Moderní Epistemologie Přírody: Přehled

Tradiční aristotelské pojetí vědy považuje definici a klasifikaci za základní stavební kameny každé vědecké disciplíny. Věda je v rámci tohoto diskursu podstatně určena svým předmětem - je taková, jaké je to, co zkoumá. Tento postup se zachoval v rámci formálních věd, jakými jsou matematika nebo logika, které začínají stanovením systému axiomů.

Moderní přírodní vědy od této metodologie na čas ustoupily a pod vlivem empirismu a pozitivismu se zabývaly především sběrem a tříděním faktů. Od čistého pozitivismu se pod vlivem nových objevů a jejich následné filosofické reflexe postupně odvrátily i vědy přírodní. V současné době vládne jak mezi přírodovědci, tak mezi badateli v oblasti humanitních a sociálních věd přesvědčení, že vědecké poznání není kumulativní, jak se domnívali pozitivisté a novopozitivisté, ale probíhá spíše formou zlomů, kdy stávající paradigma je nahrazeno paradigmatem novým.

Paradigma je chápáno jako určitý myšlenkový a teoretický rámec, jehož prostřednictvím je ke zkoumané problematice přistupováno. Jednotlivá paradigmata, přestože nejsou vzájemně slučitelná, koexistují mnohdy v rámci jedné disciplíny (nejen diachronně, ale také synchronně). Poznání proto není již chápáno jako absolutní, ale jako relativní vzhledem k danému paradigmatu a teorii, která je v jeho rámci přijata.

V teorii informační vědy hraje stěžejní roli pojem informace. V jejím rámci se o jeho definici a klasifikaci pokusila řada badatelů ovlivněná různými přístupy. Přehlednost ztěžuje ještě fakt, že pojem informace není vlastnictvím pouze informační vědy, ale celé řady dalších oborů. Za všechny můžeme jmenovat kybernetiku, teorii systémů, teorii komunikace, kognitivní psychologii, kognitivní vědu, genetiku a v neposlední řadě také filosofii.

V této studii se pokoušíme o rozbor některých definic a typologií pojmu informace vytvořených v informační vědě a příbuzných oborech s ohledem na epistemologická a metodologická východiska. Text se skládá ze dvou částí: teoretické a analytické. V teoretické části jsou shrnuty základní otázky epistemologických a metodologických základů vědecké práce. Různá východiska jsou pak aplikována na problematiku pojmů, definic a klasifikací ve vědě. V analytické části je proveden rozbor vybraných textů s ohledem na jejich epistemologické a metodologické zakotvení a se zřetelem k tomu, jak je v jednotlivých filosofických školách chápána role pojmů, definic a klasifikací.

Čtěte také: Dívčí pokoj s přírodními prvky

Hlavním cílem studie je propojit problematiku definování a třídění pojmu informace v informační vědě se stěžejními filosofickými otázkami po povaze pojmů. Metodologicky vycházíme z kritického realismu, podle kterého lidské poznání může být objektivní (nezkonstruované poznávajícím subjektem, i když role subjektu není zcela pasivní), pravdivé (lze dosáhnout shody mezi poznáním a realitou, poznání je definováno touto shodou, co se neshoduje s realitou, není poznání, ale omyl) a jisté (existují poznatky, o kterých můžeme říci, že jsou s jistotou pravdivé).

S objektivitou poznání souvisí předpoklad, že existuje realita nezávislá na poznání, že je tato realita sama o sobě strukturovaná (poznání strukturu do reality nevnáší, ale odečítá ji z ní). S pravdivostí souvisí předpoklad, že realitu poznáváme přímo, naše poznávací struktury mají kontakt s realitou samotnou (jinak by nebylo možno konstatovat shodu) a že dokážeme odlišit, co do našeho poznání vnáší realita samotná a co „přidávají“ naše poznávací struktury (jedná se o obecnost).

Metodologickým nástrojem práce je konceptuální analýza, tradiční metoda filosofie adoptovaná i informační vědou, a rovněž obsahová analýza, jak ji užívá knihovní a informační věda. V rámci konceptuální analýzy definujeme pojmy pomocí esenciálních vlastností, provádíme jejich klasifikaci a hledáme vztahy mezi jednotlivými pojmy.

Věda a Epistemologie

Věda je specifický způsob lidského poznání, který je charakteristický důrazem na metodologii a metody. Obecně se poznáním zabývá filosofická disciplína zvaná epistemologie (noetika, gnozeologie nebo teorie poznání). Věda jako jistý typ poznání vždy přijímá z filosofie určitý způsob řešení epistemologických otázek, ať už explicitně nebo implicitně. Ačkoliv se na tvorbě speciální oborové metodologie podílejí badatelé daného oboru, není metodologie ve vlastním smyslu součástí speciální vědy, ale je spíše, podobně jako epistemologie, jejím filosofickým východiskem.

Speciální metodologie se zabývá zkoumáním a vývojem metod dané vědní disciplíny, stanovuje, jaké metody jsou v rámci oboru přípustné, jaké metody se mají užívat pro výzkum specifických problémů a jakým způsobem se mají uplatňovat. Při řešení vědeckých problémů se pak užívá konkrétních metod. Přesný postup při aplikaci metody se nazývá metodikou.

Čtěte také: Aktuální inovace v odpadových koších

Epistemologie a metodologie stojí mimo rámec speciální vědy: jsou filosofickým východiskem. Epistemologie se zabývá možností a strukturou lidského poznání. Metodologie je buď obecnou filosofickou naukou o vědeckých metodách, nebo naukou o metodách pro danou speciální disciplínu. Metoda je konkrétní způsob zkoumání problémů používaná ve vědě obecně nebo v konkrétním vědeckém oboru. Metodika je pak návod na uplatňování metody.

Ačkoliv každá vědní disciplína z nějaké epistemologie vychází, nebývá to v rámci jednotlivých oborů mnohdy reflektováno. K obecným epistemologickým otázkám a snaze přehodnotit vlastní metodologii se vědci uchylují obvykle ve chvíli, kdy uplatňování určitých metod při řešení problémů selhává, zavádí disciplínu do slepých uliček nebo vede k paradoxním výsledkům, které se jeví z hlediska zdravého rozumu jako nepřijatelné.

V informační vědě se zvedla vlna zájmu o epistemologické otázky především při tzv. paradigmatických obratech. Kognitivní, sociální, kontextový a lingvistický obrat zaměřil svoji pozornost k problémům tvorby, reprezentace a využívání informací, které úzce souvisí s otázkami teorie poznání. Epistemologická východiska pak ovlivnila metodologii každého směru. Empirismus, který považuje za přípustné pouze empirické metody, vedl v informační vědě k zájmu především o pozorovatelné informační chování jednotlivců. Racionalismus kladoucí důraz na rozumovou analýzu se stal základem pro modelování konceptuálních rámců uživatelů a tvůrců informací. Sociální konstruktivismus zdůrazňující společenskou podmíněnost poznání stojí na počátku sociologického obratu v informační vědě, který se zaměřuje na zkoumání sociálních struktur ovlivňujících poznání. Epistemologický relativismus charakteristický odporem k obecnému a nepodmíněnému můžeme označit za iniciátora kontextového obratu, který se vyznačuje zájmem o kontextuální chápání informací v jedinečné, neopakovatelné situaci.

Epistemologie je rozhodující disciplína pro každý způsob poznání, který má stát na pevném základě. Jde o filosofický obor, který stojí na počátku nejen ostatních filosofických disciplín (ontologie, etiky aj.), ale také speciálních věd.

Epistemologie se zaměřuje na řešení dvou stěžejních otázek, na nichž závisí, zda je věda vůbec možná a jaký způsob přístupu ke zkoumání reality volí. Tyto dvě otázky můžeme formulovat takto:

Čtěte také: Moderní prodejny a biophilic design

1. Může mít poznání hodnotu (tj. může být objektivní, pravdivé a jisté)?
2. V rámci druhé epistemologické otázky hraje důležitou úlohu pojetí role subjektu a objektu při poznávání.

Přecenění významu objektu charakterizuje objektivismus, přecenění subjektu subjektivismus. Rovněž mezi skepticky orientovanou epistemologií nalezneme umírněnější i silnější varianty. Pro krajní objektivismus a subjektivismus je typická redukce subjektu na objekt a naopak (objektivismus považuje poznání za způsob bytí objektu, subjektivismus chápe bytí jako způsob poznání subjektu). Ke krajnímu objektivismu má nejblíže fyzikalistické paradigma a všechny přístupy založené na evolucionismu. Krajní subjektivismus je naopak typický pro sociální konstruktivismus, který subjekt pojímá kolektivně a realitu považuje za sociálně (tj.

Mezi těmito dvěma extrémy nalezneme celou řadu variant více či méně tíhnoucích k objektivismu či subjektivismu. Výrazně objektivistický je empirismus, který považuje subjekt za konstituovaný objekty poznání - tokem informací. Uprostřed mezi objektivismem a subjektivismem je realismus, který se snaží vyváženě reflektovat roli objektu a subjektu. K objektivismu má blíže realismus aristotelský, subjektivněji je orientovaný realismus spojený s doménovou analýzou. V oblasti metodologické se objektivismus projevuje širokým spekulativním záběrem nebo velkoryse pojatými empirickými projekty. Subjektivismus se zaměřuje spíše na analýzu subjektivních podmínek poznávání (ať už je subjekt pojat individuálně či kolektivně) - obvykle tíhne k metodologické reflexi.

Pojem, Definice a Klasifikace

Chápání role pojmů a jejich definování a klasifikování úzce souvisí s odpovědí na základní epistemologické otázky. Naivní realismus považuje definice a klasifikace za bezproblémové, skepticismus je naopak chápe jako nemožné či škodlivé. Pojem lze obecně charakterizovat jako způsob zpřítomnění části reality (objektu) v poznání (subjektu). Vědecké pojmy jsou obecné, to znamená, že pomocí jediného pojmu je vystižena nějaká vlastnost, která se v realitě vyskytuje mnohonásobně (například prostřednictvím jednoho pojmu člověk vystihujeme to, co je společné všem lidem, kteří žili, žijí a budou žít na Zemi).

Je třeba rozlišit mezi pojmem jako abstraktní entitou a termínem (určitým jazykovým výrazem), kterým je pojem označen. Termín je hmotný znak pro pojem, pojem je významem termínu. Pojem reprezentuje objekt v poznání, termín je jazyková entita referující k objektu. Vztah termínů, pojmů a objektů se často znázorňuje prostřednictvím trojúhelníku reference. Takto chápaný vztah termínů, pojmů a objektů odpovídá duchu umírněného realismu. Slovo je synonymum pro termín, pojem odpovídá subjektivnímu (formálnímu) pojmu, tedy pojmu v mysli člověka. Množina objektů, kterým se pojem přiděluje, jsou rozsahem pojmu - extenzí. Materiální předměty jsou objekty se vším, co k nim patří.

Průnik mezi materiálním předmětem a vlastností (objektivním pojmem) na obecné úrovni se nazývá obsah pojmu - intenze. Tentýž průnik chápaný z hlediska objektů se nazývá formální předmět. Termín má jako svůj význam formální pojem a jako svůj denotát objektivní pojem. Zároveň referuje k množině materiálních objektů. Formální pojem označuje intenzi a extenzi.

Různé pojetí pojmů a jejich vztahu k realitě se pojí s rozličnými způsoby odpovědi na základní epistemologické otázky, kterými jsme se zabývali v předchozí kapitole. Způsob chápání pojmů souvisí zejména s druhou epistemologickou otázkou, neboť se jedná o strukturu poznání, je však třeba si uvědomit, že odpověď na druhou otázku je spojená s odpovědí na otázku první.

Tabulka: Subjektivismus vs. Objektivismus

tags: #moderní #epistemologie #přírody #přehled

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální profil
• Jak zabránit protékání pračky u odpadu
• CHKO Broumovsko a vlci
• Systém ochrany přírody USA
• Udržitelnost v McDonald's