Měření emisí v okrese Karviná a platné normy

17.03.2026

Dopravní policisté i v Moravskoslezském kraji pravidelně provádějí namátkové kontroly vozidel. Řeší se například váha automobilu, rozměry, technický stav, případný alkohol a další. Méně časté jsou ale testy emisních norem. Namátkovými kontrolami emisních norem neprošlo v minulém týdnu na Karvinsku více jak polovina vozidel. I proto je pravidelnost takových kontrol dost omezená. Policisté ji provádějí ve spolupráci s Centrem služeb pro silniční dopravu.

„Vozidla policisté náhodně vybírali v běžném provozu a také po odjezdu ze stanice technické kontroly na Karvinsku. Hlídka stahovala různé typy automobilů a předávala je kolegům na stanovišti. Přitom už překročení emisních limitů je klasifikováno jako vážná závada.

„Policisté všem řidičům vyhotovili doklad o provedené silniční kontrole a omezili technickou způsobilost vozidla na třicet dní. Dále policisté uložili řidičům za přestupek pokutu na místě ve výši tisíc pět set korun a oznámili i dva provozovatele správnímu orgánu. Kontrola emisí není až tak obvyklá.

Emisní limity a stropy

Je důležité si uvědomit, že emisní limity a stropy hrají klíčovou roli v ochraně ovzduší. (2) Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. (5) Emisní stropy doplňují emisní limity s výjimkou stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2.

(3) Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Stacionární zdroje a jejich zařazování

(1) Stacionární zdroje se dělí na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2.

(2) Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu se zařazují pod příslušné kódy uvedené v této příloze na základě typu činnosti nebo typu stacionární technické jednotky s ohledem na celkové projektované parametry, jsou-li v příloze č. 2 k tomuto zákonu uvedeny. Pod kódy 11.1. až 11.9. a kód 12.1. lze stacionární zdroj zařadit pouze v případě, že jej nelze zařadit pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu podle věty první. Pod kód 13. lze zařadit pouze stacionární zdroj neuvedený jinde v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pro který bylo požádáno o vydání povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d).

(3) Pro účely stanovení roční emise stacionárního zdroje při zařazování pod kódy 11.1. až 11.9. se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, předpokládaného maximálního využití provozní doby a hmotnostní koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu.

(4) Zařazování stacionárních zdrojů pod příslušné kódy uvedené v příloze č. 2 se provádí:

a) spalovacích stacionárních zdrojů typově spadajících pod kódy 1.1. až 1.4.; tyto stacionární zdroje nelze zařadit pod kódy 11.1. až 11.9.
a) typově spadající pod stejný kód v příloze č. 2.

(3) U spalovacích stacionárních zdrojů umístěných ve stejné provozovně typově spadajících pod kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu platí, že:

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

a) jmenovité tepelné příkony se sčítají bez ohledu na kód, pod který spalovací stacionární zdroje typově spadají, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW a spalovacích stacionárních zdrojů uvedených do provozu před 20. prosincem 2018, pokud by sečtením jejich jmenovitých tepelných příkonů nebyla dosažena nebo překročena hodnota 50 MW, jejichž jmenovité tepelné příkony se sčítají jen, pokud jsou označeny stejným kódem v příloze č. 2.
a) spalovací stacionární zdroje, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 1 dosáhl 50 MW a více; u těchto spalovacích stacionárních zdrojů se pro účely stanovení celkového jmenovitého příkonu jmenovité tepelné příkony sčítají, pouze pokud se jedná o stacionární zdroje označené stejným kódem v příloze č. 2.

a) typově spadajících pod kódy 2.1. až 2.3., 2.10., 7.1. až 7.8. a 8. v příloze č. 2.
b) používajících organická rozpouštědla, které spadají pod stejný kód v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u nichž se projektované kapacity sčítají bez ohledu na to, zda dosahují hranice projektované spotřeby organických rozpouštědel uvedené v příloze č. 2.
b) vzájemně mezi stacionárními zdroji, jejichž jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity dosahují hodnoty pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu, a stacionárními zdroji, jejichž jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity nedosahují hodnoty pro zařazení do přílohy č. 2.

Posuzování a vyhodnocování úrovně znečištění

(1) Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění pro znečišťující látky stanovené v prováděcím právním předpise a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(2) Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (dále jen „zóna“) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250000 (dále jen „aglomerace“). Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č. 7.

(3) Posuzování úrovně znečištění provádí ministerstvo stacionárním měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištění.

(4) Ministerstvo za účelem stacionárního měření stanoví státní síť imisního monitoringu a tuto síť provozuje.

(5) Pro vyhodnocení úrovně znečištění se použijí i výsledky měření úrovně znečištění prováděné osobou, které bylo vydáno rozhodnutí o udělení autorizace (dále jen „autorizovaná osoba“) pro měření úrovně znečištění podle § 32 odst. 1 písm. b).

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Zjišťování úrovně znečišťování provozovatelem

(2) Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Výpočet se použije, pokud tak stanoví krajský úřad na základě žádosti provozovatele v povolení provozu, pokud nelze s ohledem na dostupné technické prostředky měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování nebo jde-li o stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, stanovené v prováděcím právním předpisu. V případě stacionárního zdroje, u kterého nelze s ohledem na dostupné technické prostředky odvádět znečišťující látky komínem nebo výduchem, může krajský úřad rozhodnout podle věty druhé, pouze pokud je současně v povolení provozu povolena výjimka z povinnosti uvedené v § 17 odst. 3 písm. d). Výpočet se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2.

(3) Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. h) stanoveno jinak.

(4) Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis. Pokud není možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu podle § 12 odst. 4 písm. e), která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby podle § 32 odst. 1 písm. a). Kontinuální měření emisí provádí provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu.

(5) Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí.

(6) Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) při výkonu kontroly provádí měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Údaje z měření podle věty první, obsažené v protokolu o měření, ohlásí inspekce bez zbytečného odkladu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí11).

(7) Za jednorázové měření emisí podle odstavců 4 a 5 se považuje pouze takové měření, kterému předchází ohlášení termínu měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí učiněné provozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření.

(8) Provozovatel stacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, nejde-li o stacionární zdroj o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, zjišťuje úroveň znečišťování u tohoto zdroje výpočtem, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj energie a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího právního předpisu, nepřekročí 500 hodin ročně vyjádřeno jako klouzavý průměr za období 3 kalendářních let.

Další povinnosti a programy

(1) Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší.

(2) Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru, spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látek, které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzduší, a emisní projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látek, které budou vneseny do ovzduší v dalších kalendářních letech. Při provádění emisní inventury a zpracování jejích výsledků se ministerstvo řídí postupy schválenými v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

(1) Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky (dále jen „národní program“). Národní program schvaluje vláda. Požadavky na obsah národního programu jsou uvedeny v příloze č. 3.

(2) Ministerstvo národní program zpracuje a oznámí Evropské komisi nejméně jednou za 4 roky.

(1) Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5.

(2) Program zlepšování kvality ovzduší zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady, jinými příslušnými správními orgány, příslušným krajem a příslušnými obcemi bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 24 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu nebo nebyl dosažen národní cíl snížení expozice. Program zlepšování kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy. Toto opatření obecné povahy se vydává bez řízení o jeho návrhu. Ministerstvo vyvěsí veřejnou vyhlášku, kterou se opatření obecné povahy oznamuje, na své úřední desce a na úředních deskách krajských úřadů, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká.

(3) Součástí programu zlepšování kvality ovzduší jsou taková opatření, která zajistí, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Pro dosažení imisních limitů a cíle snížení expozice se opatření uvedená v programu zlepšování kvality ovzduší a opatření uvedená v národním programu navzájem doplňují.

(4) Programy zlepšování kvality ovzduší jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu působnosti podle tohoto zákona, pro ústřední správní úřady a jiné správní orgány při výkonu působnosti s dopadem na úroveň znečištění nebo znečišťování a pro obce a kraje při výkonu samostatné působnosti s dopadem na úroveň znečištění a znečišťování. Opatření uvedená v programu zlepšování kvality ovzduší musí být prováděna tak, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Orgány podle věty první, obce a kraje podávají na vyžádání ministerstvu hlášení o plnění těchto opatření.

(5) Obce a kraje bez zbytečného odkladu nejpozději do 12 měsíců ode dne vyhlášení příslušného programu zlepšování kvality ovzduší ve Věstníku Ministerstva životního prostředí schválí a zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup v návaznosti a v souladu s tímto programem svůj časový plán provádění opatření a poskytnou ho v uvedené lhůtě ministerstvu. Ministerstvo ohlášený časový plán zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Za účelem vypracování časového plánu provádění opatření kraje poskytne kraji nezbytnou součinnost ministerstvo. Kraj poskytne obci potřebnou součinnost při zpracování časového plánu za účelem zajištění jeho souladu s časovým plánem kraje.

(6) Ministerstvo ve spolupráci s příslušným ústředním správním úřadem, příslušným správním orgánem, příslušným krajem a obcí změní program zlepšování kvality ovzduší, došlo-li k významným nepříznivým změnám oproti stavu v době, kdy byl program zlepšování kvality ovzduší vydán.

(7) Je-li to vhodné a účelné s ohledem na podobnosti v úrovni znečištění, jejich příčinách, odhadech jejího vývoje, nebo s ohledem na realizovaná nebo navrhovaná opatření ve více zónách a aglomeracích, lze program zlepšování kvality ovzduší zpracovat pro více zón a aglomerací společně. V případě vydání takového programu musí tento program splňovat obsahové náležitosti podle přílohy č. 5 k tomuto zákonu ve vztahu ke všem zónám a aglomeracím, kterých se týká, a zároveň v něm musí být stanoveno kterých zón a aglomerací se v něm uvedená opatření týkají.

(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k tomuto zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze. Podmínky vzniku a ukončení smogové situace jsou uvedeny v příloze č. 6.

(2) Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně způsobem umožňujícím dálkový přístup a v médiích. Současně neprodleně informuje inspekci, dotčené kraje, dotčené obce, které mají vydaný regulační řád, dále obce, které mají stanovenu nízkoemisní zónu, a dotčené provozovatele stacionárních zdrojů, kterým byly uloženy zvláštní podmínky provozu podle odstavce 5. Za účelem informování o vyhlášení vzniku a ukončení smogové situace poskytuje a aktualizuje provozovatel, kterému byly uloženy zvláštní podmínky.

Dekarbonizace - řešení pro moderní motory

Ještě jste o dekarbonizaci neslyšeli? Máte auto starší 2 let? Pak ji doporučujeme udělat. Každé auto se postupně zanáší karbonem, který vzniká při spalování. I to vaše. To má za následek snižování výkon motoru, životnosti součástí a celkového stavu motorové soustavy. Ať už máte starší Fábii nebo nové BMW.

Dekarbonizací zvýšíme výkon a zlepšíme chod motoru, odstraníme škodliviny a prodloužíme životnost. Dekarbonizace = vyčištění motorových a spalovacích částí na počkání bez jakéhokoliv rizika poškození díky technologii použití plynu. Do současné doby servisy čistily motory rozebráním a demontáží - hrozilo nákladné poškození. Naše technologie dekarbonizace je převratná a bezkonkurenční, vyčistí motorovou soustavu bez jediné montáže. Výrazně pomůže vašemu motoru a snižuje riziko budoucích výdajů.

Dekarbonizace je nutná i z důvodu zpřísnění norem pro spalovací vozy. Co vše kvalitní dekarbonizace zajistí?

Odstraní veškeré usazeniny z motoru
Snižuje spotřebu paliva
Snižuje kouřivost
Zvyšuje výkon motoru
Čistí součásti motoru
Zvyšuje akceleraci
Zrychlí odezvu motoru
Snižuje hlučnost
Snižuje emise
Prodlužuje životnost motoru

Dekarbonizace zabere jen 60 minut. Objednejte se, přijeďte, dejte si kávu a za hodinku je vaše auto opět v plné síle a motorové čistotě. Vy poznáte rozdíl hned při prvním sešlápnutí plynu. bez demontáže ušetří peníze za drahé náhradní díly

Dekarbonizace a měření emisí

Neprošli jste kontrolou měření emisí? Dekarbonizace vás zachrání. Naměřili vám špatné hodnoty při technické kontrole a neprošli jste? Nezoufejte a hlavně zatím nekupujte náhradní díly. Je velká šance, že dekarbonizací vám ušetříme spoustu peněz za opravy. Profesionální dekarbonizací kompletně vyčistíme všechny části spalovacího motoru od válců přes vstřikovače, ventily, svíčky až po lambda sondu, turbo, katalyzátor a další komponenty. Šance na zlepšení emisí je téměř 100%. Stavte se k nám a do hodiny máte po starostech.

Pokud se na technickou teprve chystáte, můžete motoru dopřát dekarbonizace předem a předejít tak možnému neúspěchu při měření. Dekarbonizaci provádíme na špičkové technice určené pro prémiová. Běžné auto dostane prvotřídní kvalitu. Dekarbonizaci provádíme na špičkovém stroji portugalského výrobce, který dodává tyto přístroje pro prémiové servisy (BMW, Audi, Porsche a další). Výkon tohoto dekarbonizačního stroje převyšuje všechny ostatní produkty na trhu. Nadstandardní výkon 1800 litru plynu za hodinu bezpečně odstraní všechny usazeniny a to bez jakéhokoliv rizika poškození motoru. Většina servisů nabízí stroj s polovičním výkonem, který nezajistí tak dokonalé čištění a efektivitu.

Nabízíme jeden dekarbonizaci na jednom z nejlepších přístrojů na trhu za bezkonkurenční cenu služby.

Cena dekarbonizace

Objem motoru	Cena s DPH
do 3000 cm3 bez DPF	2 890 Kč
do 3000 cm3 s DPF *	3 490 Kč
do 5000 cm3	3 690 Kč
nad 5000 cm3	5 590 Kč

* V případě, že Vaše vozidlo je vybaveno DPF filtrem, v palivové nádrži může být maximálně 1/4 paliva.

Cena kompletního čištění motorové soustavy zastaralou mechanickou cestou může stát desítky tisíc Kč s rizikem poškození a netěsnosti soustavy.

Proč se i u téměř nového vozu motor zanáší?

Celý problém začíná už při spalování paliva jenž je složeno z různých komponent a biosložek, protože současná paliva musí také splňovat přísné normy. Motor palivo spálí jen z 25 %, zbylá procenta připadají na vzniklé teplo, plyny, kouř,a zmíněný karbon. Karbonové částice se v motorové soustavě tvořily odjakživa i ve starých vozech. Dekarbonizace ale nebyla nutná, protože nebyly tak přísné emisní normy jako v posledních letech, nebyl také kladen tak vysoký důraz na výkon. Dnes jsou tyto požadavky mnohem přísnější, výrobci jsou nuceni do automobilů montovat silnější katalyzátory, DPF/FAP filtry, EGR ventily atd..

Soustava těchto komponent má za úkol zadržovat škodlivé látky a snižovat celkové emise. To se daří, ale odnáší to samotná spalovací soustava, ve které se škodlivé látky a karbon usazují. Proto je v současné době vhodné zařadit dekarbonizaci mezi pravidelné rožní servisní úkony jako je například výměna oleje, čištění klimatizace atd.

Pokud jste dekarbonizaci na vašem vozu ještě neprováděli, stavte se k nám. Nejen že vám profesionálně zbavíme motorovou soustavu karbonu a usazenin, ale zvýšíme také výkon motoru a životnost jednotlivých komponent.