Svatý František je jedním z nejvýznamnějších světců, který si díky svému láskyplnému přístupu k životu získal náklonnost mnohých. V Prvním životopisu svatého Františka (Vita prima od Tomáše z Celana) se jeho vztah k přírodě postupně vyvíjí a úzce souvisí s jeho cestou obrácení.
Zásadní událostí na Františkově cestě bylo jeho rozhodnutí vzdát se veškerého majetku spolu s ním i dřívějšího světského života a plně se odevzdat Bohu. Toto rozhodnutí, nebo lépe řečeno posunutí se na cestě následování Ježíše Krista, naplňovalo Františka takovou radostí, že si ji nemohl nechat pro sebe. Pevná víra v Boha jej vede ke chválám, okolní svět je pro něj od Boha a František mu jako Stvořiteli radostně děkuje.
Svět je Božím stvořením, což Františka naplňuje radostí. Zásadním okamžikem Františkova vztahu k veškerému stvoření je kázání ptáčkům. Tímto příběhem začíná Františkovo kázání všem stvořením. V životopisu je zdůrazněno, že se tak neděje z Františkovy přirozenosti, ale z Boží milosti. Příroda je Františkovy poslušná jen díky tomu, že káže ve jménu Ježíše Krista a absolutně se podrobuje Boží vůli.
František by sám od sebe zvířatům nekázal, ale žene jej touha rozšířit a zvěstovat evangelium všem. To ho pak přivádí k soucitu se světem. Františkova láska k veškerenstvu je vyjádřením lásky k Bohu, který všechno stvořil, a tak František miluje přírodu díky své lásce k jejímu Tvůrci.
Ve vztahu ke zvířatům se pak František projevuje jako láskyplný učitel a ochránce, kterého poslouchají a u kterého hledají útočiště. Ve Vitě secundě se objevuje více nadpřirozených událostí než v životopisu prvním, kterými se potvrzuje, že František je vykonavatelem Boží vůle. Příběhy se tak rozšiřují o morální ponaučení s ozvěnou Božího soudu.
Čtěte také: Klimatické změny: poselství papeže
Příběh o nepřejícím ptáčkovi se liší od příběhů s ptáčky z Celanova prvního životopisu. Ptáčci už nejsou jen milými tvory, ale i tvory, co si vzájemně konkurují. Podobný příběh se udál také s vepřem, který roztrhal beránka. Beránek připomněl Františkovi Beránka Božího, Ježíše Krista, a tak vepře stejně jako ptáčka proklel. Používání kleteb je něčím zcela odlišným od Vity primy, kde František tvorům pouze žehná, chválí je, vyzývá ke chvále a láskyplně napomíná.
Vita secunda opakuje a dokresluje příběhy o Františkově lásce k veškerému stvoření z Vity primy. Více než v prvním životopisu věnuje pozornost rostlinám a ještě více je zdůrazňována náklonnost zvířat k Františkovi. Zážitky, které František prožívá skrze přírodu a v přírodě, jsou ve Vitě secundě popisovány více emotivně. Už se nemluví „jen“ o radosti z Božího stvoření. Les a osamocená místa v přírodě jsou pro Františka ideální prostorem k modlitbě.
Kromě toho ať mají úctu k ostatnímu stvoření, živému i neživému, které “je obrazem Nejvyššího” (1 Cel 80; Chvalozpěv stvoření 4). Bonaventurův životopis svatého Františka Legenda Maior hojně čerpá z životopisů Tomáše z Celana, posouvá však představení svatého Františka ještě dále než Vita secunda. František je zde nejen dokonalým světcem, ale je přímo Bonaventurou ztotožňován s druhým andělem ze Zjevení Janova.
Bonaventurův František je ve všech svých projevech výraznější než František Celanův. Zvláštní úcta k přírodě byla také charakteristickým rysy Františkova života. Jeho láska k Božímu stvoření byla zjevná ve všem, co dělal, a to je důvod, proč byl v roce 1980 papežem Janem Pavlem II. ustanoven patronem ekologie.
Svatý Františku,na těle i na duchu jsi poset ranami z lásky Ukřižovaného,vzhlížíme k tobě, jehož zdobí posvátná stigmata,abychom se naučili milovat Pána Ježíšea naše bratry a sestry s toutéž láskou a horlivostí.S tebou je snazší kontemplovat a následovatchudého a ukřižovaného Krista.Dej nám, Františkusvěžest své víry,jistotu své naděje,něhu své lásky.Přimlouvej se za nás,abychom lehce nesli břemena života,a ve zkouškách ať zakoušímeOtcovu vlídnost a balzám Ducha.Kéž naše rány uzdraví Kristovo Srdce,abychom se stejně jako ty stali svědky jeho milosrdenství,které stále uzdravuje a obnovuje životytěch, kdo ho hledají s upřímným srdcem.Františku, který ses připodobnil Ukřižovanému.učiň, aby tvá stigmata byla pro nás a pro světzářivým znamením života a vzkříšenía naznačovala nové cesty k míru a smíření. Amen.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
František se narodil v umbrijském městě Assisi v roce 1181 či 1182 jako syn bohatého obchodníka s látkami Bernardona a jeho ženy Pice. Mladý František si užíval světského života, ale jeho životní cesta se zásadně změnila, když začal více přemýšlet o smyslu života. Po několika dramatických událostech, včetně svého uvěznění během války mezi Assisi a Perugií, začal František hledat svůj duchovní směr.
Jeho obratný moment přišel, když se rozhodl sloužit malomocným, mezi které ho vedl sám Pán. Zcela se vzdal svého bohatství, vyžebral si na živobytí a věnoval se obnově chátrajících kostelů. Jedním z nejslavnějších momentů tohoto období byla oprava kostelíka Panny Marie Andělské na Porciunkule.
Dalším významným okamžikem bylo zjevení stigmat Františkovi na hoře La Verna v roce 1224. Zde mu byly vtištěny rány Kristovy, což pro něj bylo důkazem jeho hlubokého spojení s Kristem a jeho utrpením. František založil řád Menších bratří, který se zasloužil o obnovu církve a křesťanské spirituality. Jeho jednoduchá a pokorná životní cesta inspirovala mnoho lidí po celých staletí a dodnes je jeho odkaz živý.
František z Assisi zemřel večer 3. října 1226, ale jeho odkaz a duchovní inspirace žijí dál. Jeho jednoduché poselství lásky k Bohu a bližnímu, spojené s úctou k přírodě, oslovuje lidi po celém světě dodnes.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
tags: #modlitba #svatého #Františka #vztah #k #přírodě