LARP (Live Action Role Play) je forma interaktivní zábavy, která kombinuje prvky herectví, improvizace a her na hrdiny. Účastníci se zhostí rolí postav v předem definovaném světě a interagují spolu, přičemž se snaží prožít příběh co nejautentičtěji.
Pro ty z vás, kteří se s touto zábavou nesetkali: Larp je něco jako sdílená alternativní realita nebo taky RPG naživo. Sejde se skupina lidí, může jich být několik, nebo taky několik desítek. Každý má svou roli včetně předem definovaných povahových vlastností, cílů, slabin, tajemství, mezilidských vztahů. Pak spolu pár dní až několik dní hrají a vedou svoje postavy, kudy jim přijde vhodné. Hlavní direktiva je jasná: Pokuste se do toho ponořit. Když do sebe všechno zapadne, jak má, je překvapivě snadné prolnout svoje vlastní emoce s těmi, které cítí vaše postava. Larp rázem není improvizační divadlo hrané pro potěchu vašich spoluhráčů, ale intenzivní, silný, niterný zážitek pro vás samotné.
LARP v přírodě nabízí jedinečnou možnost ponořit se do světa fantazie a her. Hráči se mohou ocitnout v roli středověkého válečníka, elfího lučištníka nebo čaroděje a prožít dobrodružství v reálném prostředí. Příroda poskytuje ideální kulisy pro tyto hry, ať už se jedná o lesy, louky, hrady nebo zříceniny.
Dřevárny jsou hry v přírodě, při kterých mezi sebou bojují hráči oblečení ve fantasy či historických kostýmech pomocí dřevěných, měkčených zbraní. Vznikly jako alternativa pro stolní hry na hrdiny (Dračí doupě, a pod.), při které hráči místo slovního popisu své akce předvádějí ve skutečnosti.
Pokud jste se rozhodli zorganizovat LARP či podobnou akci v přírodě, pak je nutné si nejen připravit samotnou hru, ale i její zázemí. Rozdíl samozřejmě je, když se sejde deset kamarádů a jdou si na jeden den zablbnout do lesa a když se koná akce v počtu desítek či stovek hráčů s přespáním, táborem a různými objekty na hrací ploše. Je nutno si uvědomit, že zákon pamatuje na spoustu věcí spojených s organizováním akce v přírodě a na ty zbývající by měl pamatovat zdravý rozum.
Čtěte také: Když příroda čaruje: Článek
Akce jsou rozděleny na čtyři druhy. (cca 20 lidí) Do lesa má každý umožněn přístup, vyjma mimořádných událostí (jako třeba orkán) o čemž by měl být každý informován nápisem u vstupu do lesa. Jediné, co potřebujete znát, je chování v lese pocházející ze zákona 289/1995 Sb. Takováto akce se nemusí ani považovat za akci organizovanou, takže vám většina problémů odpadá.
Pokud chcete mít někde tábořiště nebo herní městečko, pak s největší pravděpodobností využijete nějakou louku (už proto, že se v lese tábořit nesmí). Musíte tedy mít svolení majitele pozemku, nejlépe písemně. či pronajmout [Nájemní smlouva]. Dle zákona byste měli oznámit 30 dná předem akci v lese Orgánu státní správy lesů (obec s rozšířenou působností). Dále je mnohými obcemi vyhláškou vyžadováno jejich informování o akci s časovým předstihem (pozor-mohou chtít část zisku z akce pořádané na území obce). Zároveň pokud akci pořádá právnická osoba (třeba občanské sdružení), pak musíte oznámit krajské organizaci hasičů (HZS), že budete provádět pálení (v případě zakládání ohňů) a popsat, jaké opatření provedete, aby nedošlo k požáru. Kraje mívají na internetu odpovídající formuláče či internetové aplikace.
Umístěte ji ke stažení na stránky Vaší akce, neboť bez ní by zodpovědnost za případné zranění dítěte či způsobení škody dítětem (dítě je do 18 let!) mohla případně padnout na vás, jako na organizátory akce. Zvláštní upozornění se týká té akce, která by trvala déle než pět dní a účastnilo se jí více než 30 dětí pod 15 let. Tato akce by se pak stala akcí zotavovací, kterou upravuje zákon č. 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví a vyhláškou Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti č. 106/2001 Sb.
Velká akce znamená více lidí a tím je větší šance, že se něco stane. Je nutno informovat obec, Orgán státní správy lesů a Hasičský záchranný sbor. Každá obec má vyhláškou stanoveno jaký je minimální počet lidí na to, aby akce byla vyhlášena "akcí, které se zúčastňuje větší počet osob" Někde je minimum 200, někde 2000.
Velká akce už potřebuje mít vyvěšený [Řád akce] a je nutno, aby každý hráč stvrdil tuto skutečnost podpisem do podpisového archu [Prohlášení hráče], přičemž kvůli identifikaci je nutné vyplnit i další údaje. Každý zodpovědný organizátor pak bude mít na akci alespoň jednoho zdravotníka s vybavením a upozorní na něj alespoň velitele stran a CPčka.
Čtěte také: Od slunovratu ke komunikaci se zvířaty
V České republice se pořádá řada LARPů v přírodě s různou tématikou. Zde je několik příkladů:
LARP Legie: Ponoření do role československého legionářeJá se vydal věřit, že jsem československý legionář, do únorově nevlídných lesů a polí Jizerských hor. Legie nepočítají s tím, že celý ansámbl zůstane po dobu konání larpu na jednom místě. Naši milí legionáři a jejich civilní doprovod, manželky, průvodci, sestry od Červeného kříže byli totiž při bolševickém přepadení odříznuti od vlaku mířícího do Vladivostoku. Ještě než se ovšem vyrazilo pochodovat Sibiří, bylo potřeba z nás vychovat vojáky.
Dostali jsme dobovou výstroj, kabátce, huňaté čepice, bágly, samozřejmě pušky, nože, pistole, dokonce jeden těžký kulomet. Učili jsme se s nimi bezpečně zacházet, přebíjet revolvery i vintovky pálící slepé náboje, nikdy nemířit přímo na cíl, ale vedle něj, protože co kdyby v hlavni zůstala nějaká nečistota nebo zaseklý projektil.
Čekala nás ale i psychologická průprava. Doprostřed hloučku si stouply slovenské postavy a schytaly strašnou šikanu. Křičeli jsme na ně, strkali jsme do nich, workshopovou metodou v sobě uměle pěstovali xenofobii a národovectví typické pro začátek minulého století.
Intriky a nedůvěraA ony vznikaly. Rojily se jako iritovaní komáři v mokvající bažině. Velitel čety je psychicky nevyrovnaný cholerik. Podporučík spí s ženou, která není jeho manželka. Někde mezi námi se skrývá sovětský špehoun. Kdo z Rusů, které s sebou táhneme do bezpečí, je ve skutečnosti antidemokratický, caristický sympatizant?
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
Takhle se to hádalo, pod povrchem bublala pořád větší nespokojenost a nedůvěra, různí lidé tahali za různé nitky. Na rozdíl od Zpěvů rytířských, o kterých jsem psal minule a kde jsme používali airsoftové zbraně, na Legiích boj probíhal poněkud stylizovaněji. Žádný projektil vás trefit nemohl, protože zbraně neplivaly nic kromě kouře a hlomozu.
Deník jako klíč k příběhuDeník je na Legiích ústřední, nejdůležitější pomůcka. Máte v něm od autorů vypsané cíle pro svou postavu, ale taky pokyny na každou další zastávku. Podíváte se vždy jen na tu stránku, která je právě relevantní, a dozvíte se, že byste si na telegrafní stanici měli stoprocentně promluvit tady se střelcem Karasem a probrat, nakolik je možné věřit tomu podezřelému Polákovi z Kolářova družstva.
V deníku taky máte vždycky napsáno, v jak velkém ohrožení se vaše postava momentálně nachází. Leckdy si jako hráči můžete sami vybrat, jestli vám vzhledem k příběhové trajektorii postavy dává smysl koupit kulku do nohy a nechat se ošetřovat sestrami, nebo jestli incident přežijete v plném zdraví. Jindy vám deník jasně naznačí, že vážné zranění - nebo dokonce smrt - je přesně to, co se od vaší postavy v danou chvíli očekává.
Pokud vaše postava zemře, organizátoři vám přidělí nějakou další, která se k ešelonu napojí někdy v průběhu cesty. První den můžete prožít jako legionářský střelec s puškou, příští ráno budete ruský utečenec ze zajateckého tábora.
Je tedy pravda, že v našem případě hráčům častokrát bylo spíš líto, že pořád ještě dýchají a nemůžou už odpoledne druhého dne coby hrdinní padlí odjet zpátky na základnu. Počasí jako výzvaDéšť. Déšť byl ze všeho nejhorší. Čert vem zimu, on se člověk vším tím chozením zahřeje, ale když vás zároveň do očí bodají mokré jehličky, když je celý váš už tak dost těžký kabát nacucaný vodou, když vám promočená čepice sklouzává do obličeje, když se podíváte do batohu a zjistíte, že z drahocenného deníku, kam si navíc nutně potřebujete něco zapsat, je zdeformovaný cár… Úplně upřímně, býval bych si Legie užil víc, kdyby bylo sucho nebo kdyby nám klidně hustě sněžilo.
Během všeho toho strádání jsem ovšem pochopil, proč mi spousta lidí nezávisle na sobě Legie tolik doporučovala. Na druhou stranu jde o překvapivě svázaný zážitek. Deník vaši postavu provede určitou cestou, ze které se radikálně vybočuje jenom těžko.
Není to žádný sandbox, kde byste si mohli dělat, co chcete - nejste zodpovědní jenom za sebe, a pokud se nebudete držet instrukcí, hodíte tím vidle do příběhového oblouku jiných postav. Pak jsou tu ještě nevyhnutelné nedostatky praktického střihu, jako že je občas nutné přejít silnici a čekat, než přejede Ford Focus s rokem výroby o sto let mladším, než by bylo záhodno. Ale to se nedá nic dělat.
Občas je zkrátka potřeba přivřít oči a uvědomit si, že všechny ty zbraně, kostýmy a zasněžené lesy jsou jenom pomůcky. Rekvizity a kulisy, které mají hráčům a hráčkám pomoct s kolektivním vyprávěním a prožíváním. Organizátoři Legií chtějí „vyprávět příběh obyčejných lidí v mezní situaci“. Chtějí „silné emoce, velké konflikty, citlivé vztahy“. A v ničem z toho neselhávají.
Pro některé hráče bude ta situace možná až příliš mezní, až příliš založená na skutečném fyzickém diskomfortu, ale emoce? Konflikty? Lásky a nenávisti?
Na hru je nutné si opatřit vhodné oblečení případně kostým pro postavu, kterou chcete hrát (viz postavy, rasa a povolání). Kostým můžete s dětmi vyrobit, nebo ho klidně koupit. Nemusí se jednat o autentický středověký kostým, ale naším cílem je, aby děti byly v kostýmech, které odpovídají postavě (tj. Na akci se také budou používat měkčené zbraně a je nutné si nějakou opatřit anebo vyrobit.