Metodika Autoevaluace Škol Environmentální Výchova

10.03.2026

Aby plnila svůj význam, tedy poskytovala dostatek informací pro vyhodnocení práce MŠ, podklady pro zpracování hodnotící (evaluační) zprávy a následně inovaci školního programu pro další období, musí mít autoevaluace jasný systém a musí se stát běžnou součástí života školy.

Podrobněji se systémem autoevaluace a jejím významem zabývá také RVP PV. "Autoevaluace je proces průběžného vyhodnocování vzdělávacích činností, situací, podmínek vzdělávání, realizovaný uvnitř mateřské školy, který se odehrává v několika na sebe navazujících a neustále se opakujících fázích (sběr informací o jevu, analýza informací a plán dalšího postupu) Poznatky získané tímto průběžným vyhodnocováním poskytují pedagogům zpětnou vazbu o kvalitě vlastní práce a pedagogové by jich měli cíleně využívat k optimalizaci a zlepšování vzdělávacího procesu i podmínek, za nichž vzdělávání probíhá.

Nejedná se o jednorázové a náhodné zhodnocení určitého jevu na základě subjektivního dojmu pedagoga, ale o proces, který je realizován systematicky, podle předem připraveného plánu." (RVP PV, 2005, s. 40). Prokázalo se totiž, že školy, které autoevaluaci pravidelně provádějí, dosahují lepších výsledků při zkvalitňování své činnosti.

Zavádění systému autoevaluace je dlouhodobý proces, kterým musejí školy postupně projít. Probíhá v několika krocích:

Motivace lidí
Plánování a příprava
Sbírání potřebných dat a informací (realizace autoevaluace)
Vyhodnocení získaných dat a informací a zpracování autoevaluační (hodnotící) zprávy
Inovace školního vzdělávacího programu

1. Motivace lidí

Prvním, velmi důležitým krokem, který mnohdy závisí na taktice ředitele školy, je vést diskusi na téma vlastní hodnocení při společných jednáních na pedagogických radách a na setkáních s rodiči.

Čtěte také: Metodika přírody: Analýza Vojtěcha Zeiska

Během těchto diskusí je třeba si postupně vysvětlit a ujasnit význam vlastního hodnocení pro zkvalitňování práce školy a nezastupitelnou roli každého, kdo se na ní účastní.

Jen pokud jsou všichni přesvědčeni o smyslu a potřebnosti autoevaluce, jsou motivováni i pro to, aby se na ní podíleli. Účastníky jsou nutně nejen pedagogové, ale i ostatní zaměstnanci školy.

Významnou roli mají rodiče, kteří výrazně přispívají k vytvoření reálného obrazu o celkové kvalitě školy.

2. Plánování a příprava

Tento krok je součástí tvorby školního vzdělávacího programu, která je popsána v samostatné kapitole. V jejím rámci si škola na základě prostudování dostupné odborné literatury, absolvování seminářů apod. musí promyslet a stanovit:

oblasti autoevaluace (koho nebo co bude MŠ autoevaluovat),
kritéria (ukazatele, indikátory), podle kterých bude autoevaluace probíhat,
způsoby (prostředky), které budou využity pro získání dat a informací, jak budou vyhodnocovány,
zodpovědnost těch, kdo budou určeným způsobem získávat a vyhodnocovat informace,
termíny, kdy a jak často budou informace shromažďovány a vyhodnocovány

Po vyjasnění odpovědí na tyto otázky a dohodě všech zúčastněných je popis, jak bude autoevaluace školy probíhat (příp. autoevaluační plán), zapracován jako samostatná část do veřejného dokumentu Školní vzdělávací program (viz kapitola tvorba a obsah ŠVP).

Čtěte také: Terénní environmentální výchova

Forma jeho zpracování je věcí školy a každá jistě zvolí svůj osobitý přístup. Je však nutné, aby z něj čtenář dostal jasnou informaci o tom, co a podle jakých kritérií (ukazatelů) bude škola autoevaluovat, jakými způsoby, jak často budou sbírána data a informace pro závěrečné vyhodnocení a kdo a za co bude zodpovědný.

Příspěvek navazuje na předchozí publikace obou autorek (Jančaříková, 2008, Kapuciánová, 2010) a je zaměřen na environmentální výchovu v MŠ. Jeho cílem je poskytnout učitelkám MŠ oporu při realizaci EVVO.

Podnětem pro jeho vznik byly rozhovory s učitelkami z mateřských škol uskutečněné na přednáškách a seminářích. Učitelky na nich opakovaně upozorňovaly na nedostatek komplexně pojatých podkladů pro realizaci EVVO.

Rešeršní část je věnována EV v MŠ v zahraničí i u nás; poukazuje na zjištěnou nedostatečnou pozornost výzkumných pracovníků environmentální výchově v předškolním věku (Davis, 2009) a zároveň popisuje jisté zlepšování situace v několika posledních letech.

Výstupem zde prezentovaného kvalitativního šetření (využívajícího vybrané nástroje zakotvené teorie) jsou navržená kritéria realizace a autoevaluace environmentální výchovy v předškolním vzdělávání v Česku.

Čtěte také: Více o teorii a metodice ekologické výchovy

Tento materiál mohou učitelky okamžitě použít v praxi (úprava ŠVP PV, vytvoření nástroje evaluace, resp. autoevaluace).

tags: #metodika #autoevaluace #škol #environmentální #výchova