Matka Příroda: Velká Kouzelnice – Fakta a Příběhy z České Historie

Příroda, odedávna vnímána jako velká kouzelnice, hrála v životě lidí na území dnešní České republiky klíčovou roli. Po staletí byla zdrojem obživy, inspirace, ale i strachu a úcty. V následujícím textu se podíváme na příklady z české historie a pověstí, které dokládají hluboký vztah mezi člověkem a přírodou.

Animismus a proměny vnímání přírody

Z 200 - 300 tisíc let lidské historie prožil člověk většinu času v přírodě. Člověk žijící venku - z pohledu Evropanů dnes hovoříme o “původních obyvatelích” či “přírodních národech” - bytostně věděl, jak je co s čím okolo nás provázané. Země je pro tyto lidi matkou, nebe otcem a veškeré ostatní živočišné a rostlinné druhy jsou pro ně příbuznými. Samozřejmě, že tito lidé si z přírody berou, loví nebo chovají zvířata na potravu. Oproti našemu dnešnímu náhledu je tu však jeden podstatný rozdíl. Nečiní tak na principu extrakce, nýbrž vděčnosti a reciprocity. Je to podobné jako mezi dvěma lidmi, kteří si dávají dárky.

Animismus začal poprvé narážet se vznikem prvních impérií, soukromého vlastnictví, dominance muže nad ženou a nad zbytkem přírody. Staletím snah katolické církve přežíval tento pohled v Evropě v tzv. pohanských kulturách. Ve 12. století se ideje vzájemné propojenosti dokonce začaly znovu šířit a po roce 1350 s koncem feudalismu byly tyto myšlenky dokonce nějakou dobu veřejně přijímány.

Pronásledování čarodějnic a nástup kapitalismu

Pro katolickou církev bylo animistické myšlení zásadní hrozbou. Pokud by byl duch ve všem živém i neživém, nemohl by existovat Bůh, bez Boha by nemohl být kněz a nakonec ani král. Institut božskosti panovníka by se sesypal jako domeček z karet. Od konce 15. století získává církev mocného spojence, kterým byli první kapitalisté. Základním opěrným principem tohoto nového ekonomického systému, který se začal šířit s nástupem evropské kolonizace bylo to, aby se na Zemi a cokoli v ní a na ní, začalo nahlížet jako na objekt. Bez od-dělenosti by kapitalismus nebyl možný.

Animistické myšlenky byly zásadní překážkou extrakci, základnímu principu kapitalismu. Musely být odstraněny. Aby mi bylo rozumět: samozřejmě, že lidé si ze Země brali (těžili nerosty, rubali dřevo, lovili zvířata,…) i před rozmachem kapitalismu, vždy ale na principech reciprocity, ne extrakce. Každopádně bylo třeba, a to jednou provždy, změnit vztah člověka k Zemi. Matka se musela transformovat na bezednou spíž a stejně tak bezedný odpadkový koš.

Čtěte také: Vliv války na kanibalismus

Revoluce v myšlení a od-dělení člověka od přírody

Tato revoluce v myšlení si našla dva klíčové dobové myslitele. Prvním byl Angličan Francis Bacon (1561-1626), přezdívaný “otec moderní vědy”. Byl to právě Bacon, kterému se podařilo postavit myšlenkové základy pro přeměnu prastarého principu přírody jako vyživující matky na něco, co nazval “common harlot”, neboli “děvka pro všechny”. O několik let později navázal na Baconovy myšlenky francouzský myslitel René Descartes (1596 -1650), autor slavného výroku Cogito ergo sum, tj. Myslím, tedy jsem. Descartův přínos tkví v prohlášení, že mysl je oddělená od těla a v definici takzvaného mechanistického pojetí přírody. Podle něho je člověk živý, zatímco zbytek přírody je prostě jen hmota, objekt. Byl to Descartes, kdo definitivně oddělil svět lidí od zbytku živého i neživého světa do dodnes nepropojitelné dichotomie.

Pověsti a příběhy z Brzkova a okolí

Lidové pověsti z Brzkova a okolí jsou plné příkladů, jak lidé vnímali přírodu jako živoucí sílu, která může pomáhat, ale i trestat. Tyto příběhy, předávané po generace, odrážejí úctu k přírodním živlům a snahu pochopit jejich tajemství.

Světluška a poklad pro Matouše

Jeden z příběhů vypráví o Joštové, matce, jejíž syn Matouš byl nucen podepsat odvod do armády. Zoufalá žena bloudila po okolí a prosila o pomoc. Náhle se objevila světluška, která ji zavedla ke skalisku, kde našla hromádku zlatých mincí. Díky tomuto zázračnému daru mohla Joštová syna vykoupit z vojenské služby.

Příběh neopomněl dodat, že ne všechny bludičky lákají lidi do neštěstí. Jsou i takové, které chudým a potřebným pomůžou.

Kolomaz a setkání s neznámou bytostí

Další pověst se týká výroby kolomazi, důležitého mazadla pro zemědělské vozy. Brzkovský hospodář Bárta se vypravil k lesu Vrší, aby si vyrobil potřebnou zásobu. Při práci se mu zjevila podivná bytost, obklopená plaménky. Vystrašený Bárta upadl, ale bytost mu neublížila. Utekl domů, ale ráno zjistil, že jeho kráva má zlomené nohy. Příběh varuje před narušováním klidu přírody a naznačuje, že lesní bytosti mohou trestat ty, kteří se k nim nechovají s úctou.

Čtěte také: Relaxujte s malováním podle čísel

Kůň a černá postava u Svatoňova kopce

Coufal jel jedenkrát s koněm z Polné domů do Brzkova. Když přijel na první kamenný most pod obecním lesem, kůň se náhle zastavil a nechtěl jít dál. Coufal spatřil prapodivnou černou postavu, která působila strašidelně. Po návratu domů se kůň třásl a nemohl vstát. Teprve svěcená voda a pokropení maštale přineslo úlevu. Tento příběh ukazuje, jak zvířata mohou vnímat nebezpečí a nadpřirozené síly lépe než lidé.

Matka s dětmi v chumelenici

Nešťastná matka se svými dvěma malými dětmi pěšky domů do Polné. Během cesty je zastihla silná chumelenice. Matka se snažila děti ochránit, ale nakonec usnuly a zmrzly. Hrůzný nález oznámil rychtářovi a ten zařídil vše potřebné.

Přibyslav a boj s čarodějnicemi

Pověsti z Přibyslavi se točí kolem čarodějnic, které měly ovlivňovat počasí a způsobovat neštěstí. Místní obyvatelé se snažili proti nim bojovat pomocí různých rituálů a ochranných prostředků.

Bouře a slet čarodějnic

Lidé v dávných časech se vždy obávali silných letních bouří. Živly si vykládali jako trest Boží.Mělo se za to, že se v Přibyslavi usídlily čarodějnice. Měly získávat košťata od místních řemeslníků a používat je k vyvolávání bouří. Přibyslavští konšelé usilovně hledala příčinu vzniku neobvyklých, příšerných fenoménů.

Ochrana Přibyslavi

Aby se ochránili před čarodějnicemi, zasadili laskavec a zlatobýl, pokropili místa svěcenou vodou a zapálili hranice. Díky těmto opatřením se podařilo čarodějnice zahnat a Přibyslav byla ušetřena od dalších neštěstí.

Čtěte také: Názor Ivany Jirešové na střídavou péči

Jeneč - zaniklá vesnice a ukrytý poklad

Vesnici Jeneč u Přibyslavi připomínají již jen prastaré zápisy. Byla vypálena v dobách husitských a již nikdy nebyla obnovena. Dohady o zániku Jenče byly příčinou vzniku následující pověsti.

Martin Vít a poklad v Jenečské kapli

Chalupník Martin Vít z Brzkova se vydal hledat práci do Polné, ale neuspěl. Zabloudil a ocitl se na místě, kde kdysi stávala jenečská kaple. Objevily se mu světýlka, která ho dovedla k okované truhlici plné pokladů. Díky tomuto nálezu zbohatl a mohl pomáhat svým bližním. Pověst ukazuje, že i v těžkých časech může příroda odměnit ty, kteří jsou poctiví a pracovití.

Mýtus oddělenosti a jeho důsledky

Mýtus oddělenosti tvrdí, že člověk je od-dělený od přírody a od všeho ostatního života - nejsme její součástí, ale pány. Nejsme od-dělení pouze od přírody, ale i od ostatních lidí. Každý je sám za sebe. A dělení pokračuje i “uvnitř” člověka: mysl, tělo i duše jsou separé entity. V moderním zdravotnickém systému je toto od-dělení vidět jako pod mikroskopem. A tak to jde dál: Staré lidi oddělujeme od těch v produktivním věku, nemocné od zdravých. Firmy dělí zaměstnance do od-dělení výroby, prodeje, marketingu, financí a dalších. Ziskový sektor je oddělený od neziskového, kdy smyslem ziskového je maximalizovat zisk bez ohledu na škody, které to či ono podnikání působí. Úlohou neziskového sektoru je potom tyto škody napravovat. Na jedné straně se vydělává a na druhé se vydělané peníze s velkou pompou rozdávají. Žebříčky filantropů jsou stejně populární jako žebříčky miliardářů. Nezáleží na tom, jak kdo k penězům přišel… stačí být dostatečně velký a tedy mocný, abyste si “vedlejší škody” obhájili před zákonem.

Propojenost a naděje pro budoucnost

Je stále jasnější, že hmyz opyluje rostliny, žížaly a mikroby zúrodňují půdu, mikroby v našich střevech nám zajišťují imunitu, mangrovníky čistí vodu, korálové útesy jsou klíčové pro rybí populaci, oceány, lesy, ledovce,… jsou tím, co utváří planetární klima. Staletím čarodějnicích procesů, inkvizici, Baconově a Descartově mytologii a dnešním masivním výdajům na PR korporací a miliardářů navzdory se začínáme dozvídat, že živé i neživé planetární systémy od nás nejsou oddělené, jsou doslova námi a my jsme jimi. Když kolabují, kolabujeme i my.

Pokud budeme dostatečně pozorní, principu vzájemné propojenosti si můžeme všimnout na už zmiňovaném fenoménu vazby. Tu jsme si popisovali jako magentismus, který nás poutá nejenom k jiným lidem, ale i zvířatům či “neživým” místům. Plakali jste někdy kvůli nějakému zvířeti? Toužili jste se někdy vrátit na nějaké místo? Kromě pozorování vlastních pocitů, můžeme můžeme toto postupné probouzení sledovat třeba v už zmiňovaném zdravotnictví strmým nárůstem popularity tzv. celostní medicíny. Zvyšuje se počet autoimunitních a dalších civilizačních chorob, na které je západní - na oddělenosti postavená - medicína krátká. Ve školství se dozvídáme, jak škodlivá je věková segregace dětí. Škol, kde jsou děti společně bez ohledu na věk proto přibývá geometrickou řadou. V klimatickém hnutí sílí názory, že snahy za záchranu našeho druhu by měli vést právě původní obyvatelé, pro které je Země dodnes matkou.

Až se nám tento příběh podaří převyprávět, vymizí i masové zbrojení, vojenský průmysl a s nimi organizované války a genocity. Až znovu pochopíme, že jsme obyvateli Země, pak stejný osud čeká i národní hranice.

tags: #matka #priroda #velka #kouzelnice #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Informace o svozu odpadu ve Stružnici
• Konference k environmentální výchově
• Výhody neběleného pečicího papíru
• Přírodní sukcese pískoven
• Harmonogram svozu odpadu Drahenice