Snaha regulovat emise pocházející z výfukových plynů automobilů, které se projevují na znečištění ovzduší zejména ve městech, sahá až do přelomu 60. a 70. let 20. století. Zřejmě vůbec první norma omezující emise začala platit v roce 1968 v americkém státě Kalifornie. V Evropě se první normou, na které se shodly členové tehdejšího Evropského hospodářského společenství (EHS) stala v roce 1970 směrnice číslo 70/220/EEC, která se týkala opatření proti znečišťování životního prostředí plyny ze zážehových motorů u osobních a lehkých užitkových motorových vozidel.
Závazné normy Evropské unie (EU) stanovují limitní hodnoty škodlivin ve výfukových plynech motorových vozidel a uvádějí se v gramech na ujetý kilometr. Tyto normy omezují množství oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a pevných částic a stále se zpřísňují. Normy platné pro osobní automobily a lehká užitková vozidla se označují arabskými číslicemi, normy pro nákladní automobily a autobusy jsou označené římskými číslicemi.
První normou byla Euro 1, která byla zavedena v červenci 1992 s implementací od ledna 1993. Norma tehdy ještě nerozlišovala mezi zážehovým a vznětovým motorem, ale nezbytností k jejímu splnění bylo používání bezolovnatého benzinu a vozidla musela být vybavena katalyzátorem. V roce 1996 vstoupila v platnost norma Euro 2, která zavedla odlišné limity pro zážehové a vznětové motory. Norma Euro 4 platná od roku 2005 se více zaměřila na škodliviny produkované vozidly se vznětovými motory. Součástí výbavy naftových vozů se staly filtry pevných částic (DPF) jejichž účelem je zachytávat pevné částice, aby se nedostávaly z výfukového potrubí do ovzduší. Norma Euro 5 od roku 2009 poprvé stanovila limit pevných částic pro zážehové motory s přímým vstřikováním a dále zpřísnila limity pevných částic ze vznětových motorů. Od roku 2014 platí norma Euro 6 s limitem například u oxidu uhelnatého o více než 60 procent (u vznětového motoru dokonce o téměř 80 procent) nižším než ustanovila první norma Euro 1.
Automobilový průmysl změnil emisní skandál německé automobilky Volkswagen, který vypukl v září 2015. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) tehdy obvinila Volkswagen, že do svých vozidel s naftovým motorem instaloval software, který umožňuje skrýt skutečnou hladinu vypouštěných emisí.
Budoucností automobilového průmyslu by se měla stát elektromobilita. Unijní exekutiva chce výrazně podpořit prodej elektromobilů, pro něž by měly členské země budovat více dobíjecích stanic. Státy EU vedené českým předsednictvím se loni v říjnu shodly s europoslanci na pravidlech, která od roku 2035 prakticky znemožní prodej nových aut s klasickými spalovacími motory a Evropský parlament v úterý tuto dohodu definitivně schválil. Evropská komise (EK) však již dříve uvedla, že je pravděpodobné, že se ještě do poloviny století bude po evropských silnicích pohybovat pětina benzinových a dieselových aut a až polovina nákladních vozů se spalovacím motorem. Proto chce komise dál zpřísnit současná emisní pravidla. Přísnější emisní limity Euro 7 navrhla EK loni v listopadu. Směrnice Euro 7 sladí limity pro benzinová a naftová auta, vozidla jí budou muset vyhovovat dvakrát déle než dosavadním standardům a kromě výfuků se bude vztahovat i na brzdy a pneumatiky. Pokud návrh schválí členské státy a Evropský parlament, měla by pravidla pro nová osobní auta platit od poloviny roku 2025, pro nákladní o dva roky později.
Čtěte také: Souvislosti mezních hodnot emisí
Komisař pro vnitřní trh Thierry Breton tvrdí, že Euro 7 zvýší náklady na výrobu jednoho automobilu pouze o 100 až 150 eur. Automobilkám však Euro 7 vadí, nové vozy podle nich prodraží o desítky tisíc korun. Například menší modely Škody Auto, jako jsou Scala, Kamiq nebo Fabia, se podle slov ředitele vnějších vztahů Škody Michala Kadery dostanou na cenovou úroveň, za kterou budou pro zákazníky neprodejné. Výrobci také poukazují na to, že v důsledku zdražování nových aut může vozový park více zestárnout.
Normy, které platí na starém kontinentě, začaly přejímat také země jinde ve světě, avšak často se specifickými úpravami či s několikaletým zpožděním. V Indii například platí obdoba normy Euro 6, v Rusku Euro 5 a v Thajsku ještě norma Euro 4. Dlouhodobým problémem je masový vývoz ojetých vozů, které již neodpovídají západním bezpečnostním ani ekologickým standardům, do rozvojových zemí. Podle studie Programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) mezi lety 2015 a 2018 bylo z Evropy, Japonska a USA vyvezeno na 14 milionů ojetých vozů špatné kvality. Osmdesát procent z nich bylo prodáno do chudších zemí, víc než polovina pak putovala do Afriky.
Při převodu starších vozidel v ČR, které nejsou označeny jako veteráni, je nutné zaplatit jednorázovou ekologickou daň. Za vozidla, která nejsou vybavena katalyzátorem a nesplňují tak žádnou emisní normu Euro je nutné při převodu zaplatit 10.000 Kč. Za vozidla splňující pouze normu Euro 1 se platí 5000 Kč a za vozidla s normou Euro 2 je poplatek 3000 Kč.
Automobilky musí omezovat emise oxidu uhličitého, nutí je k tomu nařízení Evropské unie. Tento limit ale neplatí pro všechny automobilky stejně, protože se upravuje podle hmotnosti aut. Ve výsledku tak má každá skupina nastaven svůj vlastní limit. Ty, které spoléhají na luxusní auta a SUV, ho mají vyšší, ty, mezi jejichž nejprodávanější modely patří dostupné menší vozy, ho mají obvykle nižší. Výhodu mají automobilky s prodeji menšími než 300 000 kusů, pro něž platí benevolentnější limity. Skutečně malí výrobci (do deseti tisíc aut ročně) si dokonce cíl stanovují dobrovolně.
Problémem malých aut je bohužel to, že se u nich komplikovaněji nasazují úsporné technologie v podobě hybridů, zvyšují totiž cenu v tržním segmentu, kde je právě ona pro zákazníky jedním ze základních bodů pro rozhodování při koupi.
Čtěte také: Více o mezních nákladech znečištění
Čtěte také: Odstranění škod z emisí
tags: #mezní #náklady #na #škody #z #emise