Metody a techniky analýzy environmentální udržitelnosti

Kurz se zaměřuje na klíčové otázky spojené s udržitelností a ochranou životního prostředí. Účastníci získají přehled o hlavních globálních výzvách, jako jsou změna klimatu, úbytek biodiverzity, degradace ekosystémů, kontaminace prostředí a udržitelné využívání přírodních zdrojů. Důraz je kladen také na problematiku odpadového hospodářství, recyklace a metod dekontaminace.

Účastníci kurzu získají nové znalosti v oblastech technologií a materiálů pro udržitelnost, nakládání s odpady a materiálových a energických úspor, zelené chemie a recyklačních technologií, hodnocení životního cyklu výrobků a procesů tzv. Absolvent kurzu se zorientuje v principech a požadavcích na udržitelnost technologií a materiálů v souladu s cíli udržitelného rozvoje a související legislativy. Kurz představuje politiku udržitelného rozvoje na globální úrovni i v kontextu ČR a EU a nabízí konkrétní nástroje pro naplňování environmentálních cílů.

Jednotlivé principy trvale udržitelného rozvoje jsou transformovány do kontextu budov a hodnoceny z hlediska legislativních požadavků, hygienických předpisů a nových technologických řešení. V kurzu jsou probírána témata, která jsou součástí strategie Evropské unie zaměřené na dosažení ekologicky udržitelné společnosti a zachování odpovídající kvality života.

Cílem studia je poskytnout zájemcům spíše technicky orientovaný úvod do problematiky udržitelnosti, ochrany životního prostředí a environmentálního myšlení aplikovatelného při navrhování a řízení technologických a dalších procesů a posuzování použitých materiálů a výrobků. Cílem je uplatňování dovedností a schopností souvisejících s pochopením interakcí lidské činnosti a životního prostředí a usilování o snížení negativního dopadu lidské činnosti na životní prostředí.

Praktická část kurzu se soustředí na práci s otevřenými a prostorovými daty, jejich analýzu a vizualizaci. Kurz je zaměřen na oblast udržitelného designu, lokální výroby a efektivního opětovného využívání produkčního odpadu v kontextu designérské tvorby. Účastníci prozkoumají rozmanité faktory spojené s udržitelným designem, s důrazem na lokální výrobce a koncepty opětovného využití produkčního odpadu, jež mohou být integrovány do designérského procesu. Očekává se, že účastník získá hluboké a komplexní pochopení nejen samotných materiálů, ale také strategií a postupů, které umožňují efektivní využívání odpadu v návrhářském procesu. Absolvent kurzu se orientuje v principech udržitelného designu a zná strategie opětovného využívání materiálů a produkčního odpadu v rámci tvůrčího procesu. a navrhovat jejich smysluplné využití v designérském kontextu. Absolvent kurzu propojuje teoretické znalosti s vlastní tvůrčí praxí a rozvíjí cit pro odpovědné rozhodování v rámci designérského procesu.

Čtěte také: Zkoumání ekologie

Sociálně-ekologické přístupy

Oddělení sociálně-ekologické analýzy (SE Lab) zjišťuje, jakým způsobem může lepší pochopení vazeb mezi lidskou společností a přírodním prostředím pomoci v hledání cest k udržitelnosti. Práce oddělení vychází z řady disciplín na pomezí společenských, humanitních a přírodních věd, mj. vědy o udržitelnosti, sociální geografie, rozvojových studií, mezinárodních vztahů, environmentálních studií, antropologie, environmentální psychologie a designu. Oddělení se orientuje na transdisciplinární a participativní výzkumné přístupy.

Sociálně-ekologické scénáře zachycují budoucí vývoj vazeb mezi společností a přírodou. Cesty k udržitelnosti jsou konkrétní typ scénářů, který nám pomáhá pochopit, jaké kroky k udržitelnosti jsou možné a pro které aktéry. Příklad vizualizace různých scénářů možného vývoje turismu, ochrany přírody v CHKO, zadržování vody v krajině, vzdělání, krajinného managementu a společnosti (Harmáčková et al.

Sociálně-ekologická resilience je schopnost provázaných systémů lidské společnosti a přírodních prostředí vyrovnávat se se změnami a šoky a zachovat si při tom své funkce. Její výzkum nám umožňuje pochopit, jaké společenské procesy resilienci ovlivňují, nakolik jsme odolní vůči globální změně a jejím projevům, či která přírodě blízká opatření (např. zelené oblasti ve městech) zároveň pomáhají budování společenské odolnosti.

Role znalostí, jejich spoluvytváření a přenosu je klíčová pro formování sociálně-ekologických systémů okolo nás a pro dosahování udržitelnosti. Výzkum v rámci oddělení zjišťuje, jak se získané znalosti o souvislostech mezi společenskými a přírodními procesy reálně propisují do fungování společnosti, jak je možné efektivitu získaných znalostí zvýšit či jak v tomto ohledu fungují vědecko-politická rozhraní (např.

Výzkumné projekty

• Projekt BIONEXT: The Biodiversity Nexus - Transformative Change for Sustainability (Horizon Europe) je výzkumný a inovační projekt, který přináší nové poznatky umožňující lepší pochopení procesu úbytku biodiverzity v širších souvislostech, včetně nenahraditelné role biodiverzity pro život na Zemi.
• Projekt TRANSPATH: Transformative pathways for synergising just biodiversity and climate actions (Horizon Europe) má za cíl identifikovat pákové body a s nimi související možné intervence, které by umožnily a iniciovaly transformační změny na úrovni spotřebitelů, výrobců i organizací.
• Projekt AdAgriF: Advanced methods of greenhouse gases emission reduction and sequestration in agriculture and forest landscape for climate change mitigation CZ (MŠMT, OP JAK) se zaměřuje na mitigační klimatická opatření v zemědělské krajině a v lesích.
• Tématu resilience se náš tým aktuálně věnuje v rámci projektu s názvem Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik - SYRI (Next Generation EU, MŠMT, NPO). Cílem našeho týmu, který se na projektu podílí spolu s výzkumníky a výzkumnicemi z dalších institucí, je rozvoj resilienčního myšlení u aktérů snižování rizik katastrof a zvyšování systémové odolnosti vůči přírodním katastrofám a extrémním projevům počasí v kontextu klimatické krize.
• Národní institut SYRI je virtuální vědecký hub sdružující vědkyně a vědce z oblasti společenských věd. Zaměřuje se na výzkum rizikových situací a možností zmírnění problémů, které přinášejí náhlé neočekávané události jako změna klimatu, pandemie, válka apod. Projekt SYRI je součástí Národního plánu obnovy, č.
• Just Scapes: Environmental justice analysis to advance rural landscape transformations in the face of climate change (JPI Climate Solstice) byl transdisciplinární a mezioborový výzkumný projekt zaměřený na environmentální spravedlnost. Zaměřoval se na hledání cest, jak realizovat „spravedlivou transformaci“ v různých oblastech Evropy. Případové studie projektu byly zpracovány v České republice, Francii a Skotsku.
• Coop4Wellbeing: The role of participatory social-ecological research in strengthening international development cooperation (TA ČR) je příkladem projektu, jehož cílem bylo posílení vazeb mezi vědou, aplikovaným výzkumem a rozvojovou spoluprací. Hlavním cílem našeho týmu bylo nastartovat proces přenosu znalostí ze společného výzkumu sociálně-ekologických vazeb do rozvojové praxe v Zambii. Výzkum se zaměřoval na témata spojená s přístupem k půdě, s aspiracemi drobných zemědělců či na vnímání systému společenské správy v Západní provincii Zambie.

Metodika dlouhodobého sociálně-ekologického výzkumu

Metodika stanovuje základní východiska a postupy dlouhodobého sociálně-ekologického výzkumu (LTSER) v biosférických rezervacích ČR. Cílem metodiky je poskytnout základní rámec pro výzkum sociálně-ekologických systémů v České republice a integrovat společenskou dimenzi do dlouhodobého ekologického výzkumu (LTER). Zachycení dopadů globálních změn vyžaduje dlouhodobé sledování vývoje základních ukazatelů postihujících dynamiku sociálně-ekologických systémů. Vzhledem k zásadní roli lidské společnosti při přetváření přírodního prostředí dochází k větší integraci společenských a ekologických věd. Cílem metodiky je poskytnout základní přístupy, indikátory a metody pro dlouhodobý sociálně-ekologický výzkum.

Čtěte také: NOx a metody denitrifikace

Ekologické zemědělství a biodiverzita

Druhová bohatost většiny skupin organizmů (od ptáků po půdní mikroorganizmy) je vyšší na farmách využívajících metody ekologického zemědělství. Podobné je to s početností těchto skupin organizmů. Nicméně početnost škůdců je naopak vyšší na klasicky obhospodařovaných farmách. Změna způsobu hospodaření z klasického na ekologický může přinést zvýšení druhové bohatosti, což je nejvíce patrné v krajině s rozlehlými zemědělsky využívanými plochami.

Existují podněty poukazující na to, že ekologické zemědělství zvyšuje druhovou diverzitu společenstev organizmů obývajících prostředí ekofarem. Přechod k ekologickému zemědělství by tedy mohl představovat cestu ke zvýšení biodiverzity a kompenzovat tak ztráty způsobené například meliorací.

Pomocí metanalýzy 63 vědeckých prací publikovaných před rokem 2002, zabývajících se výzkumem vlivu ekologického zemědělství (v kontrastu s tradičním zemědělstvím) na druhovou diverzitu, se autoři pokusili zodpovědět následující otázky: Zvyšuje obvykle ekologické zemědělství druhovou bohatost různých skupin? Zvyšuje se také početnost jedinců?

Podle studie je druhová bohatost v ekologicky obhospodařovaných farmách v průměru asi o 30% vyšší. Nicméně výsledky jednotlivých výchozích výzkumů jsou značně různorodé. Proto byl vliv vyhodnocen také napříč jednotlivými skupinami organizmů. V případě nekulturních rostlin - „plevelů“ se všechny studie, které se jejich pokryvností zabývaly (n=5, viz Tabulka 2), shodují, jak by se dalo předpokládat, na nárůstu jejich pokryvnosti na farmách s ekologickým zemědělstvím. Pozitivní efekt má ekologické zemědělství také na početnosti houbových organizmů, půdních mikroorganizmů, hmyzích predátorů a pavouků.

Početnost škůdců (např. motýlů, mšic, býložravého hmyzu a hlístů) není ekologickým zemědělstvím nijak průkazně navyšována, naopak, záporná hodnota indexu naznačuje vyšší početnosti škůdců na klasicky obhospodařovaných farmách.

Čtěte také: Metody prevence

Výše popsané výsledky se nejvíce uplatňují v homogenní krajině plné velkých zemědělských ploch. V různorodém prostředí s velkým podílem zemědělsky nevyužívaných ploch je vliv ekologického zemědělství na druhovou bohatost menší, nebo zcela chybí.

Metody hodnocení životního prostředí

Příspěvek nastiňuje možnosti vybraných metod hodnocení životního prostředí. Životní prostředí (Environment) je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou, nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Metoda CEA byla vyvinuta v padesátých letech minulého století ve Spojených státech amerických jako nástroj pro rozhodování mezi požadavky kladenými zejména Ministerstvem obrany a Armádou na zbrojní programy atd. Jedná se původně o metodu hodnocení předmětů nebo alternativ řešení.

Účelem analýzy efektivnosti nákladů je zjistit, který projekt/program nebo varianta projektu/programu může dosáhnout stanovených cílů při co nejnižších nákladech. Vzhledem k tomu, že analýza efektivnosti nákladů (CEA) úzce souvisí s analýzou nákladů a přínosů (CBA), lze kombinaci těchto metod využít při hodnocení projektů nebo programů opatření. Pomocí této nákladově-přínosové analytické metody lze u realizovaných projektů porovnat různé alternativy s podobnými cíli a změřit jejich efektivitu z hlediska vynakládaných nákladů. Aby mohla být CBA dobře provedena, musí být prováděna podle přesně logického postupu (metodiky). Problematické zůstává ohodnocování (oceňování) užitků na úseku životního prostředí. Oceňování lze provádět jen v konkrétních kontextech daného území podle nejvhodnější metody oceňování.

Mimotržní oceňovací techniky - používají se u statků, se kterými se na trhu neobchoduje, a je nutné zjistit jejich hodnotu jiným způsobem.

Multikriteriální analýza

Multikriteriální analýza je metoda, která se používá při rozhodování mezi několika alternativami, přičemž se (na rozdíl od lineárního programování) nepřipouští současně více výsledných alternativ, a závěrem analýzy by měla být vždy pouze alternativa jediná. Multikriteriální analýza se zabývá hodnocením možných alternativ podle několika kritérií, přičemž alternativa hodnocená podle jednoho kritéria zpravidla nebývá nejlépe hodnocená podle kritéria jiného. Metody vícekriteriálního rozhodování poté řeší disbalance mezi vzájemně protikladnými kritérii.

Vícekriteriální rozhodování vzniká všude tam, kde rozhodovatel hodnotí důsledky své volby podle několika kritérií, a to kritérií kvantitativních, která se zpravidla vyjadřují v přirozených stupnicích (hovoříme také o číselných kritériích) nebo kritérií kvalitativních, kdy zavádíme vhodnou stupnici, např. stupnice klasifikační, nebo stupnice velmi vysoký - vysoký - průměrný - nízký - velmi nízký a současně definujeme směr lepšího hodnocení, tj. zda je lepší maximální nebo minimální hodnota (klesající nebo stoupající hodnoty). Multikriteriální rozhodování je vždy analytický hierarchický proces.

Důležitým krokem při hodnocení vícekriteriálních problémů je stanovení vah (významu kritérií). Pro jejich určení je možné využít širší spektrum metod. Jednou z možných alternativ je metoda bodovací. Tato metoda patří mezi výpočetně nejméně náročné, ale současně kvalita výsledků získaných jejím prostřednictvím je nižší. Metoda bývá také označována jako alokace 100 bodů. Problém spočívá v tom, že řešitel musí být schopen kvantitativně ohodnotit důležitost kritérií. Toto je však často velmi obtížné vzhledem k různorodosti sledovaných kritérií. Pro zvolenou bodovací stupnici musí řešitel ohodnotit i-té kritérium hodnotou bi ležící v dané stupnici. Čím je kritérium důležitější, tím je bodové ohodnocení vyšší. Řešitel nemusí volit pouze celá čísla z dané stupnice a může přiřadit stejnou hodnotu i více kritériím. Bodovací metoda sice vyžaduje od řešitele kvantitativní ohodnocení kritérií, ale umožňuje diferencovanější vyjádření subjektivních preferencí než například metoda pořadí. Váhy jednotlivých kritérií leží v intervalu <0, 1>, a tedy se jedná o váhy normalizované do jednoho intervalu (1).

Další možností je využití Saatyho postupu binomického hodnocení. Saatyho metoda je založena na kvantitativním párovém srovnání kritérií. Při vytváření párových srovnání S = (sij), i, j = 1, 2, …, k, se často používá stupnice 1-9. Prvky matice sij jsou interpretovány jako odhady podílu i-tého kritéria a j-tého kritéria. Saatyho metoda je tedy založena na určení váhy jednotlivých kritérií - na stanovení vzájemné preference. V případě každé dvojice kritérií se stanovuje hodnota síly vzájemné preference, která je poté zapsána do matice.

Pro citlivější vyjádření preferencí, na základě principů manažerského rozhodování, je možné použít i další mezistupně (2, 4, 6, 8, 10). Matice je tedy ve své podstatě reciproční a na její diagonále jsou vždy hodnoty jedna. Toto je dáno faktem, že každé kritérium je samo o sobě rovnocenné.

Nástroje vícekriteriálního rozhodování umožňují do hodnocení zahrnout široké spektrum kategoriálně odlišných kritérií. Každá z metod je do jisté míry zatížena subjektivním postojem řešitele. Minimalizaci tohoto vlivu lze dosáhnout především u Saatyho metody, kdy je pevně stanoveno hodnocení vah, ze kterého musí řešitel vyjít. Navíc je škála deskriptorů od sebe oddělena hodnotou dvou bodů, díky čemuž dochází k většímu oddělení vah. Vzhledem k uvedeným faktům se jako efektivní jeví využití nástrojů vícekriteriálního rozhodování v kombinaci s přístupem CBA (Cost-Benefit Analysis). Tento fakt je podpořen různorodostí kritérií, kterými můžeme problémy v oblasti životního prostředí hodnotit, ale také požadavky na ekonomické vyhodnocování prováděných opatření.

tags: #metody #a #techniky #analýzy #environmentální #udržitelnosti

Oblíbené příspěvky:

• Třídění skla
• Informace o Skládce Bruntál
• Studium informatiky pro biology
• Definice a Význam Obnovitelných Zdroje Energie
• Plazi v ohrožení