Matka Příroda Afrika: Zajímavosti a Divy Kontinentu

Afrika je kontinentem kontrastů. Dokáže nabídnout to, co se v jiných částech planety dnes hledá jen s velkými obtížemi. Afrika je různorodý kontinent s velmi rozmanitou faunou, flórou, podnebím i lidskou společností. Co se týče přírody, může se Afrika pyšnit hned několika světovými prvenstvími - najdeme zde nejvyšší písečné duny, nejdelší řeku i největší poušť. Vyprahlé nehostinné pouště střídají rovníkové džungle bující životem nebo rozlehlé savany s nádhernými živočichy. Afrika je pro nás natolik exotický kontinent, že krásné se tu zdá být téměř všechno.

Africké Národní Parky: Poklady Matky Přírody

Africké národní parky jsou snad tím nejzajímavějším, co matka příroda dosud ve světě dokáže nabídnout. Ti z vás, kteří už měli šanci vychutnat si safari v Keni nebo Tanzanii, by si neměli nechat ujít možnost navštívit ještě i sousední Ugandu. Ne náhodou nazval Winston Churchill Ugandu „perlou Afriky“.

Uganda: Perla Afriky

Naleznete zde místa jako je národní park Bwindy se světovým unikátem - horskými gorilami. V NP Bwindy žije několik rodin horských goril. Ke každé rodině smí jít denně skupinka o velikosti max. 8 osob + místní průvodce a ozbrojený doprovod.

Nelze předem určit, jak dlouho budete gorily hledat. Správa NP má své stopaře, kteří gorilí rodiny sledují. Jedná se však o pohyb divokých zvířat ve volné přírodě, a proto nelze předem určit, zda gorily budou hned ráno migrovat do jiné části parku nebo si dají vydatnou snídani v místě, kde strávily noc. V průměru se čas treku pohybuje mezi 1 - 6 hodinami. Terén může být někdy náročnější, s tím je třeba počítat! S gorilí rodinou můžete strávit 1 hodinu a přiblížit se na vzdálenost max.

Dalším atraktivním místem je na území NP Queen Elizabeth kanál Kazinga - místo s největší koncentrací hrochů na světě. Kdo by si nechal ujít celá stáda hrochů líně se povalující ve vodě, a to doslova na dosah ruky a objektivů kamer!

Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě

Tanzanie: Srdce Safari

Slunce sotva vyšlo a my už se pohodlně usazujeme v autobusu mířícího z rušného Dar es Salaamu do vesnice Mikumi. Čeká nás přibližně 300 kilometrů dlouhá cesta po Tanzánii, která by za ideálních podmínek trvala kolem šesti hodin, ale v Africe je čas relativní pojem. Město necháváme za zády a s každým kilometrem se krajina kolem nás mění - betonové budovy střídají roztroušené chýše, hlučné ulice se proměňují v prašné cesty lemované banánovníky a dalším tropickým porostem.Jakmile mineme Morogoro, civilizace téměř zcela ustupuje a příroda získává nadvládu. Vesnic ubývá, zatímco v dálce se začínají rýsovat první obrysy divokých zvířat. Není divu, právě vjíždíme do oblasti národního parku Mikumi, kudy se vine i naše silnice. Stačí jen pohlédnout z okna a mezi stromy zahlédneme ladně se pohybující žirafy, stáda zeber pasoucích se ve vysoké trávě a paviány, kteří neposedně poskakují mezi větvemi.

Kolem třetí odpoledne konečně dorazíme do vesnice Mikumi. Slunce pálí a my naštěstí máme dost času na to, abychom si našli ubytování a připravili se na další dobrodružství v srdci divočiny. Mikumi je nenápadná vesnička rozprostírající se podél hlavní silnice, která lemuje hranici jednoho z nejkrásnějších národních parků Tanzanie. Na první pohled by mohla působit jako obyčejné místo, kterým cestovatelé jen projíždějí, ale stačí na chvíli zastavit a nechat se pohltit její atmosférou. Ulice jsou plné úsměvů místních obyvatel, pestrých barev tradičních látek a vůně exotických koření linoucích se z malých stánků s občerstvením. Nebýt několika jednoduchých hotýlků a skupinek průvodců nabízejících projížďky džípy do národního parku, vesnice by pravděpodobně zůstala skryta turistickému ruchu.

Po dlouhé cestě autobusem se ubytováváme v malém rodinném hotýlku Kilimanjaro, skromném, ale útulném místě s několika pokoji a verandou obrácenou k zaprášené hlavní silnici. Hned při příchodu nás vítá majitel s přívětivým úsměvem a jeho dcera, která se hbitě ujímá naší registrace. Jejich vřelost a ochota nás mile překvapí - během chvíle se cítíme spíš jako hosté v rodinném domě než jako anonymní cestovatelé.

Stačí přejet vstupní bránu a jsme uprostřed divoké africké přírody. Nikde žádné ploty, žádné umělé bariéry, jen nekonečné pláně a zvířata v jejich přirozeném prostředí. Už po pár minutách jízdy kolem nás pobíhají první stáda zeber a antilop. Zebry nám přebíhají přes cestu a jejich černobílé pruhy kontrastují s rudou hlínou pod nohama. Nestíháme ani sahat po foťácích, jen sedíme a fascinovaně sledujeme to neskutečné divadlo.

Pak náš průvodce tiše ukáže rukou před sebe. Mezi stromy se vynoří sloní rodina - mohutná matka, pár mladších slonů a malé slůně, které nemotorně cupitá mezi nimi. Pomalu přecházejí přes cestu sotva pár metrů od nás, a když se jeden z mladých samců zastaví a začíná neklidně mávat ušima, zatajíme dech. Malá rozmíška mezi dvěma samci na okamžik zahučí savanou, ale pak se vše uklidní a stádo pokračuje k napajedlu. Vysoké žirafy s elegancí baletek vykračují mezi akáciemi a s klidem si pochutnávají na listech, zatímco nás jen letmo sledují. Zebry zůstávají zvědavé a pobaveně nás pozorují, jako bychom to byli my, kdo je v tomto světě nepatřičný. Kolem se valí obrovská stáda pakoňů a buvolů, jejichž dusot rezonuje zemí.

Čtěte také: Vliv války na kanibalismus

Dorazíme k napajedlu, kde na nás čeká další scéna jako z přírodopisného dokumentu - lenivě se povalující hroši sotva vykukují z vody, zatímco na břehu nehybně leží krokodýli, zdánlivě bez zájmu o dění kolem. O kousek dál si dáváme oběd v malé venkovní restauraci - na talíři před námi leží čerstvě grilovaná říční ryba, křupavá na povrchu a šťavnatá uvnitř, vedle ní porce brambor. Jednoduché, ale vynikající jídlo, které chutná o to lépe, že ho jíme pod širým nebem a s výhledem na nekonečné pláně savany. Po jídle vyrážíme do západní části parku, kde se krajina mění - přibývá mokřadů a vodních ploch, což znamená jediné: ještě víc divoké zvěře. Vidíme další krokodýly líně se vyhřívající na břehu a hrochy, kteří jen občas vykouknou z vody, aby se podívali, co se kolem nich děje.

U cesty mezi zebrami stojí podivní ptáci s holou hlavou a obrovským zobákem, zatímco v okolní trávě se sotva znatelně pohybují desítky druhů antilop - od maličkých, plachých dikdiků po statné elandy. Každý kout parku je plný života, každý pohled do dálky odhaluje nový příběh.

Jezera Afriky: Ráj pro Ptactvo

Po dlouhém roce se mi podařilo konečně dodělat kompletní galerii z jedné cesty do Afriky, kdy jsme společně s kamarádem Frantou brázdili velké pláně Masai Mara, a stejně jezera na východě. Pokud bych měl vyzdvihnout do nebes jedno místo, které se mi v Africe líbilo, potom je to rozhodně pobyt u jezera Baringo. Ptačí ráj a zároveň „Meka“ všech milovníků ptáků, kterých tady žije něco kolem 460 druhů, v čele s majestátním orlem jasnohlasým.

Jezero Baringo bylo rozlité do širokého okolí, včetně našeho ubytování. Záplavová oblast se nacházela asi 5m od dveří našeho pokoje a krásná zahrada kolem nabízela možnost se fotograficky vyřádit, ledňáčci a volavky lovící přímo přede dveřmi našeho pokoje. Vzpomínám na rozsáhlé záplavy u jezera Baringo a zejména potom na fotografování ostnáků a ledňáčků a tu velkou legraci, která nás při tom provázela. Ostnák africký je poměrně plachý pták, takže nebylo jednoduché se k němu přiblížit. Po několika urputných hodinách nahánění jsem to vzdal a nechal ostnáky být. Ležel jsem na zemi u našeho ubytování a čekal, co se bude dít. Kolem lovily volavky a ledňáčci, takže bylo pořád co pozorovat.

Nikdy nezapomenu na fotografování ledňáčků u jezera, to byla teprve ty správné orgie a pěkná řehole. Vzpomínám si, kolik hodin jsem proseděl v krytu a po létajícím drahokamu ani památky. To ovšem neplatí pro Afriku, kde jsou ledňáčci celkem běžní ptáci a navíc jsou zvyklí na pobyt lidí v jejich okolí. U jezera Baringo jsme si postavili pohodlný ateliér a celý jeden den se věnovali pouze ledňáčkům. Nejlepší na fotografování ledňáčků bylo, že jsme si mohli postavit ateliér přímo u našeho pokoje. Díky záplavám v okolí jezera Baringo nám létali ledňáčci asi 10 metrů ode dveří pokoje. Nejvíce vyhledávané místo byla zčásti zatopená lucerna, která sloužila jako noční osvětlení chodníku, který byl naštěstí celý pod vodou. Mezi jednotlivými chodníky, které byly celé pod vodou, vznikaly malé laguny. Laguny byly plné ryb a o lovce nebyla nouze.

Čtěte také: Relaxujte s malováním podle čísel

První dny vzpomínek, které jsme trávili v Africe, musí patřit mystickému místu, zvanému jezero Bogoria. Na Afriku celkem obyčejné místo, které má však pro milovníky divoké přírody, zcela neopakovatelnou atmosféru. V době našeho příjezdu, se na jezeře tísnil téměř milión plameňáků malých, naprosto úžasná podívaná. Jezero Bogoria obepíná vysoké pohoří, takže z jedné strany je dokonale chráně, před přírodními vlivy. Jezero je dlouhé téměř 40 kilometrů a je poměrně mělké, což je vhodné zejména pro brodivé ptáky.

Kolem jezera vede celkem pohodlná cesta, kterou se můžete dostat až ke zdejším horkým pramenům. U jezera Bogoria jsme strávili celé dopoledne pozorováním plameňáků a když nám byla dlouhá chvíle, nechali jsme si v horkých pramenech uvařit vajíčka, prostě typická africké pohodička, která nás provázela ještě několik dnů. Jezero Bogoria mohu rozhodně doporučit, je to krásné místo, kde můžete být sám, s miliónem plameňáků malých, což je na Afriku téměř zázrak.

Další krásné jezero se jmenuje Nakuru a je to skutečný ptačí ráj, opeřenci jsou všude, kam oko člověka dohlédne. Několik málo metrů za vraty parku nás přivítal dudek chocholatý africký, kterých je v parku nespočet. S dudky jsme se setkávali téměř na každém kroku, dokonce i na zahradách místních resortů. Zpočátku, díky vysoké hladině vody, nebylo vůbec snadné se dostat k jezeru. Museli jsme polovinu jezera objet kolem, abychom se dostaly přímo k hladině, která byla obklopena ptáky. Na pár hodin se stalo jezero objektem našeho neutuchajícího zájmu, pořád jsme se někde plazili, nenápadně přibližovali, maskovali tak, abychom se nenápadně dostali k ptákům, kterých je tady opravdu nespočet. Větší legrace nastala, když se spustil pravý africký déšť, to se teprve začaly dít věci.

Masai Mara: Nekonečné Pláně a Velká Migrace

Širé africké pláně, symbol černého kontinentu, na které se plní sny nejednoho cestovatele. Obrovské travnaté plochy, na kterých se pasou miliónová stáda afrických kopytníků, následovaná predátory, odhodlanými k lovu. Typický výjev africké divočiny, kde není radno se pohybovat bez zkušeného průvodce. Afrika, bohužel už ne taková, jako ji znali například cestovatelé Emil Holub, Zikmund a Hanzelka, nicméně stále čarovná a plná nevšedních zážitků.

Velká část Masai Mara je pokrytá vysokou travou, které poskytuje potravu téměř dvou miliónům zeber a pakoňů, kteří každoročně migrují z oblasti plání v Serengeti za potravou. Lidé tento přírodní fenomén nazývají „Velká migrace“. Teprve až na vlastní oči, kdy člověk stane tváří v tvář velké migraci zvířat, pochopí význam tohoto slova. Neuvěřitelné se stává skutečností a člověk si připadá opravdu nicotně, miliónové stádo pakoňů se prohání nekonečnou plání africké divočiny. Africké pláně se staly na týden naším domovem, a i když jsme celé dny trávily ve společnosti pakoňů, zeber, antilop a lvů, jen stěží jsme mohli za tak krátkou dobu, nahlédnou do fascinujícího života na afrických pláních.

Spatřit geparda v Africe není nic složitého, v době velké migrace, je v Masai Maře nejvyšší koncentrace kočkovitých šelem. Gepardi v této době velmi intenzivně loví, protože se musejí starat o svá mláďata. Během osmi dnů strávených v Masai Maře jsme měli to štěstí, že jsme mohli pozorovat několik dní po sobě zkušenou samici, se třemi mláďaty.

Páření Lvů: Přírodní Divadlo

Páření lvů, každoročně se opakující několikadenní rituál, přitahuje pozornost milovníků zvířat, jako magnet. Majestátní lev, plně se oddávající milostným hrátkám, odehrávající se přímo před zraky dychtivých fotografů přírody. Před mnoha lety jsem byl svědkem náhodného páření lvů, ale teprve při své poslední cestě na černý kontinent jsem si mohl tohle přírodní divadlo vychutnávat téměř každý den.

Bylo velmi zajímavé sledovat celý akt páření, který trval nakonec jen velmi krátce. Samec se k samici přiblíží zezadu, přední tlapu jí položí na záda a jemně jí přitlačí k zemi. Samec běžně v průběhu kopulace líže krk samice a někdy jej sevře v zubech. Nejatraktivnější doba pro fotografa byl konec kopulace, kdy lvice často zaútočí na samce. Paření lvů probíhalo téměř pravidelně jednou za 15-18 minut. Jednotlivá období říje trvají jeden až sedmnáct dní, obvykle 2 -7 dní. V tomto průběhu se samec se samicí páří v průměru třikrát za hodinu. Pravděpodobnost zabřeznutí je velmi nízká a lvice obvykle potřebuje k úspěšnému oplodnění 150-300 kopulací. V průběhu říje se pár oddělí od smečky, nepřijímá potravu, pouze chodí pravidelně pít. Páření lvů je poměrně snadné fotografovat, člověk musí být velmi trpělivý a čekat, až se sejdou všechny příznivé okolnosti, potom je to snadné.

Serval: Tajemný Démon Afrických Plání

Serval, tajemný démon afrických plání je malá kočkovitá šelma, kterou není vůbec snadné zahlédnout, natož pak ve vysoké trávě africké savany. Na druhé straně řeky Talek směrem do rozhlehlých plání Loita, tam je nekonečně rozlehlé místo, kam směřuje velká skupina pakoňů, zeber a antilop, za šťavnatou potravou a to je právě domov servala stepního. Serval, tajemný démon afrických plání je malá kočkovitá šelma, kterou není vůbec snadné zahlédnout, natož pak ve vysoké trávě africké savany. Na druhé straně řeky Talek směrem do rozhlehlých plání Loita, tam je nekonečně rozlehlé místo, kam směřuje velká skupina pakoňů, zeber a antilop, za šťavnatou potravou a to je právě domov servala stepního.

Nakonec se nám podařilo dostat na místo ve vysoké trávě, kde se pomalu plížil a byl právě na lovu, ano, serval. Je úžasné servala sledovat, je mrštný a obratný, jako kočka. Přikrčí se a následuje mohutný skok, serval je úspěšný, v tlamě drží ještěrku. Jakmile ještěrku spořádá, ihned se pouští do dalšího lovu, tentokrát je byl pořádný úlovek, pořádný hraboš.

Východ Slunce nad Africkými Pláněmi

Nejkrásnější pohled na Afriku je ráno, při východu slunce, kdy se nekonečné pláně zbarví do růžova a chlad prostupuje krajinou. Všechno kolem je chladem strnulé a zvířata se pomalu probouzejí k životu. Fotografovat při východu slunce je sázka do loterie, v hlavě si připravuji plány, které se samozřejmě diametrálně odlišují, od prosté skutečnosti. Africké pláně jsou zvláštní místo, někdy tak opuštěné a prázdné, až z toho člověka mrazí, zdání však může klamat. Někdy naopak nekonečné pláně překypují životem, až si tady člověk připadá, jako nějaký vetřelec, jako kdyby sem nepatřil.

Unikátní Místa Afriky

1. Tsingy de Bemaraha, Madagaskar: Malgašský název, který v překladu znamená doslova „místo, kde nelze chodit naboso“, je pro tento „kamenný les“ na Madagaskaru zcela příznačný.
2. Lac Rose, Senegal: Solné jezero na západním pobřeží Senegalu uchvacuje svojí sytě růžovou barvou, kterou způsobují slanomilné mikroby a vysoká koncentrace minerálů ve vodě.
3. Bourke's Luck Potholes, Jižní Afrika: Jen stěží možná někteří uvěří, že tyto prapodivné útvary na řece Blyde nevytvořil člověk.
4. Národní park Namaqualand, Jižní Afrika: Že Afrika není jen vyprahlý nehostinný kontinent, bezesporu dokazuje národní park Namaqualand.
5. Dallol, Etiopie: Jedno z nejteplejších a nejnehostinnějších míst naší planety se nachází na dně sopečného kráteru ve výšce 45 metrů pod úrovní moře. Zdejší velmi aktivní podloží je poseté jezírky s kyselinou sírovou a gejzíry s toxickými plyny.
6. Spitzkoppe, Namibie: Jak název z dob německého kolonialismu napovídá, hora svým tvarem opravdu připomíná špičatý dóm, často přezdívaný také „namibijský Matterhorn“.
7. Podvodní vodopád, Mauricius: Mezi všemi krásami, které Mauricius nabízí, se nachází jedno vskutku pozoruhodné místo, „Podvodní vodopád“.
8. Deadvlei, Namibie: Tato doslova „mrtvá bažina“ se nachází v části Namibské pouště zvané Sossuvlei. Uprostřed sytě oranžových dun, z nichž ty nejvyšší měří až 400 m, leží naprosto vyprahlá pustina.
9. Národní park Tassili n'Ajjer, Alžírsko: Národní park Tassili n'Ajjer zdobí hluboké kaňony, vysoké pískovcové sloupy i mohutné kamenné oblouky, které se zde po tisíce let vytvářely vlivem výrazných klimatických změn.
10. Kruhové útvary v Namibijské poušti, Namibie: Miliony těchto prapodivných kruhů, jejichž průměr se pohybuje mezi 2 až 45 metry, jsou rozesety v pouštních travinách Namibské pouště.

Další Zajímavosti

• Kilimandžáro: Nejvyšší horou Afriky je Kilimandžáro, která se tyčí v Tanzánii, poblíž hranic s Keňou. Vrchol hory dosahuje nadmořské výšky 5895 metrů a je součástí NP Kilimandžáro. Zároveň je to nejvyšší sopka, která leží mimo Jižní Ameriku.
• Zanzibar: Zanzibar je autonomní část Tanzanie, která se rozkládá na stejnojmenném ostrově, ležícím na východ od Tanzanie v Indickém oceánu. Oblast se rozkládá na několika ostrovech, ale nejdůležitější je hlavní ostrov Unguja (říká se mu Zanzibar) a ostrov Pemba.
• Velká příkopová propadlina: 6 tisíc kilometrů dlouhý příkop táhnoucící se od Libanonu k Mozambiku se nazývá Velká příkopová propadlina. Nejvyšším bodem celé propadliny je i nejvyšší hora Afriky Kilimandžáro (5895 m.n.m.), respektive její vrchol Uhuru.

Tabulka: Vybrané Národní Parky a Rezervace

Afriku budete zcela určitě milovat. Ale tím, že je Afrika Afrikou, stihnete ji možná občas taky nenávidět. My, cizinci, potřebujeme obvykle více času na pochopení afrických specifik, problémů, afrického způsobu myšlení. Pravděpodobně se stane, že se přistihnete zaskočeni jiným způsobem uvažování, odlišným přístupem afrického okolí. Staňte se i VY malými LIVINGSTONY všedních dnů!

tags: #matka #příroda #Afrika #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Návod na výrobu kompostu
• Vnímání Přírody a Psychika
• Úvahy o stavbě slaměnky
• Hodnocení odpadkového koše Rotho Twist
• Certifikované firmy pro ekologickou likvidaci