Modřanská rokle: Přírodní poklad na okraji Prahy

Atmosféra a krása stověžaté Prahy se ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Stačí udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Vracíme se ještě jednou do Modřan, abychom procházku touto částí pražské metropole dokončili. Zaměříme se však na jižní část katastrálního území a velmi brzy zmizíme i do divoké přírody.

I dnes se do Modřan dostaneme tramvají, vystupovat však budeme až na stanice Nádraží Modřany. Na Modřanech je velmi sympatický fakt, že si uvědomují své postavení spíše na okraji metropole, přesto se snaží vylepšovat své prostředí, hledají, jak přilákat a zaujmout případné nové obyvatele. Minule jsme si stačili říct, že na konci 19. století začaly Modřany prožívat velký a intenzivní rozvoj, který vyústil ve vznik věhlasných modřanských závodů, které ale většinou nepřežily vstup do tržního kapitalismu. Postupně se Modřany staly silným rozvinutým hospodářským a průmyslovým předměstím Prahy. Jenže s o to větší silou je zasáhla hospodářská krize 30. let 20. století. Modřany ale toto všechno, stejně jako časté povodně či požáry přestály, po II.

Na tramvajové zastávce Nádraží Modřany se napojíme na modrou turistickou stezku, která nás bude dnes provázet po celou cestu našeho putování. To už nás ale modrá turistická stezka pomalu vede do mírného kopečka ke zdejšímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Tento kostel má hodně staré základy a počátky stavby sahají vlastně až do období první zmínky o Modřanech, tedy do doby knížete Soběslava. Četné pozdější opravy však vtiskly kostelu, i přes jeho románský základ, dnešní barokní podobu. Ty přestavby byly velmi potřeba, protože kostel byl mnohokrát velmi silně poničen. Poprvé se o to postarali husité, když vypálili nedaleký Zbraslavský klášter. Byli tehdy při chuti, a tak to vzali z jedné vody načisto a vypálili i kostel v Modřanech.

Velice zdařilá křížová cesta se v Modřanech objevila poprvé před deseti lety a všechny věřící a návštěvníky dovede od kostela k místní zvonici. Tato podoba zaujala současného umělce, sochaře Miroslava Běščece, natolik, aby právě této podobě upsal celou křížovou cestu. Uměle vytvořené, ale velice zdařené tesané kamenné kříže mají výšku zhruba 65 centimetrů. Původně zde stávala zvonice dřevěná, ta ale přestala na začátku 18. století sloužit, a tak bylo nutné pořídit stavbu zděnou. Více o zvonici najdeme na webu Památkového katalogu. V souvislosti s místní zvonicí je potřeba připomenout řadu zajímavostí. V roce 1754 se začala stavět v gotizujícím stylu, aby korespondovala s podobou zdejšího kostela. Zděná zvonice byla následně osazena téměř půltunovým zvonem, který v polovině 19. století dostal vedle sebe útlejšího a o zhruba o metrák lehčího bratra. Oba zvony zůstaly v Modřanech až do I. Po první světové válce byly ulity pro Modřany dva další nové zvony. Jenže ty sloužily pouze do 13. dubna 1942, kdy byly zrekvírovány pro potřeby hitlerovské armády.

Modrá turistická stezka nás povede kolem úřadu městského obvodu Prahy 12 a u zdejšího obchodního centra se můžeme zastavit u kovové konstrukce zdejší rozhledny. Ta stejně jako řada okolních ulic získala jméno v rámci československo-bulharského socialistického přátelství, a tak nikoho nepřekvapí, že zdejší rozhledna se jmenuje Sofie.

Čtěte také: Okolí Berouna: Skály a příroda

Přírodní památka Modřanská rokle

Modřanská rokle je přírodní památka, která vznikla díky erozivní síle a činnosti Libušského a Písnického potoka. Oblast rokle leží ve čtyřech katastrálních územích. Největší část zasahuje do Modřan, zbytek přírodní památky pak patří k Cholupicům, Písnici a Libuši. V nejhlubším místě se zavrtává rokle až 60 metrů pod úroveň okolního prostoru. Do těchto míst však musíme nejdříve dojít. Celou dobu půjdeme proti toku obou potoků. I dnes sice tvaruje rokli erozivní činnost vody, nicméně rozhodně nemůžeme očekávat to, že Modřanskou rokli přetne jako v minulosti patnáctimetrová hradba dobříšských slepenců. Když budeme pozorní, tak si této hradby ze slepenců rozhodně všimneme.

Tyto kamenné valouny se kdysi v dávné historii Země nacházely původně v pobřežních vodách, kam je donesly silné proudy řek. Když za další miliony let voda ustoupila, zůstala tu tato hradba dobříšských slepenců uprostřed Modřanské rokle jako památka na dávno prehistorii naší planety. Dnes si přírodní památky Modřanská rokle ceníme hlavně z hlediska ornitologického. Hnízdí tu téměř stovka druhů opeřenců, z nichž někteří jsou poměrně vzácní. Mluvíme třeba o žluně zelené, konipasu horském nebo sedmihlásku hajním. V Modřanské rokli stačí na chvíli zastavit a můžete rozpoznávat jejich zpěvné hlasy. Když budeme procházet roklí, můžeme se setkat i se dvěma sezónními vodopády. Na ty je ale dobré se jít podívat po tání sněhu anebo po velkém dešti.

Invazivní akát a boj s ním

V posledních letech se ale oblast potýká s největším ekologickým problémem současnosti, tím jsou akáty. Když bychom se přenesly zhruba o sto let zpět, tak ve 30. letech 20. Jenže ve 30. letech se dostala do módy původně americká dřevina akát bílý. Nikdo však v té době nevěděl o zbraních, které akát využívá. Ze svých kořenů dokáže strom vypuzovat do hlíny jedovaté výpary, které zdecimují spodní bylinné patro. Akát se stal invazivní rostlinou, se kterou je obtížné bojovat. Při procházce Modřanskou roklí si však můžete všimnout, že právě tato rokle se stala pilotním projektem české ochrany přírody. Vědci zjistili, že porazit akát v krajině, kterou pokořil, není vůbec jednoduché a ideální způsob boje proti trnovníku má dvě podoby. První z nich je vyrývání hlubokého kroužku do obvodu stromu zhruba v prsní výšce. Následně strom uschne a může být poražen. Druhý způsob je pak samotné kácení živých stromů. To se však nemůže dít těsně nad zemí, jak bývá zvykem. Akáty se proto v Modřanské rokli seřezávají tak, aby po nich vznikl zhruba metr vysoký pařez. V tomto případě strom omlazuje výhonky z vysokého pařezu, což je snadné na odstranění.

Modřanskou rokli můžeme dnes stejně jako mnoho obyvatel Modřan využívat k dlouhým procházkám, ke sportování a po značených i neznačených stezkách se dá dojít až do Libuše, Cholupic nebo Písnice.

Charakteristika Modřanské rokle

• Rozloha: 126,5 ha
• Katastrální území: Modřany, Cholupice, Libuš, Písnice
• Nejvíce zastoupené dřeviny: trnovník akát, borovice černá, smrk ztepilý a borovice lesní
• Převládající stanoviště: živná stanoviště nižších poloh
• Věk porostů: Nejvíce je zastoupena 5.
• Vlastník lesa: hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP
• Údržbu provádí: Lesy hl. m.

Až do začátku 20. století byla celá oblast převážně bezlesá a sloužila jako pastviny s výskytem rozptýlených dubů a keřů a se zajímavou teplomilnou květenou. Údolí Libušského potoka se v té době pyšnilo přirozenou nivou s říčními meandry, rostly zde jen sporé porosty vrb a olší. V okolí prameniště Písnického potoka se dokonce vyskytovaly zrašelinělé louky, kde rostly chladnomilné druhy rostlin podhorského charakteru. Poslední zbytky těchto luk byly odvodněny zhruba před 50 lety. Po roce 1910 se však začalo se zalesňováním, a to především nepůvodními druhy, jako je akát, smrk nebo borovice černá.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

V souvislosti se stavbou sídliště Modřany byl v dolní části rokle zatrubněn Libušský potok a území využito jako stavební skládka, která spontánně zarůstala. Lesy v okolí Modřanské rokle a Cholupického vrchu patřily v minulosti většinou k velkostatkům Komořany a Dolní Břežany, malá část k panství Kunratice. Dvory Komořany a Komořánky byly v 16. století ve vlastnictví Sternů z Hirschfeldu, v roce 1621 byl majetek zkonfiskován a postoupen Zbraslavskému klášteru. V rámci josefínských reforem v roce 1785 byl klášter zrušen a panství Zbraslav bylo předáno náboženskému fondu. O 50 let později koupil toto panství kníže Bedřich Oettingen-Wallerstein. V roce 1865 byl oddělen od Zbraslavi velkostatek Komořany a prodán rytíři z Albertů. Poté se již majitelé měnili velmi často a ve 20. století byla většina pozemků ve vlastnictví obce Modřany. Od roku 2001 je pak vlastníkem Hl. m.

Modřanská rokle je oblíbeným místem pro rekreační aktivity obyvatel nejen blízkých sídlišť. Je snadno dostupná MHD a prochází tudy frekventovaná cyklotrasa. Páteřní cesta podél potoka je doplněna o několik menších tras a stezek, které slouží k procházkám a sportovním aktivitám. Pobyt zpříjemňují lavičky a drobné herní prvky na odpočinkových místech. Oblíbené je dětské hřiště nad retenční nádrží Libušská. Rádi bychom dlouhodobě docilovali rovnováhy mezi ochranou přírody a možností rekreace v přírodě. I z tohoto důvodu je na některých místech omezován přístup, aby se zabránilo poškození vzácných biotopů.

Lesy v Modřanské rokli jdou obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření, což dokládá ekologicky přísný lesnický certifikát Forest Stewardship Council® (FSC®). Cílem je obnova a posílení přirozené druhové skladby a podpora původních listnatých dřevin. Snahou je, aby se dřevinná skladba co nejvíce blížila původnímu přirozenému složení porostů, s ohledem na mimoprodukční - zejména rekreační - poslání pražských lesů. Využívá se pestrá druhová skladba, menší část tvoří nepůvodní jehličnany (např. Současná dřevinná skladby byla ovlivněna výsadbami akátu v 50. letech minulého století. Nejvíce zastoupenou dřevinou je zde dub, následuje akát, borovice lesní a lípa srdčitá. Naší snahou je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Nahrazujeme proto nepůvodní a nevhodné druhy dřevin dřevinami domácími a stanovištně vhodnějšími. Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii.

Podloží Modřanské rokle tvoří horniny proterozoika a ordoviku, v nichž vytvořily erozní zářez potoky Libušský a Písnický. V místních lomech se těžily břidlice, štěrk a stavební kámen. Důležitou součástí ekosystému Modřanské rokle jsou její vodní plochy a toky. V rokli se stékají Libušský a Písnický potok, oba jsou lemovány mokřadními porosty, jejichž zachování je klíčové pro udržení biologické rozmanitosti. Pod svahy se místy vyskytují malé svahové prameny. V polovině 80. let byla ve východní části rokle vybudována retenční nádrž Libušská k zachycení dešťových vod, která zároveň slouží jako stanoviště pro různé druhy rostlin a živočichů. Rovnováhu vodního ekosystému zde ohrožují mj. V roce 2018 byl na dolním konci rokle vybudován rybník Lipiny (více o rybníku »). Pro podporu biodiverzity v něm byly ponechány velké pařezy a kmeny stromů, tzv. mrtvé dřevo, které slouží jako úkryt vodním živočichům a ptákům.

Fauna a flóra

Vegetaci v Modřanské rokli dnes tvoří směs původních a nepůvodních, vč. invazních, druhů - smrk ztepilý, borovice černá a z invazních druhů především trnovník akát, dub červený a v posledních letech i mahónie cesmínolistá. Území rokle je však také domovem řady cenných ekosystémů. Údolní jasanovo-olšové luhy: Tyto lužní porosty se nacházejí v nivě Libušského potoka.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Rokle je domovem různorodé fauny. Žijí zde čtyři druhy netopýrů. V potocích a tůních se rozmnožují obojživelníci, jako mlok skvrnitý, ropucha obecná nebo skokan štíhlý a skokan hnědý. Při posledním průzkumu populace měkkýšů zde bylo zjištěno celkem 47 druhů, což dělá z Modřanské rokle nejbohatší stanoviště Prahy. Mezi nejzajímavější nálezy se řadí vrkoč lesní, v. Vrkoč rýhovaný. Slimáčník táhlý. Sklovatka rudá. Nebo dvojzubka lužní. Určitě byste nehádali, že tito vzácní měkkýši žijí v Praze. Celých 47 druhů měkkýšů přebývá v lužním místě na jižním okraji metropole, v Modřanské rokli. Z ptáků tu můžeme mj. Modřanská rokle poskytuje útočiště také pro rozmanité druhy hmyzu, včetně některých vzácných brouků. Jsou to například střevlíci, kteří obývají lesní porosty a vlhké okraje potoků. Z hlediska výskytu motýlů není rokle příliš zajímavá. Jsou zde zastoupeni otakárkovití a vřetenuškovití vázaní na jižní svahy a skalní výchozy, dále noční druhy, např. běločárník habrový.

Příroda Modřanské rokle je ohrožena především znečišťováním Libušského potoka. Populace obojživelníků a plazů je také negativně ovlivňována vysokou návštěvností oblasti, z porovnání s průzkumy z 80. let víme, že počet druhů i jedinců se značně snížil.

Na svazích Modřanské rokle byly dříve - podobně jako v Šáreckém údolí - pastviny a louky. Lesy se zde začali vysázet až začátkem 20. století, z převážné většiny však dřevinami stanovištně nevhodnými a nepůvodními, jako je trnovník akát, borovice černá a smrk ztepilý. Dnes jsou tyto postupně nahrazovány původními dřevinami - duby, buky, borovicemi lesními a habry. Na území Modřanské rokle byl zaznamenán výskyt více než 80 druhů ptáků. Druhy městské zeleně doplňují ptáky vázané na vodní prostředí - Libušský potok a několik na něm postavených vodních ploch. Vedle ptáků vyskytujících se i v parcích v centru města se v Modřanské rokli můžeme setkat s několika druhy, které vyhledávají rozsáhlejší a vyvinutější lesní porosty. Je mezi nimi např. sluka lesní, káně lesní, jestřáb lesní či puštík obecný. Ze šplhavců zde můžeme pozorovat datla černého, žlunu zelenou, strakapouda velkého, prostředního a malého i jejich nepříliš podobného příbuzného, krutihlava obecného.

Naučná stezka Modřanskou roklí

Naučná stezka prochází přírodní památkou Modřanská rokle, která je součástí přírodního parku Modřanská rokle - Cholupice. Jedná se o úzké, místy skalnaté údolí Libušského potoka s převahou listnatých lesů a několika bývalými lomy. Místo ležící v jižní okrajové části Prahy, mezi městskými částmi Modřany a Libuš, bylo již v minulosti Pražany hojně navštěvované.

Modřanská rokle je Přírodní památka v oblasti Praha-Libuš-Praha Modřany v údolí Libušského potoka. Najdete zde 3,5 km dlouhou Naučnou stezku zaměřenou na geologii, faunu, flóru. Nachází se zde přehrada. Čeká na Vás krásná příroda a hlavně klid. Vůbec nepoznáte, že jste ve městě.

Obnovenou naučnou stezku Modřanskou roklí si zájemci mohli během komentované procházky poprvé projít v rámci letošních oslav Dne země. „Původní naučná stezka v této cenné přírodní lokalitě byla v dezolátním stavu, ani jsme nevlastnili autorská práva k zastaralým informačním tabulím,“ uvedl starosta Milan Maruštík. „Na návštěvníky teď čeká sedm zastavení rozdělených do sedmi tematických okruhů. Aby se při procházce děti nenudili, o to se starají i Lesy hl.m.

Naučná stezka Modřanskou roklí je dlouhá asi 2,4 kilometru a značí ji modrá turistická značka. Jednotlivá zastavení se věnují rekonstrukci lesa, teplomilným stepním společenstvím, potočnímu luhu, vodním biotopům, historii území, geologii a také ptactvu a dalším významným živočišným druhům.

Přírodní památka Modřanská rokle, kterou prochází také naučná stezka, bývala už v 19. století oblíbeným výletním místem Pražanů. Údolí, které se podle několika lomů nazývalo Doly, bylo tehdy prakticky bezlesé. Na svazích bývaly pastviny s teplomilnou a skalní vegetací, která byla předmětem zájmu botaniků. Ve 20. letech 20. století byly již nevyužívané pastviny zalesňovány, a to často nepůvodními druhy stromů, zejména akátem. To na těchto plochách způsobilo pozdější postupný zánik původních společenstev.

Pravým rájem výletníků se Doly staly ve 30. letech 20. století. Z centrální Prahy sem vedla přes Lhotku tzv. pražská pěšina a na ni navazovala sjízdná lesní cesta podél Libušského potoka. Výletníci se mohli zastavit v sezónní hospůdce U tří koček, která stávala na levém břehu potoka asi 100 m pod retenční nádrží až do 50. let. Byla vybavena tanečním parketem a o nedělích zde hrála hudba. Občerstvení nabízel také pan Kopkán, jehož stavení se sadem stálo na konci malé rokle, zvané Kopkánova strouha. Tato rokle vede od můstku přes Libušský potok k ZŠ Pertoldova, v jejímž areálu naleznete dochovaná Boží muka. Do Dolů se chodilo i sportovat. Ve spodní části rokle stávala vedle hájovny dřevěná klubovna s travnatým hřištěm, které od roku 1928 sloužilo Dělnické tělocvičné jednotě. Činnost DTJ byla ve 40. letech zakázána německými okupanty a areál pomalu zchátral. Házenkářské hřiště na levém břehu potoka se zrodilo v roce 1947 a funguje dodnes. Odpočinout si u házenkářů můžete v nedalekém bifé U Osamělé blechy.

Poté, co se roku 1963 staly Modřany městem, skončil provoz posledního z modřanských lomů a celé území začalo ustupovat rozšiřující se zástavbě. V 80. letech došlo k zatrubnění a regulaci Libušského potoka i ke stavbě asfaltové silnice a retenční nádrže. V okolí vyrostla panelová sídliště a z Modřanské rokle se stalo odkladiště odpadu. Přesto bylo roku 1988 vyhlášeno chráněným územím. Dnes je Modřanská rokle opět upravená a láká k výletům. Údolím provází naučná stezka s cyklostezkou určená pro pěší a bezmotorovou dopravu.

Informace pro návštěvníky

• Délka trasy: 2,5 km
• Náročnost trasy: lehká, vhodné i pro kočárky
• Převýšení: velmi malé
• Stručný popis trasy: západní vstup do Modřanské rokle - Modřanská rokle - hráz retenční nádrže - dětské hřiště za retenční nádrží
• Hlavní zajímavosti na trase: přírodní památka Modřanská rokle, přírodní park Modřanská rokle - Cholupice
• Značení trasy: bez vlastního značení, vede po modré turistické značce
• Vhodná doba k návštěvě: celoročně, ideálně jaro až podzim mimo sníh
• Počet zastávek: 7
• Forma předávání informací: informační panely, interaktivní prvky
• Zaměření naučné stezky: příroda a historie Modřanské rokle a okolí
• Vznikla: 2017
• Tvůrce nebo zřizovatel naučné stezky: Městská část Praha 12, ing. Radek Borovička, Mgr.

Naučná stezka začíná v Praze-Modřanech, nedaleko zastávek MHD „Poliklinika Modřany“ (tramvaj, autobus) nebo „Písková“ (autobus). Úvodní panel je umístěn za revitalizovaným rybníčkem Lipiny, na západní hranici přírodní památky Modřanská rokle. Trasa naučné stezky je nenáročná, bez výrazného převýšení, vedoucí po kvalitní asfaltové komunikaci, díky čemuž je vhodná např. i pro jízdu s kočárky apod. Trasa není speciálně značená, vede v celé délce po modré a částečně i zelené turistické značce. Městská část Praha 12, ing. Radek Borovička, Mgr.

Naučnou stezku zahájíme nejlépe na tramvajové nebo autobusové zastávce MHD „Poliklinika Modřany“, odkud míříme podchody k revitalizovanému rybníčku Lipiny, za nímž se napojíme na asfaltku procházející pak celou Modřanskou roklí. Zde se nachází 1. Odtud pokračujeme asfaltkou po dně Modřanské rokle, střídavě po levém či pravém břehu Libušského potoka. Postupně potkáme zastávky 2-5, načež po asi 2 kilometrech dorazíme pod hráz retenční nádrže, na niž vystoupáme a pokračujeme po ní vpravo. Na konci hráze se nachází 6. Dál zahýbáme vlevo podél nádrže a mírně klesáme k malému prostranství s přírodními lavičkami a dětským hřištěm, kde nalezneme poslední, 7. zastávku, čímž naučná stezka končí. Odtud je asi nejlépe pokračovat asfaltkou dále rovně a na křižovatce vlevo vzhůru, směrem k zastávce MHD Sídliště Libuš v ulici Generála Šišky.

Dostupnost: Ideální je MHD - zastávka Poliklinika Modřany (tram 3 a 17, bus 117, 150, 157, 165 a 190) nebo zastávka Sídliště Libuš (bus 165 a 215).

tags: #modranska #rokle #priroda #zajimavosti

Oblíbené příspěvky:

• Metoda pozorování ve výuce přírody
• Aktuality z Litice a okolí
• Svoz odpadu ČB
• Znečištění ovzduší a Deza
• Údržba odpadu pračky: prevence problémů