Měření Emisí Kotelen a Platné Normy v České Republice

Legislativa v oblasti ochrany ovzduší v České republice vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb.

Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké (ZV), velké (V), střední (S) a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).

Zásadní důležitost má pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. 86/2002 Sb. Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl. 7. Jak již bylo řečeno v části 3, přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity.

Emisní Limity a Stropy

Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv. jmenovitě určené technologie. Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.

Zákon o ochraně ovzduší nově zavádí pojmy "emisní stropy" a "redukční cíle", které mohou být stanoveny pro vybrané znečišťující látky nebo skupiny látek pro vybraná území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje a lhůty pro jejich dosažení podle národního programu snižování emisí znečišťujících látek za účelem dosažení přípustné úrovně znečištění.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Tato omezení souvisí s ochranou klimatického systému Země a týkají se SO2, NOx, VOC (těkavé organické látky) a NH3.

Měření Emisí

U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem. Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší.

Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat.

Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č. 352/2002 Sb.

Povinnosti Provozovatelů

Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. 86/2002 Sb.):

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

• vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.).
• zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. 86/2002 Sb.):

• zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.

Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jedná se o stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování. Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje u řady dalších aktivit, např. k záměrům na zavedení nových výrob a nových technologií s dopadem na ovzduší u ZV, V a S stacionárních zdrojů, ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb.

Mezi výrobky, kde se nevyžaduje stanovisko orgánů ochrany ovzduší, ale dle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky posouzení shody, patří malé kotle pro ústřední vytápění.

Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují. Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok.

Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na 100 Kč.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. 352/2002 Sb. Tento předpis definuje některé základní pojmy, např. co je palivo a co je biomasa.

Palivo je tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu (Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší). Biomasa je definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu, pokud pochází např. ze zemědělství, lesnictví atd.

Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu.

Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest.

Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů. Konkrétní § 10 a § 11 se dále odkazují na Přílohu č. 7.

Podle této přílohy kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%). Ke stanovení komínové ztráty je sice uveden soubor měřených veličin (obsah O2, obsah CO, teplota spalin a spalovacího vzduchu, statický tlak ve spalinové cestě), není zde však uveden způsob výpočtu obsahu CO2 (%), přebytku vzduchu λ (1) ani vlastní komínové ztráty ξ (%).

Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv. V příloze tohoto nařízení vlády uvedené stanovení hodnoty COmax (ppm) na základě součinu naměřené hodnoty CO (ppm) a přebytku vzduchu λ (1) nerespektuje stanovený referenční obsah kyslíku.

kde λR (1) je přebytek vzduchu odpovídající stanovenému referenčnímu obsahu kyslíku ve spalinách. U plynných paliv je referenční obsahu kyslíku 3 % a odpovídající λR = 1,17, u tuhých paliv je referenční obsahu kyslíku 6 % a odpovídající λR = 1,4. Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tab.

Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tab. 10. Lhůty kontrol spalinových cest vycházejí z vyhlášky č. 111/1981 Sb.

Pozn.: Uváděné limitní účinnosti spalování se odkazují na Přílohu D1 ČSN 070240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle - Základní ustanovení (po změně Z8). Tato norma však není závazná, neboť se týká pouze kotlů, které nepatří mezi vyhrazená zařízení.

Zásadním problémem však je, že uváděné účinnosti neodpovídají hodnotám minimálních účinností uváděných v nových harmonizovaných normách ČSN EN, např. ČSN EN 303-5 Kotle pro ústřední vytápění - Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW - Terminologie, požadavky, zkoušení a značení.

Při uvádění kotlů na trh vydává v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. Strojírenský a zkušební ústav Brno certifikát, kterým potvrzuje, že výrobek je v souladu s platnými zákony a předpisy a za ty považuje harmonizované normy ČSN EN z oblasti kotlů.

Emisní Třídy Kotlů a Zákaz Provozu Starých Kotlů

Do boje s kotly 1. a 2. emisní třídy se pustilo Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím novelizovaného zákona o ochraně ovzduší. Od 1. 9. 2024 bude zakázáno provozovat staré kotle v nemovitostech určených k bydlení. Zákaz v ostatních objektech je platný již od původního plánovaného data, tedy září 2022.

V případě, že majitelé svůj kotel do stanoveného data nevymění, hrozí pokuta 50 tisíc korun. Emisní třída stanovuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští a jaká je efektivita jeho spalování. Celkem se rozlišuje pět emisních tříd.Hodnocení kotlů vychází z platné normy ČSN EN 3035:2012.

Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak kotle 5. emisní třídy jsou ekologické.

Třídu kotle lze obvykle vyčíst z výrobního štítku, který najdete na zadní straně kotle. V případě, že zde hledaná informace není, pročtěte si dokumentaci kotle.

Původně měl zákaz vejít v platnost již 1. 9. 2022. Byl však o dva roky odložen kvůli složité situaci v oblasti energetiky.

Norma ČSN EN 303-5 definuje emisní třídy kotlů, které stanovují maximální možné množství emisí znečišťujících látek. Jedná se konkrétně o množství vypouštěných organických látek, oxidu uhelnatého a množství prachových částic.

Každé emisní třídě je dána minimální hodnota účinnosti spalovacího zařízení. Dle této normy musí být každé spalovací zařízení opatřeno identifikačním štítkem, na kterém mimo jiné musí být uvedeno, jakou emisní třídu splňuje.

Pokud spalovací zařízení není štítkem opatřeno, lze se obrátit na výrobce příp. je možné provést měření emisí a uchovat si protokol o provedeném měření.

Provozovatelům spalovacích zdrojů na pevná paliva, které slouží pro ústřední vytápění, je dále zákonem o ochraně ovzduší stanovena povinnost pravidelných kontrol těchto zařízení. První kontrola spalovacího zařízení musí být provedena od vstupu zákona v platnost (1. 9. 2012) avšak nejpozději do konce roku 2016, přičemž následující kontroly by se měly pravidelně opakovat každé dva roky.

Důvodem pravidelných kontrol je snížení negativních dopadů na životní prostředí a i na kvalitu ovzduší a potažmo na zdraví spoluobčanů. V zimních obdobích (při inverzích) dochází na některých místech České republiky k překročení imisních limitů pro prachové částice (Moravskoslezský kraj, Středočeský či Ústecký kraj).

Ekologická Podpora Výměny Kotlů

Státní dotace vám mohou s financováním výměny starého kotle výrazně pomoci. Pro nízkopříjmové domácnosti jsou k dispozici kotlíkové dotace, které pokryjí až 95 % nákladů.

Podpora výměny kotlů od září 2024 nekončí, ale přesouvá se do programů Nová zelená úsporám a Nová zelená úsporám Light. Dotace sice nebude tak štědrá jako v případě kotlíkových dotací, ale nízkopříjmové domácnosti stále dosáhnou na podporu ve výši až 110 000 korun v případě nákupu nového kotle na biomasu a 150 000 korun při pořízení tepelného čerpadla.

Vyhláška č. 415/2012 Sb.

Vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje další podrobnosti týkající se měření emisí a emisních limitů.

Tato vyhláška upravuje například podmínky jednorázového a kontinuálního měření emisí, způsob vyhodnocování výsledků měření a přípustné tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření.

Obecné Emisní Limity

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Tyto limity platí pro stacionární zdroje, které nejsou jmenovitě uvedeny v jiných částech vyhlášky.

Norma EN 303-5

Norma stanoví požadavky na měřicí úseky a měřicí stanoviště potrubí odvádějících odpadní plyny z průmyslových zařízení a cíle a plány měření a protokoly o měření. Je určena pro periodická měření při použití manuálních nebo automatizovaných referenčních metod.

Tato evropská norma stanoví postupy odběru reprezentativních vzorků odpadního plynu v potrubí. Určuje postup výběru nejvhodnějšího vzorkovacího bodu pro automatizované měřicí systémy použité při kontinuálním měření emisí.

Velký význam má pro řešení otázek konstrukční bezpečnosti komínů a potrubí a konstrukčních postupů pro pracovní plošiny a bezpečnost personálu, který jich využívá. Obsáhlá přílohová část popisuje stanovené požadavky na projektování a konstrukci měřicích stanovišť a přípravu plánu měření.

Specifické Emisní Limity pro Spalovací Stacionární Zdroje

Vložen nový text na základě nejasností ve výkladu pojmu teplovzdušný spalovací stacionární zdroj.

Technické Podmínky a Specifické Emisní Limity pro Zdroje Používající Organická Rozpouštědla

U technických podmínek provozu v případě emisí těkavých organických látek karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci, halogenované těkavé organické látky se doplňuje povinnost tyto zachycovat a odvádět tyto definovaným výduchem/komínem, nebo mít svedeny do zařízení pro omezování emisí, a to do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž nesmí být překročeny specifické emisní limity.

tags: #měření #emisí #kotelen #normy

Oblíbené příspěvky:

• Nový Jičín autobusové nádraží
• Ekologické aspekty lampionů štěstí
• Výchova v přírodě v praxi
• Zelená energie Liberecký kraj
• Zdravější život s filtry na vodu