I když se o pohance hovoří jako o prastarém obilí, ve skutečnosti s obilninami nemá vůbec nic společného. Pohanka patří mezi módní potraviny, ale na významné místo, které měla kdysi v jídelníčku našich předků, se zatím nevrátila. Pohanka přitom obsahuje velké množství prospěšných minerálů a vitaminů. Je skvělým zdrojem vlákniny, která mimo jiné pomáhá při hubnutí. Zároveň neobsahuje lepek, takže o ní odborníci hovoří jako potravině budoucnosti pro celiatiky.
I když to dnes tak nevypadá, pohanka u nás patřila k tradičním a velmi rozšířeným plodinám. Ve světě se pohanka pěstovala už před osmi tisíci lety, proto se jí někde říká prastaré obilí. Ze své původní domoviny v Himálaji se rozšířila i do dalších končin a ve 12. století ji poznali i lidé v Čechách a na Moravě. Přivezli ji tatarští nájezdníci, kteří bojovali ve službách Mongolů. Pohanka byla nenáročná na pěstování, takže se u nás brzy rozšířila a zařadila se mezi oblíbené potraviny. Lidé si z ní vařili kaši a z mouky pekli chleba a placky. Od 18. století však její obliba a pěstování začaly upadat. Ve dvacátém století se navíc začala pole hnojit dusíkatými hnojivy, díky nimž se zvýšila produkce pšenice a kukuřice.
I když se o pohance hovoří jako o prastarém obilí, ve skutečnosti s obilím nemá vůbec nic společného. Pochází z rostliny Fagopyrum esculentum, která je příbuzná rebarboře a šťovíku. Semena ve tvaru jehlanu však mohou v potravě úspěšně zastoupit zrna pšenice. A dokonce se i podobně zpracovávají. Pohanka má v kuchyni mnohostranné využití.
Semena pohanky obsahují draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan či zinek. Rutin léčí cévy, vrací jim pružnost a pomáhá předcházet kardiovaskulárním onemocněním. Cholin regeneruje jaterní buňky po poškození chorobami a alkoholem. Zinek posiluje obranyschopnost sliznic, zejména ve chřipkovém období. D-chiro-inositol je jedinečný typ rozpustného sacharidu, který snižuje hladinu cukru v krvi a může být prospěšný při léčbě cukrovky. Pohanka je také bohatá na rozpustnou i nerozpustnou vlákninu a rezistentní škrob, které jsou velmi přínosné pro zdraví střev. Vyživují totiž prospěšné bakterie, které žijí ve střevech. Vláknina je navíc pro tělo velmi důležitá, když chceme zhubnout nebo se zbavit tuku na břiše. Rozpustná vláknina pomáhá regulovat hormony podílející se na kontrole chuti k jídlu. Navíc je pohanka doslova nadupaná antioxidanty, což pomáhá s udržováním rovnováhy imunitního systému.
Díky obsahu rutinu má pohanka pozitivní vliv na cévy. Rutin posiluje žilní stěny, zlepšuje pružnost cév a podporuje krevní oběh. Pohanka je také bohatým zdrojem antioxidantů, jako je vitamín E a selen, které pomáhají chránit tělo před poškozením volnými radikály a podporují zdraví buněk. Pohanka obsahuje mnoho minerálů, jako je draslík, vápník, železo a mangan, které jsou důležité pro správnou funkci těla. Díky své schopnosti odvádět vlhkost z těla se pohanka tradičně používá jako přírodní prostředek při nadměrném pocení.
Čtěte také: Pohanka v ekologickém zemědělství
Pohanka (Fagopyrum esculentum) není obilovina, ale patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), kam se řadí např. rdesno či šťovík. Záměrně se pěstuje. Nať roste velmi rychle, a proto je rostlina výbornou plodinou na zahrádkách, například s výsevem na podzim, po sklizni mrkve nebo petržele. Můžeme sklízet již 3 týdny po zasetí. Suší se na přirozeným či umělým teplem. Řadí se do čeledi rdesnovité (Polygonaceae). Je to jednoletá rostlina s lysou, zřídka pýřitou lodyhou, dorůstající přibližně půlmetrové výšky. V průběhu roku obyčejně lodyha červená. Listy má dlouze řapíkaté, srdčitě trojúhlé, špičaté. Květy vytváří úžlabní laty, jsou dlouze stopkaté, krátké, husté, zelenobílé, červeně tečkované. Plodem jsou ostře hranaté nažky (Semen fagopyri), tvořící známou pohanku.
Pohanka se hodí do polévek, kaší, pomazánek, salátů, rizota i k zapékání. Pohanková mouka je zdravější náhradou klasické bílé mouky. Je vhodná na pečení chleba, dalamánků a drobného sladkého pečiva. Světlou pohanku stačí jednou proprat v teplé vodě. Nechte znovu přejít varem a poté hrnec přikryjte. Podáváme s bramborovou kaší a zeleninovým salátem. Pohanka je skvělým zdrojem bílkovin i vlákniny. Pohanka neobsahuje lepek. Pohanku lze konzumovat na mnoho způsobů.
Pohanka loupaná tmavá se výborně hodí jako příloha k masu, zelenině nebo omáčkám. Můžete z ní také připravit chutné kaše, placky, saláty, pomazánky a mnoho dalších pokrmů. Pohanka je přirozeně bezlepková, a proto je ideální volbou pro celiaky a osoby s intolerancí lepku.
Pohanka má poměrně zajímavé účinky na lidský organismus, takže proč jí nevyužít třeba pro přípravu čaje? Pohankový čaj si můžete sami poměrně jednoduše připravit. Pokud nevíte, jak by se to dalo udělat, pak si přečtěte následující řádky, kde se dozvíte veškeré potřebné informace. Příprava pohankového čaj není vůbec složitá. Loupaná a přebraná pohanka se za míchání opraží, až semínka začnou pukat. To se dá udělat i delší dobu dopředu a posléze můžete takto připravenou pohanku uložit do uzavřené nádoby a pro příště jí zase použít. Jakmile nálev vystydne, můžete ho slít. Čaj má velice zajímavou chuť. Pohanka se dá klidně znovu spařit, můžete to udělat ještě dvakrát.
Dodnes se hojně využívá v lidovém léčitelství a homeopatii, kde se nejčastěji používá kvetoucí nať (Herba fagopyri), případně i slupky.
Čtěte také: Pohanka a ekologické zemědělství
Přestože pohanka má mnoho zdravotních přínosů, je důležité dodržovat vhodné dávkování a dbát na případné alergické reakce. Někteří lidé mohou být alergičtí na pohanku a její obsah rutinu, což se může projevit například ekzémem. I u pohanky je však nutné aplikovat pravidlo „vše s mírou“. Existují ojedinělé případy alergie na pohanku (může se např. objevit vyrážka), takže pokud jste ještě pohanku nikdy nejedli, doporučujeme nejdříve vyzkoušet menší dávky. Opatrnost je též nutná v případě užívání léků, během těhotenství a kojení.
Mezi alternativy k pohance patří:
Čtěte také: Pracovní rizika
tags: #pohanka #tmava #účinky #na #zdraví