Definice masa z ekologických chovů

Biopotraviny jsou blahodárné pro naše zdraví i pro životní prostředí. U rostlinných biopotravin jde především o zdraví lidí a ohleduplnost k životnímu prostředí. Pouze u produktů dovážených zdaleka je ekologický význam sporný. Ekologické zemědělství nezatěžuje půdu, plodiny ani okolní přírodu spoustou cizorodých látek z hnojiv, pesticidů, herbicidů, navrací krajině zdraví.

U masa, mléka a vajec hraje roli i hledisko etické. Zvířata v ekologických chovech mají mnohem lepší život než ta z velkochovů, navíc dostanete produkty lepší kvality i chuti. Mléko, sýry, jogurty, maso a vejce pocházející z ekologických chovů však stále více lidí vyhledává i kvůli ohleduplnosti vůči zvířatům. V konvenčních chovech mají bohužel většinou podmínky, které přinášejí život plný utrpení, a to bez nadsázky. Zásady ekologického zemědělství jim naopak zaručují život relativně spokojený a přirozený. To se navíc projeví i na kvalitě konečných produktů.

Ekologické zemědělství se navrací k individuálnímu a ohleduplnějšímu přístupu ke zvířatům, jaký byl dříve u sedláků běžný. Zároveň využívá nové poznatky o přirozeném chování zvířat a jejich potřebách. Je přínosné pro zvířata, lidi i celkové životní prostředí.

Spokojená zvířata v ekologických chovech

Zvířata v ekologických chovech oproti těm v konvenčních:

• Musí dostávat přirozenou kvalitní stravu.
• Je jim dopřán co nejpřirozenějším způsob života a pohyb venku.
• Jsou respektovány i jejich sociální potřeby, mláďata zůstávají déle u matek.
• Ohleduplná je i porážka.

Zakázaná je dlouhá stresující přeprava, do porážecího prostoru vstupují po jednom a neděsí je pohled na právě porážená zvířata, zakázány jsou i elektrické biče.

Čtěte také: Opékání masa v přírodě: Alternativy k roštu

Kvalita masa z ekologického zemědělství

To, jestli je zvířatům dopřán přirozený způsob života a stravy má vliv i na kvalitu i chuťové vlastnosti masa. Například u oblíbeného biohovězí nikdy nepochází z vyřazených mléčných kusů, díky zrání je oproti běžnému tuhému hovězímu křehké. Celkem běžně je k dostání biohovězí a vepřové, přímo z farem se prodává i bioskopové či maso kozí.

Luxusní kuře

Složitá situace je s kuřaty, jejichž přirozený chov nemůže intenzivnímu cenově konkurovat, cena kuřete z něj je až desetinásobně vyšší a zakoupit lze málokde - i když je na trhu už i české. Chuť bio kuřete gurmáni oceňují, s kuřaty, u nichž jde pouze o rychlý přírůstek za každou cenu jejich kvalitu nelze vůbec srovnávat. Přesto si je málokdo může dovolit každou neděli k obědu. Náklady na přirozený chov jsou však opravdu vysoké, nižší by snad mohly být pouze marže obchodníků.

Na druhou stranu - 35 korun za kilogram kuřete je zase cena nepřiměřeně nízká, získaná poměrně drastickým chovem, zdravotní nezávadnost tohoto masa je navíc velmi diskutabilní.

Poctivé mléko a veselá vejce

Téměř ve všech obchodech se slušnou nabídkou již nyní zakoupíte bio mléčné výrobky za přijatelnou cenu. Biomléko vyhrává co do kvality i chuti. V bio-mléce bývá vyšší obsah prospěšných karotenoidů a nenasycených mastných kyselin. Na každém obalu s vejci nyní musí být uvedeno, jak nosnice žily. Čeští producenti biovajec sotva stačí pokrývat poptávku, což je dobrou zprávou. (Vejce z chovů na podestýlce jsou pak kompromisem, jež má ke přirozenému chovu sice daleko, ale je nesrovnatelně lepší než chovy klecové. Nejde o bioprodukt.)

Ekofarmy to lehké nemají

Náklady na certifikaci si musí platit zemědělec sám, což může zvláště pro drobné producenty znamenat značný problém. Cerifikační proces je poměrně složitý a nákladný, pravidla velmi přísná, podle mnohých až zbytečně (například hygienické předpisy, které s výrobou samotnou nemají nic společného a týkají se třeba počtu toalet, jsou v malých firmách často nesplnitelné.) Přesto ale u nás působí řada velmi úspěšných bio farem i firem.

Čtěte také: Eko chov Liberec

Chybějící koncept welfare

Produkty z ekologických chovů jsou často příliš drahé i proto, že všechno krmivo, které je zvířatům podáváno, musí pocházet rovněž z ekologického zemědělství. Bioobilí pak například činí biokuřata tak neúměrně drahá. V řadě Evropských zemích je zaveden i koncept welfare chovů, které zaručují zvířatům slušný život, ale krmivo nemusí být nutně bio, čímž se náklady i ceny produktů snižují. U nás zatím tato nabídka chybí, je ale možné, že ji vyvolá vzrůstající počet zákazníků, kteří nejsou lhostejní.

Ekologické zemědělství (EZ) hraje v české krajině důležitou roli. S téměř 17% podílem na celkové zemědělské půdě představuje životaschopnou alternativu ke konvenčnímu zemědělství.

V roce 2023 bylo v EZ chováno přes 272 tis. kusů skotu, z toho drtivá většina masného typu. Význam chovu masného skotu odráží i fakt, že ekologicky je chováno více než 58 % všech krav bez tržní produkce mléka (KBTPM) v ČR. Vedle skotu tvoří významnou složku ekologické živočišné produkce také ovce a kozy. V roce 2023 bylo ekologicky chováno přes 70 tis. ovcí a 7 tis. koz. V rostoucím trendu je chov koní, zejména na extenzivních pastvinách v podhorských oblastech. Drůbež (62 tis.

Živočišná produkce v EZ je úzce propojena s trvalými travními porosty (TTP), které tvoří základ krmení. Skot je nejčastěji chován na ekologických farmách v Jihočeském, Plzeňském a Karlovarském kraji. Ovce dominují v Jihočeském a Zlínském kraji, kozy ve Středočeském kraji a na Vysočině.

Největší objem živočišné produkce v EZ tvoří hovězí maso - v roce 2023 se ho vyprodukovalo 8 844 tun, tedy více než 90 % z celkové produkce masa v EZ. Přibližně 70 % této produkce se uplatní na českém trhu, přičemž třetina masa se vyváží. Produkce biomléka dosáhla v roce 2023 více než 34 mil. litrů, z čehož 97 % tvořilo kravské mléko. Ačkoliv 90 % kravského mléka je prodáno jako bio, část z něj se nakonec zpracuje v konvenčním systému. Významnou, i když menší komoditou, jsou biovejce.

Čtěte také: Tipy pro dokonalé grilování

V evropském měřítku si Česká republika vede nadprůměrně v ekologickém chovu skotu (20 %), ovcí (39 %), koz (25 %) a koní (27 %). Oproti tomu chov dojnic, drůbeže a prasat je slabší - jejich podíl nepřesahuje 2 %, resp. Země jako Řecko, Rakousko či Švédsko mají v některých kategoriích výrazně vyšší podíl ekologicky chovaných zvířat, avšak v chovu ovcí drží ČR 2. místo v EU.

Ekologické zemědělství je v ČR dlouhodobě podporováno státem a stabilizováno jako jedna z cest ke snížení environmentálních dopadů zemědělství. Další rozvoj EZ bude záviset na ochotě trhu akceptovat vyšší ceny za „bio“ produkty, ale také na rozšíření zpracovatelských kapacit a podpory místního odbytu.

Definice biopotravin

Potraviny vyrobené za podmínek uvedených v zákoně o potravinách (požadavek na jakost a zdravotní nezávadnost), na které bylo vydáno osvědčení o biopotravinách. (zákon č. Bioprodukty jsou přímé zemědělské produkty ze systému hospodaření, které podléhá zvláštnímu předpisu a režimu kontroly pro ekologické zemědělství. Surovina živočišného nebo rostlinného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená na základě osvědčení o původu bioproduktu k výrobě biopotravin. (zákon č.

Základním motivem ekologického zemědělství je vize trvale udržitelného způsobu výroby kvalitních zemědělských produktů způsobem šetrným k přírodě a zdrojům. V kontextu životního stylu pak nejde jen o výživu, ale také o alternativní bydlení a alternativní hospodaření. Jak sami teoretici alternativního zemědělství uvádějí, jedním z důvodů pro většinu rolníků, kteří přešli na alternativní způsob hospodaření, byly nějaké idealistické motivy. Např. Při produkci biopotravin hrají významnou roli aspekty sociální a ekologické.

Ekologické zemědělství a bioprodukty jsou výsledkem snahy o radikální změnu chování člověka při výrobě potravin a při jejích spotřebě. Zemí s nejrozvinutějším ekologickým zemědělstvím je v Evropě Rakousko. Je to dáno agrární politikou rakouské vlády, která ročně dotuje ekologickou produkci významnou částkou (v 1. polovině devadesátých let částkou kolem 1 mld šilinků). Podle rozlohy zemědělské půdy, obhospodařované ekologicky v EU, vede SRN a Rakousko, následuje Francie a Velká Británie. Na konci seznamu je Lucembursko a Řecko.

Nejvýraznějším podpůrným krokem jednotlivých zemí EU bylo postupné vybudování příslušného legislativního rámce pro ekologické zemědělství. V ČR to je zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb., ve znění zákona č. 553/2005 Sb. a vyhláška MZe č.16/2006 Sb. V rámci EU platí Nařízení EU o ekologickém zemědělství č.

Dostupnost a sortiment biopotravin

Základem je bohatá nabídka různých druhů obilných zrn a semen pro nakličování, čerstvá zelenina a ovoce. Tento převažující sortiment je dále doplňován ekologickými biopotravinami s vyšším podílem vložené práce, tedy již se nejedná o potraviny přímo z pole schopné přímého prodeje ze dvora zemědělské usedlosti anebo pouze po minimálním zpracování, t.j. po vyčištění, třídění a zabalení, ale již o potravinářské výrobky prošlé zpracovatelským procesem.

Mezi paletou takto upravených bioproduktů lze na trhu zemí EU objevit mimo jiné např. džemy, ořechové pomazánky, čokoládové polevy, med, ovocné a zeleninové šťávy, omáčky k těstovinám, rajčatový kečup, nakládanou zeleninu, hořčici, olivy, fazole, hotové pokrmy, dětskou výživu, čokoládu, zmrzlinu sušenky, jemné pečivo, cereální snídaně, vina a pivo.

Ekonomická náročnost a ceny biopotravin

Problémem ekologického zemědělství a následně i biopotravin, jak již bylo naznačeno výše, bývá vyšší ekonomická náročnost. Náklady a tím samozřejmě i ceny na bioprodukty jsou v ČR vyšší podle oficiálních údajů MZe až o 30 %. V zahraničí dosahují rozdíly dokonce až 200 %, ale existují i plodiny s náklady a tím i cenou nižší o 20 % proti konvenčně vyprodukovaným potravinám. Většina spotřebitelů na západě je ochotna tolerovat vyšší cenu do +30 %.

Slabinu vyšších cen biopotravin nebude asi možno v dohledné době odstranit. Klasické konvenční zemědělství je totiž koncentrací výroby schopno vyrobit potraviny levněji, především tím, že dosáhne vyšších výnosů a snížených nákladů. Těmto statisticky prokázaným údajům však zastánci ekologického způsobu hospodaření oponují tím, že pokles ve výnosech při zavádění nových nezávadných metod je pouze dočasný. Tento spor jistě vyřeší čas.

Konvenční zemědělství je schopno splnit i podmínky dobrého vnějšího vzhledu, relativně dlouhé trvanlivosti a chutnosti a pro spotřebitele adjustované v lákavém, dobře prodávajícím obalu.

Dalším problémem je vyčíslení úspor při absenci agrochemikálií. K tomuto problému jsou zajímavá oficiální data USDA, že v r. 1995 škůdci způsobili 7 % ztrát na plodinách, o rok dříve 13 % ztrát. Aplikace pesticidů si vyžádala 5 mld USD pro získání rostlinné produkce v hodnotě 20 mld USD. Do nákladů je nutné ještě zahrnout monitoring kvality spodních vod, což si vyžádalo dalších 1,3 mld USD. Úspory spojené s chemizací byly tedy nesporně prokázány.

Dalším ekonomickým problémem je to, že kromě vlastní produkce i zavedení ekologického zemědělství je finančně velmi náročné. Na konverzi 1 ha to představovalo na počátku devadesátých let částku téměř 9 tis. Kč. V tom není vůbec zahrnuta nutná podpora spotřebitelů bioproduktům formou vyšších cen, které jsou ochotni spotřebitelé za bioprodukty vydat, což představuje pro poměry v ČR zhruba dalších 10 000 Kč na jeden hektar (při rozdílu cen konvenčních produktů a bioproduktů kolem 20 procent).

Při zvažování různých nesporně pozitivních aspektů ekologického zemědělství na životní prostředí a udržitelné zemědělství je třeba zvážit i výši ztrát živin na organické farmě. Podle expertů univerzity v Bonnu při výživě založené na aplikaci chlévské mrvy (zatížení 1,04 VDJ.ha-1) a zeleného hnojení činily roční hektarové ztráty fosforu 2,9 kg, hořčíku 8,4 kg a draslíku 65 kg, zatímco u dusíku se bilance pohybovala v mezích +16 až -38 kg. Na těchto ztrátách se podílel prodej produkce, ztráty ve vnitřním oběhu a ztráty vymýváním.

Cena vs. kvalita

Problém vyšší ceny bioproduktů spočívá také v tom, že za vyšší cenu není většinou nabízena vyšší kvalita. Zcela jistě je garantován způsob produkce anebo zpracování. Bioprodukt musí splňovat základní kriteria kvality požadované pro běžné potraviny, nic víc a nic míň.

Tvrzení, že bioprodukt je zdravější, protože se předpokládá, že obsahuje méně cizorodých látek, je na pomezí klamavé reklamy. Obsah cizorodých látek je totiž u všech potravin omezen hygienickým limitem, který vychází ze dvou kriterií: přípustné denní dávky (ADI - acceptable daily intake) a očekávané spotřeby dané potraviny. Tím je zaručeno, že při celoživotní spotřebě podlimitních hodnot cizorodých látek nedojde k žádnému poškození lidského organismu. Proto potraviny splňující hygienický limit, jsou podle vyjádření hygieniků zdravotně nezávadné. A protože bioprodukty splňují tutéž normu jako klasické potraviny, nelze je prohlásit za hygienicky kvalitnější. Jakmile ale bude deklarován nižší obsah cizorodých látek než uvádí limit, pak tato námitka padne.

V některých zemích určité firmy deklarují již dnes jako znak kvality nižší obsah cizorodých látek z konkurenčních důvodů, a to samozřejmě především u konvenčních potravin. Biopotraviny mají chránit před chemickými riziky, které se předpokládají u konvenčních potravin. U látek přirozeně se vyskytujících nelze předpokládat zásadní rozdíly v jejich obsahu u konvenčních potravin a biopotravin. Výjimkou mohou být mykotoxiny. Chemická ochrana plodin proti plísním je u biopotravin výrazně nižší, lze u těchto produktů předpokládat vyšší výskyt plísní, ale není to pravidlem.

Také rozdíly mezi obsahem kontaminantů u biopotravin a konvenčních potravin nelze předpokládat. Jako příklad lze uvést případ polyaromatických uhlovodíků (PAH), které vznikají nedokonalým spalováním organických látek. U rezidui je vztah jejich obsahu v konvenční a biopotravinách dvojaký. Lze připustit vyšší obsah dusičnanů a dusitanů v konvenčních potravinách, ale jejich toxikologický význam (s výjimkou kojenců) je zanedbatelný. A je i hlídán. Přitom největší podíl na příjem dusičnanů je ze zeleniny, ale vztah mezi příjmem zeleniny a rizikem rakoviny je nepřímý.

Opačná situace je u rezidui PCB (polychlorovaných bifenylů). Jsou nacházeny ve větším množství i v tkáních volně žijících zvířat než u hospodářských zvířat. Vyskytují se tedy ve volné přírodě a odtud přecházejí do jejich produktů, tedy i biopotravin.

Rezidua veterinárních léčiv, hormonálních látek, růstových stimulátorů a dalších je přísně regulován veterinárním zákonem a chemickými požadavky na potraviny, vyhlášky Zákona o potravinách, a splňuje požadavky na ADI. Na druhé straně zákon o ekologickém zemědělství doporučuje při onemocnění hospodářských zvířat použít přednostně homeopatika; vzhledem k tomu, že jejich účinek je závislý v humánní medice na psychologickém pozadí (víra tvá tě uzdravila), terapeutický účinek u zvířat je více než pochybný.

Látky přídatné a aromatizující by měly být u konvenčních potravin rizikovější. Vzhledem k jejich toxikologickém ověření tomu ale tak není. Pokud jsou dodržena pravidla jejich používání, jsou bezpečné.

Ekologické zemědělství a biopotraviny se musí zřící použití GMO. Zde je třeba si uvědomit, že v důsledku chemické identity stavebních složek je toxikologický profil nukleových kyselin z GMO a konvenčních potravin naprosto identický. Nebylo prokázáno, že DNA má alergenní nebo jiné imunologické účinky. Obecná rizika ze spotřeby DNA ale existují. Týkají se malé části DNA, která unikla degradaci v trávicím traktu a může reagovat s buňkami trávicího traktu nebo mikroorganismy, které jej osidlují. Ale lidský organismus musí zpracovat všechnu přijatou DNA, z biopotravin i konvenčních potravin. Riziko je tedy stejné a GMO jej nezvyšuje.

Odstrašujícím přístupem k biopotravinám je biopotravina r. 2004 „biouherák“. Pokud jde o bioverzi známého tepelně neopracovaného masného výrobku, tak ten obsahuje 50 % tuku a vysoké procento NaCl.

Biopotraviny, jak již bylo řečeno a jak se stále nutno opakovat, garantují určitý předepsaný způsob pěstování či chovu s omezeným použitím agrochemikálií, ale nechrání potraviny před sekundárním znečištěním, např. mykotoxiny, pokud není dodržen běžný předepsaný způsob skladování.

U biopotravin živočišného původu nastává další problém, který lze demonstrovat nejlépe na tekutém mléku. Mléko je ideální substrát pro pomnožování mikroorganismů. Přitom se vedle primární nákazy, ošetřené způsobem chovu, může jednat o sekundární nákazu při manipulaci, což je zvláště rizikové u přímého prodeje ze stáje. Proto podléhá jeho zpracování, skladování a distribuce přísným veterinárně hygienickým pravidlům. V současné době je např. prodej čerstvého tepelně neošetřeného mléka hygienickými směrnicemi zakázán, s výjimkou použití mléčných automatů.

Produkce "biomléka" je roztříštěná a zpracování prakticky vyloučeno. Přesto se nabízí k prodeji. Vedle možného zdravotního rizika zde dochází jasně k překročení směrnic a nařízení, po schválení potravinového zákona bude tato činnost riziková i vzhledem možným citelným sankcím. V zahraničí je čerstvé mléko při prodeji podrobeno speciálním předpisům a zpracování za zcela definovaných podmínek.

Snížená úroveň chemické ochrany a výběr zvlášť rezistentních plodin přináší často ignorované riziko většího výskytu přírodních toxických látek. Rezistence polních plodin totiž s sebou nese i schopnost obrany před škůdci a tato obrana může zasáhnout i člověka jako finálního konzumenta. Oblast přírodních toxických látek, např.

Pokud jde o senzorickou kvalitu, zde se jedná vždy o posouzení zákazníkem. Názory se výrazně liší od nekritického velebení až po stejně nekritické zatracování. Možná že nejobjektivnější názor vyslovil Prugar, když uvedl, že některé organoleptické vlastnosti biopotravin (vzhled, tvar aj.) nedosahují vlastností konvenčních potravin, jiné (chuť, vůně aj.) jsou lepší. Toto hodnocení je samozřejmě přísně individuální, jiný pramen zase uvádí lepší senzorické vlastnosti konvenčního mléka oproti biomléku a naopak výhodnější složení bílkovin u biomléka.

Biopotraviny se pozitivně projevují zvýšením fertility a životaschopnosti, což se ale velmi těžko prokazuje, ale snadno se těmito pojmy argumentuje, stejně tak jako zdůrazňováním menší přítomnosti škodlivin bez potvrzení této argumentace solidními rozbory.

Tato "ideologická" podpora biopotravinám u seriozních zákazníků spíše škodí, u méně poučených však populisticky zabírá. Je tak si lze vysvětlit výsledky šetření důvodů nákupu biopotravin celých 60 % spotřebitelů biopotravin je považuje za "zdravější", k tomu lze přidat ještě 10 % konzumentů spoléhajících na menší množství zdravotně závadných látek. Za realisty lze pokládat 14 % kupujících, kteří oceňují ekologické dopady při jejich výrobě a spotřebě a 7 % těch, kteří oceňují jejich chuť.

Kupující, který se rozhodne pro bioprodukty, by měl být správně informován, jinak výrobce či prodejce může ve smyslu potravinového zákona připravit ekonomickou újmu zákazníkovi. Při správné informaci pak kupující nákupem dražších bioproduktů může dobrovolně manifestovat svůj souhlas s výše popsanou filosofií ekologického zemědělství a způsobem života.

České ekologické zemědělství a tedy i výroba biopotravin za dobu svého působení dosáhlo několika značných úspěchů. Především se podařilo výrobce sjednotit do dominujícího svazu PRO-BIO. Byla vybudována relativně velká síť prodejců. Podařilo se vyprodukovat kvalitní bioprodukty, které byly schopny se uplatnit na zahraničních trzích. Prostor na trhu bude především pro malotonážní speciální výrobky, jako jsou např.

Srovnání s konvenčními surovinami a potravinami

Co vyplývá ze současné produkce ekologického zemědělství a jeho srovnání s konvenčními surovinami či potravinami? Především se ukazuje, že přínosem je jistě odstranění všech zbytečné nešetrných a plýtvajících postupů klasického zemědělství. Toho lze dosáhnout rozumným zpřísněním obecné ekologické legislativy, založené na postupném zpřísňování postihů za lajdáctví a nedodržování předepsaných postupů při použití chemických prostředků. Postupné zdražování vstupů k této tendenci již přispělo, totéž se týká i plýtvání energií a vodou.

Právě výzkumně i prakticky ověřené postupy ekologického zemědělství se mohou stát základem pro rozvoj šetřících postupů klasického zemědělství. Podmínkou je, že nové postupy se musí jejich uživatelům vyplatit.

Podobně jako v průmyslu mohou menší závody uspět v konkurenci s velkými průmyslovými subjekty při výrobě speciálních výrobků s vyšším nutným podílem ruční práce, ale nikdy nebudou konkurenceschopní u seriových výrobků, tak může ekologický zemědělec vyprodukovat celou řadu malotonážních zemědělských surovin a potravin, které nejsou pro velkovýrobu tak atraktivní. Vedle již zmíněných produktů jde namátkou např. o bezpluchý oves, proso, amarant, cizrnu beraní, méně frekventované druhy zelenin (např. jakon, topinambury), ovoce a další produkty.

Velikou šancí pro ekologické zemědělství jsou oblasti s přikázaným způsobem hospodaření z ekologických důvodů, kde je újma podnikání hrazena ze státního rozpočtu.

tags: #maso #z #ekologických #chovů #definice

Oblíbené příspěvky:

• Táboření pro děti v přírodě
• Tipy pro kempování s ohništěm
• Třídění odpadu v ČR
• Využití obnovitelných zdrojů
• Legislativa fakturace dřevěného odpadu v ČR