Mladý myslivec a ochránce přírody: Co to obnáší?

Ochrana přírody a myslivost mají mnoho společného. Bohužel se v poslední době vyskytují extrémní názory ze strany ochránců přírody i myslivců. Přitom obě zájmové skupiny propojuje jedna věc, a tou je příroda a v ní vše živé i neživé.

Dobrý myslivec je přece ochráncem přírody a ochránce přírody může být také dobrým myslivcem. Jedním z těch, který je ochráncem přírody a zároveň také aktivním myslivcem, je Pavel Moulis, dlouholetý vedoucí záchranné stanice živočichů v Rokycanech.

Pan Moulis je člověk, který se v ochraně přírody angažuje už téměř 35 let, proto jsem se rozhodl požádat ho o rozhovor především o ochraně přírody a provázanosti myslivosti a ochrany přírody.

Začátky v ochraně přírody

V roce 1983 jsem zakládal vlastní organizaci ochrany přírody a posléze jsem vstoupil do Českého svazu ochránců přírody v Rokycanech. V roce 1990 řady ochránců přírody značně prořídly. Přesto několik lidí setrvalo. Ze dvou organizací vznikla jedna ZO ČSOP Rokycany, kterou jsme začali rozvíjet v organizaci moderního typu s využitím nových možností. Pořádali jsme vycházky, zájezdy a besedy na nejrůznější téma, organizovali letní tábor pro děti či víkendové akce. Věnovali jsme se i publikační činnosti. Začali jsme budovat záchrannou stanici živočichů.

Záchranná stanice živočichů v Rokycanech

Záchranná stanice živočichů funguje od roku 1990 a v žádném případě nikdo netušil, že se rozroste do takových rozměrů z hlediska počtu přijímaných živočichů. V roce 1997 jsme se stali zakládajícími členy národní sítě záchranných stanic. To znamená rozdělení České republiky do oblastí, které jednotlivé stanice spravují.

Čtěte také: Co obnáší ochrana přírody?

V případě nálezu volně žijícího živočicha, který potřebuje pomoci, okamžitě vyjíždíme a řešíme. V současné době je to až pět set živočichů ročně. Naše záchranná stanice má na starosti oblast Berounska, Hořovicka a Rokycanska, přičemž četnost výjezdů je různá. V období mláďat, tj. Úkolem stanice je odchyt, ošetření, léčba a následné vypouštění živočichů zpět do přírody. V průběhu roku se též věnujeme opravám a zvelebování chovatelského zařízení či terénní práci. Hodně se věnujeme i osvětě. Při ukázkách využíváme jen živočichy, kteří se nemohou vrátit do přírody nebo byli odchováni člověkem.

Myslivost a ochrana přírody

Myslivosti se věnuji poměrně krátce. V roce 2002 jsem složil zkoušky o první lovecký lístek, v roce 2004 následovaly zkoušky pro myslivecké hospodáře a zároveň i zkoušky sokolnické a v roce 2011 pak vyšší zkoušky z myslivosti. Jsem tedy i lektorem, který se věnuje výchově mladých myslivců. Vzhledem k tomu, že aktivit propojujících myslivost a ochranu přírody je poměrně dost, nezbývá mnoho času.

Organizuji i podzimní setkání milovníků dravců, kde se myslivecká či nemyslivecká veřejnost dozví mnoho zajímavého nejen o sokolnictví, ale především o myslivosti. Současně vznikají i pěkné fotografie, které jsou využitelné i dál.

Skloubení myslivosti a ochrany přírody

Myslivost a ochrana přírody k sobě neodmyslitelně patří, neboť myslivec vždy byl, je a bude prvním ochráncem přírody. Řada lidí si to však neuvědomuje, což je, myslím, velká škoda.

Lov, který je myslivcům tak vyčítán, k životu neodmyslitelně patří a smrt je přirozenou součástí i našeho dnešního života, ať chceme či nechceme. Nejedná se tedy o nic mimořádného, co by člověk využívající zdravý selský rozum neměl pochopit.

Čtěte také: Muži a ochrana přírody

Je potřeba si uvědomit, že v přírodě existují určité zákonitosti, které se nedají ničím nahradit, a vždy bude jeden druh kořistí toho druhého. Proto i člověk - myslivec je součástí tohoto potravního řetězce a je na něm, jak se bude chovat. Odborné předpoklady na to má. Vždyť složil minimálně jednu zkoušku rovnající se maturitě, aby o životě a smrti mohl rozhodnout. A to je, myslím, obrovská zodpovědnost.

Myslivec jako ochránce přírody

Zcela určitě ano. On musí být tím správným hospodářem a velice citlivým způsobem buď zasáhnout či tiše sledovat dění v přírodě. Zároveň se v přírodě pohybuje poměrně často a může navrhovat opatření v krajině.

Víme dobře, že prostupnost krajiny klesá vlivem oplocení silnic, železničních koridorů, výstavbou satelitů či průmyslových zón. Někteří živočichové, zvláště pak velké druhy či šelmy, mají problém. Jedná-li se o migrující druhy, velice často končí tragicky. Myslivec by měl být ten, který o těchto případech ví a ve spolupráci se státní správou bude konat v jejich prospěch.

Vlčí a rysí hlídky

Myslím si, že nejsou přínosem pro šelmy. Podobné aktivity se už konaly při sledování dravců a nedopadlo to úplně dobře. Šelmy jsou velmi populární a monitoring je nádherná věc, která v podstatě není racionálně dokladovatelná. Pro šelmy by ale bylo mnohem lepší, kdyby měly svůj klid a nikdo by je víceméně nepronásledoval. Větší aktivity by měly být podle mého názoru věnovány zvelebování prostředí, kde šelmy žijí.

Změny v ochraně přírody a myslivosti

Ochrana přírody i myslivost mají svá specifika. Každá oblast sleduje trochu něco jiného, byť se pohybují na stejném území. Bohužel některé věci se mění. Jako kdysi šla myslivost a lesnictví ruku v ruce, dnes je to jiné. Stejně tak jako v zemědělství. Dnes je to především o hospodářském výsledku - zemědělec chce co největší úrodu, stejně tak jako lesník kvalitní stromy, chce i myslivec co nejvíce zvěře. A to je pochopitelně problém. Proto vznikají ty třecí plochy, které by se měly racionální cestou řešit.

Čtěte také: Příběhy ztracených psů

Projekty a činnosti spojené s ochranou přírody a myslivostí

Myslivost má neuvěřitelnou škálu odvětví, která jsou zajímavá i pro nemysliveckou veřejnost, zvláště pak pro děti, které se v budoucnu myslivci klidně mohou stát. Proto i naše aktivity směřují k výchově mladé generace. Kromě toho se snažíme i o praktickou činnost v přírodě. Vysazujeme stromky, uklízíme černé skládky či vyvěšujeme budky.

Bohužel ne každá organizace či jednotlivec působící v této oblasti má chuť najít společnou řeč. Proto vznikají zbytečné ataky jedné či druhé strany.

Image myslivců u veřejnosti

Myslivci nezačali dostatečně včas s vysvětlováním své úlohy v dnešní měnící se přírodě. Bohužel i změna společnosti sehrává velký význam při potlačování spolkové činnosti. Řada spolků, a to nejen myslivci, má problém se stárnoucí členskou základnou. Lidé už nemají k sobě tak blízko jako dříve a spolková činnost je na ústupu. Je to velká škoda, protože tím trpí především celá společnost.

V dnešní době se prosazuje především jednotlivec, který chce mít prospěch především pro sebe. Aby někdo zorganizoval něco pro druhého, se stává vzácností. Samozřejmě i závist sehrává svoji roli. Že myslivost není jen o lovu, si bohužel příliš lidí zatracující myslivost neuvědomuje. Přesto není pozdě situaci změnit.

Samozřejmě že vždy záleží na lidech. Je řada skvělých myslivců, kteří se snaží o to, aby se negativní pohled lidí na myslivost změnil. Zcela určitě to lze a není pozdě. Je chvályhodné, že postupně těchto, především mladých lidí, přibývá. Obnovují se kroužky mladých myslivců, navštěvují se mateřské a základní školy, dělají se akce seznamující veřejnost s myslivostí. A to je myslím cesta, která myslivost opět vrátí na výsluní společnosti.

Myslivost má ve svých řadách mnoho skvělých, odborně vzdělaných lidí, kteří mají co nabídnout, a je jen na nich, aby tento svůj lidský potenciál využili. Je i řada dotačních titulů, takže získat v dnešní době finanční podporu by neměl být problém. Stačí jen chtít a to je myslím to, na co si budeme muset ještě chvilku u myslivců počkat.

Zájem mladých lidí o ochranu přírody a myslivost

Zcela určitě ano, byť se to možná příliš nezdá. Vzniká celá řada aktivit, které oslovují širokou veřejnost a nemusí jít přímo o myslivce. Zapojují se do ní nemyslivci, kteří se mohou časem myslivci stát, a nebo myslivosti budou fandit. I tyto příznivce myslivost potřebuje. Době nuceného organizování asi odzvonilo, nicméně pomocníků přibývá.

Spolupráce ze strany ochránců přírody

V loňském roce jsme v záchranných stanicích zaznamenali zvýšený počet „zachráněných“ mláďat především srnčí a zaječí zvěře. Myslím si, že zde by se mohla spolupráce záchranných stanic s myslivci ještě více prohloubit. Každoročně vydáváme pro veřejnost informační materiály, jak se zachovat při nálezu zvěře. Stejně se ale najdou jedinci, kteří nalezené neopuštěné zvíře k nám do stanice přinesou. Jedná se především o mláďata zvěře. Každoročně se do záchranných stanic dostane deset až patnáct tisíc zvířat, z nich je minimálně polovina mláďat. Zde bych viděl možnost spolupráce se sítí záchranných stanic při problematice záchrany zvěře při senoseči. Příležitostí ke spolupráci je určitě celá řada, jen je potřeba zasednout k jednacímu stolu.

Vize do budoucna

Naše organizace oslaví 35 let od svého vzniku. Máme za sebou řadu úspěšných akcí, které oslovily širokou veřejnost. V podstatě už jsme během té doby vyzkoušeli všechno a naše aktivity se ustálily na pořádání vycházek, zájezdů, besed, sportovních i společenských akcí, což oslovuje široké spektrum lidí, kteří nás svojí účastí nejen podporují, ale dozví se řadu věcí, které je ovlivňují k rozumnému pohledu nejen na ochranu přírody, ale samozřejmě i myslivost.

V dalším období bychom se i nadále rádi věnovali pořádání akcí propagující sokolnictví, myslivost i ochranu přírody. Tyto akce mají své opodstatnění i výsledky a vzhledem k tomu, že je provádíme v terénu, respektive v honitbách, tak se bez přítomnosti myslivců neobejdeme.

V souvislosti s připravovanou novelou Zákona o myslivosti jsme jakožto ochránci volně žijící zvěře zareagovali vydanou Deklarací zastání se srnčí zvěře. Text Deklarace pomáhali tvořit jak akademici, tak myslivci a ochranáři, protože každý měl k tomuto tématu co říci. Začali jsme zároveň oslovovat další organizace, zdali by chtěli svým podpisem naši Deklaraci podpořit.

Je obrovská škoda, že lidé dnes nehledají to, co je spojuje, nýbrž bazírují na tom, co je rozděluje. Takovým překvapením pro nás bylo zjištění, že například Svoboda zvířat sice prosazuje zákaz norování, tlačí tím pádem na projednání aktuální novely, aby s jejich pozměňovacím návrhem byla přijata, bez ohledu na to, že svou aktivitou ohrozí životy mnoha dalších druhů zvěře, podpoří pětinásobné zvyšování odlovu, umožní zabíjení zvěře v odchytových zařízeních a další. Jejich argumentace je jasná, podle nich za stávající situaci mohou myslivci a to se musí změnit.

Dalším zklamáním bylo odmítnutí Demokratické strany zelených za práva zvířat. Jsou stranou demokratickou, určitě si nevybírají, kterou zvěř chtějí chránit, nebo ano? Mají však obecně velice negativní postoj proti myslivcům, v poslední řadě i vlivem události, kdy onen „myslivec“ utýral kočku v odchytovém zařízení. Nehledě na to, že je rozhodně třeba rozlišovat myslivce na straně jedné a držitele loveckého lístku na straně druhé, kteří nepečují o zvěř, ale chtějí především lovit. A tohle veřejnost neví. Podle ní jsou to prostě myslivci, a basta.

Naopak nás svým postoje pozitivně překvapily organizace Hlas zvířat, Zvířata nejíme, SOS Animals, ač si pan Pitek myslí, že spojení takových organizací s naší Deklarací je bizár. Nikoliv, pane Pitku, jenom se podporujeme v tom, co nás spojuje, bez ohledu na to, že někdo je vegan a někdo myslivec.

Taky jsem myslivec-bezpuškař, jsem držitelka loveckého lístku-vegetarián. Ale myslivost je mimo jiné právě péčí o zvěř, péčí o krajinu, o zakrmování v době nouze, o ochraně mláďat v době sklizňových prací a mnoho dalšího.

Deset let se pohybuji v terénu při každoročních prvních sečích, a spolu s dalšími desítkami dobrovolníků pomáháme zemědělcům a myslivcům vyhledávat zvěř před sečením, pomocí dronů s termovizí. Nehledáme jenom srnčata, zajišťujeme mnoho dalších druhů zvěře od drobné, pernaté a jejich snůšky, až po ježky. Jsme v kontaktu s myslivci ze zhruba padesáti honiteb u nás na jihu Čech.

Vnímáme, co jsou zač, jací to jsou lidé, jaké mají postoje, vztah ke zvěři, ke krajině, vnímáme jejich obavy ze stavu zemědělství, lesnictví, které svými monokulturami a velkými půdními bloky, krajinou bez remízů či biopásů vytváří ideální podmínky pro zvýšené škody zvěří. Do toho se tady u nás na jihu rozšiřuje působení vlka, kterému ti, co nejsou v terénu, ale daleko v městských kancelářích, nevěří. A k tomu všemu myslivcům visí nad hlavou připravovaná novela.

Není divu, že mají starost o zvěř a přezdívají novele „vybíjecí zákon“. V mnoha honitbách už teď není příliš co lovit, ale ministr stále dokola opakuje větu o přemnožení zvěře. Sika na Plzeňsku? Bez debaty ano. Lokálně dančí? Ano, je to tak. Ale srnčí? Přemnožené a všude? Opravdu? Teritoriální srnčí, které má navíc autoregulační schopnost přerušení vývoje utajené březosti?

Jako jeden z aktérů jsem se účastnila tiskové konference, pořádané ČMMJ proti novele MoZ, na půdě Zemědělského muzea. Jako divák jsem se poté účastnila konference ministerstva zemědělství, téhož dne, v téže budově, o patro výše.

Přijde mi to velmi zřejmé i z lidského hlediska. Tiskovka MZe se nesla ve velmi vypjatém emočním duchu. Řečníci byli hluční, silně gestikulovali, měli ráznou dikci, působili autoritativně. Opakovala se podobná hesla, podobné výroky, aby si to ti novináři už konečně zapamatovali. Oproti tomu projevy řečníků ČMMJ byly klidné, bez vypjatých emocí, s přehledem faktů, doložených odkazy na příslušné tabulky, bez rozmáchlých gest.

Následně nám volal pan Pitek a divil se, že spolupracujeme s ČMMJ. No ano, jak můžeme chránit volně žijící zvěř a nespolupracovat přitom s myslivci? Vyzýval nás k otevřené debatě. Jsme si vědomi toho, že nemáme dostatečný základ na to, abychom v podobné debatě obstáli. Nejsme odborníci na legislativu. Ale máme kapacitu vzdorovat, máme motivaci. Vycházíme z praxe v terénu, z našich zkušeností a vidíme sami, že některé zvěře v krajině ubývá.

Mladá myslivkyně a veterinářka Anna Hrůzová

Příroda a zvířata ji uchvátily už v dětském věku, a proto se Anna Hrůzová rozhodla studovat veterinární hygienu a ekologii, kde našla i další mladé lidi, kteří se vedle pomáhání zvířatům věnují i myslivosti. S budoucí veterinářkou jsme hovořily o přemnožení zvířat, jejich chorobách, ale i o propojení myslivosti s ochranou přírody.

I když jsem jediná žena ve spolku a nejmladší členka, nepocítila jsem žádné rozdíly. Musím říct, že mám štěstí na to, jaký máme kolektiv. Dokonce bych řekla, že se ke mně díky tomu chovají i o něco lépe. Samozřejmě mi nedávají fyzicky náročnější práce. Pokud bych si ale stála za tím, že chci danou činnost dělat, tak by mě nechali a jen mě upozornili na to, že je to těžší.

Existuje Klub Dámy české myslivosti, určený výhradně myslivkyním. Já sice jeho členkou nejsem, ale kamarádka, která je, mi o tom říkala. Je to klub, ve kterém se platí členský poplatek jako v organizaci Českomoravská myslivecká jednota, pod který taky spadá. Studentky, seniorky a maminky na mateřské dovolené mají určitou slevu. Členky pak dostávají pozvánky na různé společenské akce, mezi které patří hony, přednášky, plesy nebo srazy.

Řekla bych, že myslivost je činnost, při které si rozšíří obzory a vědomosti týkající se lesa a zvěře, což mohou pak zužitkovat v praxi při starosti o zvěř související se zlepšováním stavu jejich krajin. Řekla bych, že se liší spíše starostí o zvěř a její zdraví. Především starší myslivci nepřikládají důležitost zdraví zvířat a případné regulaci, která je potřebná nejen pro korigování početních stavů souvisejících s úživností lesa, ale i pro nemocné a staré kusy zvěře. U nás je rozšířená papilomatóza jelenovitých, která na těle způsobuje nádory v podobě boulí. Pro zvěř je pak náročnější se hýbat. Nakazit se může i nově narozené mládě. Tím, že je to virové onemocnění, se přenáší velmi rychle.

Mluví se o tularemii, což je infekční onemocnění především zajíců a hlodavců, které způsobuje celkovou slabost a horečky. Je přenosné i na člověka, který se může nakazit buď klíštětem, nebo manipulací s nakaženým zvířetem.

Prolínají se v té starosti a chovu zvěře, pokud se tedy daný veterinář zabývá lesními zvířaty. V každém zákoně je zvíře zaneseno jinak a nevím, jestli by to legislativně šlo nějak ošetřit. Myslím, že je vždy lepší, když člověk, který nalezl zraněné zvíře, zavolá na záchrannou stanici, protože ne každý myslivecký spolek má prostor na postarání se o zraněná zvířata. Podle mě každého napadne spíše zavolat na veterinu nebo tu záchrannou stanici, kde mají lepší vybavení pro ošetření zvířete.

Ač to spousta lidí nevidí, tak myslivost je mimo jiné i péče o les. Společně s potřebou regulace přemnožené a nemocné zvěře by tak vymizení myslivců znamenalo nárůst počtu zvěře, což by nebylo pro krajinu únosné. Kromě toho přemnožená zvěř dokáže způsobit velké ztráty na zemědělské úrodě, které mohou být pro daného zemědělce fatální.

V projednávané novele zákona o myslivosti je návrh, že by se ze seznamu obhospodařované zvěře vyjmuli ohrožení živočichové. Tím, že se myslivci starají o neohrožená zvířata a obhospodařují honitby nejen s nimi, ale i s chráněnými druhy, starají se svým způsobem i o ty ohrožené druhy.

Zatím jsme u nás nezaznamenali velký nárůst zvěře, možná jen u té srnčí. Je to dáno i tím, že dbáme na její regulaci, která je pak prospěšná nejen pro udržování jejich zdravé populace. Proto jsme se snažili udržet v honitbě co nejvíce remízků a nižších porostů, které slouží jako úkryt a přirozené prostředí pro drobnou zvěř. V současnosti už pozorujeme jejich postupný návrat, za což jsme rádi. Drobná zvěř hraje důležitou roli v obhospodařování půdy, protože roznáší semínka stromů na jiná místa, kde mají lepší podmínky pro vyklíčení.

Myslím si, že je to hodně i o lenosti některých myslivců. Věkový průměr myslivců se zvyšuje, a právě ti starší s dobrými zkušenostmi nechodí tak často lovit, protože se na to už necítí. Pak jsou tu mladší, kteří nemají ve spolcích tak dobré zázemí a jejich starší kolegové jim nedovolí jít lovit a jsou na ně nepříjemní. To je podle mě jeden ze zásadních faktorů přemnožení zvěře v některých oblastech České republiky. Dalším příčinou přemnožené zvěře je úprava krajiny a to, jak moc do ní zasahujeme.

Pokud není přikrmování prováděno správně, tak tyto problémy způsobovat může. Proto by podle mě mělo být krmení cílené, a to v obdobích, kdy si zvěř není schopná potravu sehnat sama. Takové období nastává v zimě, kdy srnčí zvěř chodí na řepku, která je pro ni toxická, a dochází tak k jejímu úhynu.

Řekla bych, že ano, jelikož myslivost se snaží o celkovou rovnováhu člověka a přírody. Jako příklad bych uvedla potřebu odstřelu u ptactva, kdy jeden druh může převážit nad druhým, často i chráněným. Jednotlivé druhy se mohou navzájem vyhánět a zabírat si svůj prostor, což způsobuje jejich následnou migraci na místa, kde už nemají tak ideální podmínky, které by potřebovali, a tím dochází ke snížení jejich počtu.

Přestože jsou jejich činnosti protichůdné, mají environmentalisté a myslivci stejný cíl, kterým je zdraví přírody. Myslivci vidí možnost, jak toho docílit, v redukci zvěře, a environmentalisté zase v obnovení druhů. Myslím si, že by se obě skupiny měly dohodnout především na potřebě redukce invazních druhů zvířat. Pokud bychom zvířata nelovili, tak by si lidé teprve všimli, čeho je příroda opravdu schopná, když není korigována. Regulaci zmiňuju z toho důvodu, že se na ni nedbá a způsobují se tím další problémy, jako je přemnožená zvěř, úbytek lesů nebo škody na zemědělských plodinách.

Zatím mluvíme o jednotkách, maximálně desítkách šelem, které přes území Česka migrují, takže až tak velkým problémem nejsou. Tím, že se u nás extrémně rychle mění klimatické podmínky, tak si nemyslím, že se tady budou nějak déle zdržovat, protože vyhledávají chladnější klima. Z toho důvodu podle mě není jejich regulace nutná. To se ale může změnit, pokud by se jejich stavy začaly zvyšovat nad únosnou míru a zasahovaly by do lidských obydlí.

Pokud by šelmy měly být v počtu, který by reguloval stavy zvěře, tak už by to hodně ubližovalo lidem, kteří na pastvinách chovají hospodářská zvířata. Šelmy by nedělaly rozdíly mezi ovcí a srncem. Podle mě by to bylo opodstatněné až třeba za pět let, kdy budou vlci už nějakou dobu monitorovaní, a bude se vědět, jak přesně se chovají a jestli jejich počet stále hodně narůstá.

tags: #mlady #myslivec #a #ochrance #prirody #co

Oblíbené příspěvky:

• Recyklovaná Propiska
• Environmentální změny a geomorfologie
• Senomaty a třídění odpadu
• Ústecké šrouby a ochrana přírody
• Katedra sportů v přírodě FTVS UK