Tento článek se zabývá problematikou měření emisí z kotelen v České republice. Legislativa v této oblasti vychází ze zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb.
Mezi povinnosti právnických a fyzických osob patří dodržování legislativy. Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).
Zásadní důležitost má pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl. Jak již bylo řečeno v části 3, přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity. Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv. Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.
Zákon o ochraně ovzduší nově zavádí pojmy "emisní stropy" a "redukční cíle", které mohou být stanoveny pro vybrané znečišťující látky nebo skupiny látek pro vybraná území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje a lhůty pro jejich dosažení podle národního programu snižování emisí znečišťujících látek za účelem dosažení přípustné úrovně znečištění. Tato omezení souvisí s ochranou klimatického systému Země a týkají se SO2, NOx, VOC (těkavé organické látky) a NH3.
Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj. Imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší jsou uvedeny v nařízení vlády č.
Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?
U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem. Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat. Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č.
Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.
Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.
Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jedná se o stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování. Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje u řady dalších aktivit, např. k záměrům na zavedení nových výrob a nových technologií s dopadem na ovzduší u ZV, V a S stacionárních zdrojů, ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb.
Mezi výrobky, kde se nevyžaduje stanovisko orgánů ochrany ovzduší, ale dle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky posouzení shody, patří malé kotle pro ústřední vytápění.
Čtěte také: Postupy měření emisí 2T
Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují. Roční výše poplatků pro malý stacionární zdroj vyměří orgány obce pevnou částkou v rozmezí uvedeném v následující tabulce.
Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na 100 Kč. Sazby pro tzv. hlavní zpoplatněné látky jsou uvedeny v následující tabulce.
Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. Tento předpis definuje některé základní pojmy, např. co je palivo a co je biomasa. Palivo je tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu (Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší). Biomasa je definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu, pokud pochází např.
Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu. Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.
Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů. Konkrétní § 10 a § 11 se dále odkazují na Přílohu č. Podle této přílohy kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%). Ke stanovení komínové ztráty je sice uveden soubor měřených veličin (obsah O2, obsah CO, teplota spalin a spalovacího vzduchu, statický tlak ve spalinové cestě), není zde však uveden způsob výpočtu obsahu CO2 (%), přebytku vzduchu λ (1) ani vlastní komínové ztráty ξ (%). Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv.
Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták
V příloze tohoto nařízení vlády uvedené stanovení hodnoty COmax (ppm) na základě součinu naměřené hodnoty CO (ppm) a přebytku vzduchu λ (1) nerespektuje stanovený referenční obsah kyslíku.
kde λR (1) je přebytek vzduchu odpovídající stanovenému referenčnímu obsahu kyslíku ve spalinách. U plynných paliv je referenční obsahu kyslíku 3 % a odpovídající λR = 1,17, u tuhých paliv je referenční obsahu kyslíku 6 % a odpovídající λR = 1,4 - viz vztah (8), kde v kapitole 6 je podle zvyklostí v oboru spalování označen součinitel přebytku vzduchu jako α.
Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tabulkách.
Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tabulce. Lhůty kontrol spalinových cest vycházejí z vyhlášky č.
Pozn.: Uváděné limitní účinnosti spalování se odkazují na Přílohu D1 ČSN 070240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle - Základní ustanovení (po změně Z8). Tato norma však není závazná, neboť se týká pouze kotlů, které nepatří mezi vyhrazená zařízení. Zásadním problémem však je, že uváděné účinnosti neodpovídají hodnotám minimálních účinností uváděných v nových harmonizovaných normách ČSN EN, např. ČSN EN 303-5 Kotle pro ústřední vytápění - Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW - Terminologie, požadavky, zkoušení a značení.
Při uvádění kotlů na trh vydává v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. Strojírenský a zkušební ústav Brno certifikát, kterým potvrzuje, že výrobek je v souladu s platnými zákony a předpisy a za ty považuje harmonizované normy ČSN EN z oblasti kotlů.
Provozovatelé stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, mají mimo jiné povinnost ohlašovat údaje z hlediska agendy ovzduší související s jejich provozem. Ohlašování se provádí prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) za předchozí kalendářní rok a za celou provozovnu.
Aktuální informace ohledně ohlašování včetně postupů jak podat hlášení jsou uvedeny na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.
Povinnost ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence má provozovatel každého stacionární zdroje uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší s výjimkou chovů hospodářských zvířat kódu 8 přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší.
Pro účely souhrnné provozní evidence zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku MŽP každoročně aktualizované kódové označení vybraných údajů, tzv. číselníky, které jsou uvedeny podle označení v příloze č. 11 vyhlášky č. 415/2012 Sb.
Povinnost podat poplatkové přiznání má poplatník za provozovnu, u které je celková výše poplatku za poplatkové období 50 000 Kč a více. Sazby poplatků jsou zákonem stanoveny pro čtyři zněčišťující látky - TZL, SO2, NOx a VOC a jsou stanoveny za tunu vypuštěné znečišťující látky za rok. Zpoplatněny jsou potom pouze ty znečišťující látky, které dotčený stacionární zdroj vypouští a pro které má současně stanovenou povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle zákona. Zjednodušeně lze říci, že zpoplatnění podléhají znečišťující látky, jejichž emise musí provozovatel měřit nebo počítat.
Zákon č. 201/2012 Sb. dává možnosti snížení celkové výše poplatků za provozovnu. V ustanovení odst. 5 a 6 § 15 zákona č. 201/2012 Sb. jsou uvedeny podmínky, za jakých je možné snížení či nevyměření poplatku za některé znečišťující látky.
Povinnost ohlašování údajů o kvalitě paliv se vztahuje na všechny osoby uvádějící na trh v České republice těžký topný olej, plynový olej a pevná paliva určená pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 0,3 MW, pro která jsou v příloze č. 3 vyhlášky č. 415/2012 Sb. stanovena kvalitativní kritéria: uhlí a výlisky z uhlí, výlisky z biomasy (např. peletky, brikety...), kapalná paliva: těžký topný olej, plynový olej.
Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK) zahrnuje program Obnovitelné zdroje energie (OZE) s cílem podpory využívání alternativních zdrojů energie. Z dlouhodobého hlediska má tento program zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v České republice.
Program Obnovitelné zdroje energie (OZE) podporuje výrobu a distribuci energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Podporovány budou zařízení s největší efektivitou a bez negativního vlivu na elektrizační soustavu.
Dotace mohou získat podniky všech velikostí působící v energetice. Projekt musí být realizován mimo území hl. m. Prahy. Žadatelem mohou být i podniky vlastněné až ze 100 % veřejným sektorem.
Dotace EU na jeden projekt se pohybuje ve výši 1 - 100 mil. Kč.
Na začátku března vstoupila v platnost pod číslem 42/2025 Sb. dlouho očekávaná novela zákona o ochraně ovzduší 2010/2012 Sb.
V případě povolování nových nebo rozšiřování stávajících zdrojů znečišťování ovzduší zavádí novela nový přístup, a to určení minimální vzdálenosti zdrojů emisí od obytné zástavby. Smysl je jasný a rovněž opodstatněný - ochránit obyvatele před nepříznivými vlivy v bezprostředním okolí zdroje. Nicméně, praktická realizace může být problematická (např. tam, kde již byly zahájeny projekty na rozšíření zástavby nebo emisního zdroje).
Minimální vzdálenost zdrojů se bude pohybovat od 100 do 500 m a týká se zdrojů produkující tuhé znečišťující látky a pachově postižitelné látky (včetně VOC) uvedených v nové příloze č. Dále novela zavádí vyhodnocení zkušebního provozu při povolování nového nebo změny stávajícího emisního zdroje (pokud je zkušební provoz stanoven stavebním zákonem). Do 3 měsíců od ukončení zkušebního provozu je potřeba zpracovat vyhodnocovací zprávu a tu předložit krajskému úřadu.
Novela také doplňuje náležitosti povolení k provozu. V povolení má být uvedeno zařazení stacionárního zdroje pod příslušný kód s uvedením povolené celkové kapacity (nemusí odpovídat projektované kapacitě), způsob a podmínky nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru (více v samostatné kapitole), stanovení minimální vzdálenosti (viz výše), způsob výpočtu množství emisí (pokud je používán místo měření), uvedení, že se jedná o záložní zdroj (jinak bude vyžadováno měření emisí) nebo že se jedná o zdroj bez výduchu (upuštění od povinnosti odvádět emise výduchem).
Pokud současné povolení k provozu tyto náležitosti nesplňuje, je nutné ho přezkoumat do 2 let, tj.
Vymezení vyjmenovaných emisních zdrojů v příloze č. 2 zákona, které jsou dále regulovány, zůstává novelou zachováno, avšak dochází k mnoha změnám v definici kategorií vyjmenovaných zdrojů. V případě pochybností, zda se jedná o vyjmenovaný emisní zdroj, je oprávněn rozhodnout příslušný krajský úřad. Pokud je emisní zdroj nově považován za vyjmenovaný, je nutné požádat o povolení k provozu do 1 roku, tj. do 28.2.2026.
Novela zavádí novou povinnost nepřetržitě sledovat určitý provozní parametr (např. tlaková ztráta filtru, teplota dopalovací komory, spotřeba zemního plynu), který má zajistit spolehlivou funkci zařízení ke snižování emisí nebo jiných opatření. Příslušné konkrétní parametry a rovněž kategorie zdrojů, kterých se tato povinnost týká, budou definovány v prováděcím předpisu.
Pokud nebude možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu, která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr.
Novelou přibyla povinnost zavést kontinuální měření emisí pro zdroje nově uvedené v Příloze č. 4, části B (např. výroba buničiny, výroba dřevotřískových desek atd.).
Ohledně jednorázových měření emisí se od roku 2026 zkrátí doba pro ohlášení plánovaného autorizovaného měření z 5 dní na 1 den. Novelou došlo ke zvýšení sazeb za vypouštění znečišťujících látek o cca 30%, poprvé se navýšené sazby projeví při výpočtu poplatku za rok 2025.
Pro správné uplatňování zákona o ochraně ovzduší a vyhlášky č. 415/2012 Sb. je důležité dodržovat určené technické normy. Tyto normy stanovují postupy pro měření, odběr vzorků a vyhodnocování emisí znečišťujících látek.
Česká legislativa v oblasti ochrany ovzduší je harmonizována s právem Evropské unie. Mezi relevantní směrnice EU patří:
Česká republika připravila další opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. Ministerstvo životního prostředí vyhlašuje prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR novou dotační výzvu zaměřenou na snížení emisí fluorovaných skleníkových plynů, tzv. F-plynů.
Jedná se o uměle vytvořené chemické látky, které mají výrazně vyšší potenciál globálního oteplování než oxid uhličitý, a to v řádu sto až desetitisíc násobku. Proto jsme připravili výzvu z Národního programu Životní prostředí na snížení pravděpodobnosti vypouštění fluorovaných skleníkových plynů do ovzduší.
Ve výzvě máme připraveno pro žadatele 30 milionů a příjem žádostí bude spuštěn 1. ledna 2025.
Dotační titul je určen osobám, které mají certifikaci podle zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, dále školícím střediskům, vzdělávacím institucím a hodnotícím a certifikačním subjektům. Z dotace je možné podpořit investiční náklady na zařízení pro regeneraci fluorovaných skleníkových plynů i na vybavení školicích středisek a vzdělávacích prostor pro osoby manipulující s těmito látkami nebo na tvorbu výukových materiálů."
Školení pracovníků, kteří s F-plyny manipulují, je důležité, aby nedocházelo k jejich únikům do ovzduší. upřesňuje ředitel Státního fondu životního prostředí Petr Valdman.
Výše podpory se pohybuje od 400 tisíc do 4 milionů korun na jeden projekt podle typu aktivity. Příjem žádostí začne 1. ledna 2025 a potrvá až do 31. 12. 2025, nejpozději však do vyčerpání alokace. Žádosti se podávají online přes web zadosti.sfzp.cz.
Specifické emisní limity pro plynové turbíny a pístové spalovací motory jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Specifické emisní limity pro plynové turbíny se uplatní pouze na provozní stavy, při kterých je překročeno 70 % instalovaného tepelného příkonu.
tags: #měření #emisí #nové #kotelny #a #zkušební