Metodika Stanovování Znečištění Ovzduší v České Republice

Metodika SYMOS'97 vznikla jako výsledek řešení dvou projektů Státního programu péče o životní prostředí MŽP ČR. Poprvé byla zveřejněna ve Věstníku MŽP 1998/3. Prvním byl projekt ev. č. GA/3224/93 a druhým byl projekt ev. č. 49/6.2/1/95.

Zpráva za 1. rok řešení projektu GA/3224/93 obsahovala rešerši modelů používaných k výpočtu znečištění ze stacionárních zdrojů a ideový návrh rovnic modelu. Závěrečná zpráva za 2. rok řešení pak obsahovala návrh vlastní metodiky. Závěrečná zpráva projektu ev. č. 49/6.2/1/95 obsahovala mj.

V souvislosti se změnami legislativy vyvstala v roce 2002 potřeba upravit metodiku SYMOS'97 (zejména byla požadována možnost hodnotit průměrné 1/8/24hodinové koncentrace a dále znečištění oxidem dusičitým). Vývojem a verifikací metodiky SYMOS'97 se zabýval i projekt VaVaI ev. č. SF/740/2/024.

Ve zprávě k dílčímu úkolu 2 za rok 2002 byla uvedena verifikace a citlivostní analýza na datech rozptylového experimentu Copenhagen. Dále bylo pro roky 1999 a 2000 provedeno srovnání modelovaných ročních průměrů SO2 a NOX na území ČR s měřeními na stanicích. V závěrečné zprávě z roku 2003 byl mj. navržen postup hodnocení pachových látek. V roce 2013 byly provedeny některé drobné úpravy metodiky.

Ministerstvo životního prostředí stanoví, jakým způsobem se provádí posuzování a vyhodnocování úrovně znečištění ovzduší. Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro znečišťující látky, které mají zákonem stanovený imisní limit, a látky uvedené v odstavci 2.

Čtěte také: Metodika přírody: Analýza Vojtěcha Zeiska

Posuzování a vyhodnocení plnění národního cíle snížení expozice se provádí prostřednictvím ukazatele průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 vyjádřeného jako tříletá klouzavá průměrná roční koncentrace částic PM2,5 stanovená na základě měření v lokalitách umístěných podle části A bodu 1 přílohy č.

Úroveň znečištění se zjišťuje:

• a) měřením prováděným v souladu s cíli kvality údajů podle části I přílohy č. 1 k této vyhlášce na místech určených v souladu s požadavky přílohy č. 2 a 3 k této vyhlášce (dále jen „stacionární měření“) ve všech aglomeracích a v těch zónách, kde úroveň znečištění dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování úrovně znečištění a kde, v případě troposférického ozonu, úroveň znečištění překračuje během posledních 5 let imisní limit stanovený v bodu 4 přílohy č.
• b) stacionárním měřením u prekurzorů troposférického ozonu uvedených v příloze č.
• c) kombinací stacionárního měření a měření prováděného v souladu s cíli kvality údajů podle části II přílohy č.

Aniž je dotčen § 2 odst., použijí se následující postupy:

• a) stacionární měření, dodržují se postupy pro odběr vzorků a provádění analýz stanovené v části A přílohy č.
• b) výpočet modelem, použijí se modely stanovené v části B přílohy č.
• c) rozptylová studie v případech podle § 11 odst. 9 zákona, použijí se referenční modely stanovené v části C přílohy č. 6 k této vyhlášce; ke zpracování rozptylové studie podle § 11 odst.

Údaje získané při posuzování úrovně znečištění musí splňovat cíle kvality uvedené v příloze č. Úroveň znečištění ovzduší z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší se posuzuje v minimálním počtu měřicích lokalit stanoveném v části A přílohy č. 2 k této vyhlášce. Úroveň znečištění ovzduší v blízkosti jednoho konkrétního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší se posuzuje v počtu měřicích lokalit zvoleném s přihlédnutím k úrovni znečišťování, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace.

Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění troposférickým ozonem a jeho prekurzory je stanoven v části B přílohy č. Požadavky na měřicí lokality a požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření stanovuje příloha č. Vyhodnocení úrovní znečištění pro plynné znečišťující látky se vztahuje na standardní podmínky, tedy objem odběru vzorků přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U částic PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v částicích PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám v den měření. Obsahové náležitosti protokolu o měření úrovně znečištění jsou stanoveny v příloze č.

Čtěte také: Terénní environmentální výchova

Horní a dolní meze pro posuzování úrovně znečištění a povolený počet překročení jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce. Mez pro posuzování úrovně znečištění se považuje za překročenou, pokud byla překročena nejméně ve 3 z předcházejících 5 kalendářních let. U znečišťujících látek s dobou průměrování kratší než 1 kalendářní rok se mez považuje za překročenou, pokud je překročena v průběhu jednoho kalendářního roku vícekrát, než je maximální počet překročení stanovený v příloze č.

Veřejnost musí být příslušnými orgány ochrany ovzduší informována o překročení zákonem stanovených imisních limitů a jeho účincích na zdraví lidí nebo na ekosystémy a vegetaci. Informace o úrovni znečištění poskytované veřejnosti se uvádějí jako průměrná hodnota za příslušnou dobu průměrování uvedenou v příloze č. Informace o úrovních znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10, PM2,5, troposférickým ozonem a oxidem uhelnatým se aktualizují každou hodinu.

Při vzniku smogové situace poskytuje ministerstvo veřejnosti informace o zjištěném překročení prahových hodnot dle přílohy č. Při vzniku smogové situace poskytují krajské úřady veřejnosti výčet zdrojů, kterým byly stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ překročení regulačních prahových hodnot podle § 12 odst. 4 písm.

Měřicí lokality se zpravidla vybírají tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti. Městské pozaďové lokality se vybírají tak, aby na úroveň znečištění v těchto lokalitách působily veškeré zdroje umístěné proti větru od měřicí lokality. Úroveň znečištění by neměl převážně způsobovat pouze jeden zdroj znečišťování, pokud taková situace není typická pro rozsáhlejší městskou oblast.

Pokud má být posouzen příspěvek z průmyslových zdrojů znečišťování, je alespoň jedna měřicí lokalita vybrána po převládajícím směru větru od zdroje znečišťování v nejbližší rezidenční oblasti. Měřicí lokality zaměřené na ochranu vegetace se vybírají ve vzdálenosti více než 20 km od aglomerací nebo více než 5 km od jiných zastavěných oblastí, stacionárních zdrojů nebo dálnic nebo hlavních silnic s dopravním zatížením větším než 50 000 vozidel za den.

Čtěte také: Více o teorii a metodice ekologické výchovy

Dokumentují se postupy výběru míst a umístění všech měřicích míst v síti, a to včetně pořízení fotografie okolí měřicí lokality v hlavních světových stranách, a podrobné mapy. V případě orientačního měření nebo modelování musí dokumentace obsahovat podrobné informace o těchto metodách a o plnění požadavků uvedených v příloze č.

Alespoň jedna stanice v zóně a aglomeraci se umístí v oblastech, kde může dojít k expozici obyvatelstva nejvyšší koncentraci troposférického ozónu. Stacionární měření oxidů dusíku se provádí minimálně u 50 % stacionárního měření pro troposférický ozon. Minimální počet měřicích lokalit v zónách a aglomeracích, kde jsou dosahovány imisní limity pro troposférický ozon stanovené v bodu 4 přílohy č. 1 zákona, musí být, v kombinaci s dalšími prostředky posuzování úrovně znečištění, jako je modelování a souběžná měření koncentrace oxidu dusičitého, dostatečný pro hodnocení trendu úrovně znečištění troposférickým ozonem a pro kontrolu dodržování imisních limitů stanovených v bodu 4 přílohy č.

Pro odběr vzorků olova, arsenu, kadmia a niklu se použije referenční metoda. Pro odběr vzorků a analýzu benzo(a)pyrenu se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 15549 "Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení benzo(a)pyrenu ve venkovním ovzduší". Pro měření celkové rtuti ve vnějším ovzduší se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 15852 "Kvalita venkovního ovzduší - Normovaná metoda pro stanovení celkové plynné rtuti". Pro odběr vzorků a analýzu depozice benzo(a)pyrenu a dalších polycyklických aromatických uhlovodíků podle § 3 odst.

Referenční modely pro zpracování rozptylových studií nejsou vhodné pro znečišťující látky s krátkou dobou setrvání v atmosféře, sekundární nebo rychle reagující znečišťující látky (např. troposférický ozon nebo sekundární částice), ani pro zjištění pozaďových úrovní znečištění způsobených vzdálenějšími zdroji znečišťování.

Protokol o měření úrovně znečištění musí obsahovat popis meteorologických podmínek, zejména srážek, vlhkosti vzduchu, mlhy, teploty a rozptylových podmínek, při kterých bylo prováděno měření úrovně znečištění, resp.

Co se týče české legislativy, emisní faktory (EF) pro výpočet emisí jsou uvedeny ve Sdělení odboru ochrany ovzduší, jímž se stanovují emisní faktory podle § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 415/2012 Sb. (Věstník MŽP č. 2016/1), kde jsou mimo jiné EF pro kamenolomy a zpracování kamene, které jsou stanoveny pro vrtací práce a nakládku a vykládku rubaniny a kameniva a dále pro linku na úpravu kameniva (drcení, třídění, přesypy). Tyto emisní faktory jsou stanoveny v g tuhých znečišťujících látek (TZL) uvolňovaných do ovzduší na tunu zpracovaného materiálu (jedná se tedy o množství emisí znečišťujících látek [g] vztažené na konkrétní množství zpracovaného materiálu [t]).

Tato příručka výpočtu znečištění ovzduší obsahuje postup při modelových výpočtech imisních koncentrací znečišťujících látek, šířících se z bodových, liniových nebo plošných zdrojů. EPA AP 42 (Sections 13. Miscellaneous Sources) jsou uvedeny např. EF pro výpočet emisí TZL ze skladovacích ploch sypkých materiálů, z manipulace se sypkými materiály a jeho transportu, z větrné eroze skladovaného materiálu, apod.). Co se týče zjištění emisí ze staveb, je dále k dispozici Metodika pro stanovení produkce emisí znečišťujících látek ze stavební činnosti, kde je většina EF popsána výpočtovou rovnicí, která v sobě zohledňuje proměnné (meteorologické podmínky, vlastnosti materiálů apod.).

Cíle kvality údajů pro různé znečišťující látky

tags: #metodika #stanovovani #znecisteni #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Biologie a ekologie – studijní program UHK
• The Sims 4 Cesta do Přírody – podrobná recenze
• Role policie při likvidaci odpadů
• Studie Odpadů
• Druhy nebezpečného odpadu