Trestný čin ohrožení pohlavní nemocí: Definice a právní aspekty

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2005 o dovolání obviněného R. M. N. nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v O., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 7 To 73/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 19 T 253/2004, byl obviněný R. M. N. uznán vinným jednak pod body 1) - 9) pokračujícím trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., pod body 4), 6), 8) v jednočinném souběhu s pokusem pokračujícího trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a jednak pod bodem 10) dalším trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák.

Za tyto trestné činy byl podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo podle § 226 písm. a) tr. ř.

Proti výše citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 7 To 73/2005, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ve výroku o vině i trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. M. N. uznal vinným v bodech 1) - 10) trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., v bodech 4), 7), 9) a 10) pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že „ačkoliv od 19. září 2001 věděl, že je HIV pozitivní a byl poučen o nutnosti informovat o svém onemocnění své sexuální partnery a v případě pohlavního styku používat pouze bezpečnější praktiky (používat kondom a vystříhat se krvavých sexuálních praktik), přičemž syndrom získané imunodeficience (AIDS) včetně nosičství viru HIV, je obsažený v příloze 2 nařízení vlády č.

Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Pro jeho výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák.

Čtěte také: Vrbětice: Od nedbalosti k útoku

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. M. S. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V dovolání vytkl, že oba soudy nižšího stupně nesprávně zjištěné jednání posoudily vedle trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. též jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák., ač je tato uvedená další právní kvalifikace pojmově vyloučena a nebyla naplněna proto, že pokus trestného činu vyžaduje bezprostřednost jednání směřujícího k dokonání trestného činu, avšak v posuzovaném případě následek v podobě těžké újmy na zdraví může nastat s odstupem až deseti a více let nebo nastat vůbec nemusí.

V této souvislosti poukázal na to, že podle skutkových zjištění v žádném z případů nedošlo k ejakulaci do ústní dutiny nebo análního otvoru, případně k ní nedošlo vůbec, což zabránilo v nejvyšší možné míře nastoupení uvažovaného následku těžké újmy ve formě přenosu viru HIV na partnera.

Odvolacímu soudu zejména vytkl, že tuto skutečnost dostatečně nehodnotil ve vztahu k zavinění a nezabýval se tím, že u žádného z jeho sexuálních partnerů nedošlo k infikaci virem HIV, ani tím, že neexistuje žádná absolutní ochrana před případným přenosem viru na zdravou osobu, a to i při dodržení maximálních nerizikových praktik, včetně použití preservativu.

Za nevyjasněnou považoval i otázku, zda se v případě přenosu viru HIV jedná o nakažlivou chorobu či pohlavní nemoc a zdůraznil, že pokud k přenosu nákazy na poškozené nedošlo, přicházelo by v úvahu posouzení jeho jednání jako trestného činu ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák.

Čtěte také: Trestný čin ohrožení

Se závěrem odvolacího soudu se neztotožnil ani v tom, že šlo o dlouhodobé programové nepoužívání ochranných prostředků.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 7 To 73/2005, ve výroku o vině i trestu a dále aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o jeho vině trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. nebo trestným činem ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák.

K předmětnému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.

Vyslovil souhlas se závěry obou soudů nižšího stupně ohledně použité právní kvalifikace, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.

Čtěte také: Alkohol a trestní právo

Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Posuzoval rovněž otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. a existence dovolacího důvodu je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Pro své úvahy vycházel z vymezení dovolacího důvodu v § 265b odst. 1 písm. g) tr.

V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř.

Obviněný této své povinnosti formálně i materiálně dostál, neboť se svým dovoláním domáhal změny právního posouzení jednání kladeného mu za vinu s tím, že zjištěný skutkový stav nasvědčuje toliko spáchání trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., a nikoliv též pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., o němž nelze uvažovat, protože v jednání, které mu je kladeno za vinu, není dostatek podkladů pro závěr o způsobení těžké újmy na zdraví ani zavinění vztahujícím se k tomuto následku.

Alternativně vyjádřil i možnost právního posouzení jeho jednání jako trestného činu ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák.

Těmito námitkami obviněný vytýkal nedostatky hmotně právní povahy, což je v souladu s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr.

Nejvyšší soud považuje nejprve za vhodné poukázat na rozdíl mezi trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným, a trestným činem ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr.

Předně je potřeba uvést, že trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské choroby, kdežto o trestný čin ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák., který je k trestnému činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák.

Tyto trestné činy odlišuje především objekt, kterému je poskytována ochrana trestním zákonem. U obou trestných činů je chráněn život a zdraví lidí, avšak u trestného činu podle § 189 tr. zák. je tomu před nebezpečím rozšíření nakažlivých chorob, zatímco u trestného činu podle § 226 tr.

Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že i když se může jevit nemoc AIDS včetně nákazy virem HIV jako pohlavní nemoc, není tomuto tak.

Ustanovení § 226 tr. zák. se vztahuje na jednání, při němž pachatel vydá druhého nebezpečí pohlavní nákazy, tedy pohlavní choroby, za kterou se označují toliko klasické pohlavní nemoci mezi něž patří příjice (Syphilis), kapavka (Gonorrhoea), měkký vřed (Ulcus molle) a čtvrtá pohlavní nemoc (Lymphogranuloma venerum).

Nemoc AIDS šířená virem HIV však mezi tyto choroby není zařazena, ale je začleněna podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 114/1999 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce, jak vyplývá ze změn provedených nařízeními vlády č. 40/2002 a č. 444/2003 Sb., mezi nakažlivé choroby, kam patří včetně nosičství viru HIV.

Toto řazení vychází z vlastní povahy tam jmenovitě uvedených chorob. Pohlavní nemoci však tvoří samostatnou, od ostatních nakažlivých chorob oddělenou skupinu nemocí, mezi něž nemoc AIDS včetně nosičství viru HIV není zahrnuta.

Proto, i když je vir HIV také přenosný při pohlavním styku (stejně jako i jiné přenosné choroby jako je např. svrab nebo žloutenka typu B, které rovněž nepatří mezi pohlavní choroby), není pohlavní (venerickou) nemocí.

Vir HIV lze přenést pohlavním stykem, ale též krví a krevními deriváty (např. při sdílení kontaminovaných jehel a stříkaček narkomanů) či kontaktem s infikovaným biologickým materiálem a kromě toho i vertikálním přenosem, což je z infikované matky na dítě v průběhu gravidity a zejména kolem porodu, výjimečně při kojení.

Ze všech těchto důvodů nemoc AIDS (syndrom získané imunodeficience) včetně nosičství viru HIV nelze považovat za pohlavní chorobu ve smyslu ustanovení § 226 tr. zák., ale za nakažlivou chorobu podle § 189 tr.

Obě skutkové podstaty se odlišují i způsobem provedení, který je u § 226 tr. zák. předpokládán znakem „jiného vydá v nebezpečí nákazy“, který je nutné vykládat tak, že pro jeho naplnění sice postačí, aby byla jiná osoba jednáním pachatele pouze ohrožena pohlavní nákazou, ale musí jít o ohrožení reálné a bezprostřední, což se stane právě při pohlavním styku.

U trestného činu podle § 189 tr. zák. předpokládaný následek je způsoben tím, že pachatel zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé choroby. Jsou tudíž předpokládána dvě možná jednání, a to jednak zavlečení a jednak rozšíření nakažlivé lidské choroby.

Zavlečením se rozumí vyvolání nebezpečí nakažlivé lidské choroby v místech, kde se taková choroba vůbec nevyskytuje, nebo alespoň ne v epidemické podobě; u rozšíření jde o zvýšení jejího nebezpečí v místech, kde se již vyskytuje v epidemické podobě.

Z toho je patrné, že zatímco trestnost jednání je u pohlavní choroby vyjádřena vztahem k vydání v nebezpečí jiného, tedy je zaměřena jen na jednotlivce, v případě zavlečení nebo rozšíření nakažlivé choroby je ohrožen podstatně širší okruh jedinců.

Zdánlivě by se mohlo jevit, že tento znak vyvolaný přenosem viru HIV na jiné osoby by se dal v případě trestného činu podle § 189 tr. zák. spíše podřadit pod skutkovou podstatu § 226 tr. zák., neboť infekce virem HIV je vázána na kontakt s konkrétní osobou nebo její krevní tekutinou způsobilou tento vir přenést.

Takové úvahy však nemají opodstatnění, protože tento znak je nutné v daném případě vykládat šířeji ve vztahu k tomuto specifickému druhu nakažlivé choroby a způsobům jejího šíření.

Při nákaze virem HIV dochází (v případě jeho varianty 1, která je v naší republice nejrozšířenější) během 6 - 8 týdnů k akutní infekci, která může, ale nemusí být klinicky prokazatelná a může probíhat jako běžná choroba (nachladnutí, průjem atd.), ale i v dalším stádiu může trvat 5 - 7 let a osoba takto nakažená nemusí mít žádné problémy, přitom jde o osoby, které mohou být šiřiteli viru HIV.

I z tohoto důvodu v tomto případě přenosu viru HIV na druhou osobu při vědomě nechráněném sexu jde o jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr.

Podle skutkových zjištění, jak jsou shora popsána, je patrné, že obviněný celkem v deseti případech provozoval s celkem dvanácti poškozenými, jimž nesdělil, že sám je HIV pozitivní, opakovaně orální, z toho ve čtyřech případech též i anální pohlavní styk v roli aktivní nebo pasivní nebo i oběma způsoby, vždy bez použití preservativu.

Takto popsanému jednání odpovídá znak, že obviněný způsobil nebezpečí rozšíření nakažlivé choroby, jak správně posoudily oba soudy nižší instance, neboť obviněný, který svým sexuálním partnerům nesdělil, že sám trpí uvedenou nakažlivou chorobou a současně nedbal nezbytných hygienických zásad při pohlavním styku tím, že nepoužil preservativ, zvýšil nebezpečí jejího dalšího výskytu.

Jestliže z vyjádření MUDr. M. S., která byla u hlavního líčení přibrána jako znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví problematiky HIV a nemoci AIDS, učiněného při hlavním líčení dne 22. 12. 2004 bylo zjištěno, že z hlediska dosud zpracované statistiky má infekce virem HIV epidemický charakter, neboť se jedná o nemoc celosvětově nevyléčitelnou, kdy jenom v České republice bylo v roce 2004 evidováno okolo 900 HIV pozitivních osob, z čehož asi 500 bylo ve stádiu nosičství (č. l.

Z takto vyjádřených souvislostí Nejvyšší soud v souladu s napadeným rozhodnutím shledal, že obviněný po všech stránkách naplnil znaky trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., jak správně posoudily soudy prvního a druhého stupně.

Ze všech shora uvedených skutečností nelze dovodit, že by se jednalo o trestný čin ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr.

Pokud jde o další námitku obviněného směřující proti právní kvalifikaci jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dílčími útoky uvedenými pod body 4), 7), 9) a 10), je potřeba uvést, že trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně...

tags: #trestný #čin #ohrožení #pohlavní #nemocí #definice

Oblíbené příspěvky:

• Paragrafy ohrožení na životě
• Schéma zapojení odpadu pračky a myčky
• Ochrana přírody na známkách
• Vzdělávací programy o recyklaci
• Likvidace radioaktivního odpadu