Nová Spalovna Odpadu Ostrava: Studie Proveditelnosti

Řada záměrů na likvidaci komunálního odpadu ve spalovnách (tzv. zařízení na energetické využití odpadu) se připravovala v mnoha krajích či městech, ale poslední spalovna byla v ČR uvedena do provozu v roce 1999 (Liberec). Od ostatních projektů se postupně ustoupilo. Důvodem byl odpor veřejnosti, motivovaný strachem z jedovatých zplodin v ovzduší a dopravního zatížení lokality.

Během pěti let se nebude smět ukládat na skládky žádný odpad, který nebude předem upraven. V roce 2020 by na ně mělo být ukládáno jen 35 % množství, které tam putovalo v roce 1995. Již v roce 2010 by měl být přísun na skládky o čtvrtinu nižší.

Evropská unie nebude nečinně přihlížet k české nečinnosti a k tomu, že se u nás stále více než 70 % komunálního odpadu ukládá na skládky. V návrhu nového odpadového zákona se MŽP muselo postavit k problému čelem: Ceny za skládkování porostou až na 1300 Kč (za tunu) v roce 2015. Obcím z toho má zůstat tolik, co dnes, tj. 500 Kč, o navýšení se rozdělí stejným dílem kraje a Státní fond životního prostředí s tím, že výnos musí vrátit do péče o životní prostředí.

Novela směrnice EU o odpadech zavedla několikastupňovou hierarchii nakládání s odpady. Oblíbené zelené heslo - nejvíc se ušetří toho, co vůbec nevznikne, platí i pro odpad. Ale ten vzniká stále. Podle EU má vždy přednost recyklace a druhotné využití tohoto odpadu. To, co zbývá, je ale třeba využít k výrobě energie. Pouze nerecyklovatelné a nespalitelné zbytky je možné ukládat na skládku. K tomuto cíli má ČR hodně daleko: V roce 2007 bylo na tuzemské skládky uloženo 2,5 milionu tun komunálního odpadu.

Proklínané a obávané spalovny tedy mohou zase přijít ke slovu. Když ministr životního prostředí Martin Bursík představoval návrh nového zákona o odpadech, řekl, že "nové spalovny si představit umíme". Dosud předkládané projekty jsou však podle něj nepřijatelné, například jejich plánovaná kapacita prý překračuje produkci ve spádové oblasti. Bursík rovněž zdůraznil, že má jít o jinou generaci spaloven, než se budovaly dosud - musí být vždy kogenerační, tj. vyrábět teplo i elektřinu.

Čtěte také: Alternativy k netkané textilii

"Spalovna nemůže být projektována na víc než polovinu současné produkce komunálního odpadu v příslušném kraji," řekl Daniel Vondrouš, vedoucí oddělení poradců MŽP na březnové odborné konferenci Spalovny komunálního odpadu 2009, která se konala v Praze.

Komunální odpad lze v zásadě spalovat dvěma způsoby. První vede odpad přímo do kotle spalovny. Druhý, který preferuje MŽP, spočívá v tzv. mechanicko-biologické úpravě odpadu (MBÚ), jejímž výsledkem je energeticky bohaté palivo, které se pak přesune do některé teplárny či elektrárny a pálí se v tamních kotlích, většinou ve směsi s jiným palivem, například uhlím. Provozovatel energetického zařízení musí zajistit, aby spaliny z takto upraveného odpadu nepřesáhly žádné limity ochrany ovzduší, případně uskutečnit potřebné technologické úpravy svého zařízení. Je to něco podobného jako spolu-spalování biomasy.

Ministerstvo životního prostředí si přeje, aby oba způsoby likvidace odpadu soutěžily, tak by se ukázalo, zda je třeba stavět spalovnu nebo zda postačí odpad spalovat v běžné, již postavené teplárně. Zatím je to však soutěž nerovná, protože na MBÚ lze získat dotaci z evropských fondů, zatímco na spalovnu nikoli.

Teplárny a elektrárny již mají s alternativními palivy včetně biomasy řadu špatných zkušeností, vědí, že s jejich cenou a dostupností není vše dlouhodobě jisté. Vyjde-li obce levněji jiný způsob, jak se zbavit komunálního odpadu, jistě ho využijí.

Dá se však očekávat, že oba způsoby energetického využití komunálního odpadu najdou na trhu své místo.

Čtěte také: Místo člověka v přírodě podle Teilharda

Oživené Projekty v Krajích

Kraje své spalovací záměry odložily, ale šuplíky se mohou znovu otevřít. Někde dají přednost spalování upraveného odpadu ve stávajícím krajském zařízení, jinde chtějí stavět spalovnu regionálního charakteru ve spolupráci s obcemi.

Nejdál zatím dospěli v Moravskoslezském kraji. Projekt Krajského integrovaného centra pro využívání komunálních odpadů je společným dílem kraje a pěti měst (Ostrava, Havířov, Karviná, Opava, Frýdek-Místek). Jedním způsobem, o kterém se v projektu uvažuje, je spalovna s energetickým využitím odpadů s kapacitou 200 tisíc tun za rok. Signatáři memoranda z roku 2005 se dohodli, že do spalovny budou komunální odpad dodávat, ale že budou také minimalizovat ceny za odpady na úkor preference zisku.

Dnes se v kraji na skládky ukládá 430 tisíc tun odpadu za rok z celkového množství 460 tisíc tun. Výhřevnost komunálního odpadu je srovnatelná s hnědým uhlím a spalovna by vyráběla jak teplo, tak elektřinu.

Zatím se jako nejvhodnější rýsuje lokalita Barbora v bývalých dolech v Karviné. Do obchodního rejstříku byla KIC, a. s., zapsána, zatím patří kraji, ale 60 % akcií odkoupí města, která se projektu účastní. Připravuje se dokumentace k procesu EIA, předjednány jsou možnosti spolufinancování projektu od Evropské investiční banky.

Úvahy v Pardubickém a Jihočeském kraji

V Pardubickém kraji se obávají, že úvahy o případném spalování odpadu by znovu narazily na odpor občanů, jak se tomu stalo při záměru znovuotevřít spalovnu nebezpečného odpadu v Synthesii. V roce 2006 vznikla společnost EVO s tím, že bude spolu s městy a obcemi hledat řešení, jak odstranit zbytkový komunální odpad. Původním záměrem bylo spalování, projekt však byl zastaven.

Čtěte také: Nebezpečný odpad - spreje

Také v Jihočeském kraji nepochodili se spalovnou (měla být v Mydlovarech), pro kterou již bylo dokonce vydáno integrované povolení (v roce 2005). E.ON však z řady důvodů, z nichž jedním byl nesporně nesouhlas veřejnosti, od záměru ustoupil. O komunální spalovně se však uvažuje v Českých Budějovicích.

Plzeňský kraj a Studie Proveditelnosti

V Plzeňském kraji mají největší skládku u obcí Chotíkov a Touškov, zaplněna bude do tří let. Spalovna s kapacitou minimálně 60 tisíc tun komunálního odpadu ročně by stála včetně vybudování obchvatů obcí 2,5 až tři miliardy korun. Mechanicko-biologická úprava odpadu ke spalování v teplárně by přišla na miliardu. Skládku spravuje Plzeňská teplárenská, a. s., která má k dispozici zcela čerstvou studii o možném využití skládky na Chotíkově. Studie porovnává přímé termické využití a spoluspalování upraveného odpadu v teplárně.

Investiční náklady na vybudování spalovny s kapacitou 100 tisíc tun ročně jsou 2-2,5 miliardy korun. Pro splnění záměrů s masivním omezením skládek by podle ní bylo třeba vybudovat v každém kraji jednu spalovnu. Pokud však nebude možné podpořit výstavbu spaloven dotacemi z operačních programů Evropské unie (v roce 2005 byly spalovny vyloučeny), tak se zřejmě žádné nepostaví. V Polsku i na Slovensku přitom mohou investoři získat až 60 procent nákladů formou dotací.

Podle Daniela Vondrouše z MŽP se však ministerstvo chystá změnit příslušné nařízení vlády tak, aby se projekty spaloven mohly ucházet o podporu. Dodal však, že z Operačního programu Životní prostředí na tento účel nezbudou víc než maximálně čtyři miliardy korun.

tags: #místo #nové #spalovny #odpadu #Ostrava #studie

Oblíbené příspěvky:

• Stavebnice LEGO pro malé stavitele
• Žížaly a kompostování: Vermikompostování
• Komplexní pohled na odpadové hospodářství
• Komunální odpad
• Adaptace na změnu klimatu v ČR