Minerální hnojiva povolená v ekologickém zemědělství

Problematika hnojení rostlin fosforem se může jevit jako triviální, mnohokrát popsaná a zcela jasná. Fosfor je jednou ze základních živin, zcela nezbytných pro růst a vývoj rostlin. Má mnoho funkcí v klíčových metabolických pochodech, především v procesech ukládání, transportu a využívání energie. Je rozhodujícím prvkem pro tvorbu generativních orgánu a rozhoduje tak o kvantitě i kvalitě výnosu.

Primárním zdrojem fosforu pro rostlinu je půda. Přirozený obsah je dán půdotvorným substrátem, přičemž orientačně lze konstatovat, že půdy například na spraších mají vyšší obsahy fosforu, než řekněme půdy na písčitých substrátech. Na obsahy přístupného fosforu, se zaměřuje Agrochemické zkoušení zemědělských půd (AZZP). V pravidelných šesti letých cyklech se odebírají vzorky zemědělských půd a hodnotí se základní agrochemické parametry, především hodnota výměnného pH a pak právě obsahy přístupných živin - P, K, Ca a Mg. V tzv. rozšířeném AZZP i vybrané mikroelementy.

Uživatel pozemku má prostřednictvím speciální mapové vrstvy v LPIS k dispozici výsledky, tedy obsahy zjišťovaných živin a vyhodnocení výsledků. Hodnota půdní reakce je pro výživu fosforem zásadní, účinnost dodávaného fosforu a jeho využitelnost rostlinami je nejvyšší v rozmezí pH 6,0 - 7,0. Při interpretaci výsledků AZZP je v určitých případech nutné vzít v úvahu specifika použité analytické metody.

Výluh Mehlich III, který se používá, má omezené možnosti u karbonátových půd. Tak označujeme půdy s pH nad 7,3 a současně s obsahem přístupného vápníku nad 3500 mg.kg-1. Vysoký obsah uhličitanů zde vede k tomu, že jinak kyselé vyluhovací činidlo svou kyselost rychle ztrácí a uvolní ze vzorku méně fosforu, než u půd nekarbonátových. Tento efekt pak snižuje zjišťované hodnoty fosforu a de facto je podhodnocuje.

Pak může nastat situace, kdy je obsah fosforu na pozemku hodnocen jako nízký, ačkoli je zde prováděno pravidelné hnojení fosforem a je zde dosahováno trvale velmi dobrých výnosů. V takovém případě je nutné se podívat právě na dlouhodobé výnosy plodin a dále na reálný stav rostlin na poli. Pokud na nich nejsou patrné žádné známky deficitu fosforu (známým projevem je třeba nafialovělé zbarvení listů, především starších), není nutné se hned znepokojovat.

Čtěte také: Jaký Olej Vybrat?

U výživy fosforem se často hovoří o potenciálu plodin mobilizovat, tedy zpřístupňovat fosfor z půdní zásoby. Je skutečně pravda, že některé plodiny mají vyšší schopnost si osvojovat fosfor z půdy, než jiné. Mezi tyto „dravější“ plodiny řadíme například pohanku, hořčici, bob, lupinu, hrách a jeteloviny. Tyto rostliny vylučují z kořenů agresivní výměšky, které dokáží uvolňovat fosfor i z málo přístupných vazeb.

Tohoto jevu lze velmi dobře využívat vhodným sestavením osevního sledu, kdy tyto plodiny mohou zajistit dobrý výchozí stav pro plodiny následné, stejně tak je možné je úspěšně využívat jako meziplodiny k zelenému hnojení. Literatura uvádí, že plodiny pěstované v režimu ekologického zemědělství, musí „investovat“ více energie do osvojování živin (nemají je dostupné ze snadno rozpustných hnojiv), jsou tedy schopny si zajistit podíl fosforu i z méně dostupných forem.

Musíme však vždy vyjít z jedné základní premisy. Chceme-li využívat jakoukoli formu zpřístupňování fosforu, musíme mít jistotu, že v půdě je dostatečná zásoba tohoto prvku obecně. K orientačnímu ověření nám může posloužit geologická mapa pozemků, exaktnější je pak analýza na celkový obsah fosforu. Celá výživa (nejen) fosforem by pak měla stát na klíčovém principu bilančního hnojení. Jakýkoli systém, kde bude docházet k čistému exportu živin, je dlouhodobě neudržitelný!

Můžeme úspěšně vést debatu, jak dlouho je možné hospodařit formou čistého odběru živiny, ale nutně musíme dojít k závěru, že takto nelze konat věčně. Každá půdní zásoba se jednou vyčerpá, není-li doplňována. Jedinou výjimku tvoří dusík, který může být v určitém množství doplňován z atmosféry, a to srážkami, spady či fixací. Schodkovou bilanci fosforu (a pochopitelně také dalších živin), tedy odběr živiny převyšující její vstup je možné akceptovat jen na pozemcích, kde je zásoba fosforu vysoká.

Tam není nutné po určitou dobu fosfor dodávat a lze čerpat z půdní zásoby. Jakmile se však zásoba sníží, je třeba zahájit hnojení, nejlépe na bilančním principu, tedy navracet do půdy množství živiny, jež byla odebrána sklizní. Dostáváme se nyní k tomu, co tedy dělat v praxi, jak s fosforem pracovat na poli.

Čtěte také: Minerální vata: Postupy likvidace

Je třeba uvažovat ve dvou rovinách. Jedna je udržování dobrého podílu přístupného fosforu. Toho dosahuji správnou agrotechnikou, udržováním vhodného rozpětí pH, organickým hnojením, osevním sledem a samozřejmě, hnojením. Při hnojení fosforem pak vyjdeme z toho, zda potřebujeme provést spíše rychlý zákrok na řešení tíživé situace, nebo spíše pracujeme na udržování dlouhodobě dobrého stavu.

V konvenčním zemědělství lze volit z široké nabídky hnojiv, včetně minerálních. Výborným zdrojem fosforu jsou pochopitelně statková a organická hnojiva, jsou-li k dispozici. Zmínit můžeme kromě hnoje či kejdy i kvalitní komposty či digestáty. Využít lze i kvalitní kaly z čistíren odpadních vod. Poměrně rychle působí minerální hnojiva s vodorozpustnou formou fosforu, například známé Amofosy či superfosfáty.

V ekologickém zemědělství jsou však rychle rozpustná minerální hnojiva či kaly zapovězeny. Musíme si tedy vystačit především s již zmíněnými statkovými a organickými hnojivy. Z minerálních hnojiv je povolena např. Thomasova moučka či přírodní měkký fosforit, což však jsou hnojiva s fosforem velmi málo rozpustným. Lze s nimi tedy hnojit zásobně a vhodnou agrotechnikou (kypření, vápnění atd.) napomáhat uvolňování fosforu.

Mohou se také přidat do povolených kompostů či statkových hnojiv, kde se dá i pomocí speciálních mikrobiálních preparátů poměrně významně zlepšit podíl dostupnějšího fosforu. V obou režimech hospodaření se nabízí ještě jedna poměrně zajímavá možnost. Jedná se o kostní a zvláště masokostní moučky. Tato organická hnojiva mají především vysoký obsah fosforu (a masokostní i zajímavý obsah dusíku), navíc v přístupných formách.

Ekologické zemědělství a hnojení

V rámci Zelené dohody se má jít více cestou ekozemědělství. V ekologickém zemědělství se používají statková nebo organická hnojiva včetně kompostů, zpravidla z nekonvenčních zdrojů. To znamená hnojiva z ekochovů zvířat. Protože těchto chovů je málo, jsou výjimky a dají se za zpřísněných podmínek použít hnojiva i z běžného zemědělství.

Čtěte také: Kód odpadu pro minerální vatu

Samozřejmě i v ekologickém zemědělství se používají hnojiva. Hnojit můžete / musíte organickými hnojivy. Průmyslová hnojiva a chemické ošetřování rostlin během vegetace je zakázáno. V ekologickém zemědělství nechcete půdu "vytěžit", zbavit ji všech živin, nýbrž chcete, aby si půda stále udržovala optimální složení organických, minerálních a dalších látek.

Před vlastním podnikáním v ekologickém zemědělství je tedy doporučeno si zjistit bilancování rostlinných živin (přesněji stanovení bilančních odhadů). Pokud v ekologickém zemědělství chcete docílit stejného výnosu jako v zemědělství konvenčním, tak budou kladeny zvýšené nároky na množství organického hnojiva (konvenční zemědělství kombinuje organické hnojivo s průmyslovými hnojivy, která převládají), na přípravu půdy, na mechanické ošetření během vegetace (v konvenčním zemědělství převažuje chemické ošetření rostlin během vegetace) a na sklizeň a posklizňovou úpravu půdy.

V ekologickém zemědělství by se půda neměla ponechat bez rostlin, neboť hrozí eroze, vyplavování živin a nadměrné zaplevelování pozemku. Proto se v tomto typu zemědělství výrazně využívá zeleného hnojení (pěstujete na pozemku rostlinu nikoliv pro její konzumaci, ale protože ji chcete zapravit do půdy jako organické hnojivo), podsevu, strništních meziplodin a podplodin. Podsev znamená, že současně, anebo dodatečně do hlavní plodiny zasejete plodinu vedlejší. Strništní meziplodiny jsou rostliny, které zasejeme po sklizni hlavní plodiny jako prevenci pro nálet plevele. Podplodiny se pěstují v meziřadí sadů a vinic.

Doporučená literatura

• ŠARAPATKA, Bořivoj a kol. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO-BIO, 2006. 502 s. ISBN 80-87080-00-9.
• MOUDRÝ, Jan et al. Ekonomická efektivnost rostlinné bioprodukce: uplatněná metodika. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2008. 44 s. ISBN 978-80-7394-137-6.
• PRUGAR, Jaroslav. Kvalita rostlinných produktů ekologického zemědělství: (studijní zpráva) = Quality of plant products from conventional and ecological agriculture: (review). Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2000. 79 s. Studijní informace. Rostlinná výroba; č. 5/1999. ISBN 80-7271-048-6.
• ČERMÁK, Pavel a kol. Bilance živin v ekologicky hospodařícím podniku: metodická pomůcka. Vyd. 1. Náměšť nad Oslavou: ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura, 2007. 43 s. ISBN 978-80-903548-4-5.
• ZAHUMENSKÁ, Vendula. Právo pro environmentální podnikání. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 231 s. Svět environmentálních souvislostí.

tags: #mineralni #hnojiva #povolena #v #ekologickem #zemedelstvi

Oblíbené příspěvky:

• Strahovský tunel a kvalita ovzduší
• Příroda v České republice
• Vzor faktury za SKO
• Jihočeské svatby
• Fond ohrožených dětí