Minimální Hranice Ozáření v Přírodě

Od 1. 1. 2017 je účinná nová verze Atomového zákona. Starý zákon 18/1997 byl nahrazen novým zákonem 263/2016. Důvodem vzniku nové verze je sjednocení s legislativou Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii, konkrétně se směrnicemi rady 2013/51 a 2013/59.

Přírodní ozáření je způsobeno dvěma odlišnými přírodními zdroji záření:

• Kosmickým zářením dopadajícím na Zemi z vesmíru, které ozařuje člověka zejména externě v závislosti na nadmořské výšce a poloze na Zemi.
• Přírodními radionuklidy, které se vyskytují v našem životním prostředí.

Ty se dají podle původu rozdělit do tří skupin:

1. Kosmogenní radionuklidy, které vznikají průběžně jadernými reakcemi při interakci kosmického záření se stabilními prvky zejména ve vnějším obalu země.
2. Původní primordiální radionuklidy, radionuklidy, které vznikly v raných stádiích vesmíru a díky velmi dlouhému poločasu přeměny (> 108 roků) se dosud vyskytují na Zemi ve významném množství (např. U238 , U235, Th232, K40…).
3. Radionuklidy vznikající sekundárně, z původních radionuklidů tvořících přeměnové řady. Ze čtyř možných přeměnových řad uran-radiové, thoriové, aktiniové a neptuniové se v přírodě setkáváme pouze s prvními třemi.

Z důvodu jeho povahy je jeho regulace obtížná. Tzv. ozáření z přírodního pozadí regulaci nepodléhá. Přírodní ozáření je nerovnoměrné - některé skupiny osob na Zemi jsou ozářeny dávkami, které o jeden až dva řády převyšují světový průměr a ve výjimečných případech jsou na samé hranici dávek pro deterministické účinky záření.

Absorbovaná dávka (zkráceně jen "dávka") D je energie ionizujícího záření absorbovaná v daném místě ozařované látky na jednotku hmotnosti.

Čtěte také: Dešťový odpad: minimální hloubka

kde dE je střední energie ionizujícího záření, absorbovaná v objemovém elementu látky a Dm je hmotnost tohoto objemového elementu.

Jelikož převážná část absorbované energie se v konečném důsledku mění na teplo, charakterizuje nám absorbovaná dávka i množství předané tepelné energie - zahřátí ozařovaného materiálu.

Jako u každého fyzikálního jevu, který chceme kvantifikovat, je nutno i u radioaktivity stanovit veličiny a jednotky, ve kterých budeme měřit její "sílu", "intenzitu" či velikost. Příslušná veličina se nazývá aktivita (zářiče, preparátu či obecně množiny jader) a je definována jako počet jader, který se přeměňuje za jednotku času, nebo ekvivalentně jako úbytek počtu jader (dosud nepřeměněných) za jednotku času.

Aktivita radionuklidu není veličina konstantní, ale klesá s časem, jak se původní jádra postupně rozpadají.

kde N(t) je počet dosud nepřeměněných jader v daném čase t. Této aktivitě je pak úměrný i počet emitovaných částic za jednotku času, tj.

Čtěte také: Jaký průměr má mít odpadní hadice?

Tato jednotka byla na počest francouzského průkopníka v oblasti radioaktivity Henri Becquerela nazvána 1 Becquerel: 1 Bq = 1rozpad / 1sekundu (v průměru*). A její dekadické násobky: kilo becquerel (1 kBq = 103 Bq), mega becquerel (1 MBq = 106 Bq), giga becquerel (1 GBq = 109 Bq).

Podle druhu látky, kterou měříme, je aktivita vztažena k další jednotce např.

Referenční úroveň je úroveň ozáření v nehodové expoziční situaci nebo v existující expoziční situaci, kterou je nežádoucí překročit; snížením úrovně ozáření nebo rizika ozáření na referenční úroveň nelze mít optimalizaci radiační ochrany za docílenou.

Limity (hranice) jsou hodnoty, při jejichž plnění je výkon činnosti považován za bezpečný.

K měření přírodního záření, radionuklidů lze využít osoby, které mají k této činnosti povolení Úřadu, jehož součástí je i povinnost, aby měření a hodnocení bylo prováděno osobou, která má doklad zvláštní odborné způsobilosti. Osoba s tímto dokladem je osoba, která své znalosti v dané oblasti prokázala zkouškou.

Čtěte také: Udržitelné stavebnictví a odpad

Držitel povolení také musí mít ověřené a kalibrované přístroje a program zabezpečení radiační ochrany. Dnem 1. 1. 2017 vstoupil v účinnost nový atomový zákon č. 263/2016 Sb. a jeho prováděcí předpisy, které přinesly v oblasti radiační ochrany nové změny týkající se regulace ozáření fyzických osob z přírodních zdrojů záření.

Z působnosti atomového zákona je výslovně vyjmuta např. problematika obsahu přírodních radionuklidů v pitné vodě určené k individuálnímu zásobování, konzumace minerální vody a také ozáření z přírodního pozadí.

Regulace ozáření z přírodních zdrojů záření má v ČR dlouhou historii, první požadavky byly stanoveny pro pracovníky uranového průmyslu vyhláškou č. 59/1972 Sb.

Ozáření obyvatel z nově vyráběných stavebních materiálů a v nově postavených budovách je regulováno již od roku 1991, tehdy vyhláškou č. 76/1991 Sb.

Atomový zákon č. 18/1997 Sb., přinesl první ucelený systém požadavků na regulaci přírodního ozáření pracovníků i jedinců z obyvatelstva.

Od ledna roku 2017 je v České republice účinný nový atomový zákon, publikovaný pod č.

Kdo a jak kontroluje, zda jsou legislativní požadavky v oblasti ozáření z přírodních zdrojů dodržovány? Atomový zákon definuje tři expoziční situace (dále jen ES):

• Plánované
• Nehodové
• Existující

Plánované ES jsou takové, kde radiační může být plánována dříve, než dojde k expozici, a kde velikost a rozsah expozice lze rozumně předpovědět, a je spojena se záměrným využíváním zdroje ionizujícího záření, např. používáním umělých, méně často přírodních zdrojů ionizujícího záření ve zdravotnictví nebo v průmyslu.

Nehodová ES je neočekávaná situace, která může nastat při plánované ES nebo být vyvolána svévolným činem, a vyžaduje přijetí okamžitých opatření k odvrácení nebo omezení důsledků, např.

Existující ES je situace, která existuje již v době, kdy se rozhoduje o její regulaci, včetně dlouhodobě trvajícího následku nehodové ES nebo ukončené činnosti v rámci plánované ES, např. radon v budovách nebo na pracovištích.

Činnosti související se záměrným využíváním radioaktivních nerostů spadají do plánovaných ES, nově jsou jako plánované ES regulována pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodních zdrojů.

V oblasti regulace ozáření pracovníků z radonu byl stanoven nový požadavek na regulaci toho na pracovištích v podzemním nebo prvním nadzemním podlaží budov.

Regulace se může týkat potenciálně velikého množství budov a pracovníků. SÚJB využil veliké výhody možnosti využití výsledků dlouhodobého měření radioaktivity v podloží i v budovách na území celé ČR.

Ve spolupráci se SÚRO, v.v.i., stanovil v nové legislativě odborně a statisticky podložená věrohodná kritéria pro určení oblastí a druhu pracovišť, která regulaci v těchto oblastech podléhají od roku 2018.

Referenční úroveň pro objemovou aktivitu radonu je nyní hodnota 300 Bq/m3.

Použití jednotné úrovně je logičtější - není potřeba rozlišovat, kdy se nová budova stává starou. Významným krokem je uvádění principů radiační ochrany prostřednictvím stanovených požadavků do praxe.

Optimalizace tvoří velmi významnou roli v existujících ES. Pro tuto situaci nestanovujeme limity - to není z podstaty věci možné, ale jsou stanoveny tzv.

Tyto úrovně musí být v praxi chápány přesně tak, jak je zamýšleno, a je velmi důležité si neustále uvědomovat, že referenční úrovně nejsou limitem a nemůžeme si jako primární cíl při regulaci v rámci existující ES klást požadavek, aby všechny tyto expozice byly pod touto úrovní - naším cílem je snažit se stlačit pod tuto úroveň většinu těchto expozic.

Výsledkem bude většinou to, co je názorně uvedeno na přiloženém obrázku ( ICRP 103, Kapitola 6, Obr. č.

Současně se ovšem předpokládá, že se nespokojíme s tím, že dostaneme dávky těsně pod referenční úroveň - očekává se, že optimalizace bude pokračovat - samozřejmě toto může znít pro někoho jako příliš neurčitý cíl a „hrozba“ nekonečného procesu.

Při optimalizaci tomu však opravdu tak je - měl by to být nikdy nekončící proces.

Pro obsah přírodních radionuklidů v pitné vodě dodávané pro veřejnou potřebu a ve vodě balené jsou stanoveny referenční úroveň objemové aktivity 100 Bq/l. Nejvyšší přípustná hodnota objemové aktivity radonu je 300 Bq/l a referenční úroveň indikativní dávky z příjmu ostatních přírodních radionuklidů vyskytujících se ve vodě (s výjimkou tritia, draslíku 40, radonu a krátkodobých produktů jeho přeměny) 1 mSv/rok.

Úprava stávajícího ozáření se odvíjí od proměření budovy, resp. Jediným správným způsobem, jak lze ověřit, že stavba byla postavena v souladu s požadavky uvedených norem, nebo požadavky stavebníka (investora), je měření radonu (objemové aktivity radonu - OAR) v budově.

V tomto případě se regulace týká již postavených budov s pobytovými nebo obytnými místnostmi. Referenční úrovní je hodnota 300 Bq/m3 pro objemovou aktivitu radonu v ovzduší.

Jiná situace nastává, pokud se bude jednat o školu, školské zařízení nebo budovy sloužící pro zajištění sociálních nebo zdravotních služeb při dlouhodobém pobytu fyzických osob. Vlastník je především povinen zajistit měření objemové aktivity radonu ve vnitřním ovzduší už při uvedení do provozu a vždy po provedení změn dokončené stavby.

Možnost státu poskytnout dotaci na provedení účinného opatření je upravena atomovým zákonem. Dotace je poskytnuta podle podmínek uvedených ve vyhlášce SÚJB č. 362/2016 Sb., a postup při poskytování dotace je upraven ve vyhlášce MF č. 464/2016 Sb.

Vlastníkům budov (k jejichž výstavbě bylo vydáno stavební povolení nebo svým obsahem podobné povolení do 28. února 1991), kde průměrná hodnota objemové aktivity radonu ze všech pobytových místností překračuje 1000 Bq/m3 může být poskytnuta dotace na provedení účinného opatření nejvýše do částky 150 000,- Kč.

Vlastníkům škol, školských zařízení, kde průměrná hodnota objemové aktivity radonu v době pobytu dětí v některé místnosti určené pro pobyt dětí překračuje 300 Bq/m3 a budov sloužících pro zajištění sociálních nebo zdravotních služeb, kde průměrná hodnota objemové aktivity radonu za obvyklého užívání v některé místnosti překračuje 1000 Bq/m3 a k jejichž výstavbě bylo vydáno stavební povolení nebo svým obsahem podobné povolení do 28.

Radiační ochrana byla dlouhá desetiletí zaměřena především na ochranu osob, které jsou vystaveny ozáření ze zdrojů ionizujícího záření využívaných v rámci tzv. radiačních činností. V těchto případech jsou umělé či přírodní zdroje ionizujícího záření využívány (nejčastěji v průmyslu, zdravotnictví a při výrobě jaderné energie) pro své radioaktivní vlastnosti.

Ozáření pracovníků nakládajících s takto se zdroji ionizujícího záření je považováno za profesionální ozáření a začleněno mezi plánované expoziční situace. V určité míře mohou být při radiačních činnostech ozářeni i jedinci z obyvatelstva, například radionuklidy uvolňovanými při provádění radiačních činností mimo pracoviště.

Nové poznatky v oblasti radiační ochrany zjištěné v posledních letech u nás i v zahraničí však prokázaly, že existují i jiné než shora zmíněné pracovní činnosti, které vedou k nezanedbatelnému ozáření pracovníků, případně jedinců z obyvatelstva. Na určitých typech pracovišť byla prokázána zvýšená přítomnost přírodních radionuklidů, které mohou, aniž by byly na těchto pracovištích záměrně využívány pro své radiační vlastnosti, ozařovat osoby zde vykonávající práce či jedince z obyvatelstva.

Jedná se o:

• pracoviště s možným zvýšeným výskytem radonu, tedy pracoviště v podzemí (např. podzemní prohlídkové trasy, veřejnosti přístupné jeskyně, podzemní laboratoře, sklady, dílny, kanceláře),
• pracoviště, na nichž se nakládá s podzemní vodou (např. úpravny vody, čerpací stanice, balneoprovozy, bazény) a od roku 2018 také pracoviště v podzemním nebo prvním nadzemním podlaží budovy, která je umístěna na území ze zvýšeným rizikem radonu z podloží a která splňuje i další podmínky uvedené v příloze č. 25 vyhlášky č. 422/2016 Sb. (kanceláře, provozovny, ordinace, dílny a další typy pracovišť) a
• pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodních radionuklidů, tedy pracoviště vyjmenovaná v § 87 uvedené vyhlášky (někdy nazývaný NORM (z angl. Naturally occurring radioactive material - v přírodě se vyskytující radioaktivní látka) a paluby letadel při výšce na 8 km.

Požadavky na radiační ochranu na většině shora uvedených pracovišť stanovil již starý atomový zákon, a to od roku 2002. Od roku 2017 upravil tyto požadavky nový atomový zákon. V případě obou typů pracovišť má provozovatel pracoviště za povinnost informovat pracovníky o možném zvýšeném ozáření z přírodních zdrojů, o jeho možných zdravotních důsledcích, a zajistit měření přírodní radioaktivity na pracovišti. V obou případech se na radiační ochranu na pracovištích uplatňuje tzv.

Na pracovištích s možností zvýšeného ozáření z přírodních radionuklidů se mohou ve zvýšeném množství vyskytovat jakékoliv přírodní radionuklidy (tzn. radionuklidy z uranové i thoriová rozpadové řady, včetně radonu, thoronu, dále draslík 40). Jejich výskyt je zpravidla způsoben tím, že se na pracovišti používá technologie, při jejímž provozu jsou radionuklidy koncentrovány na určitých místech díky svým fyzikálně chemickým vlastnostem.

Mezi tato pracoviště patří např. (chemická) úprava podzemní vody, výroba a zpracování fosfátových surovin, oxidu titaničitého, zirkonových materiálů, spalování uhlí, těžba nerostných surovin (kromě uranu), primární výroba železa, a další.

Zvláštní skupinou pracovišť jsou paluby letadel ve výšce nad 8 km, na nichž je personál vystaven zvýšené úrovní kosmického záření.

tags: #minimální #hranice #ozáření #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Strategie měst proti změnám klimatu
• Charakteristika MT4
• Definice těkavých organických látek
• Rozměry koše Europost Vivida
• Čisticí drát na odpad: Návod