Měření Emisí: Systémy DOC a Kontroly Vozidel v České Republice

Emise vozidel kontroluje stát nejen přes stanice Měření emisí, ale čím dál častěji se s tím budeme setkávat i na silnici. Tři jednotky techniků v bílých autech Centra služeb pro silniční dopravu vás můžou ve spolupráci s policií zastavit prakticky kdekoli a míru exhalací auta zjistit. Jak to celé probíhá?

V chladném, ale slunečném březnovém ránu potkáváme na smluveném místě na okraji Prahy bílou dodávku Mercedes-Benz Sprinter v kamufláži Centra služeb pro silniční dopravu. Její posádka - vedoucí mobilní expertní jednotky Miroslav Kacafírek a referent silniční kontroly technik emisí Miroslav Pekárek - je v dobré náladě. „Dnešní počasí se skvěle hodí. Emise můžeme měřit, když je pět stupňů nad nulou,“ odkazuje Kacafírek na metodiku Ministerstva dopravy, že při nižších teplotách už nejsou měření přesná, a proto se třeba v zimních měsících na silnicích nedělají.

Proč se to dělá?

Technický stav vozidel má vliv na kvalitu ovzduší, nejvýznamnější roli v tom hrají exhalace dieselových motorů aut s nefunkčním, poškozeným nebo odstraněným filtrem pevných částic. Takových vozů je pět až deset z každé stovky registrovaných, ovšem na celkovém znečistění v automobilové dopravě se podílejí z 60 až 70 procent.

I proto se hlavně Praha, která je po Ostravě druhým nejznečištěnějším městem u nás, snažila tyto vozy zachytit ve spolupráci s policií přímo na silnicích. Protože však nemělo město dostatečné přístrojové vybavení, společně s policií se spolehlo na vizuální vytipování. Ovšem takové akce magistrátu skončily fiaskem, vrcholem byl loňský únor. Technici totiž nebyli u zachycených starších ani novějších aut schopni odhalit, zda vozidlo musí filtr DPF mít, či nikoli. Posílali proto auta na STK, které ale chybu ne vždy našlo. A zatímco řidiči vozů, u kterých byla závada odhalená na silnici skutečně prokázána, museli prohlídku platit ze svého, u neprokázaných závad je hradila policie. I to byl důvod, proč přes halasná slova Praha v boji s emisemi vozidel vyklidila pole. A prakticky na místě přešlapuje dosud. Techniku, kterou chtěla policii poskytnout na měření, totiž zatím stále nemá.

Změny ovšem nastaly - v létě loňského roku Ministerstvo dopravy pořídilo pro Centrum služeb pro silniční dopravu (CSPSD) speciální diagnostiku, jakou používá třeba rakouská nebo německá policie. Už její zkušební provoz od loňského léta pak prokázal, že závady skutečně dokážou odhalit. Nejprve během prázdnin běžel pilotní projekt kontrol v Praze, až do podzimu pak i v dalších dvou krajích. Jak nám potvrdila ředitelka CSPSD Lenka Zborníková, od letošního roku měly kontroly začít na celém území republiky. Tomu se zatím postavil do cesty koronavirus, který až do odvolání zastavil všechny kontrolní akce policie na silnicích.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Kontroly s touto diagnostikou už vzali na milost i odborníci na měření emisí. Pavel Štěrba ze společnosti TÜV SÜD Czech soudí, že takové kontroly mají smysl, i když si uvědomuje jejich limity. Nepochybuje o nich ani Libor Fleischhans z Asociace emisních techniků a opravářů, jež se problematikou dlouhodobě zabývá. Například oceňuje, že systém používaný CSPSD nelze obalamutit, tudíž není prostor k nekalým praktikám známým z některých SME. A poukazuje i na to, že jen první medializovaná vlaštovka - výsledky kontrol za druhou polovinu roku 2019 prezentované loni na přelomu listopadu a prosince - přivedla do servisů spoustu řidičů, kteří chtěli své vozy nechat zkontrolovat a případné problémy odstranit. Jak však podotýká, jen samotné měření emisí silnici nemá šanci problém s emisemi vyřešit.

Průběh měření emisí na silnici

„My začínáme svoji práci poté, co policejní hlídka zastaví namátkou vybrané auto, zkontroluje řidiče a doklady od vozidla,“ vysvětluje Pekárek a dodává: „Samotné změření nezabere více než dvacet minut.“ Jdeme tedy na to.

Prvním krokem kontroly zastavené Škody Superb 2.0 TDI je zápis stavu počítadla ujetých kilometrů - má hodnotu 23.193 km. Následuje identifikace vozidla, vyhledání výrobního štítku a dále kontrola dat z malého techničáku a jejich zadání do programu měření emisí. „Kromě jména a adresy majitele zapisujeme registrační číslo vozu, VIN, datum přihlášení do evidence vozidel, výrobce, typ vozidla, kategorii, typ motoru, emisní systém a druh paliva,“ říká referent Pekárek, když data ťuká do počítače v zatepleném prostoru dodávky sloužící jako mobilní kancelář.

Další údaje pro kontrolovaný superb už musí najít v databázovém programu dodávaném výrobcem zařízení na měření emisí. „Naší nevýhodou při silniční technické kontrole proti běžným kamenným stanicím je, že nemáme k dispozici velký techničák,“ vysvětluje Pekárek.

Technici CSPSD se o databázi musejí opřít. Aby se co nejrychleji dostali k potřebným datům pro konkrétní vozidlo, zadávají nejčastěji jeho výkon. Systém pak nabídne i konkrétní rok výroby - to se seznam možných variant zužuje jen na pár modelů a ztotožnění kontrolovaného auta se systémem je pak dílem okamžiku. Data jsou kompletní. „Nejčastěji využíváme údaje přímo od výrobce, jsou nejpřesnější a dobře se s nimi pracuje. Ovšem ne vždy jsou k dispozici, zejména u starších modelů. To se pak musíme spokojit s emisními limity metodiky a vyhlášky,“ uzavírá Pekárek s tím, že všechna data má už naťukaná, a jde se na konkrétní měření.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Kontrola vozidla před měřením

Než však zasunou šlauch měřicí sondy do výfuku, čeká je ještě pár procedur. Prvním krokem je nakouknutí pod víko motorového prostoru. „Zkontrolujeme těsnost výfuku, palivové soustavy i to, zda je řádně uchycená elektroinstalace,“ vysvětluje Kacafírek. Zejména u starších modelů bývají někdy díry ve výfuku, kudy spaliny unikají, třeba i přímo do kabiny k řidiči. „Takovým šoférům vlastně zachraňujeme život. Kdyby totiž měli při vyšších koncentracích oxidu uhelnatého fialovou krev, už by to nešlo zvrátit a zemřeli by,“ zvážní Kacafírek.

To už se s Pekárkem shýbáme ke sloupku B na straně spolujezdce, kde u prahu ukazuje malý štítek výrobce se součinitelem absorpce 0,5. Tento údaj zapisuje do protokolu.

Naše další kroky vedou k výfuku, jdeme na všechny čtyři a zasunujeme tam sondu až po zarážku. Její klips zároveň sondu přidržuje na místě, aby z výfukového prostoru nevypadla nebo se neposunula. Hned se to i do protokolu fotí.

Pak už se přesunujeme k místu řidiče. Zběžně obhlížíme palubní desku, zda tam nesvítí nějaká kontrolka, hlásící třeba potíže s motorem. „Grilované kuře, jak tomu nejen novináři rádi říkají, nesvítí. Můžeme pokračovat,“ hlásí Kacafírek. Pokud by svítilo, kontrola emisí sice bude běžet dál, ale do protokolu se zaznamená závada, kterou pak musí majitel vozidla do 30 dnů odstranit.

Ještě před samotným měřením kontrolujeme teplotu motoru - je už na 80 stupních, tedy v optimálních hodnotách. „Jestliže uslyšíte trochu zadýchanější volnoběh, je třeba vypnout všechna souběžně běžící zařízení - třeba topení nebo klimatizaci. Jinak by byly naměřené hodnoty nepřesné,“ říká Pekárek a sklání se k sedadlu řidiče. Tam nacházíme a propojujeme zásuvku OBD, kontrolní očko svítí zeleně - tedy komunikace řídicí jednotky vozidla s programem na měření emisí je nastavena.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Samotné měření

Technik si sedá vedle auta na zem a rukou stlačuje plynový pedál. Překvapuje nás, že si za volant dieselového superbu nevleze. „Do aut já osobně nevstupuji, abych třeba něco neumazal. Jiní kolegové si zase pod sebe dávají igelit,“ popisuje praxi při měření Pekárek. Jak ale dodává, do benzinových verzí nasedá. Tam je lepší sešlapávání nohou, protože je to citlivější.

Měření budou rychlá - díky propojení přes OBD stačí dle navádění programu zmáčknutí pedálu na maximální přeběhové otáčky. To kdyby se jednalo o vůz bez modulu OBD, musela by se měření dělat vícekrát. U vozidel, kde nejdou vyčíst ze systému otáčky, je navíc pro takový případ připravená magnetická sonda k přichycení na kovovou část motoru - je to čidlo na měření otáček. Pokud svítí zeleně, je vše v pořádku a série měření může začít. „V opačném případě musíme dohledat místo, kde je možné otáčky snímat,“ vysvětluje Pekárek.

Hodnoty všech měření se pohybují v udaných tolerancích. „Stupeň průhlednosti je 0.02, tedy úplně příkladný. Je vidět, že se tímhle autem jezdí i na delší vzdálenosti a dostává občas pořádně naloženo,“ říká Kacafírek. Poukazuje zároveň na to, že právě u vozů pohybujících se jen na krátké vzdálenosti po městě se bez pořádného provětrání třeba na dálnici rychle zanášejí spalinové cesty.

Z tiskárny ve voze vyjíždí protokol, samá zelená písmenka a číslíčka - vozidlo má všechno v pořádku. Obsluha stanice jej předá policii, která rozhoduje, jak dál. V tomto případě může vozidlo bez problémů pokračovat v cestě.

Červená čísla na protokolu

Když se na protokolu ovšem objeví nevyhovující hodnoty v červené barvě, je nutné, aby se po odstranění závady vozidlo dostavilo na opakovanou zkoušku měření v kamenné stanici měření emisí. Totéž v případě, že s výsledky měření majitel vozu nesouhlasí, na což má ze zákona právo.

Policista v podobném případě posoudí takovou závadu jako vážnou a vyplní protokol o technické silniční kontrole, který je dokladem pro kontrolovaného řidiče. Tímto dokumentem omezí autu technickou způsobilost na 30 dní. Jeho provozovatel má pak měsíc na opravu vozidla a přistavení ve stanici měření emisí, kde potvrdí způsobilost vozidla k provozu, tedy zda je závada odstraněna. Kontroluje se jen ta, kvůli které byla předmětem dokladu o technické silniční kontrole. Dále policista vyřeší přestupkové jednání - jestliže řidič s přestupkem souhlasí, příkazem na místě až do výše 2000 korun. Nebo je oznámí na příslušný silniční správní úřad. Tady mohou sankce už dosáhnout až hodnot v řádech desítek tisíc korun. Navíc pokud se prokáže, že provozovatel vozidla o závadě věděl a řidiči s tímto vozidlem dovolil nebo přikázal jízdu, policista to oznámí i jeho provozovateli. To už je ale jiný příběh.

Pravidla měření

• Venkovní teplota dle metodiky Ministerstva dopravy musí být nad 5 °C.
• Kontrolovaný vůz smí zastavit pouze policie ve spolupráci s Centrem služeb pro silniční dopravu.
• Auto musí mít zahřátý motor, optimálně na 80 stupňů. Teplota je v rozsahu dle výrobce vozidla nebo metodiky Ministerstva dopravy.

Měření emisí v Praze

Pražský magistrát už loni v červenci vyhlásil, že chce pravidelně a hojně měřit emise vozidel v ulicích metropole. Podle představ radního pro dopravu Adama Scheinherra měla emise kontrolovat policie v rámci svých kontrolních akcí. Přístroje mělo dodat město, předpokládalo se jich celkem pět. Podle tehdejších propočtů by měly vyjít na čtvrt milionu korun za kus.

„Kontroly budou probíhat opravdu namátkově, zpravidla jednou týdně. Samozřejmě dojde-li k nějakému zhoršení smogové situace, jsme připraveni je ještě zintenzivnit,“ nechal se v té době v tisku slyšet ředitel pražské policie Tomáš Lerch. Náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr navíc tehdy předpokládal, že by mohly být ještě častější, a to i v dnech, kdy nebude hrozit smogové nebezpečí.

Abychom zjistili, jaká je realita po tři čtvrtě roce, položili jsme tři otázky Petru Hlubučkovi, náměstkovi pražského primátora pro infrastrukturu a životní prostředí.

Kolik měřicích jednotek město pořídilo?

Zatím žádné. Stále probíhá výběr vhodného přístroje, který by policii usnadnil vytipování vozidla, u něhož by se následně s velkou pravděpodobností potvrdila závada v kontrolních úkonech měření emisí.

Jak vidíte návratnost investice do přístrojů, až je budete mít?

Zatím nevíme, kolik to bude stát. Peníze ale určitě najdeme - prioritou města je nadále odstranění závadových vozidel z provozu a tím čistší ovzduší a zároveň dostatečná efektivita takovýchto kontrol. Třeba sankce uložené ve správním řízení provozovatelům závadových vozidel jsou příjmem pověřené obce a mohly by investici do měřicí techniky v budoucnu pokrýt.

Takže město zatím boj proti emisím úplně stoplo?

Ne, máme k dispozici výsledky pravidelných dopravně-bezpečnostních akcí mezi Policií ČR a Centrem služeb pro silniční dopravu (CSPSD). Při nich je využíván přístroj zakoupený Ministerstvem dopravy - ekvivalentem techniky používané ve stanicích měření emisí. Jelikož jej obsluhují certifikovaní technici STK a SME, jsou závěry z tohoto přístroje stejné jako z klasické stanice SME se všemi důsledky, navíc s postihem od PČR. Tyto kontroly se od podzimu v Praze kvůli nižším teplotám nekonaly, s jejich startem se počítalo od jara. Nyní se jim ovšem do cesty zase postavil koronavirus - všechny kontrolní akce policie jsou totiž až do odvolání zastaveny.

Víte, že…

• … v databázích techniků měření emisí jsou aktuální data o 80 procentech všech u nás zaregistrovaných vozidel?
• … zbylou pětinu představují úplně nové vozy? Údaje o nich se do databází doplňují dvakrát do roka.
• … celé kontrolní vozidlo i s vybavením pro technickou silniční kontrolu vyjde přibližně na dva miliony korun?
• … ve vozovém parku 15 automobilů Centra služeb pro silniční dopravu jsou zařízeními pro měření emisí v provozu tři? Připravuje se zvýšení jejich počtu.
• … emise na českých silnicích měří technici CSPSD od loňského léta? První výsledky ukázaly, že třetina kontrolovaných vozidel má s plněním emisních limitů problémy.

Dosavadní měření na silnici

Měření exhalací ve výfukových plynech aut zastavených policií v rámci běžné kontroly a měřené v pilotním projektu kontroly mobilního měření Centra služeb pro silniční dopravu (CSPSD) odstartovalo loni v létě a běželo tři měsíce. Kontrolovaly se vozy hlavně v Praze. „Mobilní jednotka zkontrolovala celkem 444 vozidel, z nichž 141 bylo vybráno i k měření emisí. Technicky nezpůsobilých bylo 33, tedy čtvrtina z vytipovaných vozů a sedm procent z celkových kontrol,“ bilancuje ředitelka Centra služeb pro silniční dopravu Lenka Zborníková. Vozidla podstupující měření emisí na silnici byla podle ní policií cíleně vybírána na základě stavu auta.

Kromě mechanických poškození výfuků a kouřivosti motorů kontroly rovněž odhalily další závady řídicích jednotek emisních systémů a rovněž vozidla se signalizovanou chybou motoru. Specifickým problémem je provoz motorů se špatně udržovaným nebo poškozeným filtrem pevných částic. Při kontrolách v provozu měla dieselový agregát většina, a to plné tři čtvrtiny nevyhovujících vozidel. Z 33 vozů, které neprošly, jezdilo na naftu 24 aut, na benzin jen devět.

Kontroly emisí vozidel na silnici

Zdroj: Ministerstvo dopravy

Názor odborníka

Čtyři otázky pro Pavla Štěrbu, vedoucího zkoušek motorů TÜV SÜD Czech

Mají kontroly na silnici smysl?

Ano, mají svoje místo v systému. Poskytují určitý, byť ne zcela dokonalý obraz o reálném technickém stavu vozidel na silnicích.

Na koho se především zaměřují?

Cílem silniční technické kontroly je postihnout především zjevné a zásadní nedostatky technického stavu. Kontroloři se přitom soustřeďují hlavně na užitková vozidla přes 3,5 tuny, neboť jim to tak ukládá evropská směrnice. Tuzemská legislativa ovšem nevylučuje z kontrol ani menší vozidla jako osobní automobily či motocykly, takže i sváteční řidič se s případnou kontrolou set...

tags: #měření #emisí #DOC #systémy

Oblíbené příspěvky:

• Chlumec nad Cidlinou: Důsledky nelegální skládky
• Ekologická likvidace lednice
• Využití GIS
• Soukromé pozemky a skládky
• Příroda v létě pro děti: vzdělávací zdroje