Zlaté olympijské medaile jsou pro mnoho sportovců vrcholem jejich kariéry a symbolem úspěchu, tvrdé práce a vytrvalosti. Zlatá medaile je ikonickým předmětem, který se stal symbolem olympijských her již od prvních moderních olympiád v roce 1896.
Historie a složení zlatých medailí
Při prvních moderních olympijských hrách v roce 1896 v Aténách byli vítězové odměněni stříbrnými medailemi. Zlaté medaile nebyly původně vůbec používány, a teprve na olympijských hrách v roce 1904 v St. Louis byly zlaté medaile poprvé udělovány vítězům jednotlivých disciplín.
Navzdory populární představě nejsou zlaté olympijské medaile vyrobeny z čistého zlata. Podle pravidel Mezinárodního olympijského výboru (MOV) musí zlaté olympijské medaile obsahovat alespoň 6 gramů zlata. Zbytek medaile je pak tvořen stříbrem o ryzosti minimálně 92,5 %, což odpovídá standardu pro sterlingové stříbro. Hmotnost jedné medaile se liší podle olympijských her, ale obvykle se pohybuje mezi 500 a 600 gramy.
Důvodem, proč zlaté olympijské medaile nejsou vyrobeny z čistého zlata, jsou především finanční náklady a praktičnost. Pokud by byly medaile vyrobeny z ryzího zlata, jejich cena by byla obrovská. Například při hmotnosti 500 gramů by zlatá medaile z čistého zlata měla hodnotu několika desítek tisíc dolarů (v závislosti na aktuální ceně zlata). Dalším důvodem je také odolnost a trvanlivost. Čisté zlato je měkký kov a mohlo by se snadno poškrábat nebo poškodit.
Výroba a design medailí
Každé olympijské hry mají unikátní design svých medailí, který je specifický pro hostitelskou zemi. Výroba začíná návrhem, který musí schválit Mezinárodní olympijský výbor. Následně jsou medaile vyráběny specializovanými mincovnami nebo výrobci v hostitelské zemi.
Čtěte také: 16 02 Odpady z EEE: Podrobný přehled
Tokio 2020: Medaile z recyklovaného elektronického odpadu
Příkladem může být olympiáda v Tokiu 2020, kde byly medaile vyrobeny z recyklovaných materiálů - především z elektronického odpadu, jako jsou staré mobilní telefony a další elektronická zařízení. Tyto materiály byly recyklovány a z nich byly extrahovány kovy potřebné k výrobě medailí.
Elektronický odpad (někdy také nazývaný e-odpad) je nejrychleji rostoucí částí světového toku odpadů. Pořadatelé her ze země vycházejícího slunce si pro příští olympiádu stanovili poměrně originální cíl - vyrobit medaile pro vítězné sportovce z vyřazeného elektronického odpadu, mimo jiné i ze smartphonů.
"Tato iniciativa představuje příležitost pro lidi z celé země podílet se na hrách Tokio 2020," řekl britskému zpravodajskému serveru BBC Masa Takaya, mluvčí Tokio 2020. Pro Japonce je totiž důležitá i symbolika akce.
Od dubna, kdy byl projekt spuštěn, pořadatelé získali 16,5 kilogramu zlata (54,5 procenta z cílových 30,3 kilogramu) a 1800 kilogramů stříbra (43,9 procenta cílového objemu 4100 kilogramů).
V roce 2014 získalo Japonsko z vyřazených přístrojů 143 kg zlata, 1 566 kg stříbra a 1 112 tun mědi, což by mělo výrobu medailí pokrýt i s obrovskou rezervou; v Riu padlo na medaile „pouze“ 9,6 kg zlata, 1 200 kg stříbra a 700 kg mědi.
Čtěte také: Jak se zbavit elektroodpadu
Recyklace elektronického odpadu v Česku a ve světě
To, že se recyklace tzv. elektroodpadu vyplácí, dokazují i čísla. „Například podle studie The Global E-Waste Monitor, na níž se podílí i OSN, se v roce 2016 v elektroodpadu ukrývaly suroviny za téměř 65 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že se celosvětově stále daří oficiální cestou vysbírat a recyklovat jen asi pětinu objemu elektroodpadu, tak bohužel většina těchto cenných surovin končí na skládkách.
V Česku se výrobci a zpracovatelé řídí legislativou a normami často danými evropskými předpisy. „Je třeba mít na zřeteli, že výrobci jsou zodpovědní za splnění recyklační kvóty - tedy i za proces zpracování, který nemají v rukou a nemohou ho přímo ovlivnit. Proto mají výrobci v Evropě zájem na dodržování postupů zpracovávání v souladu s normami CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice, pozn. red.) tak, aby právě výstupy byly srovnatelné, rozšířil se evropský trh se získávanými surovinami, a tím i jejich využití. Ale také aby se snížily náklady na zpracování a využití.
Aby vůbec mohlo dojít k získání drahocenných kovů, nejprve musí být staré elektro řádně sesbíráno a následně zpracováno. „Tam se oddělují drahé kovy od těch nebezpečných, které se dají dále využít nebo se separují jednotlivé díly elektroniky,“ vysvětlila druhý krok Brabcová z Arniky.
Podle Radka Hacaperky ze sdružení APPLiA CZ jsou ze zpracovávání starých elektrozařízení získávány a dále zpracovávány kromě plastů zejména železné a neželezné kovy, sklo nebo beton. Podle něj zejména ruční zpracování dosahuje vysokých recyklačních hodnot, které plní stanovenou recyklační kvótu.
Zrecyklované suroviny lze dále využívat do nových zařízení či na jiné účely. V Česku se například z částí vysloužilého elektra vyrábějí náušnice, náhrdelníky nebo náramky, brože či bytové doplňky.
Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady
„Potenciál elektroodpadu pro cirkulární ekonomiku je opravdu velký, a proto je kriticky důležité naučit se suroviny recyklované z vysloužilého elektra opravdu využívat. To, že u nás sběr elektroodpadu rok od roku roste, je skvělé.
„Při správné recyklaci nejde primárně o to vytěžit co nejvíce surovin, ale zcela zásadní je zároveň neohrozit zdraví, bezpečnost a životní prostředí,“ upozornil odborník z českého sdružení APPLiA. Hacaperka dodává, že jsou pro zpracovatele závazné postupy stanovené zákonem. Ten vyjmenovává komponenty a látky, které je potřeba při zpracování vyjmout. Nebezpečný odpad ze starého elektra musí být řádně zlikvidován.
„Když už se elektrošrot likviduje ve spalovnách, pak se dle statistik ministerstva životního prostředí děje zhruba ve 2 %. To ale vede k produkci dalších velmi toxických látek, jako jsou dioxiny. Tam je pak nutné velmi přísně zpracovávat vysoce toxický popílek a další zbytky ze spaloven. Výzvou je také rozpoznání odpadu s toxickými látkami. Podle Brabcové to není pro recyklační firmy vůbec jednoduchý a levný úkol. Problém vidí také v tom, že se často nahradí jeden druh nebezpečné látky druhem jiným, který má podobnou chemickou strukturu, a tedy i toxické vlastnosti.
„Recyklační firmy se postupně snaží oddělovat odpad bez jedovatých látek, a ten primárně recyklovat. „Tento ilegální vývoz se ale velmi špatně dokumentuje a existují k tomu jen odhady.
Udržitelnost a olympijské hry
Letní olympijské hry, které proběhnou v Tokiu v roce 2020, totiž údajně ponesou výrazný podtext udržitelnosti a šetrného vztahu vůči životnímu prostředí. Patrné to má být na všech úsecích organizace, a to až po stupně vítězů.
Nejenže samotná pochodeň navržená Tokudžinem Jošiokou byla vyrobena z recyklovaného hliníku, ale i ti, kteří ji nesli, byli odění do úborů z recyklovaného plastu. Sběr materiálu, ze kterého jsou pódia vyrobena, zajistily dva tisíce boxů, jež byly v posledních devíti měsících přítomny ve školách a obchodních domech po celém Japonsku.
Tokolo pódium složil z malých krychlí, ze kterých lze vytvářet jak klasické trojstupňové pódium, tak i stupně vybavené nájezdovou rampou pro paralympioniky na vozíku. Zároveň lze díky modulárnímu zpracování jednotlivé stupně oddělit tak, aby od sebe byli sportovci vzdáleni dle nařízení platných během nouzového stavu, jenž v Japonsku aktuálně panuje.
„Místo toho, abychom plošinu zakryli nějakým dekorativním potiskem, je naše pódium založeno na filozofii kostek, které tvoří samotnou strukturu,“ popsal svůj návrh Tokolo, podle něhož bude pódium vždy vypadat jinak v závislosti na dopadu světla. Znak olympijských kruhů, který bude na čele každého pódia, je pak vyroben ze stejného materiálu jako olympijská pochodeň.
Ani tím však není výčet udržitelných detailů, které budou během ceremoniálu předávání medailí přítomny, kompletní. Z recyklovaného kovu budou totiž i samotné medaile.
Pro pořadatele ovšem nebylo otázkou dostat recyklované materiály pouze na olympijské hry, ale také nalézt jejich následné uplatnění. Osud recyklace čeká například i lepenková lůžka, na kterých budou sportovci odpočívat v olympijské vesničce.
Právě pozůstatky tak velkých akcí, jako je olympiáda, jsou často trnem v oku řadě aktivistů, kteří poukazují na neschopnost organizátorů a pořadatelských zemí vymyslet pro vesničky i celé stadiony využití po skončení her.
Kolik drahých kovů se rozdá?
Je zajímavé, že množství použitých drahých kovů je trochu v nepoměru k počtu rozdávaných medailí. Při olympijských hrách v Londýně v roce 2012 spotřebovali pořadatelé na výrobu medailí 9,6 kilogramů zlata, 1210 kg stříbra a 700 kg kvalitní mědi. Přesná čísla z Ria ještě nejsou známa, ale budou jistě podobná.
A jaké rezervy drahých kovů pro letní Olympijské hry v roce 2020 mohou nabídnout japonské skládky? V roce 2014 se z nich vytěžilo 143 kilo zlata, 1566 kilo stříbra a 1112 tun mědi.
Takeshi Kuroda, president recyklační společnosti ReNet, by však rád celou myšlenku drahých kovů z druhé ruky posunul o krok dál. Podle jeho vlastních slov mu jde především o demonstraci významu recyklace a principů udržitelnosti. Proto by rád do sběru „zlata a stříbra“ zapojil širokou veřejnost, která by mohla vysloužilou elektroniku odevzdávat na specifických sběrných místech, přímo pro tento účel vybraných.
„Potřebujeme takový systém, který umožní spotřebitelům snadno se zapojit,“ říká Kuroda. „Ideálně takový, který bude vycházet přímo ze soukromého sektoru. Pokud by se do spolupráce tohoto typu zapojila široká veřejnost, učinil by celý sektor sběru a třídění elektronického odpadu opravdu výrazný krok kupředu.“
Společnost ReNet spolu s neziskovkou Genki Net hodlá celý „projekt“ medailového sběru předložit tokijskému olympijskému výboru, a následně ho představit veřejnosti.
tags: #medaile #z #recyklovaného #elektronického #odpadu
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]