Ekologické problémy a ochrana přírody v Lužických horách

05.10.2025

Krajské zprávy se věnují charakteristice stavu a vývoje životního prostředí v jednotlivých krajích ČR, jejich problémy a aktivitami. V Ústeckém kraji mají na kvalitu ovzduší nepříznivý vliv průmyslové a energetické podniky, rovněž ale i vytápění domácností a doprava. Koncentrace znečišťujících látek jsou ovlivňovány aktuálními meteorologickými podmínkami.

Ovzduší a emise

Emise znečišťujících látek v Ústeckém kraji v období 2008-2018 klesaly, a to zejména z počátku sledovaného období, od roku 2015 již všechny látky setrvale klesají. Největší pokles byl v průběhu celého hodnoceného období zaznamenán u emisí SO2, a to o 56,7 %, a dále také u emisí NOx o 53,8 %. Emise TZL vyprodukované v Ústeckém kraji (celkově 6,7 tis. t v roce 2018) pocházely především z malých stacionárních zdrojů znečišťování (70,9 %), kam mimo jiné patří i vytápění domácností. Stejně tak emise CO (jejichž celkový objem činil 36,8 tis. t) byly emitovány zejména touto kategorií zdrojů (60,6 %).

Převažujícím zdrojem emisí SO2 (celkově 25,6 tis. t) a emisí NOx (28,8 tis. t) byly v kraji velké průmyslové a energetické provozy včetně výroby elektřiny a tepla (94,5 %, resp. 80,3 %). Emise NH3 s celkovou produkcí 3,2 tis. t souvisely v kraji zejména se zemědělskou činností (91,4 %), především s chovem hospodářských zvířat. Vznik emisí VOC (15,2 tis.

Kvalita ovzduší

Imisní limit pro ochranu lidského zdraví vyjádřený denními 8hodinovými klouzavými průměrnými koncentracemi ozonu (120 µg.m-3) byl v roce 2018 překročen na 9 stanicích v kraji, meziročně tak došlo k překročení tohoto imisního limitu, neboť v roce 2017 byl překročen pouze na 3 stanicích. Na 7 stanicích byl navíc v roce 2018 překročen také imisní limit pro hodinovou koncentraci ozonu (180 µg.m-3). Imisní limit pro 24hodinovou koncentraci PM10 (50 µg.m-3, maximální povolený počet překročení za kalendářní rok je 35krát) byl v roce 2018 v kraji překročen na celkem 5 stanicích, což představuje meziroční snížení počtu stanic (o 1), kde byl tento imisní limit překročen. Imisní limit (1 ng.m-3) pro roční průměrnou koncentraci B(a)P byl v kraji v roce 2018 překročen, shodně jako v roce 2017, na 1 lokalitě, a to v Doksanech. Ostatní imisní limity nebyly na stanicích sítě imisního monitoringu v kraji překročeny.

Voda

V Ústeckém kraji nedošlo k výrazným změnám v hodnocení jakosti vodních toků v porovnání s předchozím obdobím. Velmi silně znečištěná voda (V. třída jakosti) byla vyhodnocena na vodním toku Chomutovka a vodním toku Bystřice, silně znečištěná voda (IV. třída jakosti) byla zjištěna na vodním toku Bílina, Liboc a Blšanka. V rámci monitoringu koupacích vod bylo v Ústeckém kraji v koupací sezoně 2018 sledováno 18 koupacích oblastí. Voda nebezpečná ke koupání byla zjištěna v rybníku Chabařovice, rybníku Chmelař a ve VN Nechranice (kemp u hráze). Voda nevhodná ke koupání byla zjištěna ve VN Nechranice (Tušimice).

Čtěte také: Lužické hory: Škola v přírodě – recenze

Odpady

Celková produkce komunálních odpadů na obyvatele se od roku 2009 snížila o 8,1 % na 523,2 kg.obyv.-1 v roce 2018. Nárůst produkce komunálních odpadů v posledních letech souvisí především se zvýšením produkce biologicky rozložitelného odpadu v důsledku zavedení jeho separace, a tím i evidence produkce. Celková produkce směsného komunálního odpadu na obyvatele mezi lety 2009-2018 poklesla o 15,9 % na hodnotu 276,5 kg.obyv.-1. Celková produkce ostatních odpadů na obyvatele se od roku 2009 zvýšila o 1,7 % na 3 418,6 kg.obyv.-1 z důvodu vzrůstu produkce stavebních a demoličních odpadů. Celková produkce nebezpečných odpadů na obyvatele mezi lety 2009-2018 klesla o 67,3 % na 151,2 kg.obyv.-1. Meziroční pohyb v produkci nebezpečných odpadů je spojen především s nárazově probíhajícími sanacemi starých ekologických zátěží, případně s investiční činností doprovázenou demolicemi starých průmyslových areálů.

Průmysl a doprava

Ústecký kraj je zaměřen průmyslově, v roce 2018 zde bylo v provozu 181 zařízení, která spadají do režimu IPPC z celkového počtu 1 481 zařízení IPPC na území ČR. Po Středočeském kraji je to druhý nejvyšší počet ze všech krajů ČR. S ohledem na průmyslové zaměření Ústeckého kraje je podíl dopravy na celkové emisní bilanci jednotlivých látek v kraji společně s Moravskoslezským krajem nejnižší v ČR, v dopravně zatížených lokalitách však má doprava významný vliv na kvalitu ovzduší.

Příroda a krajina

V roce 2018 dle katastru nemovitostí zaujímala v Ústeckém kraji zemědělská půda 274,8 tis. ha, tedy 51,5 % území kraje. Rozloha orné půdy pak činila 180,2 tis. ha (65,5 % zemědělské půdy) a rozloha trvalých travních porostů činila 73,4 tis. ha (26,7 % zemědělské půdy). Od roku 2000 klesla výměra zemědělské půdy o 3,9 tis. ha (1,4 %) a výměra orné půdy pak o 7,8 tis. ha, tj. o 4,1 %. Zastavěné plochy, nádvoří a ostatní plochy v roce 2017 pokrývaly 16,0 % území Ústeckého kraje (v roce 2000 to bylo 16,2 %), což je v rámci ČR nadprůměrný podíl způsobený průmyslovým zaměřením kraje a povrchovou těžbou hnědého uhlí na jeho území. Lesnatost kraje v roce 2018 byla 30,6 %, od roku 2000 se rozloha lesních pozemků zvýšila o 5,1 tis. ha (3,2 %). V porovnání s rokem 2017 došlo k mírnému poklesu rozlohy ekologicky obhospodařované půdy, a to o 2,0 %. V roce 2018 se v kraji nacházelo 302 ekofarem z celkového počtu 4 596 ekofarem v ČR.

Ochrana území a krajiny

Rozloha všech zvláště chráněných území Ústeckého kraje (bez překryvů) v roce 2018 činila celkem 148,1 tis. ha, tj. 28,1 % území kraje. Na území Ústeckého kraje se v roce 2018 nacházelo či do něj zasahovalo 5 velkoplošných zvláště chráněných území s celkovou rozlohou 140,6 tis. ha. Jednalo se o NP České Švýcarsko (7,9 tis. Kromě toho se na území Ústeckého kraje v roce 2018 nacházelo 175 maloplošných zvláště chráněných území o celkové rozloze 9,3 tis. ha. Mezi ně patřilo 13 národních přírodních rezervací, 14 národních přírodních památek, 55 přírodních rezervací a 93 přírodních památek. Na území Ústeckého kraje bylo do roku 2018 vyhlášeno celkem 7 přírodních parků o celkové rozloze 54,5 tis.

Kůrovcová kalamita a lesní hospodářství

Lesy ČR v Lužických horách od roku 2018 zvyšují těžbu kalamitního dřeva. Před třemi roky to bylo 18 tisíc kubíků, vloni 311 tisíc. Liberecký kraj se potýká s lýkožroutem od roku 2018, nyní vznikla koordinační skupina, která se této problematice bude věnovat po odborné stránce. Skupina bude informovat místní obyvatele o chystané lokalitě těžby dřeva a upozorní včas na různá související omezení. „Kromě kůrovce bychom chtěli řešit i stav a kvalitu vozovek a pozemků, které jsou těžbou poničené.

Čtěte také: CHKO Lužické hory - stráž přírody

Intenzivní lesnická činnost při potlačení kalamity vyžaduje po určitý čas i toleranci. „Plochy po těžbě průběžně upravujeme a uklízíme, ale celou lesnickou infrastrukturu obnovíme až po odeznění kalamity. V Jizerských horách představuje řešení problému i pestrý výběr nově vysazených dřevin. Ten by měl zredukovat i ty nepůvodní, jako je smrk pichlavý a kosodřevina. V oplocené ploše dochází vedle výsadeb i k přirozené obnově lesa. „Takový kůrovec do lesa prostě patří, je jeho součástí a aktuálně se přemnožil kvůli složení lesů. Podle něj je současný nepříznivý stav výsledkem dlouhého období pěstování stejnověkých monokulturních lesních porostů, které podlehly v minulém období kalamitě.

S lýkožroutem bojují samozřejmě i soukromí vlastníci lesů, ale i obce, které na katastru mají „své“ lesy. Právě tento region je v Ústeckém kraji nejvíce zasažený lýkožroutem. Na Maloskalsku řešili nárůst výskytu kůrovce v uplynulých dvou letech. „Nebylo to ale nic hrozného, protože spousty smrkových lesů máme spíše v údolích, kde nebylo takové sucho jako nahoře,“ poznamenal lesní hospodář Karel Rogl.

Ochrana tisu červeného

V chráněné krajinné oblasti (CHKO) Lužické hory je problematice ochrany tisu červeného (Taxus baccata L.) věnována systematická pozornost již od roku 1999. Hlavním cílem v současné době realizovaných projektů je především repatriace (zpětný návrat na území s historickým výskytem) tisu na vhodné lokality.

Mapování květeny

V rámci efektivnější ochrany přírody se od roku 1997 v Lužických horách provádí mapování výskytu ohrožených druhů rostlin. V loňském roce bylo provedeno mapování květeny v Lužických horách v oblasti Pěnkavčího vrchu, kde bylo zaznamenáno 97 druhů rostlin. Podle vyjádření Mgr. Květy Morávkové se jedná o lokalitu s nejchudším zastoupením květeny. "V další části jsme se zaměřili na Čihadlo, zde bylo nalezeno 120 druhů rostlin, na Velký Buk, Soví vrch, Malý Ovčí vrch, Mařenice, Hvozd, Kamenný vrch, Kančí vrch a na Vápenku. V rámci pozorování jsme provedli i záznam květeny i na jižním svahu Malého Sokola a Babiččina odpočinku," uvedla Mgr. Květa Morávková z Českého svazu ochránců přírody Libereckého kraje Armillaria. Největší společenstva ohrožených druhů rostlin byla nalezena na Kamenném vrchu u Heřmanic a na Vápence u Petrovic. Na každé z uvedených lokalit bylo zjištěno 175 druhů květeny.

Lesy ČR věnují na obnovu přírody a na rozvoj veřejně prospěšných funkcí lesa v rámci oblastního inspektorátu každoročně milióny korun. Veřejným zájmem v lesích je trvalé a vyrovnané využívání lesa jako obnovitelného přírodního zdroje dřevní hmoty a využívání veřejně prospěšných funkcí lesa. Mezi tyto funkce patří půdní ochrana, funkce klimatická, vodohospodářská, rekreační, krajinně estetická, zdravotně hygienická apod. "Ve vodohospodářské oblasti se Lesy ČR zaměřily například na zajištění kvalitní pitné vody, hrazení bystřin, budování a udržbu studánek a obnovu vodních lesních nádrží. V rámci Lesů ČR bylo v Libereckém kraji vybudováno nákladem 562 tisíc korun celkem 26 studánek," uvedla za Lesy ČR Helena Mitwallyová.

Čtěte také: Chráněná krajinná oblast Lužické hory