezohledňuje rozdíly v životní úrovni jednotlivých zemí.

Například Norsko má mírně vyšší emise na osobu než Česká republika (průměrný Nor vyprodukuje necelých 14 t ročně, průměrný Čech 12 t CO2eq), zároveň však obyvatelé Norska mají dvojnásobnou životní úroveň oproti České republice. Oproti tomu obyvatelé Běloruska mají ještě vyšší průměrné emise (15,6 t), avšak téměř poloviční životní úroveň v porovnání s obyvateli České republiky.