Maximální Délka Odpadu: Norma a Důležité Aspekty

Pro správnou funkci kanalizace je potřeba dodržet mnoho konstrukčních požadavků. Jedním z nich je i patřiční spád potrubí. Patřičný spád kanalizace je kritickou vlastností každého odpadního potrubí. U většiny konstrukcí totiž splašky odtékají zcela díky gravitaci. Pokud je ale spád příliš nízký, tak voda nemá dostatečný proud a potrubí se může začít zanášet.

Minimální spád kanalizace (kanalizační přípojky) je závislý především na průměru přípojkového odpadového potrubí. Obecně platí, že většina potrubí musí být vedena v minimálně 2% spádu, nejlépe pak v 5%. V praxi to znamená, že výškový rozdíl mezi jedním a druhým koncem potrubí o délce jednoho metru musí být alespoň 2 cm (5 cm).

Připojovací potrubí (tedy potrubí mezi svodným potrubím a zařizovacím předmětem) by mělo mít sklon minimálně 3 %. Svodné potrubí, do které jsou napojena jednotlivá připojovací potrubí, musí mít minimální sklon 2 %, nejčastěji se instaluje ve spádu 2-3 %. Spád svodného potrubí by měl být minimálěn 2 %. Pokud je na potrubí napojeno neodvětrané připojovací potrubí, spád by měl být minimálně 5 %.

Pokud vlastníte starou nemovitost s poruchovým odpadním potrubím, je ověření správného spádu jednou z prvních věcí, kterou bude třeba vyšetřit. K revizi dochází pomocí speciálního kamerového vozu. Ten kanalizací projede, vše nahraje, vypočítá spád, odhalí trhliny a lokalizuje ucpaná místa.

Spád kanalizace a odpadu je kritický pro jejich správnou funkci. Pokud splašky nemají dostatečný proud, dochází k usazování nečistot a postupnému ucpávání. Doporučený spád kanalizačního potrubí (přípojky) je 5 % (5 cm na 1 metr potrubí), nicméně často si vystačíte i s minimálními 2 %.

Čtěte také: Zetor 25 a STK

Výška Umyvadla a Odpadu

Správná výška umyvadla je klíčovým prvkem pro vytvoření ergonomicky a esteticky funkční koupelny. Nenápadná volba správné výšky umyvadla může výrazně zvýšit pohodlí a komfort při každodenním používání koupelny. Správná výška umyvadla se může lišit v závislosti na individuálních potřebách uživatele, designu koupelny a dalších faktorech.

Obecně platí, že ideální výška umyvadla by měla být kolem 80 až 85 centimetrů od podlahy. Někteří uživatelé mohou preferovat umyvadla umístěná o něco výše nebo níže v závislosti na jejich výšce a individuálních potřebách. Ideální výška odpadu u umyvadla se obvykle pohybuje mezi 50 a 60 centimetry od podlahy.

Výška umyvadla na WC (toaletním stole) se obvykle pohybuje mezi 70 až 80 centimetry od podlahy. Tato výška je považována za standardní a nejvhodnější pro většinu uživatelů. Stejně jako u výšky umyvadla v koupelně, i zde mohou být individuální potřeby a preference uživatele ovlivňující volbu výšky umyvadla. Výběr správné výšky umyvadla na WC je klíčový pro pohodlí a praktičnost každodenního používání toaletního stolu.

Faktory ovlivňující výšku umyvadla:

• Ergonomie: Ideální výška umyvadla by měla umožnit pohodlné mytí obličeje a rukou bez zbytečného ohýbání nebo vysokého zdvihu.
• Výška: Zvažte výšku lidí, kteří budou umyvadlo používat nejčastěji.
• Design koupelny: Správná výška umyvadla by měla být v souladu s celkovým designem koupelny a ostatními prvky, jako jsou skříňky, zrcadla a sprchové kouty.
• Výška ostatních zařízení: Zvažte také výšku ostatních zařízení v koupelně, jako jsou toalety a vany.
• Věkové skupiny: Pokud je koupelna používána lidmi různého věku, zohledněte potřeby starších lidí nebo dětí. Pro starší osoby může být vhodné vybrat umyvadlo s menší výškou, aby minimalizovali riziko pádů a zranění.
• Změřte výšku: Pomocí metru změřte výšku člověka, kteří budou umyvadlo nejčastěji používat.

Celkově je volba správné výšky umyvadla důležitým faktorem pro komfort a ergonomii vaší koupelny.

Výška Odpadů Pro Sanitu a Spotřebiče

Plánujete novou nebo rekonstrukci stávající koupelny či kuchyně? Pozor na výšku odpadů pro sanitu a jednotlivé spotřebiče!

Čtěte také: Odpadní hadice myčky Electrolux - délka

• Umyvadlo: Standardní výška odpadu pro umyvadlo se pohybuje mezi 50 a 60 cm nad podlahou. Záleží samozřejmě na typu umyvadla a jeho designu, toto rozmezí ale patří mezi nejobvyklejší.
• Vana: Odpad u vany bývá níže, zpravidla maximálně 10 cm nad podlahou.
• Kuchyňský dřez: Výška odpadu pro kuchyňský dřez bývá stejně jako u umyvadla okolo 55 cm nad zemí.
• Myčka: U myčky je odpad nejčastěji umístěn ve stejné výšce jako u dřezu, a to z toho důvodu, že velmi často sdílí odpadní systém právě se dřezem.

V kuchyni je nutné myslet hlavně na to, že myčka a dřez jsou mnohdy napojené na stejný odpadní systém. Je proto důležité zajistit, aby instalace umožňovala snadné odtékání vody z obou. U umyvadla, dřezu, vany a sprchy je klíčové správně nainstalovat sifon. Používejte kvalitní materiály, které jsou odolné proti opotřebení a zaručí těsnost spojů. Kuchyňské odpady bývají více zatěžované než ty v koupelně, zejména kvůli tukům a zbytkům jídla.

Instalujete-li si odpad sami, budete potřebovat sifon, odpadní trubky, těsnící kroužky a vhodné nářadí. Doporučenou výšku mají také sprchové baterie a hlavice.

Dodržení doporučené výšky odpadů v koupelně a kuchyni je důležité pro zajištění správného fungování sanity a spotřebičů. Nejste-li si jistí, vždy se raději poraďte s odborníkem nebo instalaci rovnou svěřte specialistům.

WC a Koupelna s Ohledem na Specifické Potřeby

Ke koupelně a WC jistě není třeba připomínat, jak daný prostor používáme a co od něj vyžadujeme. Nicméně si neodpustím zopakovat, že při navrhování dispozice a jednotlivých parametrů je potřeba vycházet z konkrétních požadavků osoby, která v budoucnu hodlá tento prostor využívat. Také právě v těchto místnostech je jednoznačně nutné uvažovat dlouhodobě dopředu a při budování či rekonstrukci myslet na využitelnost prostoru při nejrůznějších příležitostech, např. pokud zde budu mít malé dítě, případně pokud se zhorší můj zdravotní stav a já se časem budu pohybovat s většími obtížemi než nyní. Dalším důležitým faktorem při návrhu dispozice a rozmístění jednotlivých zařizovacích předmětů je zohlednění možné asistence, tedy potřeba prostoru pro pomáhající osobu.

Dispozičně je vhodné umísťovat koupelnu i WC v blízkosti ložnice. Pro větší domácnosti je jednoznačně výhodou mít dvě místnosti WC. Naopak v menším bytě volíme WC spolu s koupelnou dohromady. Nejprve se budeme zabývat místností WC. Optimální rozměry vycházejí opět z minimálních požadavků na manipulaci. Je nutné rozlišit toaletu pro jednotlivce a toaletu s předpokladem asistence.

Čtěte také: Trendy v odpadovém hospodářství

WC pro vozíčkáře

Než si řekneme, jak má vypadat správně navržená dispozice místnosti WC, je nutné vědět, jak osoba na vozíku přesedá na záchodovou mísu. Obecně lze tato přesedání rozčlenit do tří variant. Když nyní víme, jak může probíhat přesednutí z vozíku na záchodovou mísu, je nám jasné, jaký prostor je potřeba vytvořit. Volnou plochu tedy musíme mít vedle samotné mísy a před ní, přičemž upřednostňujeme volnou plochu přímo proti dveřím. To, zda je vhodnější mít volný prostor zprava či zleva záchodové mísy, je přímo úměrně spjato s fyzickými možnostmi jedince, který bude tento záchod používat. Někomu vyhovuje přesedání zprava, někomu zleva. Na veřejně přístupném záchodě by ideálně měla být vždy možnost výběru a volný prostor by tak měl být z obou stran. V domácnosti jsme však limitováni daným prostorem a zároveň jsme schopni si výhodu jedné vyhovující strany určit sami. Pokud ovšem uvažujeme používání záchodu s pomocí asistence druhé osoby, pak je posunutí samotné mísy od rohu místnosti skutečně velkým přínosem.

Záchodová mísa by měla být osazena směrem do prostoru v délce 70 cm, a to z důvodu snadnějšího přesednutí na vozík. Nejvíce se kratší délka projeví u mís, které jsou zavěšené. Na trhu jsou již záchodové mísy s touto oproti standardu prodlouženou délkou běžně k dostání. Je tedy třeba na tento detail myslet a s tímto požadavkem záchodovou mísu vybírat.

Při umisťování umyvadla musíme myslet na jeho snadnou dostupnost. Pokud tedy osazujeme umyvadlo v samostatné místnosti WC, pak upřednostňujeme jeho instalaci mimo volný pruh oproti dveřím. Ten se snažíme zachovat volný, tedy pouze pro manipulaci. Umyvadlo pak je vhodné umístit v prostoru před mísou.

Abychom mohli přesednout na WC, potřebujeme madla. Máme-li záchodovou mísu umístěnou v rohu místnosti, pak madlo na stěně zvolíme pevné s horní hranou vysokou 0,8 metru nad podlahou a dlouhé tak, aby přesahovalo samotnou mísu o 20 cm. Do prostoru pak volíme madlo sklopné, opět s horní hranou ve výšce 0,8 metru a s přesahem mísy o 10 cm. Vzájemná osová vzdálenost obou madel je pak 0,6 metru. Velikost madla do prostoru může být vzhledem k individuálním požadavkům různá - v závislosti na fyzických možnostech osoby, která jej bude využívat.

Pokud máme záchodovou mísu umístěnou v prostoru, tedy ne v rohu místnosti, pak volíme obě madla jako sklopná. Nicméně právě u výběru správného madla zdůrazňuji nenavrhovat je přesně podle zde uvedených rozměrů. Vhodné jsou dnes také podomítkové splachovací systémy, které nám umožňují aplikovat závěsnou záchodovou mísu. Tu pak můžeme umístit do požadované výšky a zvolit tak osazení skutečně na míru. Zároveň je možné při přesedání z vozíku dojet co nejblíže k míse. Standardní výška horní hrany záchodové mísy je 40 cm nad podlahou, spolu se sedátkem je to pak 42-43 cm. Pro osobu přesedající z vozíku je však doporučována výška 47-50 cm, tedy přibližně stejná výška, v jaké je sedák vlastního vozíku. V případě většího počtu osob, které danou mísu používají, je nutné zohlednit požadavky všech. Z tohoto důvodu je mnohdy vhodnější klasickou mísu pouze dovybavit o nadstavec. Ten je možné pořídit také s doplňující funkcí bidetu, pak je nutné mít tento nadstavec napojený na přípojku vody a elektrické energie.

Výška mísy s horní hranou až 50 cm nad podlahou je vyžadována také osobami, které mají problém se vstáváním z polohy v sedu. Ovšem pro ostatní členy domácnosti je taková výška nepohodlná a například pro osoby menšího vzrůstu a rovněž děti naprosto nevhodná. Zde tedy volíme spíše možnost aplikovat pouze nadstavec, který je odnímatelný, ve veřejně přístupných prostorech bych jej však neosazovala.

Pokud upravujeme již stávající záchod a nelze aplikovat madla kotvením do stěny, pak se nám nabízí ještě jiná řešení, a to v podobě madla kotveného pomocí vlastního sloupku do podlahy. Na trhu je k sehnání i toto provedení v podobě madla sklopného.

Pokud opatřujeme madla pro osobu, která je vyžaduje jako oporu při sedání či vstávání z mísy, pak je možné aplikovat samostatně stojící madla, která mohou být také součástí již zmíněného nástavce záchodové mísy. Pro některé osoby může být problém obsluhovat splachovací zařízení, které je umístěné za záchodovou mísou. Pro tyto případy je možné aplikovat druhotné splachovací tlačítko v některé jiné části záchodu. Vhodné je jeho umístění na boční straně záchodu, přesné umístění ovšem volte dle svých představ. Nádržka i s ovládáním zůstává v tomto případě beze změny, pouze je doplněna o druhotnou možnost spláchnutí. Ovládání je pak provedeno buď jako elektrické, nebo pneumatické.

Místnost WC pro dnešní standardní výstavbu bývá osazována dveřní výplní o světlé šířce 0,7 metru. Pro osobu s omezením pohybu je vyžadována minimální světlost těchto dveří 0,8 metru, přičemž u bytů, kde je trvalý předpoklad osoby pohybující se na vozíku, se doporučují dveře o světlé šířce 0,9 metru.

Zde opět upozorňuji na zohlednění širší návaznosti těchto dveří při jejich plném otevření a prostorových možnostech místnosti WC. Dveře záchodu volte vždy otvíravé směrem ven a s možností odjistit zámek z venkovní strany. Pokud se někomu na záchodě udělá nevolno, vždy musíme mít možnost se k němu dostat i v případě, že leží na zemi. Dveře záchodu se vybavují ze své vnitřní strany podélným madlem ve výšce 0,8 až 0,9 metru. Vzhledem k tomu, že právě v místnosti WC máme velmi omezený manipulační prostor, je zde toto madlo pro osobu na vozíku skutečně nezbytné.

Umyvadlo pro vozíčkáře

Umyvadlo je vhodné vybírat ze speciální řady přímo určené pro osoby na vozíku. Rozdíl oproti standardnímu umyvadlu spočívá především v nižší hloubce umožňující snadnější podjetí a čelnímu tvaru umožňujícím co možná nejjednodušší přístup k samotné baterii. Dnešní trh ovšem nabízí již tvarově velké spektrum dokonce i standardních umyvadel, které mohou svým tvarem vyhovovat také osobě s omezenou schopností pohybu. Horní hrana umyvadla by měla být ve výšce 80 cm nad podlahou. Pro představu standardní výška umyvadla se pohybuje od 75 do 83 cm nad podlahou, takže požadovaná horní hrana pro osobu na vozíku je prakticky totožná se standardní výškou. Umyvadlo se pak osazuje pákovou baterií kvůli snadnému používání. Klasickou páku baterie lze nahradit pákou lékařskou, která je delší a pro sedící osobu na vozíku tak přístupnější.

Pokud nad umyvadlem osazujeme také zrcadlo, pak vždy zohledňujeme výšky všech osob, které tuto místnost používají. Pro osobu na vozíku máme dvě možnosti, jak dosáhnout vhodné úpravy zrcadla. Buď osadíme zrcadlo se sníženou spodní hranou v maximální výšce nad podlahou 90 cm a horní hranou ve výšce minimálně 180 cm. Tato varianta z důvodu častého špinění snížené hrany zrcadla odstřikující vodou není příliš oblíbená. Druhou variantou je pak osazení sklopného zrcadla. Každý člen domácnosti si takovéto zrcadlo naklopí dle svých představ. Z bezpečnostních důvodů však neumísťujeme ovládací páku naklopení tak, aby vystupovala do prostoru.

Abychom mohli pohodlně používat umyvadlo, osazujeme jej v návaznosti na roh místnosti tak, aby osa umyvadla byla vzdálena minimálně 40 cm od stěny. Při umyvadle bývá také možnost aplikovat madlo. Jeho umístění a velikost zde nebudu zmiňovat, jedná se o individuální záležitost. Každému totiž vyhovuje madlo jiné, v odlišné poloze i velikosti.

K umyvadlu doporučuji aplikovat podomítkový sifon. Docílíme tak volnějšího prostoru pod umyvadlem a jeho snadnější podjezdnost.

Koupelna pro postiženou osobu

V koupelnách se rozhodujeme, zda upřednostnit sprchový kout anebo vanu. Vhodnost jednoho či druhého je velmi individuální a v přímé závislosti nejen na pohybových možnostech, ale také na možnostech technických, například při rekonstrukci. Přirozeně nejlepším řešením jsou obě tyto varianty.

V případě vany vždy klademe důraz na dostatečně velký prostor před ní, minimálně kvůli otočení vozíku, tedy kruh o průměru 1,5 metru. Pokud zde budeme využívat pomůcky vanového zvedáku nebo jiného zvedacího zařízení, je nutné při návrhu dispozice zohlednit také požadavek na prostor tohoto zařízení.

Pro snadný přístup do vany je rovněž doporučováno zřídit v záhlaví vany přizděnou plochu před vanou v minimální délce 40 cm. Dále je vhodné vanu odsadit od zdi ve své délce o 10 cm. Doporučováno je pak osazení baterie právě na podélné stěně tak, aby na ni pohodlně dosáhla osoba sedící ve vaně. Pokud budeme mít vanu odsazenou od zdi, nebude nám baterie zasahovat do prostoru vany a zavazet. Stejně tak podélné madlo, které je zde doporučováno osadit v minimální délce 120 cm ve výšce 10 cm nad horní hranou vany, a svislé madlo minimálně 50 cm dlouhé, umístěné max. 20 cm od vanové baterie.

Horní hranu vany osazujeme dle našich požadavků spolu s přihlédnutím k technickým možnostem. Standardně se vana umísťuje s horní hranou ve výšce 55 až 65 cm nad podlahou. Pro osobu s pohybovým omezením je pak doporučováno tuto výšku snížit až na 50 cm, což je mnohdy minimální možná výška, do jaké lze vanu ještě osadit. Naopak pokud vám s omýváním ve vaně pomáhá druhá osoba, je užitečnější mít vanu posazenou o něco výše. Stejně tak pokud budeme dopravovat do vany osobu pomocí pojízdného zvedáku, bude nutné mít polohu vany ve vyšší poloze, a to z důvodu podjezdu tohoto zvedáku pod samotnou vanu. Abychom umožnili podjezdnost vany, pak volíme buďto vanu samostatně stojící, nebo vytváříme otvory do podezdívky vany.

Velikost a přesné umístění těchto otvorů pak zhotovíme na míru dle požadavků zařízení pojízdného zvedáku.

Další možností, jak lze do vany přenést osobu s pohybovým omezením, je pořízení vanového elektrického zvedáku. Jedná se o přenosné zařízení sloužící pouze k přesunu osoby z vany a do vany. Tedy na rozdíl od pojízdného zvedáku, díky kterému můžeme přenášet osobu z místnosti do místnosti, případně z postele či vozíku.

Zvedák, ať už pojízdný či vanový, je vždy nutné dobíjet, a proto při jeho aplikaci řešíme i místo pro jeho dobíjení. Osoba, která má jen částečné pohybové omezení a není možné zřízení vhodnějšího sprchového koutu, si při používání vany pomáhá některými pomůckami. Do prostoru vany osazujeme sedačku, díky které nejsme nuceni sedat až na dno vany, kvůli lepší stabilitě při vystupování z vany osazujeme madlo na hranu vany směrem do prostoru nebo vedle vany umísťujeme rozpěrnou tyč na celou výšku místnosti.

Pokud se rozhodneme pro sprchový kout, pak jej volíme v minimálním rozměru 90 x 90 cm.

Tomuto potrubí se také říká svodné, svody nebo ležaté svody. Pro potrubí musí být použity správné materiály, průměry a musí být řádně uloženo, aby nedošlo k jeho poškození. Svody se rozdělují na hlavní a vedlejší. Hlavní svodné potrubí by mělo začínat u nejvzdálenějšího odpadního potrubí a mělo by vést, pokud možno, v těžišti mezi připojenými odpadními potrubími tak, aby vedlejší svody, které se na hlavní svodné potrubí napojují, byly co nejkratší. Svodné potrubí se vede z materiálu kameniny nebo z plastů. Dříve se používala také litina, která se dnes vyměňuje za plast. Výhoda kameninového potrubí spočívá v jeho odolnosti vůči chemikálií, avšak ve srovnání s plastem, je kamenina těžší a křehká. Také manipulace a instalace kameninových potrubí je řemeslně obtížná, proto se kamenina používá zejména ve specifických případech nutné chemické odolnosti. Plastové trubky musí mít označení KG, což znamená, že mohou být uloženy v zemi. Průměr ležatého potrubí závisí na množství protékajících vod - na počtu napojených zařizovacích předmětů a na sklonu potrubí.

Svodné potrubí se zpravidla vede v zemi pod nejnižším podlaží. V případě rodinného domu pod podkladním betonem, mezi základovými pasy. Hloubka uložení závisí na místních podmínkách a odvíjí se od minimální požadované tloušťky vrstvy nadloží nad vrcholem potrubí, od sklonu potrubí a hloubky napojovacího bodu (kanalizační přípojky, napojení na domovní čistírnu odpadních vod nebo žumpu). Minimální tloušťka vrstvy nadloží nad vrcholem potrubí vedených pod objektem činní, u potrubí z nekovových materiálů, 0,3 m. Potrubí vedené vně budovy musí být vrstva nadloží nejméně 1,0 m, výjimečně, u krátkých úseků, 0,8 m. Svodné potrubí se může vést také zavěšené pod stropem nebo na stěně v nejnižším podlaží. Při zavěšení je třeba dbát na dodržení spádu a na řádné upevnění. Potrubí se skládá z rovných trub a tvarových kusů. Na ležatém potrubí uloženém v zemi se nejčastěji instalují tyto tvarové kusy: koleno, oblouk, odbočka šikmá jednoduchá, redukce. Tvarové kusy slouží ke změně trasy potrubí, připojení vedlejších svodů na hlavní svod a ke zvětšení průměru potrubí.

V čisticí šachtě, která je umístěna v objektu, je na potrubí osazen čisticí kus, kterému se také říká revizní kus nebo revizní tvarovka. Čisticí kus je 30 cm dlouhá trouba s víkem, které se dá odšroubovat. Tak vznikne možnost dostat se do potrubí a v případě ucpání je možno potrubí vyčistit a usazeniny odstranit.

Sklon svodných potrubí splaškové kanalizace a jednotné kanalizace do DN 200 se navrhuje minimálně 2 %. Pokud je na svodné potrubí napojeno nevětrané připojovací potrubí, pak minimální sklon činí 5 %. U dešťových svodů je minimální sklon 1 %. Maximální sklon činí 40 %, výjimečně 60 % u krátkých vedlejších svodů. Někdy se stane, že potrubí nebude mít potřebný spád, protože by se např. pro jeho uložení musela poškodit hydroizolace apod., v tom případě se musí udělat opatření, aby nedošlo k ucpání potrubí. Řešením je osazení čisticího kusu do ležatého potrubí. U dlouhých svodů to může být i několik čisticích kusů, např. u kolena nebo odbočky. Musí být možnost se k těmto čisticím kusům bez problémů dostat tzn. Svodné potrubí v budově musí být odděleno zvlášť pro odvod splaškových a dešťových odpadních vod. Na vnitřní kanalizaci se zřizují čisticí šachty, vstupní šachty a revizní šachty. Čisticí šachta slouží pro přístup k čisticím tvarovkám - zřizuje se uvnitř objektu. Dříve se šachty vyzdívaly nebo betonovaly. V současné době se šachty vyrábí z betonových prefabrikovaných dílců nebo ze zesílených a vyztužených plastových materiálů.

Pokud máte WC jako samostatnou místnost, zajímá nás mnoho jednotlivých rozměrů. Vzdálenost od obou bočních stěn, vzdálenost od vstupních dveří (většinou je záchodová mísa naproti nim), vzdálenost od stoupaček a další. Celkově by WC jako samostatná místnost měla mít na šířku alespoň jeden metr. Na délku je třeba rozlišit, jestli se dveře otevírají dovnitř, nebo ven. Když dovnitř, tak musí mít WC 1,5 metrů, pokud ven, postačí 1,1 metrů. Obvykle totiž toaleta má 70 cm na délku a je nutné ponechat 30, 40 centimetrů mezi hranou záchodové mísy a otevíravým křídlem dveří. Mezi osou záchodové mísy a stěnou by mělo zůstat 0,5 metrů místa, od bočních stěn nechme alespoň 30 cm místa. Držák WC papíru by měl být ve výšce 70 až 75 cm, připojení vody ve výšce 100 cm. Vzdálenost WC od zadní stěny, je-li to standardní WC se spodním odpadem, by měla být 30 až 40 centimetrů. Při nesprávné vzdálenosti riskujete nesprávnou instalaci WC. To může vést k úniku vody z odpadní trubky. Vzdálenost WC od stoupaček by měla být alespoň 30 centimetrů pro pohodlnou instalaci a údržbu WC a také pro správnou funkci odpadu.

Nyní probereme případy, kdy musí být samostatný záchod umístěný ve větší místnosti. Je to hlavně tehdy, kdy máme v domácnosti handicapovanou osobu. WC pro handicapované je samo o sobě větší než normální WC, k tomu do místnosti instalujeme nezbytné příslušenství, hlavně tedy madla. Aby se handicapovaná osoba na vozíku mohla otočit kolem své osy dokola, musí být v místnosti volný prostor ve tvaru kruhu o průměru 1,5 metrů. Možnost se otočit kolem své osy, to už je ale nadstandardní typ toalety. Můžeme toaletu naplánovat i úsporněji. Buďto ponecháme menší prostor pro zaparkování invalidního vozíku naproti dveřím (paralelní metoda), nebo šikmo před toaletou (takzvané diagonální řešení).

Aby na WC byla jen samotná záchodová mísa, to už je dnes stále méně obvyklé řešení. Obvykle toho chceme mít na WC více. Pokud máme k dispozici prostor 1,5 x 1,5 metrů a nemáme přitom v domácnosti osobu na vozíku, můžeme na WC umístit i umyvadlo (případně prostorově úsporné umývátko, dále bidetovou spršku a ideálně ještě klasický závěsný bidet. Praktická je skříňka, do které můžeme umístit toaletní papíry, vůně a čisticí prostředky. Spojením koupelny s toaletou prostor v bytě ušetříte, ale má to svoje praktické nedostatky. Mezi jednotlivými sanitárními předměty (toaleta, umyvadlo, sprcha či vana) vyčleňte alespoň 60 centimetrů prostoru. Na sprchu a na vanu ponechte 2 - 2,5 m², pro toaletu stačí prostor 1 x 1,5 metrů.

tags: #maximální #délka #odpadu #norma

Oblíbené příspěvky:

• Globální zpravodajství
• Recyklace a sběrné dvory Mokrovraty
• Ekologické zemědělství a rozmnožování zvířat
• Záchrana leguána
• Život v rytmu přírody