Ochrana přírody v České republice je komplexní téma, které zahrnuje legislativu, politické rozhodování a aktivní zapojení občanů i organizací. Pojďme se podívat na některé aspekty, které ovlivňují stav naší přírody.
Ekologické organizace hodnotí vládní politiku v oblasti ochrany přírody smíšeně. Lepší pravidla pro ochranu divoké přírody v národních parcích jsou hlavním ekologickým úspěchem vlády. Nebyl by ovšem možný bez úsilí některých zákonodárců, vědců, místních spolků z národních parků, ekologických organizací v čele s Hnutím DUHA a desítek tisíc lidí, kteří vyzývali politiky ke kvalitní novele.
Naopak zrušení práva občanů účastnit se svými spolky povolovacích řízení ke stavbám je hlavním selháním vlády. Jako selhání hodnotí ekologické organizace také celkovou stagnaci recyklace odpadů a závislosti ekonomiky na fosilních palivech. Obojí měly podle závazků vlády vyřešit zákony (odpadový a antifosilní), vláda je však nezvládla vypracovat.
Naopak pozitivní dílčí kroky vláda podnikla k útlumu uhelných dolů a ke krajině připravené na sucha i povodně. Sobotkův kabinet získal také mírně pozitivní hodnocení za dílčí kroky pro čistší ovzduší a drobný pokrok k rozvoji domácích obnovitelných zdrojů.
Celkové zhodnocení vládní politiky týkající se uhelných dolů ukázalo překvapivě mírný ale strategicky důležitý pokrok. Vláda správně rozhodla o zachování limitů těžby na velkolomu Československé armády, kde chrání domovy lidí a brání vytěžení 750 milionů tun hnědého uhlí. Naopak selháním bylo zbytečné prolomení limitů na velkolomu Bílina (nicméně to, jestli tady skutečně dojde k těžbě za původními limity, je otázka rychlosti rozvoje čisté energetiky). Pozitivní jsou nové speciální dávky pro odcházející horníky a program restrukturalizace krajů postižených těžbou uhlí.
Čtěte také: Současná ochrana přírody
Naopak vláda schválila jen nepatrné zvýšení odvodů, které stát dostává od těžařů za to, že mohou dobývat státní uhlí (z 1,5 % na 3 % místo navrhovaných 15 %). Vláda selhala ve zvyšování recyklace odpadů, což jednoznačně slibovala ve svém programovém prohlášení. Výsledkem je dokonce nižší cíl v Plánu odpadového hospodářství ČR než před nástupem vlády. Kabinet také promarnil dvě velké příležitosti, k nimž se zavázal. Nevypracoval antifosilní zákon, který by vedl k zásadní modernizaci ekonomiky a ozdravění prostředí a jemuž přislíbila podporu i většina opozice. A nepodnikla nic pro zlepšení stavu lesů. Přes závazky vlády i jednotlivých stran lesy dále chřadnou kvůli nešetrnému hospodaření a nepřirozené druhové a věkové skladbě.
Ekologické organizace zároveň analyzovaly i volební programy stran pro parlamentní volby. Strana zelených a s malými nedostatky také TOP09 mají jednoznačně nejkomplexnější a nejkonkrétnější programy pro ekologickou reformu ekonomiky, zdravější životní prostředí a lepší ochranu divoké přírody. Velmi dobrý ekologický program mají také Piráti. Průměrné jsou programy ČSSD a KDU-ČSL.
Naopak cíle ODS a Strany svobodných občanů nejvíce zhoršují životní prostředí a oslabují ochranu přírody. SPD Tomia Okamury ekologický program nemá vůbec a nevíme tedy, jaké životní prostředí chce a zda jí záleží na ochraně české přírody. ANO sráží řadu dobrých nápadů návrhem na faktické zrušení samostatného ministerstva životního prostředí, které by tyto nápady uskutečňovalo.
Ve volebních programech lze najít několik velmi zajímavých a propracovaných plánů, jak zlepšit prostředí pro náš život i lépe chránit přírodu a krajinu. Například TOP09 představuje konkrétní plán pro vyčištění ovzduší a výrazné snížení závislosti na fosilních palivech. Navrhuje zavedení uhlíkové daně, která po vzoru progresivních zemí EU napraví systém obchodování s emisními povolenkami a navíc nově zpoplatní i škodlivé pálení uhlí v domácnostech. Sociální dopady řeší dobře rozšířením kotlíkových dotací tak, aby na ně dosáhly i chudé domácnosti. Také chce prosadit závazný plán pro ukončení výroby elektřiny a tepla z uhlí do roku 2035.
ČSSD navrhuje rozšířit kotlíkové dotace tak, aby na ně dosáhly i chudé domácnosti. V dlouhodobém programu zároveň navrhuje zdanění fosilních paliv, které by motivovalo k výměně zastaralého vytápění špinícího ovzduší. Konkrétní plány proti fosilní závislosti představili také Piráti a Strana zelených. ANO se jednoznačně staví za zachování limitů těžby hnědého uhlí. Zároveň chce útlum uhelných elektráren (avšak nenavrhuje konkrétní řešení).
Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu
ČSSD slibuje ambiciózní reformu pro ozdravení českých lesů: „Prosadíme nový přístup k péči o lesy, které budou silnější a odolnější díky návratu k původnímu druhovému složení. Změníme obchodní model státních lesů, aby více odpovídal jejich významu pro přírodu i venkovské oblasti a vedl také k vyšším výnosům pro stát.“ Strana zelených navrhuje řešit špatný zdravotní stav lesů zavedením certifikace FSC.
Naopak nejdestruktivnější návrh představilo ANO. Hnutí podrývá většinu ekologických řešení ve svém programu návrhem na zrušení samostatného ministerstva životního prostředí. To by ohrozilo zejména ochranu přírody a krajiny se zdravými lesy i půdou a dostatkem vody. Zmizel by ale také úřad, který např. chrání lidi před smogem či toxickým znečištěním. Vznik ministerstva životního prostředí s jeho nezávislými kompetencemi byl jedním ze základních výdobytků demokratických změn hned po listopadu 1989.
Razantní útok skupiny poslanců na dosavadní model ochrany nejvzácnějších přírodních oblastí v zemi přiměl ředitele čtyř českých národních parků k nebývalému kroku. Sepsali osmistránkový otevřený dopis všem zákonodárcům, v němž podrobně popisují, co by přijetí většiny pozměňovacích návrhů k novele zákona o ochraně přírody a krajiny znamenalo. Součástí dopisu je i příloha se seznamem všech 45 návrhů, přičemž u 23 z nich je v kolonce „dopady na národní parky“ červeně uvedeno „negativní“.
„Národní parky v ohrožení,“ píše se mimo jiné v dopise, který podepsali Robin Böhnisch, ředitel Správy Krkonošského národního parku a předseda Asociace národních parků ČR, Pavel Müller, ředitel Správy národního parku Podyjí, Pavel Hubený, ředitel Správy národního parku Šumava a Petr Kříž, ředitel Správy národního parku České Švýcarsko. Ředitelé národních parků si všímají například jednoho z pozměňovacích návrhů poslance Jana Bureše (ODS). „Použití neznámé terminologie, tápání v termínech odborníkům známým i protichůdné požadavky v jednotlivých částech pozměňovacího návrhu dávají tušit, že jeho skutečný autor nedisponuje poznatky o biologických procesech, ekologii lesa, z ochranářské praxe ani praktické aplikace environmentálního práva,“ píše se bez servítků v dopise zákonodárcům.
A ve stejně ostrém duchu se pokračuje: „Pozměňovací návrh snoubí zahrádkářské představy o národním parku s představami developera. Například jeho dopad na lesy národních parků nevrací ochranu přírody před rok 1989, jak už jeho někteří kritici připomínají, ale dokonce před rok 1952. V tom roce vyhlášené velké přírodní rezervace v Krkonoších totiž požívaly větší ochrany, než jakou by jim přiznal tento pozměňovací návrh.“
Čtěte také: Česká příroda a její ochrana
Ředitelé konstatují, že aplikací tohoto návrhu by byly lesy národních parků prakticky převedeny na lesy hospodářské - a to včetně pralesů. „Jako náplast na jejich zničení zakazuje pozměňovací návrh poslance Jana Bureše do národních parků vstup lýkožroutům a dřevokazným houbám,“ uvedli ředitelé, podle nichž pozměňovací návrhy rovněž omezují správám parku jejich už tak malou kompetenci regulovat overturismus, otevírají cestu k živelnému zastavování národních parků nebo kácení v nejvzácnějších lokalitách.
Ředitelé si všímají rovněž pozměňovacího návrhu Petra Bendla (ODS), o němž uvádějí, že s trochou nadsázky by se dal nazvat „nad 1 000 metrů nad mořem zákon neplatí“. Pozměňovací návrh by podle nich zbavil správy národních parků možnosti regulovat automobilovou dopravu v nejcennějších částech území včetně například arkto-alpínské tundry v hřebenových partiích Krkonoš. „V těchto nejcennějších lokalitách by umožnil chemický posyp cest, skladování pohonných hmot a chemikálií, rozdělávání ohňů, létání s drony, stánkový prodej, volné používání pesticidů, šíření nepůvodních druhů organismů atd.,“ varují zástupci národních parků.
Podle návrhu poslance Krejzy by parky například musely vytěžit suché stromy z 200 metrů širokého pásu kolem všech staveb, aby jich na každém hektaru nebylo více než 90 metrů krychlových. „Zásahy, které předpokládají uvedené pozměňovací návrhy, by došlo k nemalému poškození přítomného lesního porostu (odstranit mrtvé dřevo znamená se k němu dostat skrze živé stromy), přirozeného zmlazení lesa, opoždění obnovy lesních porostů. Pominout nelze ani hledisko značného poškození přírodních krás a krajinného rázu,“ píšou ředitelé.
Jak připomíná Hnutí DUHA, jiný návrh poslance Krejzy „požaduje, aby na každých třech kilometrech lesních cest byla nádrž s vodou na případné hašení, což je těžko realizovatelné a nesmírně drahé“. Ředitelé připomínají, že lesy v národních parcích nejsou hořlavější než jiné lesy. „Úroveň požární prevence na území národního parku České Švýcarsko je dnes, po zpracování zkušeností z požáru v roce 2022, na úrovni, která je zcela nesrovnatelná s požární prevencí v hospodářských lesích v České republice. Před požárem národní park naplňoval požadavky na požární prevenci stanovené zákonem, dnes prevence veškeré zákonné požadavky zdaleka přesahuje,“ píše se v otevřeném dopise.
Poslanci ODS odmítají, že by chtěli likvidovat národní parky. Tvrdí, že jim jde o „zpřesnění“ platné legislativy nebo o posílení práv samospráv v národních parcích, což třeba poslanec Bureš zdůvodňuje také nesouhlasem obcí na Křivoklátsku s vyhlášením nového národního parku.
„V národních parcích a zejména v Krkonošském národním parku dochází k velkému množství sporů s trvale žijícími občany a obyvateli obcí na jeho území. Obyvatelé jsou na základě extenzivního výkladu práva Správou národního parku omezováni v pohybu v okolí svých nemovitostí, k příjezdu k nim, dokonce v návštěvách svých příbuzných,“ uvedl v jednom z pozměňovacích návrhů poslanec Bendl.
tags: #ods #ochrana #prirody #co #to #je