Maskování velitelského stanoviště: Postupy a historie výsadkových jednotek

Nekonvenční druh boje provází lidstvo v průběhu celé historie, a vítězství v boji často závisí na schopnostech, vyspělosti a technických prostředcích. I přes početní přesily a lepší zbraně, dokázaly menší skupiny využívat terénu, povětrnostních podmínek, důmyslných opevnění a vozových hradeb k obraně.

Počátky výsadkového vojska

Na počátku dvacátého století daly vzniknout nové zbrani na bojišti - výsadkové vojsko neboli letecká pěchota. Rozmach letectví umožnil provádění vzdušných výsadků, a lidská houževnatost a touha jít neustále dopředu tento vývoj podpořily.

První vojenské cvičení výsadkářů uspořádali v roce 1930 Rusové. Velká Británie se nechala inspirovat ke vzniku letecké pěchoty. Teprve v roce 1940 se začalo jednat o jejím vytvoření. Německo, nepochopitelně s ohledem na tehdejší dobu, stálo stranou zájmu. Později se stalo elitou armády Třetí říše.

Výsadkové vojsko si muselo vydobýt svoji vysokou prestiž. Příkladem je dobytí Kréty. Chyba nebyla na straně samotných výsadkářů. Z poznatků a problémů, které operaci provázely, se čerpá dodnes.

Úkolem výsadkových jednotek bylo seskočit a dobýt nepřátelský objekt, narušovat bojovou sestavu nepřítele a jeho morálku náhlými útoky, a reorganizovat se a postupovat k plnění dalšího úkolu. První operace ukázaly limitující faktory a nutné předpoklady pro tento druh činnosti. Omezený počet techniky měl a stále má vliv na přepravu vojáků na bojiště. Pro úspěšné využití letecké pěchoty je zapotřebí naplnění několika faktorů.

Čtěte také: Využití maskování

Výsadkové jednotky v Československu

V československé armádě bylo mnoho zastánců letecké pěchoty. Začaly provádět úspěšné pokusy s jeho vytvořením. V případě války měly jednotky sloužit pro destrukční účely. Po demobilizaci opět krátce pokračovaly, ale mnoho záznamů se nedochovalo. Důstojníci bojovali v rámci cizích armád za osvobození své vlasti. Na frontách fungovaly i skupiny vysoce speciální, například skupina D a Rota pro zvláštní úkoly ZU. Se členy těchto jednotek bylo mnohdy špatně zacházeno. Na východě došlo k vytvoření 2. paradesantní brigády.

Tradice výsadkového vojska v roce 1948 započali veteráni z druhé světové války. Posláním každého výsadkáře je čest sloužit jako výsadkář. Patrony jim jsou žijící parašutisté, kteří seskočili do protektorátu Čechy a Morava.

Elitní jednotky Armády České republiky

V rámci Armády České republiky existuje několik elitních jednotek. Jednou z nich je 43. výsadkový prapor. Další z nich je 601. skupina speciálních sil. Jeho hlavní poslání je patrné z názvu 102. průzkumný prapor. Například průzkumnou činnost jsou schopny vykonávat všechny tři útvary. Co se týče 601. skupiny speciálních sil, je odlišná od ostatních útvarů. Útvaru 8280, patří speciální průzkum. Historie jednotky sahá do roku 1952. Vznikl sloučením 2. pzpr Strašíce, 4. pzpr Bechyně a 7. pzpr Kroměříž. Požadavkem na jeho příslušníky je dobrý pohyb v terénu, střežení důležitých objektů a plnění úkolů ve prospěch policie ČR.

43. výsadkový prapor

43. výsadkový prapor je jedinou jednotkou tohoto typu v Armádě České republiky. Je určen k provádění vzdušných taktických výsadků, a k vedení boje v hloubce sestavy protivníka. Je schopen zasahovat v operacích bojového i mírového charakteru, a to i v humanitárních katastrofách. Většina příslušníků 43. absolvovala více než jednu zahraniční misi. S přípravnými pracemi na vytvoření výsadkových jednotek čs. započalo v srpnu 1945, podle návrhu mírové organizace čs. armády. K 1. říjnu téhož roku byl určen den zřízení výsadkového praporu. K 1. říjnu 1950 byl zrušen 71. výsadkový prapor se stejným čestným názvem. V říjnu 1952 byl vytvořením 22. výsadkové brigády v Prešově ukončen. K 1. září 1961 bylo v Chrudimi zřízeno 4. výsadkové učiliště. Toto středisko ukončilo svou činnost 15. října 1968 k přemístění 1. průzkumné roty z Luštěnic do Chrudimi a při reorganizaci 22. výsadkového pluku. Dne 1. října 1987 byl v posádce Chrudim zřízen 71. prapor podřízený velitelství Západního vojenského okruhu. Pěšího praporu 71, první výsadkové jednotky čs. armády vytvořené 1. října 1947, byla propůjčena bojová zástava a historický název "71. výsadkového praporu Československých parašutistů Svermy" (6. 5. 1989). Dne 20. 10. 1993 byl 71. prapor rychlého nasazení přejmenován na 71. výsadkový prapor s původní historický název z roku 1947 „Československých parašutistu". 71. výsadkového praporu rychlého nasazení byl dnem 1. 4. 1994 a podřízen Inspektorátu pozemního vojska GS A C R jako 43. mechanizovaný prapor. 4. brigáda rychlého nasazení vznikla 1. července 1994 a její výstavba začala již od 1. ledna 1994. Základem pro výstavbu brigády se stal 43. mechanizovaný prapor. Od 1. října 2003 byl 43. mechanizovaný prapor v souladu se svým doktrinálním určením, nazýván pouze jako 43. výsadkový prapor. 43. výsadkový prapor má ve 4. brigádě rychlého nasazení postavení už od jejího založení. Severoatlantické aliance. Dne 28. října 2005 prezident Václav Klaus 43. praporu bojový prapor. Za dobu působení 43. se vojáci účastnili mnoha zahraničních operací, například v Bosně a Hercegovině, v Kosovu a Afghánistánu.

Organizační struktura 43. výsadkového praporu zahrnuje: Štáb praporu, Rotu podpory velení, 3 výsadkové roty, Rotu zbraní, Rotu logistiky. Všechny tyto roty mají stejnou strukturu. Bojové síly 43. výsadkového praporu jsou schopny vést boj proti nepříteli, a to i na kontaktní boj zblízka uvnitř nepřátelské sestavy. Roty zbraní i Skupina odstřelovačů posilují palebnou sílu praporu při specifických operacích. Štáb praporu se dělí na operační a podpůrnou část. Družstvo je základní organickou jednotkou. Četa je složena ze třech družstev. Nad četou je pak rota, tvořená čtyřmi četami. Každé družstvo má své specifické schopnosti. Velitel družstva organizuje činnost a velí při boji. Zástupce velitele družstva organizuje činnost a velí při boji. Každý voják má své specifické schopnosti pro plnění úkolů.

Čtěte také: Podzimní maskování

Družstvo je rozděleno do dvou sekcí: Alfa a Bravo. Alfa je velitelská a je v ní velitel družstva, kulometník a střelec. Bravo je zástupce velitele družstva, řidič a odstřelovač. V taktice v případě kontaktu, začne provádět obejití protivníka. Na sebe poutá protivníka a poskytuje Bravu palebné krytí. V rámci útvaru se používá budy systém, kde dvojice vojáků spolupracují spolu. Navzájem se střídají, vaří a odpočívají. Koncové shromaždiště před akcí je bezpečný prostor, který je dočasně bráněný. Bojové patroly mají dostatečnou kapacitou a palebnou silou. Velitel čety je schopen efektivně řídit všechny vojáky. Velitelé družstev sdělí plán a proces veškerého úsilí.

Historie a vývoj opevnění

Výstavba prvních typů objektů se inspirovala předlohami z 1. světové války. Konstrukce byla volná a objekty se lišily. V průběhu 30. let se typologie objektů mírně měnila. Definovány byly požadavky na minimální odolnost objektů, výzbrojí a minimální velikost posádky. Tvrze byly schopné kruhové obrany a byly obklopené překážkami. Bojové objekty byly budované v rámci opevněných linií, a to v závislosti na odolnosti objektu. Preferovány byly palby boční. Pevnostní fronta byla částečně vybudována podle koncepce "Pevnostní fronty" Festungsfront Oder-Warthe Bogen. Postupně bylo přestavováno v nejtěžší opevnění vybudované Německem v meziválečném období. Uvnitř již byly často osazeny pouze dřevěné dveře pokryté plechem. Desky byly uzavíratelné pomocí posuvných desek. V průběhu 30. let se začal používat "betonový předpancíř", který měl zamezit případnému podstřelení. Určeny k boční palbě. Na jednu z těchto pevnůstek je možné narazit v prostoru obce Kwiatkowice. V případě Kwiatkowic se jedná o desku o síle 4 centimetry. Vchod byl uzavíratelný pomocí pancéřových dveří.

Objekty z let 1933 - 1934 se stále velice podobají svým předchůdcům. Vchody již disponovaly uvnitř ochrannými střílnami. Samozřejmostí se staly nouzové východy, které obvykle vedly z předsíně do boku objektu. Zamezovalo zapadnutí střílen a vstupů zeminou odletující od výbuchů dělostřeleckých granátů. Speciální pancéřový prvek 5P7 o hmotnosti 15 tun byl vyprojektován pro pancéřové kasematy. Kasematy byly obvykle umístěny na vyvýšené místo. V roce 1935 bylo navíc vybudováno celkem 5 objektů s pancéřovou polokopulí 3aP7. V této „strážnici“ (Wache) byl navíc obvykle umístěn také nouzový východ. V případě umístěna v ubikacích a ústila přímo na prostranství před vchodem. V závislosti na poloze byly různě hluboké a opatřeny schůdky. V současné době řada objektů zatopena, a to často až po strop. Byly do nich vestavovány filtry vzduchu a kamínka. V rámci pevnostní výstavby probíhající v roce 1935 byly vybudovány také samostatné pozorovatelny. Vchod byl uzavíratelný pomocí pancéřových dveří. Vchod byl uzavíratelný pomocí pancéřových dveří. Sloužil jako úkryt protitankového kanónu, který byl v případě potřeby nasazen v polním postavení. B-werky se staly pomyslným vrcholem pevnostního stavitelství na východních hranicích. Pz.W. Postaveny byly v letech 1936 - 1937. Pzw. disponoval sklady munice, kuchyně a sklad hořlavin. Počítalo s přístavbou, která by disponovala kopulí/kasematou s protitankovým kanónem.

Taktické cvičení IZS „AUTOBUS 2019“

Na silnici III/0224 u Střední rybářské školy ve Vodňanech došlo dne 18. června 2019 k závažné dopravní nehodě. Bylo určeno k ověření přípravy složek IZS a orgánů podílejících se na provedení a koordinaci záchranných a likvidačních prací při mimořádné události (MU). Cílem bylo procvičit spolupráci složek IZS při této události a různé úrovně řízení zásahu. Místo zásahu bylo vybráno po jednání a konzultaci složek IZS. Velký důraz se kladl na reálnost celého námětu a provedení. Členové Oblastního spolku Českého červeného kříže (ČČK) ve spolupráci se zdravotníky je velmi pečlivě namaskovali a instruovali o zraněních a projevech symptomů. Pro maximální přiblížení se skutečností byly použity reálné rekvizity. Figuranti simulovali nejen fyzická zranění, ale i postižení psychickým traumatem. Po nahlášení MU krajské operační a informační středisko HZS Jihočeského kraje informuje základní složky IZS a zároveň v čase 10.02 hodin vyhlašuje poplach pro jednotku HZS Jihočeského kraje, Územní odbor Strakonice, stanice Vodňany, která o minutu později vyjíždí k zásahu. V čase 10.08 hodin přijíždí první hlídka Policie ČR, která reguluje dopravu, aby byl umožněn bezpečný příjezd zasahujících. V 10.08 hodin začíná za asistence příslušníků HZS kraje jejich evakuace za pomoci nastavovacího žebříku. V 10.11 hodin příslušníci HZS kraje pronikají do autobusu a zahajují záchranné práce uvnitř. Třídění zraněných je prováděno metodou START. Vzhledem k závažnosti a počtu zraněných cestujících a prostorovým možnostem uvnitř autobusu je operativně rozhodnuto o jejich evakuaci oknem v zadní části vozu. V čase 10.30 hodin přijíždějí i členové týmu posttraumatické pomoci z Územního odboru Strakonice. Zřizují místo pro soustředění nezraněných cestujících, kteří byli podle metodiky START označeni zelenou páskou. Jejich úkolem je pomoci při transportu a předávání zraněných. V 10.32 hodin instalaci soustavy norných stěn na hladinu rybníku Velká Podvinice. Součástí scénáře cvičení bylo i zajištění náhradní přepravy pro odvoz nezraněných osob. Potvrdilo se i to, že teoreticky připravené časové ose plánu provedení odpovídal i reálný průběh obou cvičení. Taktická cvičení IZS „AUTOBUS 2018“ a „AUTOBUS 2019“ byla všemi účastníky hodnocena jako vysoce pozitivní a přínosná. Vzhledem k náročnosti a závažnosti tématu bylo rozhodnuto pokračovat v tomto námětu i v roce 2020 a přenést realizaci do působnosti naší stanice typu C1 ve Strakonicích.

Radiotechnické stanoviště Hřebečná

Bojová část byla opuštěna a ubytovací budova sloužila jako sklady ženijního materiálu atd. Tehdy vláda rozhodla o revitalizaci dvou postů (Abertamy a Třemošná ) a jejich předání pro potřeby střední skupiny sovětských vojsk. Z počtů praporu se muselo bez ohledu na úkoly vyčlenit okolo 50 vojáků a zajistit stavební úpravy, jak bojové, tak ubytovací části. Musel se respektovat požadavek Sovětské armády na vybavení a stavební úpravy podle jejich vojenských předpisů. Po roce 1989, kdy bylo stanoviště opuštěno, byl objekt předán útvaru z Mariánských lázní a měl být využíván jako rekreační středisko. Stavěl ho silničně stavební prapor. Jméno Hřebečná pochází z chybného překladu německého názvu Hängstererben, což ve staré němčině značilo dědičný svah. Vypuštěním jednoho písmene r a záměnou za s vzniknul název Hängsteserben čili hřebcovo dědictví. Hängster značilo svah a Erben dědictví. A protože se tu v několika štolách a dómech těžil cín, jednalo se o dědičný svah majitele oněch důlních zařízení. S tím je zároveň spojený význam názvu Krušné hory. Příslušníci naší 13 rPS s nimi měli v Blatné nejeden konflikt. Na kasarnu mam krasne vzpominky. RADAR A NAVÁDĚCÍ ZAŘÍZENÍ RAKET UMÍSTNĚNÝCH U STRUŽNÉ. Za tímto objektem se pak nachází nějaký částečně podzemní sklad.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Československá lidová armáda (ČSLA) v obraně

Obrana byla považována za jeden z hlavních druhů boje. Československá lidová armáda ho považovala za druhý nosný druh boje. Jednotky v obraně měly pevně držet zaujatá postavení a nesměly je opustit bez rozkazu nadřízeného velitele.

Existují dva základní způsoby přechodu do obrany:

1. Přechod do obrany za přímého dotyku s nepřítelem.
2. Budování obrany mimo dotyk s nepřítelem.

Důležité je důkladné ženijní budování a maskovaní všech prostor. Dotyk je stav, kdy se postupující nepřítel přiblíží k naší obraně na dohled a dostřel pěchotních zbraní. Palba je základní prostředek ničení nepřítele v poli. Palebné pásmo je prostor vymezený křídly jednotky a nejméně dvěma body v terénu. Palebné stanoviště je střelecké postavení připraveno ženijně, zastřílením a nácvikem. Vyčkávací prostor je vymezená část terénu ve které se rozmísťují stanovené síly před nasazením do akce podle samostatně vydaných rozkazů.

V sestavě čety působili čtyři střelci, a vozidlo bylo začleněno do sestavy nebo do 50 metrů za sestavou a podporovalo palubními zbraněmi svůj roj. Vybudované obranné postavení motostřeleckého družstva s BVP ukazuje obrázek číslo 5. Pozice 8: směr budování dalšího zákopu za účelem propojení se sousedem. A budeme pokračovat tím jak asi vypadal průběh boje. Zde přejdu do přítomného času. tankové jednotky. Četa budovala a bránila opěrný bod v šířce do 400 metrů a hloubce do 300m. Vozidla musela být od pěchoty trochu vzdálena. Opěrný bod motostřelecké čety ukazuje obrázek. Prapor ať již motostřelecký mspr nebo tankový tpr budoval a bránil obranný rajón Ten měl šířku až 5 kilometrů a hloubku měl až do 3 kilometrů a vždy byl členěn do dvou sledů. Variantu bojové sestavy vševojskového praporu v obraně, tedy v našem případě motostřeleckého, ukazuje Obrázek číslo 1. Myslím si, že i po přeskenování je dost čitelný a viditelný. 1/1 msp -- velitelské stanoviště 1. motostřeleckého praporu od 1. raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2. Na obrázku číslo 2 je zpracována varianta bojové sestavy fiktivního 1. motostřeleckého pluku v obraně. logistické jednotky a jednotky bojového zabezpečení. Vševojsková divize byla v té době masivní vojskové těleso. Podíváme se na to, jakou taková divize měla sílu.

V roce 1981 se v lesích východně od vrchu Jistevník začal ozývat hluk stavební činnosti. Na ploše více než 100 hektarů zde začala vznikat ve své době nejmodernější základna protivzdušné obrany státu (dále PVOS). Coby ceněný strategický prostředek nebyla jen běžnou součástí pohotovostního systému PVOS, čímž se odlišovala od ostatních útvarů 71. protiletadlové raketové brigády někdejší Československé lidové armády, do jejíhož sestavy jinak organizačně náležela. Břemeno výstavby leželo na bedrech vojenských stavebních útvarů, které na budování základny pracovaly v počtu převyšujícím 1000 mužů. Na staveništi se tak ocitly kromě klasické vojenské techniky i moderní stavební stroje, zčásti zahraniční provenience. Až do uvolnění poměrů po roce 1989 byla jím ohraničená oblast veřejnosti zcela nepřístupná, dnes z této vnější linie oplocení najdeme místy betonové sloupky se zbytky pletiva. Výzbroj základny se během let obměňovala, ovšem tu prvotní a zároveň zdaleka nejúčinnější tvořily tři komplety S-200 VE „Vega-E“. Maximální dosah činil u konkrétní verze S-200VE "Vega-E" používané na Klondajku 250 km, při maximálním výškovém dostupu 40 km (těchto dvou maximálních hodnot ovšem nemohlo být dosaženo zároveň, na vnějším okraji prostoru působnosti činil dostup již jen 20 km). Systém S-200 a S-125 by se měly v podstatě doplňovat, první z nich je strategickým prostředkem, druhý pak určen pro bodovou obranu konkrétní lokality. Toto přezbrojení by bylo tedy možné označit za konec Klondajku z hlediska strategického.

Organizační struktura 43. výsadkového praporu (tabulka)

tags: #maskování #velitelského #stanoviště #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Zábava pro celou rodinu
• Sociální Služby
• Definice a aspekty únosnosti prostředí
• Upcyklace skleněných lahví
• Srovnání Kitos Odpadkových Košů