Vermikompostování je metoda kompostování, kdy dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal. Slovo „vermikompostování" vychází z latinského vermes - červ, žížala. Kompostovat může každý. Stačí najít vhodné místo pro vermikompostér, mít dostatek kuchyňského odpadu a využití pro výsledný kompost.
Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá. Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech. Zapojit se může firma nebo třeba celý dům. Žížaly vyžadují minimum péče.
V Česku žije okolo 50 druhů a poddruhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní. Žížaly jsou poměrně malé, dobře zpracovávají biologický odpad, rychle se množí a rostou.
K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady. Násada obsahuje hotový kompost, žížaly různých vývojových stadií včetně vajíček a pomocné organismy, jako jsou půdní bakterie, chvostoskoci a zárodky dalších rozkladačů. Množství žížal i dalších půdních organismů se časem přizpůsobí objemu přidávaného organického odpadu. Zdvojnásobení jejich počtu trvá přibližně tři měsíce.
Násadu žížal můžete zakoupit přímo u specializovaných chovatelů nebo požádat své známé, kteří již mají zavedený vermikompostér. Žížaly hnojní, které odpad zpracovávají poněkud pomaleji, si lze nasbírat v hnojišti nebo venkovním kompostu.
Čtěte také: Žížalí kompost v bytě: Jednoduchý návod
K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. Postačí i obyčejný plastový box s víkem.
Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká. Vícepatrové kompostéry umožňují díky děrovaným dnům vertikální přesun žížal. Díky tomu odpadá práce s jejich přebíráním v hotovém kompostu.
Velikost nádoby se odvíjí od množství kompostovaného bioodpadu. Na 1 kg týdně je potřeba zhruba 0,2 m2. Žížaly nesnášejí světlo, proto by nádoba měla mít víko, které také zabraňuje vysoušení. Pod kompostér umístíme ještě sběrnou nádobu (například plech) na odchyt výluhu - žížalího čaje.
Nádobu můžeme umístit uvnitř v bytě, v domě či venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu (žížaly jsou aktivní při teplotách nad 5 °C, ale největších výkonů dosahuji při teplotě kolem 20 °C) a správnou vlhkost substrátu. Při umístění na balkon budou v chladu žížaly méně aktivní. Při teplotách pod nulou kompostér zamrzne a žížaly nejspíš uhynou (v přírodě se zahrabávají hlouběji do země, kde je stabilní teplota).
Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Někteří chovatelé se obávají, že žížalám škodí přidáváním „pálivých" složek. Žížaly nemají zuby ani kusadla, a proto nemůžeme očekávat, že se „zakousnou" do jablka, které vyhodíme.
Čtěte také: Kompostér pro zahradu i byt: Na co se zaměřit?
Čerstvě přidaný odpad je dobré přihrnout vrstvou hlíny, aby nezplesnivěl nebo ho nenašly octomilky. Samotná plíseň však vadí především nám, lidem, nikoliv žížalám, které jsou schopné houbová vlákna trávit. Zvláštností je, že kalifornské žížaly, na rozdíl od ostatních druhů žížal, nejsou uzpůsobené k trávení hlíny (obsahuje jílovité částice a písek). Proto ji do kompostu nepřidáváme.
Součástí kompostu se časem stávají také těla uhynulých žížal. Ta se přirozené sama rozkládají a není tedy třeba je z kompostu vyndávat.
Pro chov žížal je důležitá optimální vlhkost 55 až 70 %. Vlhkost potřebují žížaly k tomu, aby mohly dýchat. Pokud po sevření v hrsti kompost drží svůj tvar, je správně vlhký. Vlhkost kompostu můžeme snížit přidáním odpadu s vysokým obsahem uhlíku, jako je papírová lepenka (nebarvená), piliny nebo sláma. Vrstvením materiálů různorodé struktury kompost provzdušníme a zabráníme nežádoucímu hnití. Pokud je kompost naopak příliš suchý, zavlažíme jej pokropením vodou nebo přidáme navlhčený papír. Důležité je, aby u dna nezůstávala souvislá vrstva vody.
Pokud se stane, že se odpad dlouho nerozkládá, může to být tím, že žížaly v důsledku sucha pomřely. Kalifornské žížaly dobře snášejí teploty nad 20 °C. Právě díky tomu se hodí pro kompostování v interiéru. Teploty vyšší než 30 °C nejsou vhodné.
Žížaly krmíme především zbytky ovoce, zeleniny nebo částečně zkompostovanou trávou nebo listím. Nevhodnou potravou pro žížaly jsou kosti, maso, ryby, mléčné výrobky a zbytky mastných jídel.
Čtěte také: Kompostování se žížalami
Čím žížaly krmit:
Co do vermikompostéru nepatří:
Struktura hotového kompostu je drobtovitá, zbarvením připomíná černozem. Tento vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, neobsahuje zbytky nerozloženého odpadu ani patogeny, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Jsou to vlastně žížalí výměšky obsahující látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst. Hnojivo obsahuje kvalitní huminové kyseliny, enzymy. Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek. Je vhodný i jako substrát pro očkování sterilních půd, např.
Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále „pracovat".
Odběr hotového kompostu provedeme stáhnutím horní vrstvy bioodpadu se žížalami, která bude sloužit jako násada pro nový kompost. Existuje několik způsobů, jak vylákat žížaly ze spodní vrstvy. Například na kompost umístit nádobku s perforovaným dnem a návnadou v podobě kávové sedliny, která žížaly postupně přiláká. Žížaly lze oddělit účinně pomocí světla. Kompost se vysype na hromadu a stranou se oddělí tenká vrstva, která zůstane prosvětlená. Žížaly z této vrstvy se vrátí zpět do temné hroudy kompostu. Takto pokračujeme, dokud nezpracujeme celý kompost.
Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím. Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.
Vermikompostování se nejlépe osvědčuje v ekologickém zahrádkaření, při kterém vzniká bioodpad s příznivou nutriční hodnotou, bez cizorodých látek a chemických přípravků.
| Vlastnost | Vermikompostování (s kalifornskými žížalami) | Běžný kompost |
|---|---|---|
| Rychlost rozkladu | Výrazně rychlejší, žížaly intenzivně zpracovávají odpad | Pomalejší, závisí na přirozených procesech |
| Kvalita hnojiva | Vyšší, obsahuje enzymy a látky chránící rostliny, optimální poměr C:N | Dobrá, ale může být méně bohatá na specifické látky |
| Možnost zpracování odpadu | Lze zpracovávat i obtížný biologický odpad (shnilé ovoce, zkažené potraviny) | Není vhodné pro zpracování obtížného biologického odpadu |
| Zápach | Při správném vedení nezapáchá | Může zapáchat, pokud není správně veden |
| Využitelnost živin | Enzymy umožňují lepší využitelnost minerálních látek v půdě (80-90 %) | Běžná využitelnost minerálních látek v půdě (40-50 %) |
Vermikompost je řešení, když chcete efektivně využít organický odpad, ale máte omezené podmínky. Žížaly v nádobě se vám postarají o výživné hnojivo.
tags: #žížaly #na #rozklad #odpadu