Minerály, Matěj Kolář a obnovitelné zdroje

Moderní bateriové technologie jsou klíčové pro elektromobilitu, obnovitelné zdroje i spotřební elektroniku.

Zatímco environmentální dopady těžby jsou čím dál hrozivější, odpověď zeleného technokratismu zůstává už desetiletí stejná: čím více budeme vyrábět, tím více budeme investovat do inovací, až dospějeme k technologiím efektivnějším, čistším a zelenějším.

Strategie korporací je jasná: natřít automobilový průmysl nazeleno a dál vydělávat.

Podle Mezinárodní energetické agentury vyžaduje výroba elektromobilů až šestkrát více minerálů.

V jejím modelu scénáře udržitelného rozvoje, který počítá s rozšířením elektromobility, se dočteme, že do roku 2040 bude zapotřebí zvýšit těžbu klíčových minerálů až 30násobně, u lithia a niklu je to dokonce 43 a 41násobně.

Čtěte také: Výskyt kovových prvků v minerálech

Z článků, které se věnují obrovské minerálové náročnosti přechodu na elektromobily, se člověk nedozví nic o tom, odkud tyto materiály pochází.

Analýza je redukovaná na čísla a jediné pochybnosti vyvolává obava, zda se těžba klíčových minerálů bude zvyšovat dostatečně rychle, aby odpovídala raketově stoupající poptávce.

Tyto materiály se ale netěží ve vakuu, a navzdory přání Elona Muska ani ve vesmíru, ale na Zemi.

Většina z nich se nachází převážně v zemích globálního Jihu.

Představují strategickou komoditu, která bude v příští dekádě klíčová.

Čtěte také: Charakteristika minerálů

Nadnárodní těžební společnosti se už teď předhánějí v tom, aby získaly „vlastnictví“ těchto lokalit.

Vznikají tak vykořisťovatelské vztahy mezi nezodpovědnými firmami a místním obyvatelstvem.

Pohled na souvislosti těžby minerálů, které jsou pro elektromobilitu klíčové, zamrazí.

Běžné je násilí, vyvlastňování či vysídlování, narušení biodiverzity a zemědělství nebo znečištění a odčerpávání vodních zdrojů.

Je pravděpodobné, že rychle rostoucí světová poptávka po elektromobilech, a tedy i minerálech, které jsou zapotřebí k jejich výrobě, bude naplněna na úkor environmentálních a lidskoprávních standardů.

Čtěte také: Více o knize Příroda, minerály a geologie

U více než sta společností, které mají většinový podíl na trhu s nerostnými surovinami potřebnými pro elektromobily, bylo v posledních deseti letech zaznamenáno celkem 276 obvinění z porušování lidských práv.

Těžba je rovněž odvětvím nejvíce spojovaným s vraždami obránců půdy a životního prostředí.

V Atlase environmentálních konfliktů je už dnes takřka šest set z nich spojených s těžbou minerálů.

Nahrazování obrovského počtu aut se spalovacími motory elektromobily tak reprodukuje koloniální vztahy: bohatý Sever s nadměrnou spotřebou vykořisťuje globální Jih.

Pro ekomodernisty a představitele ideologie zeleného růstu je takzvaný uhlíkový redukcionismus - tedy zjednodušování environmentálního dopadu jen na jeho uhlíkovou stopu - typický.

Stejný přístup stojí například za pseudořešením biopaliv, která nahrazovala tradiční farmaření s mylnou domněnkou, že přispějí k uhlíkové neutralitě.

Ve skutečnosti podpora biopaliv způsobila ztrátu biodiverzity, degradaci půdy, deforestaci či porušování lidských práv.

Problém těžby minerálů pro elektromobily se ale netýká jen chudých zemí.

S plány dekarbonizace se minerály stávají strategickou komoditou a hrozí takzvaný insourcing, kdy se špinavá a destruktivní těžba, kterou jsme v minulosti outsourcovali do chudých zemí, opět rozšíří i v Evropě.

Organizace European Environmental Bureau upozorňuje, že zdejší těžba by prohloubila sociální nerovnosti a environmentální rasismus: „Doly se nebudou stavět v Paříži, Berlíně nebo Madridu - projekty budou zaměřeny na chráněné oblasti v blízkosti hor a řek, na nichž závisí životy lidí a divoké přírody,” říká zaměstnanec EEB Nick Meynen.

Těžbě se možná nevyhne ani Česká republika.

Podle odhadů se totiž tři až čtyři procenta celosvětových zásob lithia, které je klíčové pro výrobu baterií, nachází u obce Cínovec, kde s těžbou plánují začít v roku 2025.

Právě těžba minerálů je zodpovědná za čtvrtinu celosvětových emisí uhlíku.

Na většinu těžby a primární zpracování kovů a nerostů po celém světě se v současnosti stále využívají fosilní zdroje energie.

Narativ o „bezemisních“ elektromobilech, který využívají nejen různé firmy, ale i Evropská unie, se tak bortí jako domeček z karet.

Nenechme se touto pohádkou obelhat.

V systému, který je posedlý ekonomickým růstem, vyšší efektivita většinou nevede ke snížení, ale naopak k zvýšení celkové spotřeby energie či materiálů.

Jde o prokázaný jev, známý jako Jevonsův paradox.

Dalším limitem ideologie zeleného růstu je materiálová náročnost obnovitelných zdrojů energie, které by měly další růst pohánět.

Výroba obnovitelných zdrojů energie je totiž materiálově mnohem náročnější: 1 kWh obnovitelné energie vyžaduje desetkrát více kovů než 1 kWh fosilní energie.

V neustále rostoucí ekonomice tak hrozí, že se dostaneme do nekončícího začarovaného kruhu, který připomíná závod ke dnu - čím vyšší bude naše celková energetická spotřeba, tím více obnovitelné energie budeme potřebovat.

Technooptimisté samozřejmě mohou namítat, že na výrobu elektrobaterií nebudou nové minerály třeba, že přeci můžeme donekonečna recyklovat ty stávající.

I tento argument však naráží na řadu problémů.

V současnosti se podle odhadů recykluje pouhých pět procent lithium-iontových baterií.

A přestože s koncem životního cyklu prvních elektromobilů se dá očekávat masivní nárůst tohoto odvětví, recyklace v praxi naráží na své limity.

Vize plně cirkulární ekonomiky zkrátka naráží na druhý termodynamický zákon: kvalita materiálu se během recyklace nevyhnutelně degraduje.

Zůstaneme-li uvězněni v ekonomice orientované na růst, potřebné emise z dopravy nesnížíme.

Jediný ze čtyř scénářů, který povede ke snížení emisí z dopravy o osmdesát procent, byl model nerůstu.

Jeho hlavním cílem není pouhé nahrazení obrovské fosilní energetické náročnosti tou obnovitelnou, ale celkové snížení energetické a materiálové spotřeby a stabilizace ekonomické aktivity na úrovni o třiadvacet procent nižší, než je ta dnešní.

Propaguje řešení, která nejsou jen uhlíkově neutrální, ale především nízko-energetické a materiálově nenáročná.

A tím elektromobily rozhodně nejsou.

Éra klimatických popíračů už minula.

Dnes čelíme masivnímu greenwashingu, pseudořešením a všudypřítomné hegemonii zeleného růstu.

Jeho ideologie nám vnucuje představu, že klimatická změna není problémem politickým, ale čistě technologickým.

Je lákavá a chytlavá, protože vytváří iluzi, že k tomu, abychom žili udržitelně, postačí nakupovat více energeticky efektivních spotřebičů, elektromobilů a čehokoliv dalšího, s čím eko-inovátoři přijdou.

Chceme-li se vyhnout nejfatálnějším následkům klimatické změny, musíme prosazovat mnohem hlubší změnu, než je pouhé nahrazení jednoho auta za druhé.

tags: #minerály #matěj #obnovitelné #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa pro odpady v ČR
• Skladba Vlk Radotín: Česká literatura
• Průvodce emisemi a technickou kontrolou vozidel
• Charakteristika jara
• Pražské poplatky za odpad