Mezivládní panel pro změny klimatu: Cíle a opatření

08.12.2025

IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change = Mezivládní panel pro změnu klimatu) je mezivládní orgán OSN, jehož úkolem je podávat vědecké posouzení klimatické změny a navrhovat adaptační či mitigační opatření. IPCC neprovádí vlastní výzkum, ale shrnuje publikované výzkumy.

Globální výzvy a mezinárodní dohody

Nejpozději koncem 80. let 20. století byla změna klimatu identifikována jako vážný celosvětový problém způsobený člověkem a postupně začal vznikat mezinárodní právní a strategický rámec pro boj se změnou klimatu. Mezi klíčové celosvětové dohody patří přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která položila základ mezinárodnímu právnímu rámci ochrany klimatického systému Země. Česká republika Úmluvu ratifikovala dne 7.

Nejvýznamnějším protokolem přijatým k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu je tzv. Kjótský protokol (dále jen „Protokol“), který byl přijat v roce 1997. Země se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008-2012) snížit emise skleníkových plynů nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990. V roce 2012 byl schválen tzv.

Vedle Kjótského protokolu, zaměřeného na snížení emisí skleníkových plynů a ratifikovaného Českou republikou v roce 2001, je z pohledu adaptace na změnu klimatu zásadní Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda). Tato Dohoda byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015.

Za významný milník je též označována 3. světová konference o snižování rizika katastrof, která se konala v roce 2015 v japonském Sendai, kde byl přijat Rámec pro snižování rizika katastrof Sendai 2015-2030. Rovněž je pro problematiku adaptace zásadní přijetí Agendy 2030, jejíž součástí je 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs) a 169 specifických podcílů, které mají členské státy OSN naplnit do roku 2030. Ústředním heslem Agendy 2030 je „Leave no one behind“ (Neopominout nikoho).

Čtěte také: Sendvičové panely: ekologická volba

Kjótský protokol byl dojednán v roce 1997 a vstoupil v platnost v roce 2005. Jeho cílem bylo snížit emise skleníkových plynů o 5,2 %. Některé státy tento cíl splnily, jiné nikoli. V roce 2015 byla sjednána Pařížská dohoda mající za cíl udržet dlouhodobé zvýšení teploty (ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí) o 2 °C, ideálně pod 1,5 °C. Přijalo ji 193 států světa. Průměrná globální teplota v roce 2024 byla o 1,5 °C vyšší oproti stavu před průmyslovou revolucí.

V prosinci 2015 byla v Paříži schválena nová smlouva o ochraně klimatu, tzv. Pařížská dohoda, kterou akceptovaly všechny smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a zavázaly se snižovat emise skleníkových plynů tak, aby přispěly k dosažení cíle udržení nárůstu průměrné globální teploty alespoň pod hranicí 1,5 °C, nanejvýš pak pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí.

Cílem Pařížské dohody je:

udržení nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti předindustriální úrovni a usilování o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni, což by výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin; a
zajištění souladu finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Strategie a cíle Evropské unie

Na úrovni Evropské unie je problematika adaptace na změnu klimatu zakotvena v několika strategických dokumentech, které určují směr i pro národní a regionální politiky. Zásadními z nich jsou Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, 2019) a Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu (2021).

Zelená dohoda pro Evropu, zveřejněná Evropskou komisí v prosinci 2019, představuje odpověď na klimatickou a environmentální krizi, která patří k největším výzvám současnosti. Dohoda je novou strategií růstu pro Evropskou unii: jejím cílem je proměnit EU v prosperující a spravedlivou společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou, efektivně využívající zdroje a dosahující klimatické neutrality do roku 2050. Zelená dohoda vychází z přesvědčení, že snižování emisí a adaptace na změnu klimatu musí probíhat ruku v ruce. Vedle mitigace se proto zaměřuje na zvyšování odolnosti společnosti a ekosystémů vůči dopadům změny klimatu. Obsahuje celou řadu provázaných iniciativ, jako je Evropský klimatický zákon, Strategie EU pro biodiverzitu do roku 2030, strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork), balíček legislativních návrhů „Fit for 55“ a další rámcové strategie zaměřené na přírodní zdroje, zemědělství, energetiku či oběhové hospodářství.

Čtěte také: Ekologické domy z CLT panelů

Na Zelenou dohodu přímo navazuje Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu, přijatá Evropskou komisí 24. února 2021 (COM/2021/82 final). Tento dokument vymezuje, jak se může Evropská unie přizpůsobit nevyhnutelným dopadům změny klimatu a stát se klimaticky odolnou do roku 2050. Navazuje přitom na první adaptační strategii EU z roku 2013 a reflektuje její vyhodnocení, které probíhalo v roce 2018.

Chytřejší adaptace znamená, že opatření musejí vycházet z kvalitních dat a hodnocení rizik, která budou dostupná širokému spektru uživatelů - od obcí a domácností přes podniky až po zemědělce. Strategie proto posiluje sběr a sdílení údajů o klimatických rizicích a rozvíjí platformu Climate-ADAPT jako evropské znalostní centrum pro adaptaci.

Rychlejší adaptace je nezbytná proto, že dopady změny klimatu se již naplno projevují. Strategie proto podporuje rychlé zavádění opatření, která pomohou snižovat klimatická rizika, chránit obyvatelstvo a infrastrukturu a zajistit dostupnost sladké vody.

Systematičtější adaptace vychází z toho, že změna klimatu zasahuje všechny úrovně společnosti i hospodářství, proto musí být opatření napříč sektory a politikami. Evropská komise proto zdůrazňuje začleňování adaptace do makrofiskální politiky, podporu přírodě blízkých řešení a posilování lokálních adaptačních strategií.

Právním ukotvením klimatických cílů EU se stal Evropský klimatický zákon přijatý v roce 2021. EU se v něm zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ke snížení svých skleníkových plynů o 55% oproti roku 1990 do roku 2030. Nestanovuje však jasné cíle pro jednotlivé členské státy. Kromě ochrany klimatu se toto nařízení věnuje i přizpůsobení se změně klimatu , konkrétně v Článku 5 .

Čtěte také: Nebezpečný odpad: Solární panely

Důležitým dokumentem, který výrazně ovlivňuje proces adaptace v ČR je Nařízení o obnově přírody (EU) 2024/1991, které vstoupilo v platnost 18. srpna 2024 a představuje první celoevropský právně závazný rámec pro obnovu ekosystémů.

EU a jejích 27 členských států se prostřednictvím Evropského právního rámce pro klima zavázalo k:

Snížení evropských emisí skleníkových plynů o nejméně 55 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990.
Dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Národní strategie České republiky

Základním rámcem pro adaptaci České republiky na změnu klimatu je Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR - 1. aktualizace pro období 2021-2030, schválená vládou v roce 2021. Dokument navazuje na mezinárodní a evropské politiky a vymezuje vizi, cíle a opatření, jejichž cílem je zvýšit připravenost ČR na probíhající klimatické změny. Strategie formuluje strategický cíl - zvýšit odolnost a připravenost ČR na změnu klimatu - a dále jej rozpracovává do pěti specifických cílů.

Implementačním nástrojem je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP AZK), který se zpracovává na pětileté období. Rozpracovává rámec opatření uvedený ve strategii do konkrétních úkolů, kterým přiřazuje gesci, termíny plnění, vazbu na jednotlivé projevy změny klimatu a zdroje financování. Současný akční plán obsahuje 322 úkolů a je platný do roku 2025; následně je připravována jeho aktualizace.

V květnu 2025 vzala Vláda ČR na vědomí Zprávu o adaptaci České republiky na změnu klimatu. Dokument poskytuje přehled o vývoji klimatu, hlavních projevech a rizicích pro české území a jejich dopadech na hospodářství, společnost i ekosystémy. Součástí zprávy je také analýza stavu adaptace na regionální a místní úrovni a vyhodnocení plnění Národního akčního plánu adaptace na období 2021-2025.

Hlavním strategickým dokumentem České republiky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů je Politika ochrany klimatu v ČR (POK), která byla schválena usnesením vlády č. 207 ze dne 22. března 2017. Průběžné hodnocení POK proběhlo v roce 2021 a mj. na jeho základě byla v roce 2024 připravena aktualizace POK.

V říjnu 2015 byla vládou schválena Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, která je zaměřena na problematiku adaptace na negativní dopady změny klimatu. V roce 2021 byla schválena její aktualizace.

Český průmysl má jeden z nejvyšších podílů na HDP v Evropě, zároveň ale dělá ČR i jedním z největších evropských producentů emisí na osobu, kvůli své emisní náročnosti. K odvrácení této skutečnosti ČR podniká řadu kroků k dosažení cílů Pařížské dohody a snížení své uhlíkové stopy.

Na snížení emisí se v rámci EU výrazně podílí Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), který sdružuje největší emitenty odpovídající za přibližně 45 % celkových vypouštěných emisí skleníkových plynů v Evropě a tento podíl se neustále snižuje. Tento nástroj bude podpořen nástrojem Uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM).

činily v roce 2023 úhrnné emise skleníkových plynů 99,1 mil. tun CO2ekv., což odpovídá snížení o 47,0 % oproti roku 1990. Meziročně došlo k poklesu emisí o 15 %, což představuje snížení o přibližně 17,5 miliónů tun oproti roku 2022.

Doporučení a závěr

Aby se teploty vlivem lidské společnosti a činnosti dále nezvyšovaly, je nutné výrazně snížit množství vypouštěných skleníkových plynů včetně CO2. Přes veškeré snahy snižovat emise skleníkových plynů mají tyto emise stále vzrůstající trend. Dle hodnotící zprávy IPCC z března 2023 se mezinárodnímu společenství zatím nedaří emise snižovat dostatečně rychle.