Množství odpadu na základních školách v Praze 10: Studie a iniciativy

15.03.2026

MČ Praha 10 je zřizovatelem 13 základních škol, 20 mateřských škol s 10 odloučenými pracovišti a 1 školní jídelny se 13 provozovnami v základních školách. Ve všech školských zařízení se třídí papír a plast. Ve všech ZŠ a MŠ se třídí odpad.

Energetická opatření a udržitelný rozvoj

MČ Praha 10 nechala vypracovat pasportizace všech budov školských zařízení. Jsou zpracovány pasporty technického stavu objektů, energetické audity budov a průkazy energetické náročnosti budov jednotlivých škol, které se aktualizují. Školy mají budovy ve správě a jejich spotřeba energií je vyhodnocována v rámci rozborů hospodaření. Součástí je i plánování výměny rozvodů a zateplení. O problematických objektech dlouhodobě městská část ví a postupně upravuje nebo plánuje úpravu - zateplení, výhodnější tarify atd.

Postupně se realizují energeticky úsporná opatření spočívající v zateplování střech, fasád, výměně oken, v instalaci termoregulačních ventilů a hlavic, perlátorů, úsporných svítidel LED apod. Rekonstruují se sociální zařízení, školní kuchyně, obnovuje se gastrovybavení, nábytek, herní prvky. Téměř všechny školy mají vyměněná plastová okna, na jižní straně budov jsou nainstalovány okenní žaluzie. Z dotací EU byla financování tepelná čerpadla, která pohání el. V roce 2018 byla zahájena výstavba nové MŠ nad Vodovodem reflektující cíle udržitelného rozvoje (splňuje požadavky na moderní chod školy - elektrické spotřebiče, osvětlení apod. s nízkou spotřebou, stejně tak využívání vody - kohoutky s perlátory, budova je zajištěna před únikem tepla zateplením, v rámci vzdělávání - což však platí i pro ostatní školské instituce - jsou děti dle školního vzdělávacího programu seznamovány s ekologií, úsporou energií, zdravým životním stylem apod.

Ekologické projekty a vzdělávání

ZŠ Břečťanová a ZŠ Nad Vodovodem jsou zapojeny do projektu Ekoškola. ZŠ Nad Vodovodem získala v roce 2010 titul Ekoškola a titul již potřetí obhájili v letošním školním roce. ZŠ Brigádníků podporuje recyklování v rámci Recyklohraní a Papír za papír. MŠ Troilova třídí kromě běžných surovin i elektroodpad. Pod záštitou Ministerstva životního prostředí se zapojila do projektu v oblasti ekologie a environmentálního vzdělávání - „Přírodní zahrady“. MŠ Zvonková zprostředkovává dětem výukové programy Ekocentra Podhoubí, zapojuje se do Vánoční sbírky pro opuštěná zvířátka z útulků a do charitativní sbírky Fondu Sidus.

Žáci základních škol jsou vedeni k šetření s vodou a energiemi, postupně si instalují perlátory (spořiče) na vodovodních kohoutcích a rovněž úsporná splachovadla. Třídí odpady - papír, plasty, sklo, baterie a také bioodpad, který v některých případech putuje do kompostérů na školních zahradách. Na ZŠ Eden existuje projekt k prevenci plýtvání potravinami, kdy je ve škole tzv. potravinová banka - místo, kam žáci mohou odložit nepotřebnou svačinu a tím ji nabídnout někomu jinému. Co se týká konkrétních aktivit, školy se zaměřují na témata ochrany přírody, ekosystémy, energetické zdroje, třídění odpadu, Den Země, voda v přírodě, vesmír, badatelsky orientovaná výuka přírodních věd, žákovské projekty například na téma fosilní paliva, ochrana mořských želv, tání ledovců, obnovitelné a neobnovitelné zdroje energie. V ZŠ V Rybníčkách pořádají školní konference na témata UR např. Ke sběru dešťové vody a jejímu využití ve školních zahradách dochází v některých školských zařízeních zcela dobrovolně, bez součinnosti MČ (jako např. Některé školy byly zapojeny do projektu Papír za papír, např.

Čtěte také: Česká republika a recyklace

Plýtvání potravinami ve školních jídelnách

Z průzkumu organizace Prague Food Waste vyplývá, že největší část odpadu ze školních jídelen tvoří jídlo, které děti dostanou na talíř a vrátí ho. Organizace proto doporučuje například nahradit polévku jiným předkrmem, protože ji podle průzkumu konzumuje jen pětina dětí. Navrhuje také úpravu rozvrhů tak, aby děti měly dostatek času na oběd. V Česku dosud chyběla podrobná data o plýtvání jídlem, zejména v příspěvkových organizacích.

Za dobu „ostrého” měření zvážili brigádníci ve všech čtyřech jídelnách základních škol 1705,2 kg potravinového odpadu. Největší část tvořil odpad z konzumace: 818,5 kg, z čehož 83 % představoval odpad z hlavního jídla, 13 % odpad z polévky a 4 % tvořil odpad z dezertu či salátu. Odpadu vzniklého ve výdeji (uvařené, ale nevydané pokrmy v kuchyni) zbylo celkem 733,2 kg a jeho největší část opět tvořilo hlavní jídlo (70 %), následně polévky (26 %) a dezert či salát (4 %). Nejmenší část (153,5 kg) pak představoval odpad z přípravy, tedy slupky, odřezky, skořápky a kosti.

Míra plýtvání se také výrazně liší mezi veřejným a soukromým sektorem. Ve zřizovaných (veřejných) školních jídelnách vzniká téměř 34 kg odpadu na každých 100 kg připravených pokrmů, zatímco v soukromých školních a firemních jídelnách je plýtvání výrazně nižší - pouze 13,8 kg odpadu na 100 kg připravených pokrmů. Velmi často se také stává, že si žáci svůj oběd nevyzvednou, i když jej mají objednaný.

Zkušenosti z výzkumu tak napovídají, že personál kuchyně ani žáci samotní nemají přehled o množství a struktuře potravinového odpadu, který v jídelně vzniká. Tyto informace ovšem mohou významně přispět k lepšímu plánování, což povede nejen k redukci plýtvání, ale také k finanční úspoře.

Doporučení pro snížení plýtvání

Zavést pravidelné vážení potravinového odpadu ve zjednodušené podobě, které může probíhat i několikrát ročně.
Personál kuchyně může v průběhu vybraných týdnů vážit celkovou hmotnost odpadu z konzumace, z výdeje a přípravy.
Do vážení odpadu z talířů lze zapojit samotné žáky, kteří se hravou formou budou učit o předcházení plýtvání.
V jídelně mohou žáci vytvořit tabule se statistikami, kolik jídla bylo každý den vyhozeno.

Souběžně s měřením probíhalo ve školách také dotazníkové šetření mezi žáky. Každý den byli dotazováni alespoň dva chlapci a dvě dívky z každého ročníku, přičemž v průměru jsme každý den dotázali 64 žáků (celkem 1287 odpovědí ze čtyř škol). Žáků se dotazující ptali, zda si v daný den vzali k obědu polévku. Z šetření vychází, že pouze 20 % dotazovaných si k obědu vzalo polévku, přičemž se pak odpovědi liší dle jednotlivých škol, což může ovlivňovat například způsob servisu polévky - na škole, kde si polévku vyzvedlo nejvíce žáků, je zaveden systém, kde žáci prvních dvou tříd dostávají polévku přímo u stolu tzv. Obecně mladší děti projevovaly větší zájem o konzumaci polévky.

Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy

V každé škole bylo možné volit ze dvou možností hlavních jídel, přičemž každý z žáků, který má na svém stravovacím účtu peníze, má automaticky přihlášený pokrm č. 1. V průměru 82 % dotazovaných žáků mělo objednaný pokrm č. 1. Dále 86 % žáků potvrzuje, že dostávají stejné porce jako jejich spolužáci ve stejné věkové kategorii. Více než 50 % dotazovaných je s velikostí porce spokojena, 35 % žáků by preferovalo jinou velikost porce (menší či větší). Nakonec žáci hodnotili také chuť polévky a hlavního jídla. Z rozhovorů s kuchařským personálem víme, že děti polévky z domova mnohdy neznají. Ve várnicích tak zůstávají, i přesto, že se jich vaří méně, než je objednaný počet porcí.

Již nyní je podle vyhlášky o školním stravování možné polévku nahradit předkrmem, ale tato informace není v komunitě školních jídelen příliš rozšířená, uvádí výsledná zpráva. Hygienická pravidla neumožňují odnášet pokrmy mimo jídelnu, proto by se měly připravovat předkrmy vhodné ke konzumaci na místě, jako jsou např. V některých školních jídelnách převládá bílé sterilní prostředí, které může mít negativní vliv na stravování žáků. Výzkumy naznačují, že příjemné prostředí školní jídelny může pozitivně ovlivnit stravovací návyky dětí. Doporučuje se proto použití světlých a teplých barev na zdi jídelny, které působí pozitivně a podporují chuť k jídlu. Pomůže také vytvoření různých zón k sezení - menší stolky pro menší skupinky i větší stoly pro kolektivní zážitek z jídla.

Dokument navrhuje také například změnit přístup k objednávání školních obědů, který posílí zodpovědnost žáků a rodičů. Cílem je, aby si strávníci obědy vědomě vybírali, nikoliv byli automaticky přihlašováni. Obavy personálu z nedostatku jídla pro přihlášené strávníky budou eliminovány nastavením jasných pravidel a komunikačních procesů. Ne vždy se rodičům nebo dětem podaří odhlásit oběd včas, některé školní jídelny proto už teď pracují s nástrojem, kterému se říká „burza obědů“. Například program iCanteen umožňuje žákům, kteří si v daný den nejsou schopni vyzvednout objednaný oběd, vložit jej mezi 6:00 a 14:00 hodinou do burzy. Pokud si oběd z burzy vybere jiný žák, peníze se automaticky převádí mezi účty obou strávníků.

V jídelnách se často setkáváme s tím, že dětem končí výuka ve stejnou dobu, což způsobí větší tlak na vystřídání žáků u stolů (a tím i méně času na samotnou konzumaci) a na personál jídelny, který se snaží dětem vydat oběd co nejrychleji. Výzkum proto doporučuje navrhnout školní rozvrh tak, aby se v jídelně nevyskytoval příliš velký počet žáků ve stejnou dobu. Dále například zavést flexibilní obědové časy, které by umožnily žákům sníst si oběd beze spěchu (například zavést delší pauzu na oběd, po které ještě následuje vyučování). A dále ve školním kurikulu obvykle chybí předměty, které by žákům přinášely obecnou nutriční a potravinovou gramotnost a základní kulinářské dovednosti. Tyto informace by žáci měli čerpat v rodině, ale někdy se k nim nedostávají vůbec.

Například ZŠ Na Beránku v rámci svého Montessori programu zapojuje žáky 7., 8. a 9. ročníků každý den do přípravy obědů. Žáci si společně s učitelem vyzkouší celý proces, který začíná sestavováním konkrétních pokrmů, aby byly dostatečně pestré a plnohodnotné, plánují množství připravovaných pokrmů, nakupují potraviny, připravují pokrmy a následně je servírují svým spolužákům. V Dánsku je zapojení žáků do výdeje pokrmů součástí vzdělávacího programu LOMA, ve kterém se žáci dále podílejí na plánování a vaření jídla ve školní jídelně.

Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR

Zkušenosti z výzkumu dále napovídají, že personál kuchyně ani žáci samotní nemají přehled o množství a struktuře potravinového odpadu, který v jídelně vzniká. Tyto informace ovšem mohou významně přispět k lepšímu plánování, což povede nejen k redukci plýtvání, ale také k finanční úspoře. Proto je měření klíčovou součástí strategie proti plýtvání. Ve školách by se dalo zavést pravidelné vážení potravinového odpadu ve zjednodušené podobě, které může probíhat i několikrát ročně. Personál kuchyně může v průběhu vybraných týdnů vážit celkovou hmotnost odpadu z konzumace, z výdeje a přípravy. Díky tomu lze porovnávat vývoj množství potravinového odpadu a srovnávat ho s ostatními školami. Do vážení odpadu z talířů lze zapojit samotné žáky, kteří se hravou formou budou učit o předcházení plýtvání (tato měření již na některých školách probíhají). V jídelně mohou žáci vytvořit tabule se statistikami, kolik jídla bylo každý den vyhozeno.

Srovnání s Evropou

Česká republika není jediným státem, který se potýká s množstvím potravinového odpadu ve školních jídelnách. I v jiných evropských státech si výzkumníci uvědomují, že školní jídelny jsou velkým zdrojem plýtvání potravinami a zároveň představují skvělou příležitost ke zlepšení stravovacích návyků žáků. Například ve třech italských regionech byla provedena studie, měření podle Prague Food Waste proběhlo v 78 základních školách, kde se stravují žáci ve věku 6 až11 let. Podle měření se v průměru vyhodí 160 g odpadu z výdeje a konzumace na jednoho strávníka. Ve Španělsku měřili odpad v sedmi školních jídelnách s vlastní kuchyní, které mají komerčního provozovatele a vaří pro žáky ve věku 6-16 let. Dále ve Španělsku proběhlo měření za účelem testování „nudging“ strategií na čtyřech základních školách. Stravování zajišťovaly soukromé firmy. V rámci testování proběhlo vstupní měření, podle kterého jeden žák nechá na talíři v průměru 46 g zbytků z oběda. V šesti francouzských středních školách testovali, zda počet nabízených předkrmů má vliv na množství odpadu. Kuchyně byly vždy součástí školních jídelen a studenti si nabírali jídlo sami.