Močení v přírodě: Rizika a prevence

Při své gynekologické praxi se poměrně často setkávám s pacientkami, které trápí chronické záněty močových cest, zejména močového měchýře. Nezřídka mají zároveň i gynekologické obtíže, proto záněty močových cest řešíme i my v naší ordinaci. Průvodními příznaky chronického zánětu jsou opakované řezání a pálení při močení, časté nucení na moč, změna barvy moči, někdy i s příměsí krve. Vzácností nejsou ani případy inkontinence, a to i u mladých žen. S urologickými příznaky se sdružují potíže gynekologického rázu - výtoky, svědění zevních rodidel, bolestivý pohlavní styk.

Není výjimkou, že pacientka otálí s návštěvou lékaře a své obtíže řeší sama, většinou však chybně. Aby předešla potížím spojenými s bolestivým močením, omezuje příjem tekutin. Gynekologické příznaky si také léčí sama, v lepším případě si zakoupí v lékárně volně prodejný krém na mykózu, v horším případě podobný krém s dávno prošlou exspirací najde doma v lékárničce.

Rizika spojená s močením v přírodě

Ke vzniku chronického zánětu močových cest vede častý akutní zánět, se kterým se setká většina z nás. Stačí prochladnutí, snížený příjem tekutin, oslabení organismu, někdy i banální viróza či bakteriální infekce. Vznik zánětu není pravidlem pouze v chladných zimních měsících. I v létě lze při pobytu v přírodě prochladnout. Riziko hrozí při koupání, zvláště pro ženy je důležité se po koupání převléknout do suchých plavek. Setrvání v mokrých plavkách vede nejen ke vzniku gynekologických zánětů, mykóz, ale i k zánětům močového měchýře. Příčinou častějších zánětů močových cest u žen než u mužů je také kratší délka ženské močové trubice.

V dnešní době je nedostatečná hygiena raritní - mnohem častěji se setkáváme s nadměrnou péčí o tzv. intimní partie. Nadměrné používání různých sprejů a parfémovaných mýdel může způsobit potíže. Naopak rozumná hygiena a používání přípravků s kyselým pH 4,5 riziko gynekologických zánětů výrazně snižuje, a tím klesá i výskyt infekcí močových cest. I když je výskyt pohlavních chorob v České republice řídký, nelze tuto možnost vyloučit. Náhodný pohlavní styk s příležitostným partnerem stejně jako sexuální zážitek někde na exotické dovolené nemusí zůstat bez následků.

Léčba a prevence

Akutní zánět močového měchýře léčí většinou praktický lékař. Antibiotika nebo močová chemoterapeutika po několika dnech zaberou a potíže vymizí. Během léčby se doporučuje zvýšit příjem nedráždivých tekutin, pro dospělého člověka by to měly být přibližně 2 litry denně, při horečce, v horkém prostředí nebo při sportování se doporučuje nejméně o 1 litr více. Pokud ale pacient léčbu nedokončí nebo jinak poruší životosprávu, může přejít akutní zánět v chronický.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Objeví-li se v ordinaci pacientka s příznaky chronického zánětu močového měchýře, následuje orientační vyšetření moči. Nález bílkoviny a krve i ve stopovém množství většinou spolu s údaji o potížích k diagnóze stačí. Bakteriologické vyšetření moči může prokázat přítomnost bakterií, ale také nemusí. Většina pacientek má za sebou opakované užívání antibiotik, výjimkou není ani kombinace více druhů.

Volba léčby vychází z individuálních obtíží pacientky. Bolesti při močení se řeší analgetiky, najdou-li se v močovém sedimentu bakterie a je-li delší doba od posledního užití antibiotik, jsou poté antibiotika znovu podána. Volí se širokospektrá antibiotika, popřípadě doporučená laboratoří podle citlivosti. Pacient však musí především upravit životosprávu, pít nedráždivé tekutiny, minerálky, bylinkové čaje nebo obyčejnou vodu z kohoutku. Nevhodné jsou černý čaj a černá káva, dráždivé a kořeněné pokrmy. Je třeba se také teple oblékat a neprochladnout. Podpořit imunitu je možné užíváním probiotik, multivitaminu nebo rostlinných přípravků (třapatka, hlíva a podobné).

Řadu let jsem doporučoval brusinky. Na trhu je nespočet forem brusinkových výtažků, tablety, pastilky, sirupy atd. V poslední době se přikláním ke kombinaci bylinných extraktů a vitaminů. Vitamin C a rutin zpevňují kapilární stěny, a tím zabraňují častým krvácivým projevům. Vitaminy rozpustné v tucích - A, D a E mají příznivé účinky na regeneraci epitelu (vnější vrstva sliznice) močového měchýře a podporují jeho obranyschopnost. Heřmánek pravý (Matricaria recutita) má mírně antiseptický účinek a urychluje hojivé procesy. V indikaci na léčbu močových infekcí ulevuje od bolestí a pomáhá likvidovat bakterie. Zlatobýl obecný (Solidago virgauerea) působí lehce močopudně, má protizánětlivý účinek a podporuje rovněž hojení. Třapatka (Echinacea purpurea) působí na zvýšení imunity a působí i proti některým bakteriím a kvasinkám.

Aby se předcházelo chronickému zánětu močových cest, je třeba především myslet na prevenci. Chovat se tak, aby nedošlo k onemocnění infekcí močových cest.

Doporučení pro prevenci zánětů močových cest

Zlatobýl obecný (Solidago virgaurea) je vysoká bylina se žlutými květy. Roste v našich končinách na druhově bohatých loukách. Extrakt z kvetoucí natě se využívá ve farmacii i v lidovém léčitelství. Především se osvědčil při péči o močové cesty, protože přispívá k normální funkci močového měchýře a dolních cest močových. Vykazuje antioxidační účinky a zároveň podporuje obranyschopnost organismu.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Třapatka nachová (Echinacea purpurea), známá též pod názvem rudbekie, je snad nejznámější léčivou rostlinou této doby. Tato bylina původem z amerického kontinentu je nejčastěji využívána pro podporu imunity a pro své účinky je tradičně oblíbená i při nachlazení. Extrakt z kořene třapatky má také příznivý vliv na správnou funkci dolních cest močových.

Heřmánek pravý (Matricaria recutita), jehož pozitivní účinky na zdraví znali již staří Egypťané, se tradičně užívá v léčitelství a v kosmetice. Heřmánek nejen, že přispívá k přirozené obranyschopnosti organismu, ale působí také jako přírodní antioxidant. Sladce vonící květy heřmánku mají účinky relaxační a také spasmolytické (napomáhají uvolnění křečí).

Další byliny tradičně používané pro péči o močové cesty jsou např. bříza obecná, medvědice lékařská či jehlice trnitá. Rutin, z chemického hlediska, se jedná o rostlinný bioflavonoidní glykosid. V našich končinách ho nejvíce obsahuje pohanka obecná. Nachází se také v ovoci a zelenině, v citrusových plodech, jablkách, ve slupkách rajčat, červeném víně a čaji.

Základní pravidla prevence

• Pravidelná a dostatečné hygiena: Základním pravidlem v prevenci zánětů močových cest je bezesporu dodržování pečlivé hygieny v okolí ústí močové trubice a konečníku. Samozřejmostí je správné očištění po vykonání potřeby. Otírání intimních partií odpředu dozadu zamezí přenosu bakterií. Předcházet urologickým obtížím lze také sprchováním, nedoporučuje se dlouhé koupaní ve vaně.
• Kosmetické produkty: Není vhodné používat jakékoli přípravky, které by mohly podráždit intimní oblast, jako parfémované přípravky či pěna do koupele. Je třeba se vyhnout používání dámských hygienických sprejů a intimních ubrousků. Naopak vhodné je používání přípravků s kyselým pH 4,5, které snižují riziko vzniku gynekologických a urologických zánětů.
• Pravidelné vyprazdňování: Aby se předešlo nepříjemným urologickým potížím je třeba, aby se moč nehromadila v močovém měchýři. Nahromaděná moč vytváří příznivé prostředí pro množení bakterií. Proto není správné potlačovat nutkání na močení a již při prvních pocitech nucení močový měchýř vyprázdnit.
• Pitný režim: Důležitý je také pitný režim, který zajistí časté proplachování močových cest. Doporučuje se vypít alespoň 2-3 litry nedráždivých tekutin rovnoměrně rozložených během celého dne. Jsou vhodné teplé nápoje, bylinné urologické čaje nebo čistá voda pokojové teploty. Káva a černý čaj se do pitného režimu nezahrnují.
• Hygiena před a po pohlavním styku: Riziko zánětu močových cest se snižuje také správnou hygienou, osprchováním před sexem a brzkým vymočením po sexu. K zánětu močových cest může vést také nechráněný pohlavní styk či střídání sexuálních partnerů.
• Vhodné spodní prádlo: Spodní prádlo by mělo být volné a prodyšné, nejlépe bavlněné. I nepatrné zbytky moči mohou sloužit k pomnožení bakterií. V chladnějším období se doporučuje nosit nejen teplé spodní prádlo pro ochranu intimních partií, ale mít i „nohy v teple“ a nosit teplé svrchní oblečení.
• Koupání nejen v létě: Je nutné také zmínit, že mezi rizikové aktivity patří koupání ve veřejných bazénech, vířivkách s teplejší vodou a také v přírodních koupalištích, kde se kvalita vody rychle mění.

Močení v přírodě: Praktické rady

Při pobytu venku se někdy nevyhnete situaci, kdy si musíte začít hledat vhodné místečko, na kterém vykonáte malou potřebu. Jenže kde? Může se čůrat do rybníka, jezera či moře? Jaká rizika s sebou nese močení v přírodě či na veřejných toaletách a proč se nestačí „okapat“?

Rizika a doporučení

• Okapání: Běžnou praxí při močení v přírodě je u žen takzvané okapání. Ženy každého věku metodu používají v případě, že se po vykonání malé potřeby nemají možnost utřít toaletním papírem. Při této metodě však nedojde k úplnému osušení pochvy a zbytky moči se vsáknou do spodního prádla. „Oblast vaginy je velice náchylná k zamoření bakteriemi. Po močení je proto nutné ji vždy utřít do sucha toaletním papírem nebo papírovým kapesníčkem.
• Močení v lese: Divoká příroda představuje ideální místo například k hnízdění vos v zemi. Proto než si sednete tzv. Dalším místem mohou být i skály či kameny, na které v letních dnech přímo dopadají sluneční paprsky. Čůrání v přírodě usnadňují i speciální kalhoty, které mají zip od pupíku až na záda. Nejspíš posledním místem, kde by člověk hledal vhodné míso k vyprázdnění, jsou louky či jiné travnaté plochy. Pozor si dejte především na klíšťata.
• Ochrana přírody: Pokud si však musíte v lese odskočit „za stromeček“ či „do křovíčka“, nikdy tak nečiňte v chráněné krajinné oblasti ani v ochranném pásmu vodního zdroje. Za znečištění vody v této oblasti hrozí podle Vodního zákona č. 254/2001 Sb.
• Sladkovodní jezera a rybníky: Rizikové může být močení především do sladkovodních jezer a rybníků. „Při močení se močová trubice otevírá a voda má přímý přístup do močového měchýře. To je problém především pro ženy, jelikož mají kratší močovou trubici. Lidská moč ale není obzvlášť ve sladkých vodách ani vítanou přísadou. „Řasy jsou pro vodní ekosystémy destruktivní například tím, že rozkládající se řasa odkysličuje vodu.
• Oceány a moře: Co se ovšem týče močení do oceánů a moří, věc se má trochu jinak. Močení do moře tak může být znepokojující pouze v případě, že se nacházíte v místě se zvýšeným výskytem lidí. Jedná se pak především o otázku etiky.
• Veřejné toalety: Určité riziko však představují i veřejné toalety v kempech, na festivalech, ale i ve městech. Zde je ale důležitá především hygiena rukou než cokoliv jiného. Především suché záchody se totiž ve většině případů netěší příliš vysokému hygienickému standardu.
• Hygiena na toaletách: „Především během záchvatu akutního průjmu často dochází k rozstřikování stolice, které může kontaminovat stěny mísy a prohlubeň pod okrajem záchodové mísy. Po spláchnutí mohou být bakterie a viry rozptýleny na vnější části toalety, jako je sedátko, madlo a na jiné povrchy.

A doporučení na závěr: ať už jdete mimo toaletu vykonat malou či velkou potřebu, vždy to udělejte tak, aby po vás nezůstalo nic, co by mohlo jiným lidem kazit výhled.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

tags: #moceni #v #prirode #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad a zahraniční studenti
• Tipy pro ekologickou svačinu
• Záhadné teorie Michala Davida
• Obrana životního prostředí
• Správné zapojení odpadu