Mezinárodní Spolupráce v Řešení Klimatických Změn

Změna klimatu je celosvětový problém: vypouštění emisí skleníkových plynů v jedné části světa ovlivňuje klima i v jeho dalších částech. Její řešení proto vyžaduje dlouhodobou spolupráci na regionální i globální úrovni. Mezinárodní klimatické summity a další jednání slouží jako klíčová platforma pro sdílení perspektiv a know-how a také formulaci závazků jednotlivých zemí.

Klíčové Mezinárodní Dohody a Iniciativy

Podpis Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu UNFCCC (UN Framework for Cooperation in the Climate Change) v roce 1992 byl prvním krokem k mezinárodní spolupráci v oblasti boje se změnou klimatu. Úmluva je založena na čtyřech hlavních principech: na principu mezigenerační spravedlnosti, který říká, že je nutné klimatických systém chránit i pro příští generace; na principu společné, ale diferenciované odpovědnosti, který říká, že ekonomicky vyspělé země nesou hlavní odpovědnost za tvorbu emisí skleníkových plynů a mají povinnost pomoci rozvojovým zemím s potíráním změny klimatu; na principu ochrany nejzranitelnějších zemí vůči dopadům změny klimatu, a konečně na principu tzv. předběžné opatrnosti, tj.

Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu byl přijat v roce 1997. Zavázal signatáře 37 rozvinutých ekonomik a EU k redukci skleníkových plynů alespoň o 5,2 % průměrně k úrovni roku 1990 mezi lety 2008 a 2012. V roce 2012 byl schválen dodatek, kterým bylo potvrzeno pokračování Protokolu až do roku 2020.

Dohoda vymezila cíl omezit průměrné globální oteplování na hodnotu výrazně pod hranicí 2,0 °C ve srovnání s obdobím před průmyslové revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil 1,5 °C. Dohoda také přináší významnou změnu v tom, že ke snižování skleníkových plynů mají povinnost se zavázat nejen rozvinuté země, jako tomu bylo doposud, ale i rozvojové země.

V rámci Pařížské dohody se státy světa dohodly na cíli nepřekročit hranici oteplení o 2 °C a snažit se o udržení oteplení pod 1,5 °C (v porovnání s předindustriálním obdobím let 1850-1900). Zároveň se zavázaly formulovat své národní závazky ke snižování emisí (Nationally Determined Contributions, NDCs) a každých pět let je revidovat. Součástí dohody je i finanční podpora rozvíjejících se zemí zasažených změnou klimatu.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Zatím poslední velké setkání se konalo v listopadu roku 2023 v Dubaji. Důležitou roli při těchto jednáních hrají nejen velké či bohaté státy, ale také skupiny afrických států nebo aliance malých ostrovních států. Na základě Pařížské dohody státy řeší svoje závazky na snižování emisí (tzv. NDCs), mechanismy pro snižování emisí v mezinárodním obchodu (trh s emisními povolenkami, uhlíkové clo apod.), spolupráci při mitigaci a adaptaci (např. možnosti sdílení technologií) a tzv. klimatické finance, tedy finanční podporu rozvojovým zemím. Tato témata jsou úzce provázána s otázkami mezinárodního obchodu či potravinové bezpečnosti, které jsou často předmětem jednání G7, G20 nebo světové obchodní organizace (WTO).

Role Evropské Unie

EU pod vlivem závěrů Zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu z roku 2018, že i při naplňování závazků Pařížské dohody přesáhne průměrné globální oteplení na konci století 2 °C, přijala evropský právní rámec pro klima (tzv. klimatický zákon) s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality k roku 2050. EU samotná je k roku 2021 producentem 7,3 % globálních skleníkových plynů a uvědomuje si, že její závazek k celkovému snížení a zastavení globálního oteplování nestačí.

Evropská zelená dohoda představuje strategii EU pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Součástí dohody však nejsou pouze klimatické cíle, ale také opatření pro zdravější životní prostředí, zemědělství nebo odpadové hospodářství, jinými slovy, jde o komplexní plán pro dekarbonizaci celého hospodářství, včetně zdrojů pro jeho financování. Zelená dohoda byla Evropskou komisí představena v roce 2019, v roce 2020 pak byla schválena členskými zeměmi.

EU se na financování klimaticky prospěšných opatření podílí především prostřednictvím evropských fondů. Jde například o Evropské strukturální a investiční fondy, v rámci kterých by mělo na klimatická opatření směřovat alespoň 30 % prostředků. Dále vznikl Fond pro spravedlivou transformaci, který má minimalizovat negativní náklady dekarbonizace v zasažených regionech. Na financování klimatických opatření se podílí i Národní plán obnovy. Dále existují Modernizační a Inovační fond, které jsou financovány výnosy z prodeje emisních povolenek a jejich celý obnos putuje na opatření podporující dekarbonizaci a modernizaci ekonomiky. V roce 2025 bude spuštěn Sociální klimatický fond, který bude zaměřen na dekarbonizaci sektorů budov a silniční dopravy nebo přímou podporu zranitelných domácností.

Legislativa Česka v oblasti změny klimatu je ve velké míře utvářena mezinárodními dohodami a úmluvami a legislativou EU. V roce 2024 v Česku probíhá aktualizace klíčových strategických dokumentů v oblasti energetiky a klimatu, aby reflektovaly současné vědecké poznání, cíle Zelené dohody pro Evropu nebo geopolitické změny po invazi Ruska na Ukrajině. V rámci Politiky ochrany klimatu z roku 2017 si Česko stanovilo cíl dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 32 Mt do roku 2020 (a o 44 Mt do roku 2030) v porovnání s rokem 2005. V roce 2022 Česko ve srovnání s rokem 2005 dosahovalo snížení o přibližně 33 Mt (bez zahrnutí sektoru LULUCF). V porovnání s rokem 1990 klesly české emise skleníkových plynů do roku 2022 přibližně o 1/3, nicméně z velké části se tak událo zejména díky opouštění těžkého průmyslu v 90.

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

Emisní Závazky Jednotlivých Států

Emisní závazky lze chápat jako závazky nejčastěji států, ale ve stále větší míře i podniků a institucí, ke snižování emisí skleníkových plynů. Na emisní závazky je možné nahlížet skrze jejich typ (všechny skleníkové plyny × oxid uhličitý), formu (zákon × strategický dokument × prohlášení), množství emisí (částečné snížení emisí × úplná neutralita) nebo horizont (2050 × 2070). Hlavním cílem je přitom celosvětově dosáhnout klimatické neutrality.

Čína jakožto největší světový emitent se zavázala dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060. EU si, stejně jako USA, jako cíl stanovila rok 2050, přičemž do roku 2030 chce dosáhnout 55% snížení emisí ve srovnání s rokem 1990.

Nástroje a Opatření

Státy nemohou své emise skleníkových plynů snižovat přímo - nemají moc zastavit průmyslovou výrobu nebo zakázat lidem topit. Státy mohou využívat:

• Přímá nařízení, zákazy a regulace. Státy mohou například stanovit limity těžby uhlí, standardy pro emise motorových vozidel a účinnost spotřebičů, nebo nařídit bankám evidovat uhlíkovou stopu investic.
• Daně a další finanční nástroje. Skrze daně či emisní povolenky mohou státy zpoplatnit vypouštění skleníkových plynů.
• Investice a infrastrukturní projekty. Státy mohou financovat nebo finančně zvýhodnit například budování obnovitelných zdrojů energie nebo sítě dobíjecích stanic pro elektromobily.
• Přehledné prostředí pro soukromé subjekty.

Dopady Klimatických Změn a Lidská Práva

Již v současné době trpí miliony lidí následky extrémních přírodních katastrof, které se ještě zhoršují vlivem klimatických změn - od prodlužujícího se období sucha v subsaharské Africe, až po extrémní tropické bouře devastující ostrovní a přímořské oblasti jihovýchodní Asie, Karibiku a Tichého oceánu. Během letních v posledních letech zažívaly mnohé oblasti severní polokoule od polárního kruhu po Řecko, Japonsko, Pákistán a USA extrémní vlnu veder a s nimi spojenými lesními požáry, které vyústily ve smrt stovek lidí.

„Je tu akutní potřeba postavit lidská práva do centra diskusí o klimatických změnách. Klimatické změny souvisí s lidskými právy, protože mají ničivý dopad nejen na naše životní prostředí, ale i na náš osobní blahobyt. Kromě toho, že ohrožují naší vlastní existenci, mají již teď klimatické změny negativní vliv na naše právo na život, zdraví, potravinovou bezpečnost či dostupnost pitné vody, bydlení a živobytí. Čím déle budou vlády otálet, než přijmou smysluplná opatření, tím těžší bude tento problém řešit. Všichni máme právo na život, a to život ve svobodě a bezpečí. Klimatické změny však ohrožují bezpečí miliard lidí na této planetě.

Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den

tags: #mezinárodní #spolupráce #řešení #klimatických #změn

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné využití kamene
• Klimatizace v Ostravě
• Odvod za ZPF a ekologická váha vlivu
• Třídění odpadu Mníšek pod Brdy
• BMW a zvýšené emise: Co se děje?